Zpravodajství

Uvádí: Klicperovo divadlo, Hradec Králové

Režie: Jan Holec

Délka představení: 2 hodiny, 45 minut (včetně přestávky)

Slovo divadla:

Anna Karenina jako základní dílo světové literatury. Anna Karenina jako příběh velké lásky. Anna Karenina jako oběť povinnosti. Anna Karenina jako ničitel jiných i sebe. Anna Karenina jako pozvánka mezi petrohradskou smetánku. Anna Karenina jako hledání životního štěstí a pravdy. Anna Karenina jako vdaná žena z vyšší společnosti, která se ztratila sama sobě. (zdroj)

Můj názor:

Uf. Můj vztah k ruské literatuře je odjakživa poněkud chladný. Protyp hrdiny, který se utápí v problémech, touží po jiném životě, ale nedokáže nic jiného než prázdně mluvit a snít je ruským autorům vlastně, ale mě nekonečně cizí a nepochopitelný.

Anna Karenina jako taková skrývá dechberoucí příběh; dnes je přeci úplně normální rozvést se, začít nové manželství, svobodně se rozhodovat a činit věci podle svého uvážení. Anna a její současnice takové možnosti neměly a to, co je pro nás denní chlebem pro ně bylo divokým snem. Svědectví doby jako řemen, tragické a nervydrasájící.

Nicméně rozvláčný styl jakým je román napsán (ano, četla jsem to) mě donutil toto dílo nesnášet. Přesto jsem se vypravila do divadla, protože je ve mě stále to vědomí, že příběh sám o sobě není bezcenný - jenom je na můj vkus rozepsán na příliš mnoho stránek.

Zpracování Klicperova divadla je zajímavé, věrné knize (maximálně zkrácené o vedlšjí příběhové linky a soustředí se především na Annu a její osudové muže), ustrojené do nevšední scénické úpravy. Oceňuji výkon Sáry Venclovské v titulní roli a Jana Sklenáře v jeho mnohotvárné postavě; zvlášť to, jak se převtělí do jakéhosi alter ega samotné Kareniny mi přišlo jako skutečně nevídaný nápad.

Ale ani po zhlédnutí divadelního zpracování mi to víc nepřirostlo k srdci. Bylo dobře se na to podívat, ale stačilo, děkuji.

Autor: Veronika Moreira

Počet stránek: 160

Anotace: Jindřich a Anna tvořili dokonalý pár. On - nejmocnější muž Anglie, výbušný, ale charismatický i okouzlující. Ona - urozená dívka s uhrančivým pohledem, bystrá a ctižádostivá. Spolu vstoupili do dějin vášní, která rozvrátila zavedené pořádky a od základu změnila celou zemi. Síla jejich lásky překonala výsměch monarchů, výhrůžky papeže a pohrdání prostého lidu. Jako by žili jen jeden pro druhého a nic z vnějšího světa je nemohlo ohrozit. Že šokovali svým vztahem? Ale co to bylo, proti ohromení, když tato bouřlivá romance dospěla ke krvavému konci, kterému se i po staletích zdráháme uvěřit.

Můj názor:

Na téma vášnivé lásky s tragickým koncem odehrávající se mezi proslulým anglickým králem a dívkou nevýznamného původu a (na tehdejší dobu) nevalné krásy byly popsány již tisíce stránek. A já si vždy ráda přečtu dalšího autora, který se pokouší tento příběh uchopit.
Nicméně tentokrát jsem se dočkala spíše zklamání. Autorka se snaží v rámci jednoho příběhu kombinovat příliš mnoho; je tu (fiktivní) vyprávění Jindřichova šaška, který je zdatným pozorovatelem dvorského dění a komentátorem jeho vývoje, (reálné) dopisy krále pro Annu a potom autorčin komentář k nim. To bylo opravdu příliš na tak málo stran. I přes tuto "natřískanost" mi kniha vůbec neubývalo, vyprávění bylo nemastné-neslané, příliš rozplizlé, obtěžkané předlouhými souvětími a tisíci metaforami.
Přečetla jsem už mnoho knih s touto tématikou a tak si troufám říct, že docela dobře vím, co a kdy se u dvora Jindřicha VIII., dělo. A nemyslím si, že bych to dokázala vydedukovat z tohoto příběhu, přitom mnoho událostí bylo pro Annu a Jindřicha důležitých; nezbavil se ji pouze proto, že byla žárlivou a panovačnou ženou. Stejně tak se mi nelíbilo, že autorka použila ve svém vyprávění mnoho zavedených omylů (např. že Mark Smeaton byl podroben mučení)...
Suma sumárum tuhle knížku bych přátelům k přečtení nedoporučila.

Podzim je obdobím jablek, vůně skořice v chladných dnech nádherně prohřeje a pokud zrovna nefandíte klasickému štrůdlu, tak tohle je recept přímo pro Vás.

Fotku nemám :( Jíme rychleji než fotím. Tak aslespoň pro navození nálady něco k podzimu.

Těsto:

3-4 jablka (dle velikosti)

1 hrnek cukru krystal

1 hrnek polohrubé mouky

1 vejce

150 ml zakysané smetany

1/2 prášku do pečiva

mletá skořice

Na drobenku:

4 lžíce hladké mouky

2 lžíce másla

2 lžíce cukru krystal

Začneme s přípravou jablek, která zbavíme slupky a nakrájíme je na malé kousky.

Smícháme cukr, vejce a zakysanou smetanu, poté přidáme mouku a prášek do pečiva.

Formu si vymažeme máslem, vysypeme moukou a vlijeme těsto. Těsto rovnoměrně posypeme nakrájenými ablky a poprášíme skořicí.

Užmouláme drobenku a posypeme s ní koláč. Pečeme cca 20 minut, drobenka by měla mít zlatavou barvu.

Hledá otec Rachelina dítěte. Monica a Chandler se sžívají v manželství. Joey se zamiloval do své spolubydlící Rachel a když jí o tom pověděl, oba se cítili trapně. Jejich vztah se nakonec vrátil do starých kolejí, ale v závěru série, kdy Rachel porodila dceru, kterou s Rossem pojmenovali Emma, což je Moničino vysněné jméno, přijala neúmyslnou nabídku k sňatku od Joeyho... (zdroj + moje úpravy)

Můj názor:

Tahle série se víceméně točí kolem těhotenství Rachel a Joeyho tajné lásky k ní. Baví mě oba motivy (především hledání jména, tajemství ohledně pohlaví dítěte, vyšetření, i snaha vyřešit přenášení v konci série), ale taky Joyeho snaha vyznat se sám v sobě, uspokojivě to vyřešit a nikomu neublížit.

Režie: Petr Vacek

Uvádí: Divadlo na Jezerce, Praha

Délka představení: 2 hodiny + přestávka

Slovo divadla: KOMEDIE O SLUHOVI, KTERÝ SE STANE PÁNEM SVÉHO PÁNA.
Podtitul inscenace "Vítejte v časech, kdy se k sobě lidé chovali slušně.", vypovídá nejen o charakteru hry platné v každé době, ale také o pojetí, které si pro realizaci Divadlo Na Jezerce zvolilo. Zdeněk Jirotka totiž nenapsal "pouze" humoristickou knihu - skrze laskavý humor oslavuje poctivost, slušnost a demokracii. (zdroj)

Můj názor:

Zbožňuji neodolatelně vtipnou a laskavou knihu a vždy se ráda podívám na její filmové potažmo seriálové zpracování, které je své předloze věrné a nic nezkazilo, herci dali postavám nezapomenutelný punc a mnoho hlášek zlidovělo. Na představení jsem se tedy moc těšila a doufala jsem, že se neodchýlí od toho, čím Saturnin je - tedy šarmantnímu humoru, výborně pojaté nadsázce a ukázce toho, jakými jsme.

Víte, přijít před lidi s notorický známým titulem je vždy příšerně těžké. Každý má v hlavě herce, který postavu velmi dobře ztvárnil a pojetí filmu a logicky bude srovnánat, bude nespokojený, když něco bude jinak, něco bude chybět a něco dalšího přebývat. Měli před sebou opravdu nelehký úkol, především představitel titulní role, protože na Saturninovi to všechno stojí a padá, on je tím, kdo hýbe dějem, popostrkuje jednotlivé postavy a tím, o kom to vlastně celé je, přestože není vypravěčem příběhu.

Neodcházela jsem zklamaná, naopak jsem odcházela s velmi krásným zážitkem. Představení víceméně kopíruje to, co známe z televizní obrazovky, vynechány nebo upraveny jsou jen drobné detaily. Herci byli skvělí, výborně se doplňovali, pružně reagovali na situace, věrni charakteru svých postav. Nepřehnan scéna, dobový hudební doprovod, skvělé oživení v podobě rozhlasu, vtípky a především excelující Michal Kern jako Saturnin. Pokud si chcete užít velmi příjemný večer a zasmát se, pak doporučuji.

Podivná světla nad klidným městečkem Mossingham oznamují příchod záhadného návštěvníka ze vzdálené galaxie... Zatímco na nedaleké farmě Mossy Bottom Ovečka Shaun nic netuší, protože má plné ruce práce s geniálními nápady, jak si vystřelit z farmáře a rozčílit Bitzera. Brzy však jedna rošťácká mimozemšťanka poblíž farmy havaruje. Shaun se rychle chopí nové příležitosti a vyráží na intergalatickou misi na záchranu malé návštěvnice před ďábelskou vládní organizací, která se jí snaží chytit a zneužít pro své nekalé cíle. Podaří se Shaunovi a jeho stádu odvrátit Farmageddon na farmě Mossy Bottom? Držte si klobouky, vydáváme se na vzrušující, dojemné sci-fi dobrodružství z Mossy Bottom Farm až do hlubokého vesmíru. Cesta tam vede skrz automyčku! (zdroj)

Můj názor: Kdo by to řekl, že ve filmu, kde v podstatě nezazní jediné srozumitelné slovo přijde tolik zábavy? Pohled na Shauna a ostatní ovce ze stáda, psa Bitzera, rozpustilou mimozemšťanku Lunu a další postavy a jejich zábavné kousky mi dal mnohem víc než dlouhosáhlé rozhovory hlavních hrdinů.

Je to pohádka, je to neuvěřitelné, ale je to nekonečně zábavné. A takové filmy mám ráda; nevím, nakolik se bavili děti, kterých bylo v sále dost. Ale z řad dosplých zaznívali takřka neprerušované záchvaty smíchu. Myslím, že každý si musí najít svůj moment pro zachechtání. Odpočinková, milá a nekonfliktní podívaná.

První díl zde.

Jestli jste kouzlu tohoto nápoje propadli stejně jako já, pak recept určitě oceníte. Je to super lehké a rychlé, není problém mít suroviny doma a během pár chvil se radovat z dobrého čaje.

Potřebujeme:

5 ks hřebíčku

1 ks skořice

1 lžička anýzu

kousek zázvoru

citronová nebo pomerančová kůra

Jak na to?

Do hrnce dáme 0,5 - 08, l vody. Počítejte s tím, že se vám trochu vody vyvaří.

Do vody dáme hřebíček a skořici, poté co se začne vařit přidáme lžičku anýzu a takto vaříme 10 minut.

Mezitím si oloupeme a nastrouháme kousek zázvoru, po uplynutí deseti minut jej přidáme do hrnce také a vaříme dalších 5 minut. Poté odstavíme a můžeme přidat (klidně přímo do hrnečku) nastrouhanou citronovou nebo pomerančovou kůru.

Dobré rady:

Je skutečně lepší zázvor nastrouhat na struhadle, i když je to poměrně titěrná práce. Chuť se uvolní lépe než když jej nakrájíte nožem.

S množstvím zázvoru to nepřehánějte. Já dávám cca 3-4 cm kousek zázvoru a zpravidla to má docela grády. Zázvor je sice zdravý, ale v malém množstvím, takže rozhodně neplatí,ž e čím více si jej do čaje dáte, tím to bude lepší a zdravější, naopak příliš velké množství vám uškodí a čaj navíc nebude poživatelný.

Citronová kůra chuť čaje podpoří, pomerančová jej naopak trochu zjemní. Pokud doma nemáte ani jeden citrus nebo je nemáte rádi, určitě do čaje přidávat nemusíte, bude dobrý i tak.

Pokud si čaj osladíte, pak k tomu určitě použitej med a počkejte, až čaj trochu schladne. Doporučuji sladit až v hrnku než celou dávku v hrnci.

Autor: Arnošt Vašíček

Počet stránek: 192

Anotace: Za bouřlivé noci je na zámku Stráž nad Nežárkou uspořádán tajný magický rituál. Na spiritistickém stolku v Komnatě duchů zůstane uříznutá lidská hlava. Tělo je nalezeno na starém pohanském obětišti v lese. Kromě hlavy mu chybí i pravá ruka. Lidská oběť naznačuje, že kdosi usiloval o přivolání zvlášť temných sil… Napínavý mystický příběh volně navazuje na úspěšné knihy Ďáblova lest a Ztracená brána. Trojice "vyšetřovatelů" - doktor Runa, komisař Sumara a inspektorka Šímová se pokouší odhalit, jak souvisí série bizarních vražd s tajemnými středověkými artefakty a templářskými šiframi ukrytými v podivné výzdobě kostela sv. Jana Křtitele v Jindřichově Hradci. Zatímco kriminalisté se krůček po krůčku blíží k odhalení rafinovaného vraha, Runa je na stopě nejzáhadnějšímu okultnímu předmětu všech dob. Netuší, že tentokrát bude muset k rozluštění poslední hádanky nasadit život. Anebo možná ještě něco víc. (zdroj)

Můj názor:

Už jsem si celkem zvykla, že autor se nezdržuje žádnými velkými úvody, popisy a vysvětlivkami, od prvních vět jde přímo k věci. Přesto dvakrát nefandím knihám, které mě jako čtenáře uvrhnou do víru děje a nacházím se tak v poměrně velkém zmatku než si srovnám kdo je kdo, co-proč a jak, tady už jsem si celkem zvykla. Možná je to tím, že ústřední trojice postav - vyšetřovatelé Sumara a Šímová a věděc Runa mi jsou známý a proto jsem se necítila mezi stránkami tak ztracená, když jsem se měla čeho chytit.
Nicméně tento příběh mi dal dost zabrat. Byl opravdu krajně brutální až zvrácený. Samozřejmě ani předchozí knihy nebyly žádné čajíčky, ale tentokrát mě to vyvedlo z míry a říkala jsem si, zda je to pro příběh opravdu potřebné, zda to nešlo napsat trochu jinak a přesto ponechat onu roušku tajemna, záhad a mystična, o které kniha především je. Říct si tak s komisařem Sumarou - to nám tady ZASE lítá nějaký psychopatický maniak s vražednými choutkami? Takové případy se přeci nedějí dnes a denně. Aspoň doufám.
A druhá věc byla ta, že jsem se poměrně hodně zamotávala do pletiva osudů, které propojovaly jednotlivé postavy. Musím říct, že i teď po dočtení v tom mám trochu zmatek a říkám si, zda jsem to uchopila správně... Nebylo to trochu překombinované? Nebo jsem jen nadměrně nechápavá?
Závěr je víc než překvapivý.

Autor: Sandra Byrdová

Počet stránek: 320

Anotace: Co byste obětovali pro své nejlepší přátele? Byli byste pro ně ochotni zemřít? Příběh Anny Boleynové pojaltý zcela nově, totiž z pohledu Anniny dvorní dámy a nejbližší přítelkyně Meg. Román Na život a na smrt zachycuje blyštivý dvorský život, velikou lásku a zoufalý pád opuštěné královny i její souputnice - zapomenuté, a přesto předurčené k tomu, aby v našich srdcích zůstala navždy živá. (zdroj + moje úpravy)

Můj názor:

Tolikrát vyprávěný příběh Anny Boleynové a tentokrát v docela novém kabátě. A překvapivě (přestože příběh jako takový je víceméně fikcí, byť se drží většiny historických pravd a domněnek) to byl kabát velmi slušivý, hřejivý a příjemný. Hlavní postava Meg vám docela snadno přiroste k srci, prožíváte osud Anny i její vlastní docela přirozeně.

Poslední knihy, které jsem na toto téma naposled přečetla líčily Annu ve značně nelichotivém světle. Tato kniha k ní naopak přistupovala víc než lichotivě, ale nakonec to byla při četbě docela příjemná změna. Určitě vyhledám i další knihy této autorky.

Uvádí: Klicperovo divadlo, Hradec Králové

Režie: Michal Hába

Délka představení: 1 hodina, 40 minut (bez přestávky)

Slovo divadla: Povedená rodinka v legendární francouzské komedii. Harpagon, lichvář chorobně závislý na mamonu, je schopen vydělat všelijakými praktikami hodně peněz a tyto peníze chránit jako oko v hlavě proti celému světu. Jeho děti, které nic neumějí, zase nehodlají hnout prstem, ale chtějí si užívat všech atrakcí života, a proto se jim otcovy peníze náramně hodí. A pokud jde o peníze, musí jít láska, rodina a úcta stranou. Pokud jde o peníze, všichni bezostyšně lžou, podvádějí, ubližují a kradou. Pokud jde o peníze, jde víc než o život. A pokud jde o peníze, je o zábavu postaráno. Kdo si přivlastnil proti vůli majitele legendární kasičku? Harpagonova dcera Eliška, syn Kleantes, servilní správce Valér, mazaný sluha Štika, chudá Mariana, hubatá Frosina, kočí Jakub nebo snad starý Anselm? Kam zmizely penízky, ty chudinky penízky? Rozbušku nejznámější Moliérovy komedie tvoří dva generační postoje, starý, despotický, konzervativní, proti mladému, bezohlednému a nezodpovědnému. Maniakální touha po penězích a podvod jako legitimní řešení problému byly aktuálním tématem už v roce 1668, pojďme se tomu společně s největším francouzským dramatikem vysmát i dnes! (zdroj)

Můj názor:

Čekala jsem, že to bude krapet neobvyklé, osobitější pojetí, které Klicperovo divadlo dobře umí. Malinko mi to připomínalo Figarovu svatbu.

Za mě to byla skvělá podívaná. Velmi vtipná (často vtip tkvěl přeevším v pohybu a výrazu herců), nadčasová, někdy mrazivě smutná, protože ačkoliv všichni dobře víme, že rakev nemá kapsy, hrabivost je tak nějak... Všudypřítomná.

Líbila se mi práce se scénou, neutuchající energie vychazející z herců a především pak klobouk dolů před Filpem Richtermocem, který skvěle zahrál Harpagona. Za celou dobu představení nemá klid, prakticky nezmizí ze scény a pořád je ve středu dění. Výborné, tleskám.

Hudbu Mňágy mám ráda. Je krásně pohodová... :)

Ross a Rachel začnou spolu bydlet s jejich dcerkou Emmou poté, co se vyjasní omyl ohledně Joeyho nabídky k sňatku. Rachel se však brzy po sporech s Rossem vrátí k Joeymu. Monica a Chandler, inspirovaní Rossem a Rachel, se rozhodnou mít vlastní dítě. Poté co se několik epizod marně pokoušejí o otěhotnění nakonec zjistí, že jsou oba fyzicky neschopní spolu počít dítě. V seriálu se objevuje Mike Hannigan, jakožto nový Phoebiin přítel. Ve stejnou dobu se však vrátí vědec David, se kterým Phoebe chodila v první sérii. Sama se mezi nimi musí rozhodnout a nakonec zvolí Mikea. Konec deváté série se odehrává na Barbadosu, kam všichni letí na paleontologickou konferenci, kde má Ross hlavní projev. Nově se také objeví paleontoložka Charlie. Charlie je Joeyho inteligentní přítelkyně. Joey Charlie přitahuje, ale i přes to ji nakonec zaujme Ross, se kterým je inteligencí na stejné úrovni. Poté co Charlie opustí Joeyho, Joey a Rachel opět projeví své city, které jeden ke druhému chovají. Souhlasí však s tím, že to nejprve nebudou brát tolik v potaz, ale to se změní, když Joey uvidí Rosse, jak líbá Charlie. Série končí záběrem na líbajícího se Joeyho a Rachel.

Můj názor:

V této sérii je mnoho skvělých věcí. Byla jsem rozhodně ráda, že se Rachel vrátila bydlet k Joyemu, jejich společné bydlení bylo úžasně zábavné a přítomnost malé Emy to ještě vylepší (spor o Hajánka atp). Mike se rychle stal mou oblíbenou postavou.

Oproti tomu jsem si nijak zvlášť neoblíbila Charlie, i když k tomu asi racionální důvod nemám. A co mě teda vůbec nebaví je urputná snaha Moniky počít dítě. Její postava v seriálu prošla poměrně velkým vývojem, neřekla bych, že ji nemám ráda, ale od určité roztomilé ztřeštěnosti/posedlosti úklidem a celkově pořádkem ve svém životě ji scénáristé dovedli k jisté tragičnosti, nesmyslnému vyšilování, nekonečné hádavosti a posedlosti být tou nej, ať jde o cokoliv. A to už ani náhodou nebylo úsměvné.

Příjemné je, že se na konci série děj po nějaké době přesouvá do jiného prostředí.

Uvádí: Klicperovo divadlo, Hradec Králové

Režie: Ivan Krejčí

Délka představení: 2 hodiny, 25 minut včetně přestávky

Slovo divadla: Příběh o rodině, o lásce, o planých nadějích a naivních iluzích, o marných útěcích a marných návratech a úmorném životě na ruském venkově v pozici zkrachovalé šlechty. Na statek, který spravuje strýček Váňa se svou neteří Soňou, přijíždí profesor Serebrjakov, Sonin otec a Ivanův švagr, s novou mladou manželkou Jelenou. Svou bezohlednou sebestředností rozčeří zdejší poklidný život. Hodně se pije, ponocuje a pláče. Soňa by chtěla lásku, ale musí dřít do úmoru. Váňa by chtěl lásku, ale obětoval se a vyhořel. Doktor Astrov miluje své ideály a naráží na všeobecnou rezignovanost. A starý profesor, který má osudy svých blízkých v ruce, si vesele parazituje a tyranizuje. Jiskra konfliktu je zažehnuta. Zbraň musí nutně vystřelit. Čechovova autobiografická postava Doktor Astrov zcela současně varuje před ekologickou katastrofou a devastací planety a zatím dojde během jedné noci a dvou dnů k devastaci mnoha lidských duší... (zdroj)

Můj názor:

Už jsem tu mnohokrát zdůrazňovala, že ruské drama mi není blízké. Nicméně jsem zvládla Annu Kareninu a dokázala jsem v ní najít zajímavé motivy, osobité podání Klicperova divadla. Bratří Karamazovi byli v mnoha ohledech krutě dechberoucí. Ale strýček Váňa už mě neoslovil a po nekonečně dlouhé době jsem si v hledišti v duchu říkala "kdy to pro boha skončí?!"

Herci odváděli skvělé výkony, nemohu proti nikomu říct půl slova. Oni nejsou vinni způsobem napsání hry a ani režisér s tím mnoho neudělá. Ruským autorům je vlastní rozvláčný styl psaní, kdy čas velmi líně plyne a postavy jsou uvězené ve svém zpackaném životě, naříkají, obviňují druhé i sami sebe, potácí se ve své beznaději, ale nedokáží svou situaci zvrátit. A o tom je stýček Váňa - všechny postavy do jedné jsou nešťastné, uvláčené životem, unuděné a vyhlížející lepší zítřky, které nepřichází.

Jediná vzpruha přichází na začátku druhého dějství v podobě velké hádky, kdy z Váni vytrysken ta dlouho potlačovaná nespokojenost a nespravedlnost, která se na něm udála... Ale změna stejně nepřichází, všechna ta zloba se jen odrazí od zdi a Váňa je zlomený muž, který žije stejný život jako doposud.

Abych nebyla v recenczi jen negativní a nekončila špatnými slovy, tak musím pozvednout postavu doktora Astora. Muž, na jedné straně obhroublý a opilý, který si nebere servítky a ohledy na druhé, ale zároveň nečekaně citlivý, zamilovaný do přírody a uvědomující si její důležitost, krásu a nepostradatelnost. Jeho slova se mohou zdát jako převzatá z dnešních ekologických výzkumů, ale není tomu tak. Už v době Čechova začínal být zvon na výstrahu. Uplynulo tolik let a my nic neděláme. Možná jsme stejní jako postavy ruského dramatu...

Otázka byla položena v názvu článku. Co by tak mohla mít středozemská sága a slavný seriál společného?

Jako první se nabízí to, že hlavní hrdinové Leonard, Sheldon, Howard a Ray jsou velkými fanoušky veškerého fantasy a scifi a proto se v Teorii setkáte s mnoha narážkami a odkazy na další filmy, seriály a počítačové hry. Vždyť jeden celý díl TBBT se točí kolem prstenu moci!

Ale na tohle nenarážím. LotR a TBBT mají společnou docela jinou věc a tím je herec, který se objevil jak ve filmu, tak v seriálu. Začínáte tušit o kom je řeč? Vím, že to může být těžké, protože Teorie měla celých 12 sérii a za tu dobu se zde objevilo mnoho slavných osobností spojených s fantasy scénou.

Zkusím Vám ještě malinko napovědět. Tento člověk měl v LotR velkou roli a musel se kvůli ní hodně změnit. V Teorii se objevil až v poslední sérii, jeho role nebyla jedno-epizodní a vzato vůči našim hrdinům zastával spíše negativní roli.

Tušíte? Můžete si ještě chvíli lámat hlavu a kdo si myslí, že odpověď zná nebo to považuje za beznadějné, může rozkliknout článek a podívat se na odpověď! :)

Poslední možnost zamyslet se nad fotografií respektive nad totožností muže v popředí, který má brýle!

A už Vám to prozradím. Mužem na fotografii je Sean Astin alias Samvěd Křepelka z Pána prstenů. V TBBT si zahrál dr. Pembertona, jednoho z vědců, který se pokouší přiživit na úspěchu Amy a Sheldona.

Přiznám se, že samotnou mě to vůbec nenapadlo až nedávno jsem viděla v reportáž z vídeňského ComicConu, kde Sean byl a teprve tehdy mi došlo, že se objevil i v mém oblíbeném seriálu.

(Tím, že se musel pro roli Sama hodně změnit jsem narážela na to, že Sean přibral asi 10 kg, aby se moihl účastnit natáčení).

Tak co, věděli jste nebo jsem Vám rozšířila obzory? :)

Autor: Carolly Ericskon

Počet stránek: 248

Anotace: Jana Seymourová byla vyslána k tudorovskému dvoru jako dvorní dáma Kateřiny Aragonské, stárnoucí manželky Jindřicha VIII. Mladičká šlechtična je zcela oddána své paní a jen bezmocně sleduje úklady Anny Boleynové, která by se tak ráda viděla po králově boku. Anna nemilosrdně ničí všechny, kteří se jí odváží vstoupit do cesty, a neváhá ani prolít krev ženy, jež zná tajemství tak temné, že jeho odhalení by Annin sňatek s králem znemožnilo. Když se Anna nakonec stane Jindřichovou ženou, dvůr ovládne strach. Nikdo si nemůže být jistý, že neskončí ve vězeňské kobce nebo na katově špalku. V nelibost pozvolna upadá i sama Anna, poněvadž králi doposud neporodila vytouženého dědice. Za dané situace se nelze divit, že stále méně sebejistá královna obrátí svou zášť proti půvabné Janě, jíž se král nepokrytě dvoří. A když pak král Janu vyzve, aby se stala příští královnou, dívka se pochopitelně zdráhá nastoupit tak nebezpečnou cestu. Nejen strach je ovšem to, co ji trápí: musí totiž podstoupit těžkou volbu mezi vlastními city a oddaností králi… (zdroj)

Můj názor:

I přesto, že autorka do knihy vložila upozornění, že se nejedná o literaturu faktu, ale román, který doplnila o fiktivní postavy a události nedokázala jsem to překousnout a příběh si plně vychutnávat. Jednoduše řečeno bylo to až moc velké scifi. Je jasné, že prakticky každý autor píšící o historii se musí v určitých ohledech spoléhat na svou fantazii, protože některá období v životě našich hrdinů jsou zahalena tajemstvím a především - známe sice tok jejich života, ale jejich motivace, myšlení a pocity nám zůstávají skryty a tak si každý z nás nutně zpracuje vlastní verzi příběhu vycházející z toho, jak onu historickou postavu vnímáme. Ale toto bylo v mých očích příliš; Jana je na jedné straně nemastná, neslaná, nevýrazná, nešikovná (alespoň v měřítku tehdejší doby), ale na druhé straně je to Mary Sue, která se neohroženě pouští do každého nebezpečí, vydává se na nikým neschválené výpravy, pořádá milostná setkání, která byla nejen hluboce pod její společenskou úroveň, ale zároveň by byla neutajitelná, otevřeně opovrhuje Annou Boleynovou a přesto je králova oblíbenkyně, které věnuje první poslední (a to v dobách, kdy byl Annou plně oslněn). Jejich sňatek je z Janiny strany ne zcela promyšlený kalkul a ve své roli královny nijak zvlášť nevyniká. Navíc její počínání popsané v knize by ji příliš Jindřichovi lásky nevysloužilo.
Předchozí kniha o Anně Bolleynová byla poměrně poutavá, ale tato mě opravdu neohromila a hodně si rozmyslím, zda od autorky ještě něco přečtu.

Seriál Zaklínač co nevidět vrthne na obrazovky a proto jsem sáhla po knížce, abych si utvořila představu, co mě čeká.

Autor: Andrzej Sapkowski

Počet stránek: 342

Anotace: Zaklínač… Ošlehaný muž bez věku, jehož bílé vlasy nejsou znakem stáří, ale mutace, kterou musel podstoupit. Placený i dobrovolný likvidátor prapodivných tvorů: mantichor, trollů, vidlohonů, strig, amfisbain - pokud ovšem ohrožují lidský rod; v takovém případě zabíjí i bytost zvanou člověk. Prvotřídní, skvělý bojovník, který není neporazitelný ani nezranitelný - naopak, téměř z každého dobrodružství si odnáší další šrámy na těle i na duši... (zdroj + moje úpravy)

Můj názor:

O knize jsem toho vlastně moc nevěděla, když jsem ji otevírala; zařadila jsem ji do fantasy soudku a tušila, že v hlavní roli bude nějaký Zaklínač, ale co to znamená už jsem netušila.
U první povídky jsem byla víc než zmatená, protože ten Zaklínač tam prostě nebyl? Nebo byl a zatím se jen skrýval pod jiným jménem? Nijak zvlášť moudrá jsem z toho nebyla ani když navázala mezikapitola zvaná "Hlas rozumu", která prokládá celou knihu. Alespoň už byl na scéně Zaklínač a já si nemusela lámat hlavu s tím, jestli jsem vůbec vzala správnou knihu.
Ani teď po dočtení mě zcela neopustila zmatenost. Myslím, že mám pořád více otázek než odpovědí, co se postav a jejich osudů, minulosti i budoucnosti týká. Pořád si nejsem docela jistá, zda jsem některé věci pochopila správně. Na druhé straně jsem po dlouhé době přečetla knihu, která byla ryze fantasy žánru a udělalo mi to dobře. I když Zaklínač je místy až brutálně upřímný, nechutné detaily popisující a vulgární a musela jsem si od čtení dát na chvíli pauzu a vstřebat to, kniha se mi nakonec docela líbila. Ponořit se do docela jiného, starého a neznámého světa bylo osvěžující a příjemné, prožívala jsem Zaklínačovi cesty, nebezpečí a přemýšlela spolu s ním; není to pouhé dobrodružné putování opepřené přítomností nestvůr a zvrácených charakterů a několika neslušných slov. Je to vlastně zajímavá sonda do toho jací lidé (a nejen oni) umí být. Stojí za to se nad tím občas zamyslet.

Film Bohemian Rhapsody je oslavou rockové skupiny Queen, jejich hudby a především Freddieho Mercuryho, který svou tvorbou i životem vzdoroval všem myslitelným stereotypům, díky čemuž se stal jedním z nejvýraznějších umělců na světě. Snímek mapuje raketový vzestup nekonvenční skupiny prostřednictvím jejich revolučního zvuku a ikonických písní, jako jsou "We Will Rock You", "We Are the Champions" nebo právě "Bohemian Rhapsody". Jejich příběh začíná bleskovým startem, pokračuje neřízenou životní spirálou a vrcholí nezapomenutelným, strhujícím vystoupením na koncertu Live Aid v roce 1985. Na jeho pódiu Queen v čele se rtuťovitým Freddiem předvedli jednu z největších show v historii rocku. Jejich hudba byla a stále je ohromnou inspirací pro celý svět. (zdroj)

Můj názor:

KONEČNĚ JSEM TO TAKY VIDĚLA!

Ušetřím Vás podrobností proč to trvalo tak dlouho, pojďme radši k samotnému filmu. Mám kapelu Queen a její tvorbu docela dost ráda, zběžně jsem obeznámená s tím, co se v kapele dělo. Film si pochopitelně některé skutečnosti upravil k obrazu svému; něco mi vadilo méně a jindy se myslím, že měla být zachována pravda. Ale nakonec z toho vyšel pěkný film.

Upřímně nemůžu říct, že bych tím byla nějak výrazně uchvácena; byla to určitě dobrá podívaná, skláním se až k zemi před Rami Malekem a hluboce smekám před jeho výkonem, který byl po všech stránkách strhující a zcela perfektní. Líbili se mi i ostatní členové kapely, výběr herců byl učiněn skutečně citlivě a když se podíváte na dobové fotografie a záznamy, dokázali se jim přiblížit až neskutečným způsobem. Moc se mi líbila ukázka toho, jak kapela tvořila. Užívala jsem si tu hudbu, nasávala tehdejší atmosféru, kdy byly objevovány docela nové možnosti, lidi tvrdě dřeli a vznikali výborné věci.

Za mě určitě dobrá podívaná. Už jen pro tu hudbu.

K Vánocům patří pohádky a tahle kniha je nádherně pohádková.

Autor: Roadl Dahlh

Počet stránek: 164

Anotace: Slavný příběh o osiřelém chlapečkovi, vychovávaném dvěma ukrutně zlými tetami, který se díky kouzelnému dědečkovi dostane do nitra nádherné, šťavnaté broskve a najde tam spoustu skvělých hmyzích kamarádů - slečnu Pavoučkovou, dědu Konipase, Berušku, Stonožníka, Hedvábníka, Žížaláka a Světlušku. Společně překonají všechny překážky a doletí s broskví až do New Yorku! (zdroj)

Můj názor: Roald Dahl a jeho knihy plné dětské fantazie. Mám ráda takové návraty k dennímu snění, kdy nic nebylo nemožné a všechno ožívalo jediným pohledem.
Musím říct, že jsem dlouho nepocítila tak silné antipatie ke knižním postavám, nicméně každý kdo knihu četl mi musí dát za pravdu, že tetičky Brčková a Bečková byly neskutečně odporné.
Obří broskev, milý Jakub a jeho neobvyklí přátelé, které si velmi rychle oblíbite dávají dohromady další skvělý příběh.

Říkala jsem si, že alespoň na Vánoce bych se mohla vytáhnout s nějakou povídkou. Původně jsem měla v plánu něco většího/obsáhlejšího, co by zahrnovalo všechny Poberty, ale nakonec mě tak dostal tento nápad, že jsem se rozhodla jinak. Vlastně ta povídka nemá 100% vánoční tématiku, ale já jsem si při psaní představovala, že se odehrává právě na Vánoce ;) Tak si čtení hezky užijte a přeji Vám nádherné Vánoce plné toho, co máte rádi.

"Harry, buď zlatíčko a vrať tatínkovi hůlku…" James se pomalým, opatrným krokem blížil k synovi, který ležel na dece a radostně třepotal jednou ručkou. V druhé svíral hůlku, kterou jeho dětské prstíky sotva obemkly. "Já vím, že se ti to zdá jako děsná legrace, ale ono je to docela nebezpečné…" přemlouval ho otec a učinil další krok jeho směrem. "Stačí malý pohyb a může vyletět… A je to." Reagoval na hlučnou ránu doprovázenou zvukem tříštícího se porcelánu.

"Jamie, co tam děláte?!" zavolala znepokojeným hlasem Lily z kuchyně.

"Všechno je v pohodě, jen tu blbneme!" odpověděl James, ale tvář měl nervózně staženou. I Harryho čelo se stáhlo a stočil rty do nespokojeného úšklebku. "Lekl ses? Ale to nic, táta se na tebe za tu rozbitou vázu nezlobí. Ta byla od tety Petunie a byla naprosto příšerná, hrůzou jsem se kvůli ní budil ze spaní… Myslím tu vázu, i když tetička taky stojí za to." Už byl skoro u Harryho a nenápadně natahoval ruku po své hůlce. "Ale mohlo by se stát něco horšího, tak mi to vrať, Harry." Konejšivě vzal synovu ruku do své a pokusil se ze zaťatých prstíků osvobodit hůlku. Harry sebou prudce škubnul ve snaze chránit to, co si poctivě uloupil a z hůlky vyšlehl další záblesk.

"No do háje!" neudržel se James.

"Zlato?!" ozvalo se znovu tázavě od Lily.

Harryho ústa se otevřela a vytvořila dokonalé písmeno o. Zíral na svého otce jako v transu, a dokonce pustil jeho hůlku. James ji bleskově ukořistil a spěchal k zrcadlu v hale. Lépe řečeno pokoušel se spěchat a zasekl se ve dveřích.

Z kuchyně vešla Lily a naskytl se jí pohled na manžela, jak bezradně stojí v prostoru mezi dveřmi. Na hlavě měl jelení paroží, které mu bránilo projít dál. Dvanácterák se vším všudy. Lily stěží potlačovala smích. "Budu hádat."Řekla nakonec a bylo vidět, jak moc se snaží udržet neutrální tón hlasu. "Harry ti zase sebral hůlku."

James neříkal nic a jenom opatrně pohyboval hlavou ze strany na stranu ve snaze osvobodit se. "Kluk bude mít talent na přeměňování. Co to děláš, Lily, ne, proč máš v ruce ten foťák?!"

"To je dokonalá památka do rodinného alba. Harryho první kouzlo." Usmála se a stiskla spoušť.

Joey a Rachel se snaží zvládnout Rossovu vnitřní nevyrovnanost s jejich vztahem. Ten se však stane pohromou, a tak se nakonec rozhodnout zůstat přáteli. Charlie se rozhodne vrátit k bývalému příteli Benjaminu Hobartovi, od kterého se Ross snaží získat výzkumný grant. Monica a Chandler se rozhodli adoptovat dítě a seznámili se s Erikou, biologickou matkou. Erika jim na konci série porodí dvojčata. Phoebe a Mike mají v závěru série svatbu a Rachel vezme práci v Paříži. Ross se Rachel vyzná ze své lásky, ale ona i přesto nasedá do letadla. Chandler a Monica se chystají odstěhovat ze svého bytu na předměstí a Joey je naštvaný, že se všechno mění. Poté co zhrzený Ross dorazí do svého bytu, poslechne si vzkazy na záznamníku, kde je i jeden od Rachel, která se mu v něm vyzná, že ho taky miluje, ale vzkaz skončí dříve, než se dostane z letadla a Ross tak neví, zda do Paříže odletěla nebo ne. Vzápětí se objeví v jeho dveřích a řekne mu, že ho také miluje. Seriál končí určitým loučením postav s bytem Moniky, který byl jedním z ústředních míst děje a odchodem do kávárny, protože všichni mají ještě trochu času než musí jít po svých povinostech.

Můj názor:

Dát sbohem seriálu, který běžel tolik let je vždy nesnadné. Mnoho seriálů ztroskotalo na tom, že byly uměle prodlužované kvůli své popularitě, ztratily původní šmrc. Přátelům se tohle naštěstí nestalo, na druhou stanu si myslím, že byli ukončeni přesně v tu pravou chvíli. I dnes po tolika letech od skončení natáčení se ozývá mnoho hlasů, že by bylo správné obnovit to, přivést partu zpátky na scénu. Víte, já si myslím, že to není dobře. Není to o tom, že bych nechtěla vidět své oblíbenou postavy znovu - to bych asi chtěla. Ale zároveň si nemyslím, že je v pořádku vracet se k něčemu, co už bylo skončeno. Radši si ponechat hezké vzpomínky na to, co bylo než si to celé pokazit pokusem o restart.

Ale k sérii jako takové; líbila se mi. Plynula přirozeně, lehce, neměla jsem ten násilný pocit jako například u GoT, které bylo najednou potřeba rychle ukončit. Myslím, že se dá říct, že každá postava se dočkala svého šťastného konce a zároveň to nepůsobilo jako kýč, ono to prostě vyplynulo z toho, jací bylo, z toho, co roky budovali a neumím si představit, že to bylo jinak. A v mojí hlavě jsou Přátelé dál - možná už nevedou tak akční život, nevysedávají v jednom kuse v kavárně, ale pořád tu jeden pro druhé jsou.

Vždycky si to ráda pustím znova, odpočinu a zasměju se. Díky za to všechno hercům, scénáristům a všem okolo :)

Anna Karenina

Má paní; nesmrtelný příběh Jindřicha VIII. a Anny Boleynové

Jablečný koláč s drobenkou

Přátelé (8.série)

Saturnin

Ovečka Shaun ve filmu: Farmageddon

Domácí zázvorový čaj

Krev démona

Na život a na smrt

Lakomec

Nejlíp jim bylo (Mňága a Žďorp)

Přátelé (9.série)

Strýček Váňa

Co má společného Teorie velkého Třesku a LotR?

Třetí královna

Zaklínač I: Poslední přání

Bohemian Rhapsody

Jakub a obří broskev

Harryho první kouzlo

Přátelé (10. série)