Quantcast
Channel: Zpravodajství
Viewing all 30683 articles
Browse latest View live

Forrest Gump

$
0
0
Autor: Winston Groom
Počet stránek: 260
Anotace: Forrest Gump možná byl trochu opožděné dítě. Jeho život byl ale neuvěřitelný: dostal se na univerzitu, jako voják do Vietnamu, stal se podnikatelem a milionářem. S neodolatelnou bezelstností popisuje svůj život i situace, z nichž vždy vyvázl šťastně.



Můj názor:
Neměla jsem to nejmenší ponětí, že jeden z mých oblíbených filmů je natočen podle knižní předlohy. Teď po přečtení bych spíš řekla, že film se knižní předlohou velmi jemně inspiroval a předložil nám značně romantičtější verzi, protože kniha si v žádném ohledu nebere servítky.
Líbil se mi styl překladu, kdy byly používaný nespisovné ba i sprosté výrazy, chyběla interpunkce nebo přímá řeč. Vzhledem k tomu, že knihu vypráví samotný Forrest se to opravdu hodilo, byl to dobře zvolený způsob servírování knihy čtenáři.
Co říct k samotnému ději? Něco známe z filmu, něco známe z filmu trochu jinak a něco ve filmu nebylo vůbec. Asi nemůžu říct, že by se mi kniha nelíbila, ale pravda je taková, že mě úplně nezaujala. Ano, byly tam skvělé a vtipné pasáže, něco vás nutilo k zamyšlení a jiné věci spíš ke smutku, jindy jsem zase měla pocit, že autor už to přehání, že se až příliš snaží přijít s něčím, co ve čtenáři vyvolá úžas a pobavení, ale ve finále to působilo spíš křečovitě. Jsem ráda, že jsem si to přečetla, ale k druhému dílu mě to nijak netáhne, takhle mi to zkrátka stačilo.

Černobyl

$
0
0
O seriálu:
Pětidílná minisérie rekonstruuje příběh o jaderné havárii z roku 1986, jedné z nejhorších katastrof v historii způsobených člověkem, a o obětech, které byly učiněny pro záchranu Evropy před nepředstavitelnou pohromou. Dne 26. dubna 1986 otřásla jadernou elektrárnou v Černobylu na Ukrajině mohutná exploze, která uvolnila nebezpečné radioaktivní látky nejen na ukrajinském, běloruském a ruském území tehdejšího Sovětského svazu, ale také do oblastí Skandinávie a západní Evropy. (zdroj + moje úpravy)



Můj názor:
Citlivé, náročné, temné a živé téma. Událost, která má silný přesah i do dnešní doby a dle mého osobního názoru skutečnost, která postupem času bude stále odhalovat svůj skutečný dopad. Je nesmysl svádět všechno špatné, co se v Evropě děje na Černobyl, ale logicky vyvstává otázka - může mít tato jaderná havárie spojitost s vysokým výskytem zhoubných onemocnění, alergií, poruch pozornosti a handicapů? Nakolik desítky let stará událost ovlivňuje dnešní život? A co bude dál?
Říct, že se mi seriál líbil mi přijde nevhodné až morbidní. Snad nikoho neurazím, když řeknu, že byl odveden obrovský kus výborné práce. Nijak zvlášť autorům nezazlívám drobné odklony od skutečnosti, které vedly k dramatizaci událostí. Konec konců stále je to seriál nikoliv dokument a na seriálové poměry se reality držel obdivuhodně. Obzvlášť oceňuji výkony Jareda Harrise (vědec Valerij Legasov) a Stellana Skarsgarda (místopředseda vlády Boris Ščerbina), kteří se skvěle doplňovali, vyvíjeli a dokázali diváka provést celou podívanou, předat tu obrovskou škálu emocí a ani na okamžik nepolevit v tom, co bylo třeba vykonat. Jediná moje výtka směřuje k tomu, že seriál se odehrával v angličtině. Já naprosto chápu proč, ale přesto mi to trochu vadilo a ubíralo na atmosféře. Vždyť ty krátké scény, které se odehrály v ruském jazyce to celé zvedly o 100%.
Víte, na Černobylu není to nejhorší, že se to stalo. Je to příšerné, ale nehody se bohužel stávají, jsme jenom lidé a chybovat máme v povaze. Nejhorší byla ta naprostá nepokora vůči obrovské síle, která se v blocích jaderné elektrárny ukrývala. Nejstrašidelnější bylo, že SSSR se nepokoušela napravit tu hrůzu, která se odehrála a zachránit to, co se zachránit dalo, ale veškeré snahy směřovala k bagatelizování a ututlání celé události bez ohledu na cenu. A ta je obrovská. A platí ji celý svět.

Nejčokoládovější cupcake

$
0
0
Ano, plně jsem propadla kouzlu cupcake. Nedávno navštívený foodfestival ve mě rozdmýchal starou touhu upéct si takový příruční dortík doma a od myšlenky nebylo daleko k činům a od té doby je to v naší domácnosti velice populární záležitost, můžeme tedy předpokládat, že tento recept není poslední.




Suroviny:
200 g hladké mouky
50 g polohrubé mouky
110 g cukru krupice
2 lžíce kakaa (opravdového, ano?)
1 čokoládu (kvalitní, ano?)
špetku soli
2 vejce
250 ml zakysané smetany
50 ml kávy (kvalitní, ano?!)
85 g másla
1 lžička vanilkového extraktu

Uvedený rozpis vystačí na cca 15 cupcake.
Začneme tím, že si uvaříme kávu, aby měla čas vychladnout. Do těsta nesmí přijít vařící.
Dál si rozpustíme máslo a rovněz mu tak poskytneme čas na vychladnutí.
Z lednice si vyndáme zakysanou smetanu a vejce a dáme jim čas získat pokojovou teplotu.
Smícháme všechny suché/sypké ingredience, což jsou mouky, cukr, kakao a sůl. Čokoládu nasekáme na menší kousky a přidáme.
Máslo a káva vychladly? Vejce a smetana se prohřály? Výborně. Vejce vyšleháme a postupně přidáváme zbytek tekutých ingrediencí (máslo, káva, smetana, vanilkový extrakt). Káva se do těsta dává proto, aby podpořila čokoládovou chuť. Ve výsledku chuť kávy vůbec nebudete cítit.
Potom konečně spojíme sypké a tekuté ingredience v jedno těsto. Pokud je těsto moc hutné, můžeme přidat trochu mléka. Naplníme košíčky (nejlépe se to dělá lžící na zmrzlinu) a dáme péct na cca 15 minut. Ale záleží jakou máte troubu, takže se řiďte svými zkušenostmi ;)

Zatímco se cupcake pečou, můžeteme udělat krém. Já si krému vždycky dělám o trochu víc, protože mám volšové ruce a často se mi stane, že kape všude možně jenom ne na cupcake.
Krém:
250 g másla (!)
150 g cukru moučka
2 žervé
1 lžička vanilkového extraktu.

Na pomoc si vezmetě mixér. Do změklého másla zašlehejte cukr moučka a pak postupně přidávejte žervé, nakonec vanilkový extrakt.
Osobně do příště uberu cukru, krém byl opravdu hodně sladký, ale takto jsem si zapsala originální recept, tak jej posílám i pro vás a postupujte dle vlastní chuti.

Upečené cupcake vyndáme z formy a dáme jim dostatek času na vychladnutí. Když začneme zdobit ještě teplé cupcake, tak se krém bude roztékat.
Krém můžeme dát před zdobením na pár minut do lednice, bude tužší a mě osobně se s ním pak lépe pracuje. Naplníme zdobící sáček krémem a můžeme dát průchod svému uměleckému já při zdobení cupcaků ;) Po vytvoření krémové čepice můžeme i nemusíme dál zdobit dle libosti. V tomto konkrétním případě jsem použila obyčejné dortové zdobení od Dr. Oetkera a borůvku :)
Recept jsem získala zde.
Dobrou chuť.

Anna Boleynová

$
0
0
Autor: Carolly Erickson
Počet stránek: 234
Anotace: Vzestup Anny Boleynové, která se z poměrně nevýznamné šlechtičny stala snad nejproslulejší ze šesti žen anglického krále Jindřicha VIII., býval ve své době připisován jejím údajným čarodějnickým schopnostem. Prý krále očarovala, svedla a přinutila k tomu, aby se rozvedl se svou první manželkou Kateřinou Aragonskou a oženil se namísto toho s ní. Pravda je ovšem zřejmě trochu jiná. Anna byla vychována u francouzského královského dvora, proslulého uvolněnou morálkou a výstřednostmi všeho druhu. Po svém návratu k anglickému dvoru se stala jednou z Kateřininých dvorních dam a záletný Jindřich si nemohl nevšimnout jejích půvabů a vyzývavé elegance, která ji odlišovala od dívek vychovaných v konzervativní a upjaté Anglii. Zamiloval se do ní a její rodina se bez váhání chopila jedinečné příležitosti.
Boleynovi předpokládali, že se Anna stane na čas Jindřichovou milenkou, a hodlali z toho pro sebe vytěžit maximum. Podcenili však Anninu ctižádost a změněné poměry v královské rodině. Jindřich nepotřeboval pouze milenku, nýbrž novou manželku, která by mu dala dědice. Anna se rozhodla hrát vabank. Tehdy netušila, jak nebezpečnou hru rozehrála a jak zamíchá diplomatickými a politickými kartami na hracím stole tehdejší Evropy. (zdroj + moje úpravy)



Můj názor: Zpočátku se nepříjemně protnula moje představa a realita. Myslela jsem, že beru do ruky historický román, ale to byl omyl. Jedná se o knihu faktickou. Moje rozčarování po prvních stránkách zmizelo a přestože jsem byla připravená na jiný druh příběhu, rychle jsem se dokázala přizpůsobit a ponořit do minulosti.
V nedávné době jsem četla mnoho knih od Alison Weir, která se soustředí na stejnou tematiku a přirozeně jsem porovnávala své dojmy. Zvláštní je, že ačkoliv si autorky v ničem zásadním neodporují a na věc jako takovou mají podobný náhled měla jsem při čtení úplně jiné dojmy. Určitě bych neřekla, že Weirová nějak přikrášluje realitu. Naopak čtenáři velmi podrobně a poctivě podává veškerá dostupná svědectví, nabízí východiska těchto situací, přibližuje tehdejší druh smýšlení, morálky a stavu věcí, což je nám dnes nesmírně cizí, jsme dnes úplně jinde. U knih Alison Weir mám rozechvělý a uctivý dojem, že tudorovská Anglie byla světem okázalé nádhery, rozkvetlých zahrad a nekončících zábav. S knihou Carolly Erickson mám husí kůži způsobenou zhnusením při pomyšlení na to, kolik špíny (fyzické i psychické) za tím divadélkem krásy, strojenosti a počestnosti skrývá. Nechápejte mě špatně; pochopitelně vím moc dobře, že postoj středověku k hygieně byl odlišný ;) Stejně tak neříkám, že Weirová podala vše v pohádkových barvách, i ona na tato témata naráží. Ale Ericksonová to do knihy pustila naplno. Postavy krále a Anny vychází z tohoto díla ve značně nelichotivých barvách.
Při čtení jsem se dozvěděla několik nových informací, což je velmi příjemné a mile překvapující. Mrzelo mě, že autorka některé skutečnosti více nerozvedla, ale alespoň jsem nucena dohledat to jinde a třeba se tak dozvědět něco dalšího.
Za mě velmi dobrá kniha, doporučuji.

Desáté narozeniny

$
0
0

Upřímně?
Jsem velmi překvapená, dojatá i zamyšlená.
Blog my-world-is-fantasy má desáté narozeniny.
Deset let je opravdu dost. Upřímně si nemyslím, že bych v době zakládání blogu pomyslela, že takhle dlouho vydrží. Vždyť před deseti lety jsem byla na základní škole! Je úsměvné ohlížet se nazpět, procházet archiv blogu a připomínat si zapomenuté. Taky se nabízí otázka "jak dlouho ještě?", ale odpověď neznám a vlastně jsem docela ráda. Blogování mě pořád baví, stále mám chuť sdílet články a procházet stránky jiných. Tím, co bude dál se nechám překvapit.
Dlouho myslím na to, že by bylo dobré vrátit se k prapůvodní náplni blogu, kterou byly především ff povídky, ale již delší dobu aktivně netvořím. Občas něco rozepíšu, někdy i dopíšu, ale zpravidla nemám dojem, že by to bylo tak dobré, aby to mohlo spatřit světlo světa. Nechci tlačit na pilu, nechci se do toho nutit a trpělivě čekám, že mě zase jednou zaplaví příliv tvořivosti a budete se moct ponořit do nějakého příběhu. Jinak žádné velké změny do budoucna neplánuji :)

Dříve než popřeji blogu samotnému, chci ze srdce poděkovat všem, kteří moje stránka navštívili a zanechali tu komentář. Čtu všechno a poctivě a dělá mi radost, když dostávám zpětnou vazbu na svoje snažení - ať už je to povídka, názor na knihu, film, písníčku nebo příspěvek do diskuze. Žádný komentář není zbytečný, vždy jsem ráda, když vidím příspěvek druhých. Blog.cz se velmi změnil, mnoho mých oblíbených autorů a současně těch, kteří můj blog navštěvovali zmizeli ze dne na den a občas se ptám, jak se mají, co dělají a proč bez vysvětlení odešli. Ale to nejspíš patří k rozlehlé internetové komunitě. Ale stejně tak je tu několik lidí, kteří jsou s mým blogem víceméně o začátku a já jsem nadšená z toho, že je stále baví to, co dělám.
Děkuji všem, jsem moc ráda, že tu jste se mnou. Bez Vás by se desáté narozeniny nejspíš neslavili :)

A konečně přeji blogu vše nejlepší do dalších let a doufám, že nám to spolu bude i nadále klapat tak dobře jako dosud :)
Děkuji za pozornost.
Vaše (dnes dojatá) Rogue

Stmívání

$
0
0
Autor: Stephenie Meyer
Počet stránek: 407
Anotace: Isabella Swanová se stěhuje do Forks, městečka ve státě Washington, kde neustále prší. Zdá se jí, že na světě neexistuje nudnější a beznadějnější místo - až dokud nepotká tajuplného a přitažlivého Edwarda Cullena, který doslova obrátí její život vzhůru nohama. Do Isabellina příjezdu Edward úspěšně tajil před obyvateli městečka svou upírskou osobnost. Ale nikdo není v bezpečí, zvláště Isabella, člověk, který je Edwardovi nejdražší. Milenci však balancují na ostří nože - mezi touhou a hrozným nebezpečím.


Můj názor:
Po mnoha letech ve mě televizní repríza vzkřísila zájem vrátit se ke knize a připomenout si, jak to celé začalo...
A četlo se mi moc pěkně. Ano, už jsem neprožívala "pobláznění" jako v nějakých čtrnácti letech, kdy se mi kniha poprvé dostala do ruky a poprvé jsem se seznámila s úchvatnou rodinou Cullenovou a Belliným romantickým příběhem, ale pořád jsem se lehce zabrala do příběhu, užívala si ten plynulý rozvoj a odhalování tajemství, při kterém vás chtě-nechtě musí trochu zamrazit v zádech.
Nebudu tu rozebírat jednotlivé aspekty jako Bellina nekonečná nešikovnost nebo Edwardovy přehnaně ochranitelské pudy apod., řeknu jen tolik, že jsem si připoměla mnoho zapomenutých vtípků a v letních dnech jsem se příjemně osvěžila pomyšlením na chladné a upršené Forks a jeho nádherné nesmrtelné obyvatele.

Medvídek Pú

$
0
0
Protože je dnes velice uplakané počasí a výhledově to nemá být o mnoho lepší, přináším návrh na roztomilou pohádkovou podívanou, která se velmi hodí k línému ležení pod dekou...

Ve Stokorcovém lese začíná den jako každý jiný. Pú se probouzí velice hladový a nemá doma žádný med. Takže se vydává ho sehnat, ale jeho pouť posléze nabere zcela jiný směr - nejprve kvůli soutěži, ve které se mají všichni pokusit najít Ijáčkovi nový ocas. Pú později nachází vzkaz od Kryštůfka Robina, který zní: "Odešel sem. Moc práce. Hnet tu budem." Pak ale Sova celý vzkaz pochopí zcela jinak a tvrdí, že jejich přítele uneslo stvoření, zvané "Hnetubud". Velice záhy se všichni vydávají na napínavé dobrodružství ve snaze zachránit Kryštůfka Robina před imaginárním nebezpečím. Jak se ukazuje, medvěd, který původně toužil jen po trošce medu, má před sebou náročný den... (csfd.cz)


Můj názor:
Jako dítě jsem neměla medvídka Pú vůbec ráda. Postavičky v čele s Kryštůfkem Robinem se mi ošklivily, nezdálo se mi to hezké, zábavné nebo snad napínavé a nikdy jsem si nenašla cestu k filmovému, seriálovému ani knižnímu zpracování.
Nevlídné počasí si ale přímo říkalo o nenáročnou podívanou, která trochu projasní zatažené nebe. Medvídek Pú se začal protahovat na plátně a já si řekla, že mu dám šanci. A víte co? Jsem ráda, že jsem film nevypnula jen kvůli názoru vytvořenému před spoustou let. Ano, Pú a jeho přátelé se určitě nestanou mými nejmilejšími pohádkovými stvořeními, ale byla to pěkné. Milé, vtipné (ale tak vtipné, že děti tomu nemohou rozumět, řekla bych) a hezké. Jestli bude déšť pokračovat, možná se nebudu bránit dalším filmům...

Jak vycvičit draka 2

$
0
0
Vlivem propršeného víkendu pokračuji na pohádkové vlně.
Ostrov Blp býval místem, kde Vikingové ve dne v noci bojovali s draky. Pak však mladý snílek Škyťák vycvičil draka Bezzubku, spřátelil se s ním a hlavně všem vysvětlil, že lidé a draci mohou žít v harmonii. Příběh poskočil o pět let dopředu a z Blpu se stal v mezidobí dračí ráj, kde se lidé a draci navzájem respektují a mají se rádi. Škyťákova největší kamarádka Astrid je hvězdou oblíbených dračích závodů, ve kterých hravě poráží ostatní vikinské teenagery, zatímco Škyťák dává přednost osamělým spanilým letům s Bezzubkou, během nichž mapují neznámá území a objevují nové světy a nové draky. Jedno z jejich dobrodružství je přivede do těžko přístupné ledové jeskyně, která je domovem stovky neznámých divokých draků. Taky se zde setkají s tajemnou Dračí jezdkyní, z které se vyklube Škyťákova dávno ztracená matka Valka. Na láskyplné objetí matky se synem ale není čas, protože nad soužitím lidí a draků se stahují mračna, která se přihnala díky Dragovi, mocichtivým a samozvaným "dračím bohem", kterému slouží nafoukaný lovec draků Eret... (zdroj + moje úpravy)

Můj názor:
První film mám moc ráda, neuvěřitelně mě baví to pomalu rozvíjející se přátelství mezi Bezzubkou a Škyťákem, jejich vzájemné oťukávání a poznávání se, které je velmi vtipné.
Z pokračování jsem měla pochopitelně trochu strach, protože všichni víme, jaká pokračování výborných filmů mohou být. Ale když to kin vtrhnul třetí díl, bylo jasné, že bych měla vidět dvojku. Dívalo se na to skvěle o tom žádná, ale podle mého to nedosáhlo kvalit jedničky. Film se mi líbil především kvůli zábavným kouskům draků, které se natěsnaly do první polovinu filmu. Pak už jsem to tolik neprožívala, objevení matky po desítkách let to je za mě strašné klišé. Kliďase mi bylo moc líto, jeho postavu jsem měla ráda. Věděla jsem, co se s ním stane, ale netušila jsem, jak se to stane, myslela jsem spíše na nějaký epický souboj s Dragem. A protože jsem rozmlsaná z dračího seriálu, mrzelo mě, že Škyťákovi přátelé nedostali trochu víc prostoru. Protože přiznejme si - Rafana a Ťafan sice nejsou nejchytřejší, ale zato jsou ultra vtipní.

Ilustrace kapitol

$
0
0
Že je to parádní? :)
Nalezeno na twitteru.

Přátelé (7.série)

$
0
0
Sedmá série se z větší části věnuje svatbě Monicy a Chandlera a jejím přípravám. Joeyho televizní seriál zruší, ale znovu mu nabídnou roli v Dnech našeho života. Phoebin byt je opraven, ale kvůli zboření nelegálně postavení příčky Rachel nakonec zůstane u Joeyho. Poslední dvě epizody série se týkají Moničiny a Chandlerovy svatby. Závěrečné momenty série prozrazují Rachelino těhotenství.

Můj názor:
Tuhle sérii mám ráda. Baví mě ty přípravy na svatbu od soutěžení Rachel a Phoebe o místo družičky, přes zvaní Chandlerova otce a Joyeho jako oddávající i ztraceného Chandlera. A svatba je prostě krásná, vtipná, dojemná...

Ed Sheeran, Divide tour - Praha

$
0
0

"V současné době pravděpodobně není na světě populárnějšího umělce, než je Ed Sheeran. Čerstvý držitel Řádu britského impéria, čtyřnásobný držitel Grammy a pětinásobný vítěz BRIT Awards. Ed Sheeran, jehož živé koncerty patří celosvětově mezi nejžádanější, vystoupí 7. a 8. července 2019 v pražských Letňanech."(zdroj)

A JÁ JSEM TAM BYLA!



Upřímně? Dlouho jsem tento článek odkládala, čekala až ve mně dozrají veškeré zážitky z koncertu a budu o tom moct napsat něco víc než "Pane bože, bylo to úplně úžasný, největší hudební zážitek mého života a já jsem z toho úplně na větvi." Buď jsem nečekala dost dlouho anebo toho ze sebe vážně víc nevymáčknu.
Ale zkusme to vzít popořadě. Ed měl dva předskokany - švédskou popovou zpěvačku Zaru Larson a britského písničkáře Jamese Baye.
Když se na obrovské stage objevila Zara musela jsem se smát, protože ona byla tak maličká a mladinká! (Nevyhledala jsem si kolik je jí ve skutečnosti let, ale působila opravdu velmi mladě). Nicméně nenechala se zahanbit a jejích svižných pohybů bylo rázem plné podium. Její vystoupení bylo fajn, velmi energické a dokázalo mě rozproudit, ale k atmosféře, která vyzařuje z písniček Baye a Sheerana bylo tohle jako z jiné galaxie. Nicméně si myslím, že je dobře a správně, že sebou bere interprety, kteří nemají identický styl. Vystoupení Zary bylo tak akorát, velice jsem ocenila, že neposkakovala po scéně 40 minut a více, jak bývá u předkapel zvykem.




James Bay velmi dobře naladil publikum na styl hudby, který hraje i Ed. Jeho písně se nesly v pomalejším a procítěném duchu. Během svého působení na stage vystřídal asi jedenáct kytar, což považuji za úctyhodný výkon.



A potom přišla dlouho očekávaná chvíle. Ed Sheeran! Sama moc dobře nevím, jestli se mi v tu chvíli srdce zastavila nebo se rozbušilo jako o závod, připadala jsem si jako ve snu, kde je všechno zrychlené a zpomalé najednou. Stage se rozsvítila, začal přímý přenos zobrazujícího Eda jak si bere kytaru a přichází na podim. A na nic nečekal a rovnou zpustil Castle on the hill. Emoce by se v tu chvíli dali krájet, slunce pomalu zapadalo a před námi stál skutečný Ed Sheeran, hrál a zpíval a nic jiného v tu chvíli neexistovalo.
Bylo ohromující sledovat, jak jeden člověk dokáže zaplnit stage a podmanit si publikum čítající tisíce a tisíce hlav. Ed odehrál téměř dvouhodinový koncert bez jakékoliv pomoci jen za použití kytary a looperu (zařízení, na které se nahrávají zvuky a následně mohou být znovu reprodukovány a mixovány), neměl chvíli oddechu, vyzařovalo z něj nadšení a zápal pro hudbu jako takovou. Užívala jsem si každou chvíli… Zahrál osvědčené pecky i nové hity. Před uvedením jednoho ze svých největší hitů Thhinking out loud mě pobavila jeho hláška "Zahraju vám teď jednu písničku… Jestli ji neznáte, jste zřejmě na špatném koncertě." Animace k této písni byla naprosto dokonalá, zobrazující pár, který spolu kráčí životem a prožívá všechny důležité milníky. Chválil českou republiku a naše pivo, byl nadšený z počtu fanoušků, kteří se sešli. Podívat se kolem sebe, když se setmělo a lidé vytáhli telefony se svítilnami, aby doplnili atmosféru písně bylo naprosto magické. Nazvučení bylo perfektní, grafická stránka (promítání na panelech stage) bylo velice vkusné, k písničkám se nádherně hodilo. Mrzely mě jenom dvě věci - že nezazněla moje oblíbená píseň Lego house a jakým šmahem byl koncert ukončen. Vlastně jsem si dobře neuvědomovala, že už se jedná o přídavek, Ed dohrál píseň, poděkoval a odešel. A rázem naběhli na stage technici a začali s úklidem. To jsem byla trochu v šoku, že nic víc nebude ;D Ale co se dá dělat, přidávat písně by mohl donekonečna. Ještě se dovolím vrátit cca do poloviny koncertu, kdy hrál titulní píseň z druhého dílu Hobita - I see fire. I při běžném poslechu je tato písnička dost silná, ale být tam naživo, slyšet ten procítěný hlas, který do songu vkládat, vidět útržky z filmu běžící na plátně… To mělo neskutečný náboj.

Co víc říct? Když na všechno vzpomínám skrz toto psaní pořád se culím. A myslím, že se budu culit ještě jako stará babička, až si na to vzpomenu. Nakoupila jsem si nádherné vzpomínkové předměty, moc jsem si celý den užila, stále jsem nemohla věřit tomu, že už je to opravdu tady a uvidím ho! A najednou tam opravdu byl a emoce jely na maximum. Moc děkuji, že mi bylo umožněno to zažít ♥ Byla to nádhera.

Útěk do divočiny

$
0
0
Autor: Jon Krakauer
Počet stránek: 263
Anotace: Přátelé a příbuzní o něm hovořili jako o bystrém, příjemném, inteligentním a citlivém mladém muži, který nezkazil žádnou legraci. Proč se však Chris McCandless krátce po promoci rozhodl dát sbohem civilizaci a vydal se na nebezpečnou cestu napříč divočinou, se dnes už můžeme jen dohadovat. A neprozradí nám to už ani sám mladý dobrodruh.
DvaadvacetiletýChristopher se ze svých cest už nikdy nevrátil. Jeho stopy se v devadesátém druhém roce ztratily na Aljašce, kde bylo o čtyři měsíce později, v rozbitém odstaveném autobuse, nalezeno jeho vychrtlé mrtvé tělo. Ležel tam opuštěný, bez dokladů, jen s poničeným deníkem z posledních dnů... Byl Alexander Supertramp, jak si Chris McCandless na svých cestách říkal, naivní snílek, který přečetl příliš mnoho Londonových románů, nebo jej hnala touha po něčem větším, silnějším, neuchopitelnějším?



Můj názor:
Příběh znám z filmového zpracování a o přečtení knihy jsem přemýšlela už dlouho. Ale trvalo to několik let než jsem ji opravdu vzala do ruky a ponořila do spletitého a dechberoucího příběhu mladého muže, který se rozhodl jít proti všemu a proti všem.
Ačkoliv sama zastávám názor, že filmy a knihy jsou nesrovnatelné tentokrát se jistému poměřování neubráním. Na film se lze dívat dost romantickýma očima; nespoutaný Christopher se rozhodne obrátit zády ke konzumní společnosti, která je skrz naskrz prolezlá falší a nízkými touhami, odpoutat se od rodičů, kteří mu způsobili mnoho bolesti a vyprostit se z pout očekávání, které vůči němu všichni mají (studium, kariéra, budoucí život) a vzít si to po čem tolik prahne; neomezenou volnost naplněnou úchvatností přírody a krásou spontaneity. Nikdy nevíte co vám den přinese a soustředíte se na to, co je skutečně důležité. Při svém putování se obratně propléta osudy mnohých lidí z nichž některým zasáhne opravdu hluboko do srdce. A potom přichází tragické finále, kdy váháte zda hlavní postavu hluboce litovat nebo rozvážně pokyvovat hlavou a říkat si, že takový osud perfektně doplňuje způsob života jaký vedl a svým způsobem odcházel naplněný a šťastný.
Tolik k filmu, na který jsem se dívala zasněně, zamyšleně a s převážnou sympatií k hlavnímu hrdinovi.
Kniha se od filmu v podstatě nijak výrazně neliší. Autor má ale pochopitelně možnost jít do větší hloubky, rozebírat Chrisovi pohnutky a kroky z více hledisek. Osobně mluví s lidmi, kteří skřížili jeho cestu, setkává se s rodinou a přináší svědectví o podobných osudech mladíků jako byl Chris (to je opravdu zajímavá pasáž knihy!) a přináší i své vlastní zkušenosti (to byla naopak dost zdlouhá část knihy). Nicméně najednou přede mnou nebyla obrazovka a na ní majestátní příroda, hleděla jsem na stránky knihy a bedlivě vnímala příběh jako takový a ona zasněná, romantická a svobodomyslná optika, kterou jsem měla při filmu sjela dolů. Víte, nechci postavu hlavního hrdiny jakýmkoliv způsobem odsuzovat. Z pohodlí gauče se vždy moralizuje a radí velmi dobře. Navíc dobře víme jak příběh skončí a proto je snadné vnímat Chrisovy chyby velmi kriticky. Chci říct to, že nemám žádný zvláštní problém se způsobem života, který se rozhodl vést (odstřihnout se od společnosti, toulat se na vlastní pěst, žít z mála...). S některými jeho postoji mohu souhlasit. Další jeho názory jsem schopna akceptovat. Ale opravdu nejsem schopna přijmout s jakou bezhlavostí, zaslepeností až hloupostí se do své cesty na Aljašku pustil. Samozřejmě lze namítnout, že nikdy není možné připravit se na všechny varianty, které mohou nastat. Z knihy pochopíme, že Chris byl poměrně impulzivní člověk a po cestě do divočiny přímo zoufale prahnul, nemohl se jí dočkat. A pochopitelně je tu argument o jeho mládí a nezkušenosti. Ale přes to všechno - vydat se na Aljašku v "teniskách" ze supermarketu není dle mého znak mládí, nerozvážnosti nebo nedočkavosti ale strašidelné hlouposti. Myslím, že stačilo málo a mohl se zachránit. Kdyby se vybavil mapou mohl nahlédnout, že od autobusu do civilizace vedou i jiné cesty než před nebezpečně rozvodněnou řeku. Chápu jeho snahu odpoutat se od takových věcí, ale kdyby měl mapu složenou na dně batohu nic by za to nedal. Nemusel ji používat! Mohl ji vytáhnout ve chvíli, kdy bylo zle... Například mě zcela udivuje (a ne v dobrém slova smyslu), že si nesl pušku, ale zmiňovanou mapu odmítal. Nevadí mi, že lovil zvířata a chápu, že bez zbraně by bylo shánění obživy víc než náročné (ono to žádná legrace nebyla ani tak), ale při zmínce o tom, že chce žít v divočině z toho, co mu dá příroda si opravdu nepředstavuju, že pobíhá s bambitkou po lese. Bez jakékoliv diskuze Chrisův konec je tragický. Ale stejně si nemohu pomoct a považuji jeho skon za zbytečný...

Výchovný článek na téma ježci aneb do vody vážně nepatří!

$
0
0
Ačkoliv tento článek zařazuji do Hvězdného deníku dneska to žádná velká legrace nebude. Jde o jednu věc, která mi trochu přidělává vrásky na čele a kterou bych ráda uvedla na pravou míru, protože jsem od svých přátel dostala už mnoho dotazů na toto téma.
(Nalezeno na Pinterestu)



Na internetu lze nalézt prakticky cokoliv a proto předpokládám, že většina z vás někdy viděla nebo alespoň zaznamenala existenci videí/gifů, nak terých jsou ježci ponořeni do vody, plavou ve vaně či umyvadle na zádech a vypadají jako roztomilé korkové zátky. Tato videa jsou asi nejpopulárnější, ale lze nalézt i taková, kde na ježečka pustí proud vody z kohoutky a mydlí ho šamponem. Nechci sem taková videa vůbec dávat a tím je podporovat, ale kdo si pod tím neumí nic představit stačí zapátrat na Youtube např. pod heslem "hedgehog bath".
A teď k věci.
TO JE HODNĚ ŠPATNĚ!
Ježek plovoucí v napuštěném umyvadle dozajista vypadá sladce a vlastně i celkem spokojeně. Ale ubezpečuji Vás, že ježek do vody v žádném případě nepatří a tahle sladká videa jsou v podstatě ukázkou týrání zvířat. Je to podobný případ jako videa s outloněm - malou opičkou s obrovskýma očima. Internet je plný videí, na kterých někdo opičku "lechtá" v podpaží či na břiše a outloň kulí ta svoje obrovská očka a zvedá tlapky nahoru jakoby se vzdával. Na pohled to taky vypadá vtipně, ale pro outloně to žádná zábava není. V té chvíli je k smrti vyděšený a tlapky zvedá proto, že má na loktech jedové žlázky a chce tak zastrašit protivníka.

Ale vraťme se k ježkovi. Ježek v žádném případě není vodní zvíře, vodě se vyhýbá a k jeho jedinému kontaktu s vodou dochází při pití. Ježci chovaní v zajetí se čistí podobně jako činčily - válením v písku nebo kočkolitu (a upřímně ježci na tu hygienu nijak zvlášť zatížení nejsou). Pokud se váš ježek natolik znečistí, že je třeba mu pomoct s očistou dělá se za to pomoci navlhčeného hadříku/kartáčku a následuje pečlivé sušení. Určitě ho nešoupnete do bublikové koupele.
Až příště narazíte na video s ježkem ve vodě, tak vězte, že to není správné. Ježci Vám budou vděční.

P.S. A na bodlinkách ježci ovoce taky nenosí. Ale o tom třeba někdy příště ;)
O životě s ježečkem víc tady.

Petr Pan

$
0
0
Ve starém domě uprostřed Londýna vypráví malá Wendy Darling každou noc svým bratrům kouzelné pohádky o šermířských soubojích, úžasných dobrodružstvích a hrůzostrašném kapitánovi Hookovi. Děti se ale samy stanou hrdiny ještě daleko většího dobrodružství, když do jejich pokoje jedné noci vlétne Petr Pan a zavede je skrze rozzářenou noční oblohu až do kouzelné Země Nezemě. Wendy a její bratři si začínají spolu s Petrem Panem a Ztracenými chlapci užívat nový život, ve kterém neplatí žádná pravidla dospělých... (zdroj + moje úpravy)



Můj názor: Tento film jsem si zamilovala na první shlédnutí. Jako dítě/puberťačka jsem byla především hotová z představitele Petra Pana, Jeremyho Sumptera ten jeho šibalský pohled v očích a úsměv je pro roli opravdu jako dělaný. A láska k filmu mi zůstala až do dospělosti, i když dnes víc než Jeremyho oceňuji, že je to vtipná, dobrodružná, napínavá i trochu strašidelná podívaná, které v podstatě nechybí nic z toho, co by pohádka měla mít. Snad jen o tom šťastném konci se dá polemizovat, pořád je mi trochu líto, že Petr Pan nezůstal s ostatními a vrátil se do Nezemě. Ale konec konců - pak by to už nebyl on.
Co mě na filmu baví dnes je dvojrole Jasona Isaaca - na jedné straně nervózní a sešněrovaný otec od rodiny a na druhé straně nespoustaný kapitán Hook. To je úžasná proměna a jako pirátský kapitán je opravdu báječný a zdatně mu sekundují další členové jeho posádky.
Ač pohádka pro děti, neměla by urazit ani dospělého diváka.

Hádanky a hlavolamy ze světa Středozemě

$
0
0
Autor: Tim Dedopulos
Počet stránek: 256
Anotace: Pozoruhodná sbírka hádanek a hlavolamů pro všechny milovníky Tolkienových příběhů, kteří rádi luští rébusy.



Můj názor:
Vzhledem k tomu, že kniha není autorizovaná, dlouho jsem váhala, zda se nejedná o nějakou hloupost zahalenou do lákavého hávu Tolkienových příběhů. Po několikerém odkládání jsem se ale rozhodla knihu koupit a jsem moc ráda. Znalost Hobita a Pána prstenů není nutná (snad jen budete mít občas zmatek v postavách/místech, které se v rébusech vyskytují), ale není to žádný vědomostní kvíz ze Světa Středozemě. Chce to jen potrápit mozkové závity ;)

Ďáblova lest

$
0
0
Autor: Arnošt Vašíček
Počet stránek: 144
Anotace: Studentka archeologie jen náhodou unikne podivné smrti a je nalezena v posttraumatickém šoku. Zakrvácený oděv a tajemné magické symboly, které jí kdosi namaloval na tělo krví, nasvědčují, že nepůjde o obvyklý kriminální případ. O pomoc při vyšetřování je proto požádán znalec satanských sekt a specialista na okultismus doktor Runa. Pátrání ho přivádí do bývalého benediktinského kláštera v Podlažicích, kde dívka spolu s dalšími studenty a pedagogy pracovala na archeologických vykopávkách. Zatímco policie objevuje další oběti s neznámými symboly na těle, Runa zjišťuje, že stejné magické znaky se nacházely i na nedávno odkrytých hrobech uprostřed kláštera. Hroby navíc neobsahovaly pouze ostatky řeholníků, nýbrž i žen a dětí. Jak závažný musel být důvod, aby byly porušeny přísné předpisy řádu? Šlo rovněž o oběti zločinů? Souvisí jejich smrt před sedmi sty lety se současnou sérií rituálních vražd? Jakou roli při tom hraje kniha, která vznikla za více než zvláštních okolností právě v podlažickém klášteře - Ďáblova bible? A jakou lest nastražil ďábel na ty, kteří mu uvěřili? (zdroj + moje úpravy)


Můj názor: O tom, že kniha a filmové (televiznní) zpracování nelze srovnávat už bylo řečeno mnoho.
V tomto případě jsem ale jako první viděla seriál a naprosto mě dostal. Námět, zápletka, obsazení (i tu ženskou hrdinku, kterou za normálních okolností zrovna dvakrát nežeru) byla jsem z toho vážně hotová.
Můj zájem o toto téma znovu-oživila letní návštěva Podlažic a byla jsem ráda, že mohu sáhnout po knize a vychutnat si tento zajímavý příběh v psané podobě. Ale ouvej. Nebylo to ono. Snad jsem si příliš navykla, že zápletky a taje historie vysvětluje charismatický Ivan Trojan a padouchy nesmlouvavě chytá Petr Dvořák. Snad jsem si to příliš spojovala s jednotlivými okamžiky seriálu. Jako kdybych se nemohla do příběhu pořádně zabrat, přišel mi jakýsi plytký, úspěchaný a zkratkovitý. Upřímně si myslím, že kdybych knihu dostala do ruky před shlédnutím seriálu, tak bych dost možná nedočetla. Byl to přesně ten styl vyprávění, který nemám dvakrát v oblibě - nic nevysvětlující, tlačící děj kupředu, otevírající nové a nové zápletky aniž by vysvětloval předchozí. Nejsem si docela jistá, jak bych se v knize a postavách zorientovala, kdybych to neznala ze seriálu. Možná je to jen můj zkreslený a ovlivněný dojem, možná bych mluvila jinak, kdyby seriálu nebylo a já mohla vnímat Ďáblovu lest bez vědomí, že vím, jak to celé je a jak se to bude vyvíjet dál. Kdo ví. Čtení je to na každý pád strašidelné a morbidně poutavé.

Domácnost bez odpadu

$
0
0
Autor: Bea Johnson
Počet stránek: 264
Anotace: Stále větší počet lidí si začíná všímat toho, že smysl života není vlastnit stále víc. Naopak - dochází nám, že čím víc vlastníme, tím méně žijeme. Čím více nakupujeme, tím více jsme nuceni vydělávat a čím více věcí máme, tím více strachu obvykle pociťujeme. Všímáme si, že moře odpadu, které je důsledkem našeho dnešního životního stylu ničí planetu a lidské zdraví. Beinou knihou dostáváme brilantní návod na to, jak z této bryndy ven. Kniha je pro mnohé z nás ve střední Evropě znovu-objevováním toho v čem mnozí z nás vyrůstali. Je ale hlavně dokonalým manuálem, příručkou, která vás provede všemi podstatnými oblastmi života tak, že nezůstane kámen na kameni. Čím víc se myšlenkám v knize otevřete, tím víc se může proměnit váš život - od vydělávání na život směrem k životu.



Můj názor:
Myslím, že jsem od knihy čekala něco docela jiného.
Autorka neuvěřitelně rozvláčným a květnatým stylem vypráví svůj příběh, který lítá od jednoho extrému k druhému (od vysoce konzumního způsobu života k utírání zadku nasbíraným mechem) a čtenář se musí ptát "a kdy už se dostanu k tomu podstatnému, k tomu co kniha slibuje, k těm radám jak vést domácnost k minimalizaci odpadu?!" Byla jsem víc než nevrlá, kdž přečtené stránky nabývaly na objemu a návod k bezodpadové domácnosti stále nikde. Autorka plýtvá slovy a nedokáže poskytovat slibované vědomosti, které při své cestě nasbírala, stále jen slibuje, že se čtenář vše dozví, až vylíčí ještě to či ono.
Knihu jsem posléze probírala pouze rychločtení, na více jsem neměla sílu, protože úvod mě zcela vyčerpal a odradil. A ani potom jsem se nedokázala nadchnout. Kniha se do našeho (českého) prostředí příliš nehodí, ačkoliv tým nakladatelů se do závěru snažil přidat všemožné vysvětlivky nebo návrhy, jak nahradit něco, co je u Bey doma naprosto běžné, snadno dostupné, ale v ČR neznámé a nedosažitelné. Ale to nestačí, dojem z knihy to nezachrání. Za mě zbytečné čtení a velké zklamání.

Aromaterapie podle ročních období

$
0
0
Autor: Adéla Zrubecká
Počet stránek: 200
Anotace: Z tisíce okvětních lístků získáme jednu kapku vzácného oleje. Éterické oleje zachycují něco jedinečného, co zasahuje naše smysly na mnoha úrovních. Harmonizují emoce, posilují intuici a zlepšují zdraví. Éterické oleje ovlivňují tělo i psychiku, a jsou proto velmi účinnými pomocníky v péči o celkové zdraví. Vydejte se na svou voňavou cestu, naučte se, kdy oleje využívat, jak je míchat i podle čeho vybírat.


Můj názor:
Dobrá kniha pro ty, kteří se chystají s aromaterapií začít, potřebují si ujasnit pojmy, informovat se o způsobech použití éterických olejů, projít si účinky jednotlivých bylin anebo se inspirovat při tvorbě vlastní éteri ké směsi.

Pravda o strakapoudech

$
0
0

Byli jsme zrovna v lese a kochali se výhledem na krajinu. Vtom mě upoutal pohyb na stromě a spatřila jsem strakapouda! Považovala jsem to za svátek, protože tohle zvíře je společně s datlem slyšet, ale nikdy nejsou vidět. A tak jsme seděli na kameni a okouzleně pozorovali strakapouda, jak poskakuje po větvi a do ní klepe zobákem a hledá potravu.


"Víš, co by mě zajímalo?" nadhodila jsem po chvíli ticha. "Jak on to dělá. Myslíš, že ty červy a larvy slyší, cítí nebo jen tak náhodně lítá po lese a náhodně proklepává kmeny a větve? Ale to je blbost, vždyť by spotřeboval spoustu energie a naděje, že tak něco objeví je hodně mizivá…" filozofovala jsem nahlas.
Vtom začal strakapoud vydávat dost nelibozvučný skřek, který měl do líbezného ptačího švitoření opravdu daleko.
"A tady máš odpověď." Poučil mě můj milý. "Strakapoud začne vydávat tenhle zvuk, larvy to slyší, roztřesou se strachy, on cítí ty vibrace a už je má v zobáku." A já se musela začít smát. I když nezní to jako marná teorie, ne?

Láska a data (Chinaski)

$
0
0
Tak jsem zase po čase našla písničku, kterou poslouchám pořád dokola :)
Viewing all 30683 articles
Browse latest View live