V
minulém článku jsem vám přiblížila svůj poněkud vrtkavý vztah k seriálům a společně s ním skutečnost, že sedmá série GoT šla lehce řečeno mimo mě. A upřímně neměla jsem žádnou zvláštní chuť na tom něco měnit. Nicméně finále seriálu se blížilo, bylo jasné, že u nás doma každé pondělí poběží nový díl a já se v sobě snažila vykřesat tu starou jiskru a nadšení pro sledování osudů Západozemí a jeho obyvatel. A nemůžu popřít, že ačkoliv jsem se od GoT hodně odpoutala a už ho neprožívala jako před několika lety, pořád jsem byla zvědavá, jak to celé skončí.
Článek obsahuje SPOILERY!
Není žádné tajemství, že na poslední sérii, která slibovala mnoho skvělého, báječného a dosud nerealizovaného se snesla obrovská vlna kritiky, což byl po předchozích oceněních tvrdý pád na dno. Souhlasím s tím? Ano i ne.
Za mě je určitě škoda, že poslední sérii stáhly počet dílů. Nemyslím si, že by bylo nutné natahovat děj na další dvě-tři série, ale kdyby ponechali klasický počet deseti epizod, tak mohlo být mnoho věcí odvedeno lépe. Takto se mnohé události odehrály ve spěchu, některé skutečnosti byly nepříliš elegantně naznačeny jen aby měla divákova duše klid a formalitám bylo učiněno za dost. Víte, v předchozích dílech se mi líbily takové drobnosti, že když postavy cestují z jednoho konce země na druhý, tak to opravdu chvíli trvá a jejich osudy pak sledujeme až v dalším díle apod., skutečně máme pocit, že uplynul určitý čas, než překonaly vzdálenost mezi Královým Přístavištěm a Severem. Vím, že je to drobnost neovlivňující děj a že epizoda se nerovná 45 minutám v dění seriálu, ale může mapovat několik dní i týdnů, ale za mě to zkrátka vypadalo lépe, když se postavy objevily na místě určení z jistým časovým odstupem. Teď Jon a tisíce vojáků překonají vzdálenost v řádu minut…
Jako největší průšvih série (a dost možná i celého seriálu) hodnotím bitvu s Bílými chodci. Na jedné straně producenti dostáli svému slovu, když o epické bitvě říkali, že bude nevídaná. Ovšem nejsem si jistá, zda to mysleli tak, jak to vyšlo. Pro diváka neskutečná šaráda, hodinu se díváte do tmy obrazovky a slyšíte jen lomoz bitvy. Několikavteřinové záblesky ohně draků nestačí na odhalení dění na obrazovce. Po skončení dílu jsem věděla houby, co se vlastně odehrálo. Mnoho lidí také nemálo kritizovalo, že Noční král padl tak snadno a zabila jej Arya. S tím, že jeho zhoubou byla Arya problém nemám. Konec konců někdy by se trénink od Jacquena projevit měl, ne? Muži bez tváře byli považování za nejnebezpečnější protivníky-vrahy a Arya je přeci jedním z nich, resp. disponuje jejich uměním. Fanoušci bojují proti tomu, že hrozba, která prostupovala seriálem už od počátku byla tak snadno odstraněna z cesty. Zda to bylo snadné nebo složité je na subjektivním posouzení, ale já říkám, že jeho smrt byla logická a nutno. Těžko by se s našimi "hrdiny" spojil proti Cersei, která okupuje Železný trůn a jít dobývat Královo přístaviště, zatímco tento nepřítel sílí a jeho armáda se astronomicky rozšiřuje je holý nesmysl, tudíž nebylo jiné cesty než Nočního krále odstranit z cesty.
![]()
Bitva o Královo přístaviště. Daenerys v plné (šílené) síle. Vůbec nebudu popírat, že jsem Dany zpočátku seriálu fandila. Líbil se mi přerod nemastné-neslané dívenky ve stínově bratru v sebevědomou Khaleesi, silnou matku draků, bojovnici za práva utlačovaných a cílevědomou ženu, která ví, že chce vládnout Sedmi královstvím. Držela jsem ji palce, fandila jsem ji v naplnění jejího záměru. Ale jak známe GoT - bylo by velmi naivní a krajně nerealistické předpokládat, že převzetí vlády do rukou Dany se odehraje v poklidu, míru, za zvuku fanfár a jásajích davů. Nechci tu probírat to, co jste určitě četli na sto způsobů jinde; jestli se v Daenerys skutečně probudilo šílenství předků, nebo v jí "jenom" bouchly saze, jestli ji k takovému jednání donutili okolnosti (všichni, které milovali ji opustili, přátelé ji postupně zrazovali…). Již delší dobu jsem předpokládala, že její postava se svého vytouženého cíle nedočká. Na druhou stranu mi do konceptu seriálu přišla perfektně zapadající představa šílené Daenerys (možná ještě šílenější než její otec, jelikož ona má krajně nebezpečné draky) usedá na trůn a tím seriál končí.
Když se Dany dostala tak daleko, nebylo překvapení, kdo byl jejím vrahem. Nikdo jiný by se tak blízko nedostal. Z čemu mi ovšem bylo do breku byl Drogon, který přichází na scénu a snaží se svou mrtvou matku probudit zpátky k životu, donutit ji k pohybu. To jsem měla vážně na krajíčku a bylo mi ho neskutečně líto. Scéna, ve které Drogon taví trůn je celkem oceňovaná, ale za sebe můžu říct, že se mi moc nelíbila. Přišla mi příliš přehnaná, klišoidní. Z toho, jak byli draci v GoT vykresleni si nemyslím, že by měl Drogon rozum na to, aby chápal, že za smrt jeho matky může v podstatě tahle kovaná nestvůra. A jestli svoje ohnivé zoufalství vyhodil čirou náhodou směrem k trůnu, tak je to snad ještě křečovitější, než že jej roztavil záměrně. Nic to ale nemění na tom, že jsem ho hluboce litovala.
Když se v ději vrátím ještě o kousek zpátky, k předbitevnímu dílu a masakru samotnému, nedá mi to, abych nezmínila několik hrubých chyb, které jsem zaznamenala. Jestli na to někdo máte jiný úhel pohledu, určitě napište, tak jak to chápu já je nervy drásající.
· Smrt Rhaegala. Jak, ale sakra jak může Dany ze vzduchu nevidět flotilu Železných?! Neříkejte, že byli za ohybem ostrova. Má dva draky a je ve vzduchu, vysoko nad ostrovem, za ohyb nutně musí vidět!
· Železné loďstvo. Zatímco v předchozích díle předvádí neuvěřitelné výkony, z nebohého Rhaegala nadělají fašírku, v díle následujícím nejsou schopni ani zamířit a Drogon z nich udělá pochodně.
· Euron Greyjoy. To jsem teda koukala, ten chlap byl lepší než Chuck Norris. Zřejmě jako jediný přežije Drogonův nálet na lodě a čirou náhodou doplave ke břehu, kde se ještě větší náhodou nachází Jaime! I po plavbě mezi potápějícími se a hořícími loděmi je plný sil na svedení kruto-přísného souboje.
· Jaime. Ach Jaime, bylo mi ho líto a zároveň jsem si říkala, že je opravdu nejpitomější Lannister. Když pominu, že on i Euron by byli mrtví (nebo minimálně hluboce otřesení) už po prvních dvou ranách, které si vzájemně zasadili, tak mi opravdu hlava nebere, jak s tím několikanásobním probodnutím doklusal až za Cersei. Já vím, lidé ve vypjatých situacích dokáží překonat mnohé, ale… V GoT už se umřelo i pro méně, než jsou min. nadvakrát probodnuté ledviny.
· Když Tyrion nachází svoje mrtvé sourozence… Já nechci být morbidní, ale kdyby je zasypaly tuny kamení, tak určitě vypadají jinak než jako pokojně spící panenky s čůrkem krve na čele.
To jsou věci, které mě v závěru Got opravdu naštvali. Co se týká zvolení krále - s touto variantou jsem opravdu nepočítala. Četla jsem to v mnohých fanouškovských teorií, ale moje filozofie (= jak chápu seriál) říkala, že Bran už v podstatě není člověk, když je Tříoká vrána. A především, že jako Tříoká vrána, která vidí "všechno" by neměl zasahovat do osudů lidí, že by měl být jen takový tichý pozorovatel světa… Kdo u mě jednoznačně zabodoval byl rada ;D Tato sestava neměla chybu a hlasuji za to, aby se natočil seriál sledující jednání rady.
Co se týká osudů jednotlivých postav, nejspíš nemám mnoho, co bych mohla dodat. To, co Jon na závěr udělal měl dle mého udělat už dávno a mohl mít svatý klid. Strašně mě nadchlo, že přežil Duch a zase s Jonem shledal, teď už mohou být spolu a tam, kam patří.
Sansa a Arya… Musím říct, že ani jedna z nich mi k srdci příliš nepřirostla. Pochopitelně jsem je v průběhu seriálu litovala, protože ani jedna z nich to neměla jednoduché, ale ve finále jsem ze zakončení jejich linky necítila nic-moc.
Tyrion a jeho nechuť stát se již po několikáté královým pobočníkem byla úsměvně dojemná. Mrzí mě, že jsme se nedozvěděly, jak to bude dál s Yarou, zda opravdu získala Slaný trůn. Dá se předpokládat že ano, ale v seriálu to řečeno nebylo. Mě zůstaly na závěr tři
![]()
otázky.
- Co se stalo s Dario Naharisem? Daenerys ho zanechala spravovat dobytá území, ale od té doby o něm nic nevíme.
- Jaký je osud Ellarie Písek? Pokud se nepletu, naposledy jsme Ellarii viděli v cele, kde je nucena sledovat, jak její dcera podléhá jedu. Ale co se stalo s Ellarií? Podobně jako u Yary se nabízí možnost a to, že Ellarie je po smrti, protože zůstala nikým nepovšimnuta ve vězení, kde byla zasypána troskami po řádění Dany s Drogonem.
- Kdo je ten nový Martell? Na volbě krále se objevil (soudě dle oblečení) nový panovník Dorne, můžeme předpokládat, že je z rodu Martellů, který území ovládá. Ovšem nic dalšího se nedozvídáme.
Moje hodnocení poslední série by se pohybovalo mezi 50-60% procenty, tudíž to zcela určitě nebyla série nejlepší, ale žádat přetočení považuji za přehnané. To, že se věci odehrály jinak než jsem si představovala, neznamená, že je to špatné. GoT se dá považovat za průlomový seriál, po všech detektivech, upírech, čarodějkách a partách kamarádů nebo praštěných rodinek přinesl něco úplně nového. Bylo to jiné dějově/příběhově, vizuálně, časově (většina seriálů se odehrává v současnosti). Myslím, že přinesl mnoho nového a na pomyslný vrchol sahal už chvíli před uvedením poslední série. A překonat něco úžasného je vždycky velmi těžké.
Hodnotit seriál jako celek, ohlížet se na všechny série, díly - to mi moc dobře nejde. Jednak si všechno do podrobností nepamatuji a potom… Ta "nej" máme každý jinde, je to hodně subjektivní. Ale neodpustím si zmínit, že jedním z nejemotivnějších momentů seriálu pro mě byl Hodorův příběh - to jsem teda opravdu lapala po dechu a nemohla se ubránit slzám… Největší překvapení pro mě byla smrt Joffreyho - takhle překvapená jsem nejspíš ještě nebyla, to jsem skutečně nečekala. Záporné postavy mívají dlouhou životnost a Joffrey byl echt záporná postava, to by se i Cersei měla co učit. Nejvíc naštvaná jsem byla, když umřel Oberyn, protože se mi strašně líbil jeho přízvuk. Můj tajný kandidát na vládce byl Malíček… Tedy reálně jsem si nemyslela, že opravdu mohl vládnout, ale tahal za tolik nitek, že bych se tolik nedivila, kdyby se mu podařilo usednout na trůn.
Jestli se někdy podívám znovu - to nevím, bylo to dost náročné koukání, žádná pohádka na dobrou noc :D
Jaké jsou vaše pocity z poslední série? :)
otázky.