Těším se na další fantastické tvory ♥
I na to, že by tam Johnny mohl být déle než pár vteřin :D
↧
Fantastic Beast 2; The Crimes of Grindelwald - Trailer
↧
Poslední zkouška
Po čase přináším něco z hvězdného života ;) Pěkné čtení.
Občas se mi zdá, že uplynula věčnost než jsem se dopracovala do tohoto bodu, do chvíle, kdy ukončení vysokoškolského studia klepe na dveře. Jindy se mi to zdá jako před pár dny, kdy jsem třesoucí se rukou otevírala dopis, který nesl dobrou zprávu o přejetí. A když jsem celá roztřsená vcházela do budovy univerzity, která byla nyní i mou univerzitou, to je jako před několika hodinami.
Každopádně nastala chvíle populární pro všechny studenty - ukončování studia. Je třeba uzavřít semestr (tj. udělat všechny zkoušky, zápočty, odevzdat bakalářku a jiné radosti) a pak teprve se můžu dopracovat ke slovutné obhajobě své práce a státnicím. Byla přede mnou poslední zkouška vysokoškolského života. S hrdostí mohu říct, že jsem za celé tři roky byla úspěšná u všech zkoušek na první pokus; s obavami jsem tedy vyhlížela tuto poslední steč a říkala si, že když jde nyní do tuhého, tak mě určitě vyhodí.
Zkouška byla písemná. Všechno jsem napsala, vyplnila, doplnila nebo zakroužkovala, nechala vyučující papíry na stole a odešla. Jelikož nás na zkoušce nebylo mnoho, tak vyučující řekla, že si můžeme počkat na výsledky. Po pár minutách skutečně přinesla dobré zprávy několika šťastlivcům a slíbila, že zbytek bude opravený do deseti minut. Vrátila se do třídy, kde zkouška probíhala a už si nechala otevřené dveře na chodbu, kde jsme seděli my. Relativně vesele jsem se bavila s kamarádkou (jsem toho názoru, že jakmile jsem to jednou napsala, tak už je úplně zbytečné to dál řešit, protože na tom nic nezměním) a doufala, že se najde dostatek bodů na úspěch. Najednou vyučující zavolala do chodby moje jména. Srdce se mi rozbušilo a neochotně jsem se loudala do učebny.
"To jste vy?" zeptala se vyučující a zopakovala moje jméno.
Měla jsem chuť říct, že záleží na tom, proč se ptá, ale nakonec jsem ovládla svou zbabělost a potvrdila svou identitu.
"Aha!" zazářili vyučující oči. "Chtěla jsem se na vás podívat, jak vypadáte, protože máte v testu jedinou chybu a vlastní odpovědi máte opravdu skvělé, výstižné. To se mi za ty roky, co tady učím ještě nestalo, nikomu se to nepovedlo, takže jsem se na vás chtěla podívat. Gratuluju, můžete jít." zazubila se na mně a já jsem celá ztuhla nevěděla, jestli se radovat, děkovat nebo jen hodně rychle zmizet.
Navzdory očekávání ta poslední zkouška byla docela příjemná. Kdyby se v podobném duchu nesla obhajoba a státnice, tak bych si nestěžovala...
↧
↧
Inteligentní stromy
Lesník a úspěšný spisovatel Peter Wohlleben a vědkyně Dr. Suzanne Simard už několik desítek let sledují komunikaci stromů. Jsou stromy ve skutečnosti bytosti, které mají city, společný jazyk, znají přátelství a pečují o sebe navzájem? (zdroj)
Můj názor: Film nebo lépe řečeno dokument jsem před několika měsíci viděla na LesFestu a měla jsem k dispozici pouze uvedený popis a trailer. Do promítacího sálu jsem usedala se zvědavostí; absolutně nepochybuji o možnostech a schopnostech přírody, jsem si jistá, že všechny přírodní děje mají svůj důvod a myslím si, že jak zvířata, tak rostliny spolu určitým způsobem komunikují. Zároveň mě trochu hlodaly pochybnosti, zda snímek nebude sci-fi v podání "žížalomilů" (můj soukromý výraz pro vědce, kteří jsou pro svou věc natolik zapálení, že zapomínají používat zdravý selský rozum).
Po shlédnutí jsem mile překvapena; zda budete nebo nebudete věřit uvedené teorii a důkazům, o které se opírá je na Vás. Za mně to je zajímavá a uvěřitelná podívaná, která dává mnoho podnětů k zamyšlení - nejen o inteligenci stromů, ale také o lidském chováním.
↧
The Star Of The County Down (Noel McLoughlin)
Irské balady od Noela McLoughlina naprosto zbožňuji.
Příjemný poslech :)
↧
Planeta Česko
Naše příroda je pestrá jako málokde na světě. První celovečerní film o české přírodě ukazuje díky nejmodernějším technologiím fascinující dobrodružství zvířat a rostlin žijících kolem nás zcela zblízka. Seznamte se s s tetřevem tokajícím za úsvitu, se vzácnými sysly, s nimiž na louce laškují děti, ledňáčkem prorážejícím při lovu střemhlav vodní hladinu, s lososy putujícími z českých řek do moře a zpátky nebo s užovkami v dramatickém zápase s rybí kořistí. Prožijte vzrušující výpravu za muflony, bobry, modrajícími žabáky a desítkami dalších hrdinů. Některé z nich možná ani neznáte - divočina přitom začíná hned za vašimi dveřmi! (zdroj + moje úpravy)
Můj názor: Nebudu přehánět, když řeknu, že jsem u dokumentů věnovaných přírodě a zvířatům strávila desítky hodin. Kanál Prima Zoom je v tomto ohledu místem mých snů - když připočteme všechy pořady věnované historii a zajímavým výzkumům, tak se opravdu dotýkám ráje. Ale zpátky k přírodě; jakmile jsem se dozvěděla, že do kin půjde dokument věnovaný naší krásné přírodě a jejím tvorům, měla jsem jasno, že půjdu do kina.
Snímek se mi líbil; jistě to není pravé ořechové pro každého, ale kdo má rád dokumenty, tak si určitě přijde na své. Kromě toho, co jsem od filmu čekala - krásné záběry, zvířata, vkusný komentář a velmi pěkná hudba mi přinesl i příjemná překvapení. Ač se pokládám za člověka, který má představu, jaké tvory lze nalézt na našem území, tak jsem byla v několika případech velmi překvapená, co se prohání za zvířata po pověstných luzích a hájích. Rovněž jsem věděla, že zvířata jsou přizpůsobivá a nalézají si své místo v našem uspěchaném a betonovém světě, ale vynalézavost a přizpůsobivost některých mi skutečně vzala dech; není pravda, že zvířata jsou ukrytá hluboko v lesích chráněných oblastí. Opravdu jsou nám velmi blízko, stačí se jen dobře dívat.
A všechny ty záběry přírody a zvířat v ní - nádhera, krása, krása. Naše země je dokonalá.
↧
↧
Tři slepé myšky
Autor: Agatha Christie
Počet stránek: 216
Anotace: Titulní příběh Christie přepracovala do podoby divadelní hry Past na myši, která je ve Velké Británii hrána nepřetržitě již od svého vydání roku 1952 a jedná se tedy o nejdéle uváděné představení na světě. Knižní podoba hry nesmí podle autorčina zákazu ve Velké Británii vyjít, dokud bude představení Past na myši v repertoáru anglických divadel, aby nebyla vyzrazena zápletka. Novela Greenshoreská kratochvíle, kterou Christie nakonec rozšířila na román Hra na vraždu, byla v době svého vzniku příliš dlouhá na časopisecké vydání a příliš krátká na knihu.
Poslední tři texty odhalil archivář John Curran v desítkách zápisníků královny zločinu až bezmála čtvrt století po její smrti. Jedná se o jinou verzi Únosu Kerbera než tu, publikovanou v Herkulovských úkolech pro Hercula Poirota, dále o Příhodu s míčkem pro psa - se shodnou zápletkou jako román Němý svědek, nicméně odlišným pachatelem a vysvětlením - a nakonec o Případ domovníkovy manželky, povídku, jež je podstatně rozdílná oproti Případu domovnice ze souboru Poslední případy slečny Marplové. (zdroj + moje úpravy)
Poslední tři texty odhalil archivář John Curran v desítkách zápisníků královny zločinu až bezmála čtvrt století po její smrti. Jedná se o jinou verzi Únosu Kerbera než tu, publikovanou v Herkulovských úkolech pro Hercula Poirota, dále o Příhodu s míčkem pro psa - se shodnou zápletkou jako román Němý svědek, nicméně odlišným pachatelem a vysvětlením - a nakonec o Případ domovníkovy manželky, povídku, jež je podstatně rozdílná oproti Případu domovnice ze souboru Poslední případy slečny Marplové. (zdroj + moje úpravy)
Můj názor:
Ač jsem vždy tvrdila, že detektivní příběhy nejsou nic, co by mě zajímalo, tak jim poslední měsíce přicházím na chuť. Přečetla jsem x stránkové Volání Kukačky a dojem byl veskrz pozitivní, ale mám pocit, že kratší příběhy mi vyhovují o něco více.
Královna detektivek Agatha Christie u mě opravdu boduje; mám ráda její styl psaní. Líbí se mi jak na pachatele ukazuje v průběhu celého příběhu, avšak člověk si musí dát do souvislosti ty správné zmínky, události a letmé pohledy. Poirot je opravdu geniální hrdina a v této knize mě skutečně velmi bavil.
Tři slepé myšky obsahují hned několik příběhů; od nejznámějšího povídky převedené na divadelní prkna, po které kniha nese název a taky povídku Greenshoreská kratochvíle, kterou považuji za dost známou. Únos Kerbera nebo Případ domovníkovy manželky pro mě byly úplné novinky.
Příjemné a oddechové čtení, které Vás vtáhne do dob minulých.
Královna detektivek Agatha Christie u mě opravdu boduje; mám ráda její styl psaní. Líbí se mi jak na pachatele ukazuje v průběhu celého příběhu, avšak člověk si musí dát do souvislosti ty správné zmínky, události a letmé pohledy. Poirot je opravdu geniální hrdina a v této knize mě skutečně velmi bavil.
Tři slepé myšky obsahují hned několik příběhů; od nejznámějšího povídky převedené na divadelní prkna, po které kniha nese název a taky povídku Greenshoreská kratochvíle, kterou považuji za dost známou. Únos Kerbera nebo Případ domovníkovy manželky pro mě byly úplné novinky.
Příjemné a oddechové čtení, které Vás vtáhne do dob minulých.
↧
Hotel Transylvánie 2
Dracula konečně ustoupil ze svých striktních zásad ubytovávat v hotelu pouze příšery, a ten se proto otevírá i lidským návštěvníkům. Za zavřenými dveřmi krypty ale Draculu sžírají pochybnosti o tom, zda se jeho napůl lidský a napůl upíří vnuk Dennis vůbec někdy stane upírem. Když tedy Mavis ve společnosti Johnnyho vyrazí na návštěvu lidské části příbuzenstva - na které ji ostatně také čeká nejedno překvapení - požádá "Děda" Drac o pomoc své přátele Franka, Murrayho, Waynea a Griffina a společně Dennisovi nachystají "kurz pro strašidla". Nemají ale nejmenší tušení, že se k návštěvě své rodiny v hotelu chystá také Dracův rozmrzelý a velmi, velmi, velmi staromódní otec Vlad. (csfd.cz + moje úpravy)
Můj názor:Jednička se mi velmi líbila a nadmíru mě pobavila.
Dvojka pro mě byla zklamání. Prvních deset minut (?) jsem vlastně netušila, kam se bude děj ubírat, všechno bylo zvláštním způsobem zkratkovité. Pak se konečně otevřel stěžejní příběh - je Dennis upír nebo není? A jak to zjistit?
Podle mého rozpracoval film hned několik nápadů a to se mu stalo osudným. Ve změti dějových linek - Mavis jako šílená matka, Johnny jako totální podpantoflák, Drac jako milující tatík a děda, co touží mít vnuka upíra, fungování hotelu, téma stěhování, Johnnyho lidská rodina, všechny příšery... Vlastně díky bohu za to, že se na scéně objevil Vlad a dal filmu trochu šťávy a vtipu, jinak jsem se nudila. Snad by se mi líbilo více, kdyby byl Vlad ve větší části filmu a pomáhal s "hledáním" Dennisova upírství. Nevím, takhle mám z filmu jen rozpačité pocity.
↧
Fantastická zvířata a kde je najít
Autor: J. K. Rowling
Počet stránek: 72
Anotace: Alespoň jeden výtisk knihy Fantastická zvířata a kde je najít vlastní téměř každá kouzelnická domácnost v celé zemi. Nyní, po omezenou dobu, mají i mudlové příležitost zjistit, kde žije pětinoh, čím se živí kluběnka a proč není dobrý nápad nechávat za dveřmi mléko pro bodloše. (zdroj)
Můj názor:
Oproti famfrpálu v průběhu věků patří tato publikace mezi moje oblíbence, přečetla jsem ji jedním dechem a velmi ráda se k ní vracím v touze dozvědět se něco nového o fantastických zvířatech. Skvěle napsáno včetně vtipných poznámek známých studentů... Na knihu samozřejmě velmi volně nasedá film o autorovi této nepostradatelné publikace.
(Mimochodem ani nechávat před dveřmi mléko pro ježka není dobrý nápad...)
↧
Pěšky mezi buddhisty a komunisty
Autor: Ladislav Zibura
Počet stránek: 294
Anotace: Nešikovný mladý muž ujde 1 500 kilometrů pěšky v Nepálu a v Číně. Dějí se mu hrozné věci, ale on se jim jen směje. Když mi byly tři, rozbil jsem si hlavu o bidet. Když mi bylo devět, rozbil jsem si hlavu o kolo, které jsem vedl do kopce. Myslím, že bych vůbec neměl cestovat, protože jsem hrozně nešikovnej. Ale stejně to dělám. Radši ale chodím pěšky, protože tak je to nejbezpečnější. Jednoduše vyrazím na cestu a čekám, co mě tam potká. Tentokrát jsem se vydal do Číny a Nepálu. V kraťasech ze supermarketu a brýlích z drogerie jsem prošel Himálaj i úplně neznámé vesnice v údolích řek. Mnohokrát jsem spal u úplně cizích lidí doma a poznával, jak se jim doopravdy žije a co jim přináší štěstí. Už na cestě jsem o nich začal psát tuto knihu. Času na psaní byl dostatek, protože ujít pěšky 1 500 kilometrů trvá docela dlouho. Jak si teď po sobě knihu čtu, myslím, že se mi povedlo vytvořit pěkné svědectví o jednoduchosti života a půvabu svobody. Jestli se chcete dozvědět něco o památkách a historii, radši si ji ale nekupujte. Kniha je jen o Číňanech, Nepálcích a jejich životě. A taky trochu o mně. Tomu se člověk nevyhne, když jde sám.
Můj názor:
Kniha o putování do Jeruzaléma se mi líbila velmi a po přednášce samotného autora, kterou jsem navštívila loni na podzim bylo jasné, že sáhnu i po druhém dílu.
Přiznávám, že jsem mírně zklamaná. Při čtení o "prvním" putování jsem se smála skoro na každé stránce, bavilo mě to a líbilo se mi poznávat cizí zem z úplně jiné stránky. U této knihy jsem se nebavila skoro vůbec - ano, našlo se několik vtipných pasáží jako setkání se svérázným nepálským šerpou, cesta za pandami a podobně, ale na knihu, co má skoro 300 stran je to málo. Přišlo mi, že se nudil a nutil i sám autor - navštívené země ho příliš neoslovily (Nepál vůbec ne, Čína o něco více) a kniha byla napsaná proto, jaký úspěch sklidila jeho prvotina.
Z knihy si odnáším především to, jak autor hledal nocleh, obchod s pivem nebo rodinu, u které by se mohl najíst. Nicméně skládám poklonu za velmi pěkné ilustrace.
Přiznávám, že jsem mírně zklamaná. Při čtení o "prvním" putování jsem se smála skoro na každé stránce, bavilo mě to a líbilo se mi poznávat cizí zem z úplně jiné stránky. U této knihy jsem se nebavila skoro vůbec - ano, našlo se několik vtipných pasáží jako setkání se svérázným nepálským šerpou, cesta za pandami a podobně, ale na knihu, co má skoro 300 stran je to málo. Přišlo mi, že se nudil a nutil i sám autor - navštívené země ho příliš neoslovily (Nepál vůbec ne, Čína o něco více) a kniha byla napsaná proto, jaký úspěch sklidila jeho prvotina.
Z knihy si odnáším především to, jak autor hledal nocleh, obchod s pivem nebo rodinu, u které by se mohl najíst. Nicméně skládám poklonu za velmi pěkné ilustrace.
↧
↧
Bratři Karamazovi
Uvádí: Klicperovo divadlo, Hradec Králové
Režie: SKUTR (Lukáš Trpišovský, Martin Kukučka)
Délka představení: 2 hodiny, 40 minut (včetně přestávky)
Slovo divadla: Sociálně filosofické pojednání o světu, Bohu a otci. A o lásce vášnivé, oddané, uražené, ponížené, všeobjímající a sobecké. O světě bez pravidel. O světě, jemuž vládne Fjodor Pavlovič Karamazov, otec, který je zosobněním nejhorších lidských vlastností, otec chamtivý, vypočítavý, krutý a zbabělý. Podědili kus karamazovství také jeho synové?
Žili, byli jednou tři bratři… Nejstarší Dimitrij zvaný Míťa, důstojník a floutek, hazardér a milovník, vášnivý surovec. Mladší Ivan, cynik a intelektuál, hledající ateista, nihilistický misantrop. A nejmladší Alexej, čistý Aljoška, pokorný dobrák, který chce smířit všechny se sebou, mezi sebou a s Bohem. Jenže v karamazovském světě dobro snadno nevítězí.
Je tu taky Smerďakov, slouha plný nenávisti a pohrdání. A ďábel obchází blíž, než si myslíme… A láska? Dojde naplnění svojí touhy hrdá a ušlechtilá Kateřina Ivanovna? A co Agrafena Ivanovna, Grušenka, smyslná, vypočítavá i nešťastná, milovaná všemi? Nebo Líza? Napůl žena, napůl dítě, ubohé, bolestínské i kruté? Přežije tedy alespoň naděje? Je tu přece ještě Ilujška, chlapec, po kterém se háže kamením… Připomeňte si jeden ze základních pilířů světové literatury. Přijďte si zapřemýšlet o smyslu života a nechte se unášet v jeho vášních a běsech.
Můj názor:
Měla jsem velká očekávání. Ruská literatura nepatří mezi mé oblíbence, avšak Karamazovi se mi zvláštním způsobem dostaly pod kůži - sama nevím proč, když je to tolik krutosti, zla, nenávisti a nepochopení na jednom místě.
Scéna mě nenadchla, ale také neurazila. Dobrých dvacet minut jsem v úvodu strávila přemýšlením, jak se jeden z herců dostal na svůj značně vyvýšený posed a především, jak se z něj dostane dolů. Hudba byla jako vždy úchvatná; s tím už u Klicperova divadla počítám a u režisérského dua SKUTR se mé očekávání jen násobí.
Dílo bylo zpracována klasicky, bez výstřelků, s vážností a úctou k tématu; jeho délka je proto dechberoucí. Nevadí mi dlouhá představení, která mě pohltí. Bratrům Kamazovým se to nepovedlo zcela; byly chvíle, kdy jsem byla uchvácená, napjatá, měla jsem na krajíčku a se zatajeným dechem jsem pozorovala tu hereckou symfonii, to obrovské vypětí, které se tyto role žádají. Avšak v dalším okamžiku tato vysoko nasazená laťka udělala bum do ohlušujícího ticha. Všechno zmizelo a skoro jsem měla pocit, že sleduji textovou zkoušku, bez emocí a zápalu, jen prosté memorování textu, postavy se pohybovaly tiše a nevýrazně a stejně tak mluvily. To bylo po předchozím výkonu zklamání.
Představení nepovažuji za špatné, líbilo se mi. Ale na můj vkus přineslo příliš mnoho hluchých míst.
A mimochodem - hostující herečku Annu Fialovou zdobí hned několik tetování. Ač to jsou poměrně drobné obrázky, zasvítily na mě ihned a zoufale se k té staré hře nehodily.
↧
Diskuze č. 33
Znáte únikové hry?
Jejich princip je prostý; dost možná Vás napadne, že jste něco podobného hráli na počítači. Úniková hra je ovšem přenesená do reálného světa; jste zavření v místnosti a na základě různých hádanek, hlavolamů a postupně nalézaných indicií musíte v časovém limitu nalézt východ. Tento útěk je zpravidla motivován příběhem, aby byla hra zajímavější - například si hrajete na útěk z vězení, hledání zločince nebo monstra, zneškodňujete nebezpečnou zbraň apod. - možností je nespočet, záleží na fantazii tvůrců. Únikové hry jsou momentálně velmi populární a dost možná víte o nějaké ve Vaší blízkosti.
Zajímalo by mě, zda jste únikovku navštívili, jak se Vám to líbilo a jestli byste nějakou doporučili ;)
Sama jsem na první únikovce byla cca před rokem a byla jsem velmi příjemně překvapena; popravdě jsem neměla velká očekává, byla jsem smířená s tím, že to bude spíše fiasko a minimálně já se budu velmi nudit/cítit trapně, protože útěk bude založen na počítání obtížných matematických rovnic, což určitě není moje parketa. Žádná z mých chmurných vizí se nenaplnila a naopak to bylo úžasně vzrušující a zábavné! Nedávno jsem se k únikovkám vrátila a v relativně krátkém čase navštívila dvě další a ani tentokrát jsem neodcházela zklamaná, ba naopak mě to nadchlo, rozšířila jsem si povědomí o možnostech různého "kódování" a beru to jako skvělý způsob trávení času - člověk kooperuje v týmu, zapojuje mozek, hledá kreativní nebo netradiční řešení.
Jaké jsou Vaše zkušenosti?
↧
Muž, který sázel stromy
Poetický, na emoce silně působící snímek je adaptací stejnojmenné novely. Zachycuje příběh poustevníka, který zasvětil několik desetiletí svého života vysazováním stromů a zalesňováním holé krajiny. Výtvarně pozoruhodný film je příběhem o skromnosti, síle vůle i o možnostech obnovy ekosystému.
Můj názor: Z knihy jsem byla nadšená. Film je vizuálně velmi zajímavě pojatý; v popisu slibuje probuzení emocí a v mém případě se mi to určitě povedlo. Kouzlo obrazu doplňuje skvěle zvolený hlas vypravěče. Za mě velmi působivá podívaná, kterou vřele doporučuji.
↧
Kati
Režie: Jan Frič
Uvádí: Klicperovo divadlo, Hradec Králové
Délka představení: 2 hodiny, 20 minut (včetně přestávky)
Slovo divadla: Bývalý mistr popravčí Harry si poté, co byl v roce 1965 v Anglii zrušený trest smrti, otevřel hospodu v Oldhamu. Tráví tak na stará kolena čas za výčepním pultem a vypráví svým štamgastům Billymu, Charliemu, nahluchlému Arthurovi a detektivovi v civilu, inspektoru Fryovi, o zlatých starých časech. V lokále mu vypomáhá jeho žena Alice a depresivní puberťácká dcera Shirley a jako nejvyšší míra vzrušení v rámci poklidného života na severozápadě Anglie se zdá být návštěva londýnského pisálka Clegga, který chce s bývalým katem udělat rozhovor. Při něm narazí na Harryho věčné trauma, kterým není ani tak jeden nejasný proces s velice jasným verdiktem, jako spíše vzájemná řevnivost s Harryho bývalým konkurentem a kolegou, druhým anglickým katem Pierrepointem. Pak se ale na ospalém předměstí objeví tajemný mladík Mooney, Harryho dcera náhle podivně zmizí a přichází tedy čas vydat se po stopách spravedlnosti… (zdroj + moje úpravy)
Můj názor: Od autora hry Martina McDonaha jsem v minulosti zhlédla několik her a proto jsem očekávala velmi syrovou podívanou; dá se říct, že v tomto ohledu se můj předpoklad naplnil, avšak na druhou stranu mám pocit, že v porovnání s předchozími kusy jsou Kati kusem, který snese i méně otrlý divák. Na dílech autora se mi líbí především současnost - nastavuje zrcadlo společnosti a na to se já velmi ráda divám. Kati jsou doslova přehlídkou soudobých problémů - před představením jsem měla za to, že hra se bude točit především kolem trestu smrti a teď mám pocit, že trest nejvyšší určitě nebyl tématem číslo jedna.
Proti provedení Klicperova divadla nemám co namítnout - velkolepá scéna dotažená do nejmenších detailů, zajímavé drobnosti i vtipy. Líbilo se mi propojení s digitální technikou; nechci prozrazovat více. Jan Vápeník v hlavní roli mi jen potvrdil své kvality a nově jsem se nadchla pro Jiřího Panzera - viděla jsem jej dříve v jiných představení a měla z něj nijaká pocit; teď jsem jen zírala, jak obrovskou genialitu na jevišti předvedl. Jediné ženské role v představení - Natálie Řehořová a Zora Valchařová-Poulová byly úžasné. Vlastně musím vyzvednout i role vedlejší, muže v rolích štamgastů hospody; s minimem textu dokázali divy, o to více hráli tělem a výrazem a bylo to skvělé.
Za mě velmi dobrá podívaná.
↧
↧
Odrazy duše
Po delší době jsem narazila na něco zajímavého s potterovskou tématikou :)
↧
Potkal jsem tě po letech (Chinaski)
↧
Kočičí hra
Uvádí: Klicperovo divadlo, Hradec Králové
Režie: Tereza Karpianus
Délka představení: 2 hodiny, 35 minut (včetně přestávky)
Slovo divadla: Erži Orbánová, hubatá, živelná a svérázná hrdinka, prožívá svá každodenní dobrodružství v komunistickém Maďarsku mezi sdíleným bytem v budapešťském činžáku, mňoukáním "kočičí hry" se sousedkou Myškou a hašteřením ve frontě v mlékárně. Její elegantní a klidná sestra Gizela žije zase už šestnáct let upoutaná na své kolečkové křeslo v Mnichově ve svobodném západním Německu a nezbývá jí než po telefonu a v dopisech často marně usměrňovat sestřiny eskapády. Je tu totiž Pavla, Eržina nová kamarádka, která má na ni "báječný vliv" a samozřejmě Viktor Molnár, obžerný, kdysi slavný operní pěvec, jehož způsoby u stolu jsou sice mimořádně nesnesitelné, ale Erži mu s radostí každý čtvrtek vaří večeře… Životní příběh sester Szkallových, nejkrásnějších dívek z městečka Leta, okres Szolnok, v této hře o stárnutí, lásce, vášni k životu, sesterské blízkosti a hlavně nezdolném optimismu!
Můj názor:
Vždy je těžké uvést hru, ve které excelovalo jiné divadlo, respektive jiní herci; všichni mají tu nádheru zapsanou v podvědomí a budou srovnávat a hodnotit.
Pavla Tominicová byla v titulní roli výborná; opět mi dokázala, že není výhradně komediální herečkou, ale dokáže adaptovat i těžké role; Eržika Orbánová mezi těžké role patří. Živelná a temperamentní žena, která mění svoje nálady, postoje a dojmy v řádu sekund; předvádět něco takového lidem v dvouhodinovém představení je nesmírně náročné. Byla skvělá; hlučná, sprostá, drzá, nešťastná, zoufalá, zmatená i veselá.
Nadmíru mě pobavil Jan Bílek v roli Viktora Molnára; velkých scén mnoho neměl, ale o to více jsem se smála. Naopak mě trochu zarmoutilo, že má oblíbená Zora Valchařová-Poulová nemá v této inscenaci mnoho místa; těšila jsem se na více z jejího hereckého umění a tentokrát zůstávala tichou a nenápadnou; přiznávám, že mě chyběly ty její herecké přechody, kdy je v jedné chvíli vznešenou noblesní dámou, v další se divoce směje a potom křičí na celé kolo a předvádí parádní záchvat vzteku nebo hysterie. Nakonec její role byla přesně taková, jakou ji zahrála - to bylo dobré. Ale mě osobně chybělo to, jak ji znám například ze Srpnu v zemi indiánů.
Živá hudba přímo na jevišti byla příjemným zpestřením, i když přiznávám, že mě občas trochu rušila; narozdíl od elektroniky je nemůže hbitě stáhnout, aby bylo herci lépe rozumnět. Scéna se mi zdála zvláštní, ale nakonec splnila svůj účel, takže proč ne.
Pokud se chcete zabrat do spletitého příběhů plného úsměvů i smutku, pak určitě přijďte.
↧
Největší, nejdůležitější a nejtěžší zkouška
Přináším jednu maličkost ze světa Harryho Pottera resp. Pobertů ;) Přeji příjemné čtení, snad také zábavu a těším se na Vaše komentáře!
Ukazovátko zasvištělo vzduchem a hlasitě třesklo o přední lavici. "Tak ticho! Nemáme tu žádnou volnou zábavu!"
Petr provinile sklonil hlavu a nervózně žmoulal lem svého hábitu. Oproti tomu Sirius s Jamesem ani kajícný výraz nasadit nestihli, protože přísný pedagog k nim právě mířil. "Vůbec to nebere vážně! Zavřete učebnice, prozkouším vaše znalosti." Sirius a James po sobě hodily vyděšené pohledy. "Pane Pottere, položte otázku svému příteli Blackovi, ať ho otestujete."
Siriusovi naskočily na čele krůpěje potu. James si ze zvyku prohrábl vlasy. "Tak… Eééé, hm, no, takže, třeba, Siriusi, kolik neprominutelných kleteb znáš?"
Remus stiskl rty do úzké čárky a nápadně se tak podobal profesorce přeměňování. "To není otázka hodna zkoušek OVCE, které vás čekají! Slíbil jsem, že vás budu doučovat a připravovat, ale vy se jen bavíte!" zvolal a znovu práskl ukazovátkem o lavici, jen kousek od nebohého Petra, který se stále víc a víc choulil k desce stolu.
Sirius si povzdechl. "My si tvého času i zápalu vážíme, Remusi, ale… Víš, představovali jsme si to doučování trochu jinak."
James horlivě kýval hlavou. "Ano, mysleli jsme, že se to ponese ve více přátelském duchu."
"Čeká nás největší, nejdůležitější a nejtěžší zkouška za celé studium, tady není čas na přátelství! Tady je místo jen pro tvrdou práci!"
Z Petra už byla vidět jen čupřina vlasů, zbytek zmizel pod stolem.
"Kámo, ty umíš uklidnit." Povzdechl si Sirius. "No, tak ty kletby jsou tři."
Remus neznatelně přikývl. "Skvělé, i když nemůžete čekat, že podobnou otázku obdržíte u zkoušek OVCE. Siriusi, dej otázku Jamesovi."
"A trochu ocenění pro šikovného studenta?" zeptal se Sirius.
"O to si řekni některé ze svých fanynek. Tu otázku!" odbyl ho Remus.
"Dvanácteráku, kámo, řekni mi něco oGampově zákonu elementárního přeměňování."
James zalapal po dechu. "To si říkáš kámo? Ten název znám jen proto, že ho Lily mumlá ze spaní, jinak mi to neříká ani ň."
Remus zbledl a pak zalomil rukama. "To je konec! Konec! Nemůžu! Jamesi!" zvolal a ukázal na něj prstem, který se povážlivě chvěl. "Do příští hodiny mi napíšeš esej o Gampově zákonu, chci všechno, všechno! Siriusi… Siriusi ty ho napíšeš taky, jen ti to prospěje. A Červíčku, ty… Ty si to po nich aspoň přečti, snad ti to pomůžeš." S tím Remus vyběhl z učebny.
"Byla chyba, že jsme ho poprosili o pomoc?" zeptal se po chvíli ticha James.
"Ano. Jenom nevím, zda víc litujeme my anebo on." Ušklíbl se Sirius a začal hledat pergamen…
↧
↧
Strašidlo cantervillské
Autor: Oscar Wilde
Počet stránek: 85
Anotace: Duch sira Simona je vytržen z poklidné existence na anglickém zámku Canterville, kde už po staletí osvědčenými metodami úspěšně děsí generace svých potomků. Nový majitel, vyslanec Spojených států amerických, je osvícený muž, který nemá pro astrální jevy nejmenší pochopení.
Můj názor: Strašidlo cantervillské bych nazvala příjemnou knižní jednohubkou, která zpestří váš večer. Nechci prozrazovat mnoho, ale snad mohu říct, že mě námět otočených rolí velmi pobavil.
↧
Popelnicová story č. 2
Vzpomínáte, jak jsem si nechala dělat úředně ověřenou kopii? A jak známo, kdo umí - ten přidá, vylepšila jsem svoje zážitky.
Existují chvíle, kdy sama o sobě říkám, že jsem mírně roztržitá. V praxi to znamená, že je toho na mně moc a nevím, kde mi hlava stojí. Mezi tyto chvíle jsem zařadila i státnice.
Ráno jsem vyrazila do školy, konat jednu z nejdůležitějších zkoušek ve svém životě. Snažila jsem si nepřipouštět důležitost tohoto okamžiku a tím spíše svou nervozitu, a proto jsem se chovala jako každé ráno. Do jedné ruky jsem popadla deštník, protože předpověď hlásila nevlídno, do druhé ruky jsem vzala igelitovou tašku s botami, do kterých jsem se hodlala přezout až ve škole a také pytel s odpadem, kterého jsem se chystala zbavit u popelnic. Takto vybavená jsem mířila k zastávce.
U popelnice jsem zastavila, zbavila se svého nákladu a odhodlaně kráčela na autobus. Po pár metrech jsem musela zavrtět hlavou nad tím, jak moc těžké jsou moje boty a k tomu jsem sama sobě nadávala, že se tolik nervuji a pár bot mě vlivem toho tíží jako cent. Rázem mi v hlavě něco přepnulo a donutila jsem se podívat do své ruky. Co myslíte? Samozřejmě jsem do kontejneru hodila své boty a odpadky si nesla dál. Bleskově jsem se otočila a klusala nazpátek. Moje jediné štěstí bylo, že odpad se odváží až den následující a kontejner byl dost plný. Kdybych musela ve svých slavnostních šatech skákat do útrob popelnice historka by jistě byla zajímavější, ale pro mě méně zábavná. Rychle jsem popadla tašku se svými botami a hodila tam odpad.
"Ty státnice se mi zaručeně povedou, když jsem takhle začala…" mumlala jsem si celou cestu.
…
A povedly se mi. K článkům si mohu psát Bc. Rogue 😉
↧
Sirotek
Vypadá to, že devítiletou Esther pronásledují samé tragédie. Ve svém rodném Rusku osiřela, její adoptivní rodina zemřela při požáru, kterému Esther jen tak tak unikla. Teď ji ale adoptovala rodina Colemanových a zdá se, že život je bez chyby. Dokud se její spolužák nezraní při pádu z klouzačky. Dokud není sestra ze sirotčince ubita k smrti. A dokud Estheřinu novou matku nenapadne, zda onem tragický požár nebyl něco víc, než jen pouhá náhoda... (zdroj + moje úpravy)
Můj názor:
Upřímně dost dobře nevím, proč jsem film sledovala - určitě nejsou cílovou skupinou pro tento žánr. Snad to byla jedna z chvil, kdy bezmyšlenkovitě sedíte u televize, bavíte se s ostatními a na obrazovce se začíná odvíjet příběh. Nakonec bych řekla, že to není špatná podívaná, když chcete cítit lehké mrazení v zádech, ale na druhou stranu nemůžu mluvit o tom, že bych byla nějak zvlášť ohromená nebo vyděšená. Film má skvělé momenty, které velmi dobře pracují s psychologií diváka, ale na druhé straně jsou chvíle, kdy se vám chce brečet nad jednoduchostí postav respektive scénáře.
V mých očích tu bylo až příliš mnoho momentů, které filmu ubraly - už jenom úvod, po kterém bych to nejradši vypnula, protože na takové podívané není vůbec nic strašidelného, je to jenom nechutné. Za další - dětské domovy nejsou útulky pro psy, nefunguje to tak, že člověk přijde a za půl hodiny odchází s vybraným dítětem. Odezírání ze rtů funguje jen na určitou vzdálenost a odezírající a mluvčí musí stát proti sobě v určitém úhlu. A ta milionkrát použitá zápletka - jedna z postav začíná vidět, že je něco špatně, ale ostatní to zdařile ignorují a všechno se obrací proti onomu podezřívajícímu? ... To bylo trochu moc chyb a chvílí, které film srážely. Na druhou stranu se mi líbilo, že se ve filmu ukázal český herec Karel Roden ;) A samozřejmě klobouk dolů před dětskou herečkou.
↧