Quantcast
Channel: Zpravodajství
Viewing all 30683 articles
Browse latest View live

Co patří k Vánocům?

$
0
0
Vánoční atmosféra se v posledních letech stala takřka mystickou záležitostí. Do většiny domácností tento duch Vánoc vstupuje společně se začátkem adventu, ale v obchodních centrech se s ním lze seznamovat přibližně od poloviny září, kdy akce "zpátky do lavic", populární především u všech školou povinných plynule přechází do "nakupte své vánoční dárky včas a výhodně". (Mimochodem jak v dnešní době mohou děti věřit na Ježíška opravdu nechápu).
Zpátky k vánoční atmosféře, komerce je hnus. Co přesně si můžeme pod vánoční atmosférou představit, co skrývá? Řekla bych, že jisté je jen jedno - každý to vidí a prožívá úplně jinak. A bez čeho se neobejde moje vánoční nálada?
https://i.pinimg.com/736x/f1/2b/b1/f12bb1a100628b0fe6d01de70c8a9775--winter-christmas-christmas-time.jpg



1) Vůně
Snad každý z nás měl šanci se přesvědčit o jak mocný smysl se jedná a při letmém doteku určité vůně se mu vybavily dávno zapomenuté vzpomínky. Vůně Vánoc se pro mě ukrývá se skořici, zázvoru a perníkovém koření.

2) Vánoční trhy
Byť se jedná o klišé záležitost jsou vánoční trhy místem, kde do mě atmosféra blížících se Vánoc vstupuje nejsilněji. Vidím naše náměstí, které je protkané dřevěnými stránky, kde se prodávají upomínkové předměty, neobvyklé dárky a v neposlední řadě jídlo, svítící vánoční strom a v ideálních podmínkách je to všechno zasypané sněhovým popraškem a jasně si uvědomuji, jak moc mám toto období ráda a jak se těším.

3) Teplé ponožky
Pro osobu věčně zmrzlou nejsou teplé ponožky výhradně vánoční záležitostí, avšak s blížícími se svátky přichází ke slovu moje fialové oblíbenkyně s obrázky sobů. S gustem si pak vyvaluji (a vystavuji) takto oblečené nohy na gauči a čtu si knížku.

4) Zázvorový čaj
Zázvor je můj favorit, zmiňovala jsem jej už u vánočních vůní. A věřte, že není nic lepšího než horký zázvorový čaj ve studeném zimním dni. Nádherně prohřeje a slouží mi i jako výborná prevence proti různorodým bacilům. A ta vůně!

5) Svíčky
Nejsem rozená romantička a nepotrpím si na každovečerní pálení svíček. Ovšem s prodlužující se "temnou"částí dne má plamínek svíčky své kouzlo. I teď vedle mě jedna hoří.

6) Pohádky, pohádky, pohádky
Ano. Ano. Ano. Jsem holka pohádková a bez příběhů s happy-endem se moje Vánoce neobejdou. Nemám ráda ty výkřiky, že televizní stanice opakují stejné pohádky pořád dokola a na nové se nedá dívat - lidičky, vždyť vás nikdo nenutí sedět před obrazovkou! Mezi mé vánoční favority patří určitě Grinch (ač americké komedie nemám ráda a Jima Carrey ještě méně, tento film u mě boduje), Pelíšky a v neposlední řadě Nesmrtelná teta.

7) Nicnedělání
Přiznejme si to upřímně - kdo by se na Vánoce netěšil, když se může beztrestně celý den válet, koukat na dětské příběhy, a ještě se cpát sladkým?

8) Sněhové koule
Určitě nepatřím mezi milovníky sněhu. Upřímně řečeno jsem toho názoru, že sníh by měl napadnout cca dvacátého prosince a na tři krále už slézt dolů, měla by následovat obleva a po ní zcela plynule jaro. Nicméně pohled z okna na padající kusy sněhu je opravdu krásný a k Vánocům patří. A moje radost z toho, že jsem někoho sundala poctivě uplácanou sněhovou hroudou taky.

Ani jsem nečekala, že budu tak symbolická a dám dohromady osm věcí, které patří k mé vánoční náladě. Šťastné a veselé, přátelé.

O balení dárků

$
0
0
https://www.ivgeo.net/wp-content/uploads/2009/12/christmas_gift.png

Štědrý večer za námi. Je nejvyšší čas si to přiznat. Říct si to narovinu a nestydět se za to.
Balení dárků je zlo.
Balení dárků úplně nesnáším.
Chcete popsat, jak to vypadá?
Každý rok usedám ke stolu s jasnou představou - letos si to balená dárečků užiji. Letos to budu mít nádherné a všichni budou pod větvemi stromku vzdychat a nebude se jim chtít tu krásu sundat a podívat se, co se ukrývá pod balícím papírem. Letos se vůbec nebudu rozčilovat.


Realita? Jako první si vyberu tvz. lehké dárky, to znamená ty, které se dobře balí. To jsou jen knížky popřípadě společenské hry v krabici. Tam není co řešit, papír krásně přilehá, nic se nemačká a nehýbe. Moje sebevědomí vzroste stejně jako přesvědčení o nádherně zabalených balíčcích.
Pak přijdou na řadu tvz. těžké dárky, což jsou ty, které se balí dost špatně. Většina měkkých dárků. Kosmetika. Svíčky. Šperky, co nejsou v krabičce. Hračky. Kabelky. Laky na nehty. Vlastně skoro všechno. Moje sebevědomí začíná klesat a v dáli mizí i představy o obdivném vzdychání nad krásně zabalenými věcmi. Roste vztek. Papír se začíná trhat. Já začínám nadávat. Izolepa se povaluje všude, nůžky přestávají stříhat. Ječím a mám chuť se vším hodit o zeď. Nebo alespoň z okna.
Víte, co bych nejradši udělala? Naházela všechny dárky do taštiček a ať si s tím každý dělá, co uzná za vhodné. Nebude žádné obdivné vzdychání, ale taky žádné souboje s klouzavým papírem, stužkami a už vůbec ne s izolepou. A především to nebude vypadat, jak kdyby balil někdo s epileptickým záchvatem a IQ houpacího koníka.

Ale co… Za rok si sednu ke stolu, slavnostně si nachystám papíry, předstříhám izolepu, vyměřím stužky a řeknu si, že letos to bude úplně jinak a všechno se mi krásně povede…

Bohemian Rhapsody (Queen)

$
0
0
Nevím docela jistě proč, ale mám pocit, že právě tato písnička se k přelomu starého a nového roku skvěle hodí :)
Přeji Vám šťastné vykročení do roku 2018, plno zdraví, spokojenosti, lásky a ať se Vám daří vše, co potřebujete.
A najděte si i v tom novém roce na návštěvu blogu a pár komentářů, udělá mi to radost :p
Rogue

Kráska a Zvíře

$
0
0
http://i.dailymail.co.uk/i/pix/2017/01/18/20/3C3FA2B500000578-4133768-image-a-44_1484772618253.jpg
V dobách, kdy ještě pohádka byla skutečností, žil ve Francii krásný mladý princ, který ale byl pyšný a sobecký. Stará čarodějnice se ho rozhodla potrestat a proměnila ho v hrozné zvíře. Zželelo se jí však mladého života a dala princi ještě šanci na vysvobození: pokud se do něj zamiluje nějaká dívka, stane se opět člověkem. Uběhlo několik let. Ve vzdálené vesnici žil podivínský vynálezce Maurice, který měl překrásnou dceru - říkali jí Kráska. Jednou se vynálezce Maurice vydal na cesty a zabloudil do domu obludného zvířete. Aby se zachránil, musela za zvířetem přijít jeho dcera Kráska. Jak už to v pohádkách bývá, všechno dobře dopadne... (zdroj)

https://taestfulreviews.files.wordpress.com/2013/11/beastbluebird.jpg
http://entertainment.ie//images_content/rectangle/620x372/Beauty-And-The-Beast-still.jpg
http://kimt.images.worldnow.com/images/13469052_G.png
Můj názor:
Jedná se o jednu z mých nejoblíbenějších disneyovek. Mám moc ráda ten příběh, začarovaný zámek s celým jeho "personálem", pozvolnou proměnu Zvířete v galantního prince i Bellinu odvahu - líbí se mi, že není bezbrannou princeznou, co čeká na záchranu, ale zároveň ji nepasovali do tak emancipované role jako třeba Rebelku. Líbí se mi všechny vtipy (především přemlouvání sloužících vůči Zvířeti, aby ukázal Krásce svou vlídnější tvář), plesová scéna a samozřejmě šťastný konec :)
Názor na filmové zpracování zde.

Armáda mrtvých

$
0
0
http://www.fantasyplanet.cz/wp-content/uploads/2016/03-17/fs_ob_200872992845.jpg
Autor: William King
Počet stránek: 312
Anotace: Rikovi přátelé musí čelit armádě oživlých mrtvol, ale on sám má jiné starosti: začala se o něj zajímat inkvizice. Ne že by k tomu neměla dobrý důvod; pokud by se jim podařilo zjistit, že je Stínokrev a potomek mocného stoupence knížat Stínu, jeho osud by byl zpečetěn. Stejně jako osud jeho patronky Asei, která se jej přes přísný zákaz rozhodla vyučovat magii. Brzy se však objevuje větší hrozba. Zdá se, že se někdo snaží otevřít bránu na Al'Terru - bránu, kterou do světa vstoupí Stín ve své nejstrašnější podobě. Válka mezi Taloreou a Temnou říší je nevyhnutelná. Armáda vyráží na východ, vstříc mocnému nepříteli, moru, hladu a armádě mrtvých. (zdroj + moje úpravy)


Moje hodnocení: Do závěrečného dílu jsem se dlouho nemohla začíst, až začínalo hrozit, že knihu odložím rozečtenou. Ani teď si nejsem úplně jistá, zda jsem mě příběh nakonec pohltil anebo mě více poháněla touha dozvědět se, jak vše dopadne.
*Spoiler*
Svým způsobem mě těší, jak série dopadla - zlo bylo poraženo (nebo lépe řečeno potlačeno) a naši hrdinové vyšli jako vítězové a to bez větších šrámů. Nechápejte mě špatně, nelibuji si v drastických koncích a ztrátách postav, ale tady všechno šlapalo tak plynule a hladce, že se člověk zdráhá uvěřit. Zatímco je armáda masakrována nezadržitelným přílivem mrtvých, tak se poručíkovi Sardekovi a jeho věrným podaří vyváznout bez větší úhony, v obrovském ležení najít právě svou milenku a s několika dalšími se vydat na cestu, kde je jejich největší komplikací shánění jídla. Posléze zázračně najdou zrovna člověka, který našel lék na mor a je ochoten jim podat pomocnou ruku. Snad jediné čemu jsem byla v jejich dobrodružství ochotna věřit byla závěrečná (nadmíru šťastná) shoda náhod, která jim umožnila přežít. A Rik, hlavní hrdina všech příběhů? Pod mýma očima se měnil v Mary-Sue, která získává vědomosti v řádu hodin, zatímco jiní je museli pilovat desítky let... Ve výčtu dalších šťastných událostí by se dalo pokračovat.
Proč tak vysoké hodnocení, když jsem slovy chvály rozhodně neplýtvala? Jedničkou (a zachránkyní hodnocení) pro mě byla Tamara, která ukázala více odvahy a rozumu než mnoho jiných dohromady. A nakonec - jsem ráda, že naši hrdinové přežili a vypořádali se ze zlem. I když v realitě našeho světa je to trochu neuvěřitelné...

Předchozí díly:

Bajky barda Beedleho

$
0
0
https://obalky.kosmas.cz/ArticleCovers/143/865_bg.jpg
Autor: J.K. Rowling
Počet stránek: 143 stran
Anotace: Který správný kouzelník by je neznal? Prastaré pohádky, které pro kouzelnou společnost sesbíral a uspořádal bard Beedle. Pohádky, které jsou každému kouzelnickému dítěti čteny na dobrou noc.



Můj názor: Jak praví anotace - který kouzelník by neznal pohádky od barda Beedleho? Či lépe (nebo upřímněji) řečeno, které dítě z HP generace by se o tuto knihu příběhů nechalo připravit?
Celou knihu mám moc ráda, líbily se mi jak bajky samotné, tak Brumbálovy doslovy, doplňky a poznámky pod čarou, doplňovaly mi prázdná místa a zároveň dokázaly pobavit. Nechci tu vyloženě poukazovat na svůj nejoblíbenější či naopak nejméně oblíbený příběh, myslím, že se to nedá dost dobře rozhodnout, protože v mých očích byla každá bajka úplně jiná a vyprávěla naprosto odlišné příběhy.
Za mě nádherné a odpočinkové čtení.

Nech mě odejít (ZakázanÝ Ovoce)

$
0
0
Jedna z mých oblíbených od Ovoce...

Siriusova chlouba

$
0
0
Povídka na pobertovské téma! Nevěříte vlastním očím? Ani já ne ;)
Inu, nutnost psát bakalářku a dny strávené zahrabáním se do odborné literatury dělají divu. A bez ohledu na to jsem nedávno došla k názoru, že bych se zase chtěla trochu rozepsat, ale nic slibovat nebudu, uvidím, jak budou přicházet nápady.
Tady jeden kratší kus, u kterého se doufám pobavíte :) (A odpuste mi ten pubertální název, ale neodolala jsem). Příjemné čtení :)


"Siriusi, kamaráde, to bude dobrý…" mumlal Petr slova útěchy, ale v jeho slovech se jasně odrážely pochybnosti. Remus stál zadumaně ve dveřích a díval se na bradavického lamače dívčích srdcí. Bylo zřejmé, že odteď už nebude jako dřív. James se ani nesnažil předstírat účast nebo snad lítost a už několik minut se svítil smíchy ve své posteli. "Jasně, že to bude dobrý!" zvolal a pak zrudl v marné snaze zadržet smích. "Pokud nebude pár týdnů vycházet mezi lidi nebo si dá na hlavu pytel!"

Sirius na sebe bezradně zíral do zrcadla. "Jste fakt kámoši, to vám povím. Remusi, můžeš mi alespoň ty nějak pomoct? Jak to vrátíme zpátky?!" ptal se zoufale a vztáhl k Náměsíčníkovi ruku s několika prameny svých vlasů.
"Je mi opravdu líto, Siriusi, ale na blbost žádná kouzla neexistují." Odpověděl Remus a bylo vidět, jak se mu cukají koutky. "Nechceš nám radši říct, co tě to napadlo, ostříhat se?" dodal rychle, aby zažehnal Siriusův výbuch.
"Podle mě ho naštvalo, když si ho Mcgongallová nedávno spletla s holkou." Spekuloval James a neohlížel se na to, jak Tichošlápek rudne.
"Nebo možná to, jak mu chtěla ta holčička z prvního ročníku uplést copánky." Přisadil si Petr.
"Každopádně bych neřekl, že Sirius toužil po tomto výsledku." Ušklíbl se Remus, když bylo nad slunce jasné, že Sirius nic neřekne. Tichošlápek jen dál stál a díval se na svůj nesourodý porost hlavy. Zatímco na pravé straně mu vlasy dosahovaly k uchu na straně levé ho šimraly pod bradou. Navíc se mu hůlka za pomoci, které se stříhal (usoudil, že nůžky jsou pod jeho úroveň, když ovládá magii) smekla tak nešťastně, že si na čele vytvořil sestřih, který by se dal definovat slovy "podle kastrolu".
"Ne." Rozhodl Sirius. "Takhle to nemůže zůstat. Vzpomínám si na nějaký lektvar, který podporoval růst vlasů. Vidíte, že dávám pozor?! Remusi, prosím, dojdi do knihovny, určitě víš, kde hledat."
Remus se zatvářil mírně pochybovačně. "Siriusi, takový lektvar existuje, ale měl bys vědět…"
"Nenene!" zakryl si Tichošlápek uši jako malé dítě. "Nechci nic slyšet, chci zpátky svoje vlasy a ten lektvar, hned!"

O pár desítek minut později skutečně v chlapecké ložnici bublal lektvar nevábné barvy. Sirius se zhluboka nadechl. "Pro krásu se musí trpět."
"Nemusel bys trpět, kdyby ses nechoval jako dítě, co právě objevilo svoje schopnosti." Rýpl si James, který se ani neobtěžoval vylézt z postele. Sirius ho ignoroval a rychle vypil plnou sběračku lektvaru. "Tak?!" zeptal se s očekáváním a nejprve pohlédl na své kamarády. "Co, nezabralo?!" vykřikl zoufale, když viděl jejich výrazy a přiskočil k zrcadlu. "Zabralo. Ale moc." vydechl Petr s úžasem a do náruče nabral Siriusovu hustou kštici, která sahala až na podlahu. "Tak. Teď si tě McGongallová s holkou určitě nesplete. Ale třeba s Yettim by mohla!" zaryčel James a schoval se pod deku, kde se marně snažil ztlumit svůj smích.
"A přesně to jsem ti chtěl říct. Účinky tohohle lektvaru jsou… Řekněme nevypočitatelné, špatně se dávkuje a působí opravdu kvalitně." Ozval se Remus s jistím zadostiučiněním a pozoroval, jak se Siriusova bujná kštice plazí okolo postele.
"To´s nemohl říct dřív, než jsem toho svinstva vypil celou sběračku?!" zařval Sirius a snažil se najít konec svých vlasů.
"Nechtěl jsi nic slyšet." Prskl Remus zapškle. "Mimochodem musíme s tím něco udělat. Už se plíží se dveří." Poukázal na vlasy, které se hbitě proplétali pod prahem směrem do společenské místnosti. James nebývale svěže vyskočil z postele a už v ruce držel nůžky. "S chutí do toho a půl je hotovo!" volal. "Pobertové, najděte si nůžky a stříhejte, co můžete. Neboj Tichošlápku, horší, než předtím to být nemůže." Pronesl se zlověstným výrazem a začal bezhlavě stříhat.

Několik dalších minut se z ložnice neozývalo nic jiného než Siriusovi výkřiky typu "Opatrně! Můj hábit! Neberte to tak zkrátka! Auuu, stojíš mi na vlasech!" a zvuk cvakajícího kovu. Minuty se prodlužovaly a teprve po půlnoci se zdálo, že zběsilý růst vlasů se zastavil. Kluci vydechli únavou a ztěžka se posadili na podlahu, která pod nánosem černých vlasů nebyla téměř vidět. "Vypadáš k světu." Zašklebil se James, když Sirius už poněkolikáté ten večer mířil s výrazem hrůzy k zrcadlu. Byla to pravda. Jeho vlasy na tom nebyly zle, sahaly zhruba k lopatkám a až na pár menších "zubů" se nezdálo, že by utrpěl výrazné ztráty.
"Zítra," zavrčel Remus a stíral si přitom pot z čela, "půjdeš do Prasinek a necháš se tam ostříhat od někoho, kdo to umí. A už nikdy, nikdy si nebudeš vlasy stříhat sám!"
Sirius se posadil na postel a prohrábl si svou zachráněnou kštici gestem, který dostával děvčata do kolen. "Nikdy." Slíbil.

https://i.pinimg.com/736x/30/46/82/304682a60888a3e2331d7b5107cb702d--disney-princess-rapunzel-tangled-rapunzel.jpg

Laputa: Nebeský zámek

$
0
0
https://images-na.ssl-images-amazon.com/images/I/71HLiMMNe-L.jpg
Do náruče Pazua, kluka z hornického městečka, se jednoho dne snese z nebe dívka Sheeta, která má kolem krku tajemný modrý kámen. Brzy zjišťují, že se jedná o mocný kámen z levitačního krystalu, po kterém usilovně pátrají nejen ziskuchtiví vzdušní piráti, ale i tajemní vládní agenti. Krystal totiž neznamená jen velké bohatství, ale může být i klíčem k Laputě - dávnému a legendárnímu městu, které pluje po obloze a ukrývá v sobě nejen obrovské bohatství, ale také obrovskou moc. (zdroj)

http://img1.gtimg.com/comic/pics/hv1/93/107/2075/134954253.jpg
http://www.news-anime.com/wp-content/uploads/2011/05/laputa3.pnghttps://insignificantthought.files.wordpress.com/2016/07/laputa_castle_in_the_sky_1986_1080pblurayx264_-_thora-mkv_snapshot_01-32-24_2016-07-11_23-22-35.png?w=1088

Můj názor: Další příběh z pera Miazakiho Vás zavede do fantastického světa, kde se nereálné stává běžným a kde jsou hlavními hrdiny příběhu opět děti.
Příběh o (nečekaném) přátelství, odvaze i lidské bezohlednosti a chamtivosti se u mě zařadil na přední příčku v tvorbě tohoto autora. Doporučuji ;)

Další filmy studia Ghibli:

Život, na který metr nestačí

$
0
0
https://www.databazeknih.cz/images_books/35_/357439/big_zivot-na-ktery-metr-nestaci-tPh-357439.jpg
Autor: Karolina Mikšíková
Počet stránek: 192
Anotace: Knížka vás provede humornými příběhy z malé vesnice, kam se Karolina nedobrovolně i s rodinou jako malá přestěhovala z Prahy. Prvotní plán vybudovat si na vesnici klidné bydlení, se rozpadl poměrně brzy - ve chvíli, kdy se její máma Daniela rozhodla pro chov koz, ovcí, koní a mnoha dalších zvířat. Společně se zbytkem rodiny se tak Karolina vydala na cestu pravého chovatele a zemědělce v jednom, na cestu, ze které není úniku. (zdroj + moje úpravy)



Můj názor: S Karolinou a jejím psaním jsem se seznámila během loňského léta, kdy se mi její příspěvky začaly víc než často objevovat na hlavní stránce facebooku s odůvodněním, že se to líbí mnoha mým přátelům (alespoň jedna světlá stránka této sociální sítě). Ze zvědavosti jsem se začetla a najednou jsem se smála, až mě bolelo břicho a najížděla jsem další a další příspěvky. Jakmile jsem se dozvěděla, že světlo světa spatří celá kniha, měla jsem jasno v tom, že ji musím přečíst.
Knihu jsem přečetla velmi rychle a prodloužila jsem si život o několik let, jak jsem se smála. Bylo to příjemné oddechové čtení, které člověka pobaví. Jak to bývá u knih složených z jednotlivých příběhů, některé byly lepší a jiné slabší, ale celkově mohu říct, že si kniha udržela nastavenou laťku a nešla s humorem dolů. Také se mi líbila odlišnost příběhů, které Karolina sdílí na facebooku a které byly v knize samotné. Když jsem například četla Deníček moderního fotra, tak jsem se pobavila, ale byla jsem trochu zklamaná, protože to v podstatě byl jeho blog v tištěné formě. Zde jsem u několika příspěvků jsem zaznamenala jistou povědomost, že se snad na FB mihly, ale v knize byly přeci jen upravené a to mě těšilo. (Na druhou stranu nečtu Karolininu stránku nijak dlouho a nemůžu tedy úplně objektivně soudit, zda nečerpala z příspěvků staršího data).
Jediné, co mi vadilo byly vtípky (hlášky, krátké rozhovory) vložené doprostřed stránky, do příběhu, se kterým nijak nesouvisely. Pořád to bylo zábavné čtení, ale uvítala bych takové okénko třeba na konci příběhu. Nevadili mi ani celé stránky věnované těmto hláškám, ale když se mi nabouraly doprostřed čtení o něčem jiném, to mi vadilo.
Čtení, které neurazí a pobaví.

Ekologie a úředně ověřená kopie

$
0
0

http://buysellgraphic.com/images/graphic_preview/large/green_tree_with_ecology_icons_21160.jpg
Nedávno jsem si musela pořídit úředně ověřenou kopii. Žádný problém, poštu mám nedaleko, a tak jsem sbalila maturitní vysvědčení do eurofólie a chystala se na cestu. Jelikož jsem multifunkční žena, tak jsem se rozhodla při té velkolepé výpravě vynést odpadky. A protože jsem kromě jiného i ekologická žena, tak jsem u dveří měla připravený pytel se směsným odpadem, několik skleněných nádob a taky štos papírů. A do třetice jsem taky hrozně chytrá, takže jsem si ty sklenice a papíry hodila do batohu, pytel vzala do ruky a šla jsem.



První letěl do kontejneru pytel, pak jsem odnesla sklo, a nakonec mě čekala nádoba na papíry. Sáhla jsem do batohu, papíry vyhodila, víko zabouchla a šla jsem. Dorazila jsem na poštu, kde jsem si vzala číslo a pohodlně se usadila. Pro jistotu jsem si sundala batoh ze zad, že si vezmu to vysvědčení do ruky, kdybych náhodou přišla na řadu rychle, tak ať nezdržuji. Asi vám nemusím říkat, že mi srdce poskočilo, když jsem sáhla do batohu a ty eurofólie s mou maturitou nikde. A to už mi srdce přestalo bít a měla jsem co dělat, abych nezařvala na celou poštu. Že jsem to já, multifunkční, ekologická a strašně chytrá žena vyhodila do kontejneru společně s papíry? Ruce se mi třásly víc než osika, jak jsem se v řádu milisekund připravovala na to, že vyrazím sprintem z pošty k popelnicím, do kterých skočím šipku, protože takhle můj doklad o vzdělávání nemůže skončit?!
Naštěstí mě osvítilo a dřív, než jsem se jala dělat celo-městskou ostudu u odpadků, jsem se ještě podívala do druhé kapsy batohu. Nikdy jsem ty eurofolie neviděla radši! Málem jsem je popadla do náruče, políbila a zatančila s nimi oslavný tanec. Když jsem šla k přepážce, tak jsem si v duchu plácala po rameni. Přeci jen jsem chytrá! Přeci bych si nedala svoje maturitní vysvědčení do stejné kapsy jako papíry na vyhození! To dá rozum…

Famrpál v průběhu věků

$
0
0
https://im9.cz/iR/importprodukt-orig/fd2/fd2cbcbfa1f78a17add5ef7115a09351.jpg
Autor: J.K.Rowling
Počet stránek: 68
Anotace: Reprint příručky získané přímo z bradavické knihovny při Škole čar a kouzel vás seznámí s vývojem létajících košťat, poučíte se, jaké hry se s košťaty hrály ve starověku, jak se objevila Zlatonka, jakými proměnami prošel famfrpál od 14. století a jak vypadá dnes, seznámíte se s významnými famfrpálovými týmy ve Velké Británii a v Irsku. (zdroj + moje úpravy)



Můj názor: Upřímně musím říct, že tato příručka mě příliš nezaujala. Přečetla jsem si ji jednou, po několika letech jsem to zkusila zopakovat a dokončila jsem to jen s velkým přemáháním. Snad to bude způsobené tím, že zkrátka nejsem sportovní typ!

Zloba - Královna černé magie

$
0
0
https://vignette.wikia.nocookie.net/disney/images/a/a4/Maleficent-%282014%29-149.jpg/revision/latest?cb=20140419102200
Královna Zloba, hnaná touhou po pomstě a urputnou snahou udržet si trůn, uvrhne na novorozenou dcerku lidského krále, Auroru, krutou kletbu. Jak princezna roste, ocitá se přímo v samém středu narůstajícího konfliktu mezi lesním královstvím, které si zamilovala, a lidským královstvím, ze kterého pochází. Zloba si uvědomuje, že princezna může být klíčem k míru mezi oběma říšemi a je tak nucena k nemilosrdným činům, které oba světy navždy změní. (zdroj + moje úpravy)

http://digitalspyuk.cdnds.net/14/19/768x512/gallery_movies-angelina-jolie-maleficent.jpg
https://media.newyorker.com/photos/59095ae8c14b3c606c10520a/master/w_727,c_limit/maleficent-580.jpg
https://pmcvariety.files.wordpress.com/2014/05/maleficent-7.jpg?w=700&h=393&crop=1

Můj názor: V první řadě se musím přiznat, že skutečně nemám ráda Angelinu Jolie; je mi nesympatická a nikdy jsem u ní neshledala půvaby, o kterých mluví celý svět. A do třetice jsem s ní nikdy neviděla film, který by mě zaujal a přesvědčil o jejím hereckém nadání. K pohádce jsem tak usedala s mírným despektem a očekáváním, co to bude za slaboduchý výmysl.
Nakonec musím říct, že jsem film veskrz mile překvapena. Ano, nebyla to podívaná, kterou bych si toužila při každé příležitosti opakovat a určitě se to nevyšplhá mezi mé oblíbené filmy. Možná jsem čekala víc "hororových" prvků, když jsem před pár lety, kdy byla premiéra slyšela, jak je Zloba strašlivá a jak děti prchají s pláčem - z placu i z kina. Možná jsem nakonec čekala, že Zloba bude mít více "prostoru", snad se mi zdálo, že filmaři nevyužili celý její potenciál a z velice slibně se vyvíjející atmosféry nakonec nedostali vše, co mohli...
Některé momenty mi připomínaly narnijské filmy - podoba toho zámky mě přenesla k Telmarínům a velkolepé bitvě na nádvoří jejích hradu v druhém díle, trůny s králem a královnou mi zase připomněli sál v Cair Paravel a stvoření z blat (zvlášť ti kořenový stráži a nestvůry) mi připomínali stvoření Narnie; celkově i země blat, kde Zloba žila mi Narnii trochu připomněla - nádhernou zemi, která se pod vládou temna mění k nepoznání.
Na závěr musím dodat, že se mi opravdu líbilo to pověstné ponaučení, které v sobě pohádky nesou a to, že nic se neděje bez důvodu. Ani Zloba se nenarodila zlá, v jejím životě se stalo něco, co jí přinutilo změnit pohled na svět a tím i samu sebe. A na pohádkový závěr - ani tahle změna nemusí být definitivní, vždycky je tu příležitost k další změně.
Relativně oddechová podívaná s mnoha pohádkovými prvky ;)

Přátelé (1.série)

$
0
0
https://is3-ssl.mzstatic.com/image/thumb/Music6/v4/30/a2/0a/30a20aed-341c-0e20-bd50-a357ca9f0eaa/source/1200x630bb.jpg
Monica, Phoebe, Joey a Chandler se sešli v kavárně. Monica všem vypráví o klukovi, s nímž má večer rande. Chandler se svěřuje o svém snu. Do kavárny přichází Ross, který se rozvádí se svou ženou Susan, z níž se stala lesbička. V kavárně se nečekaně objeví dívka ve svatebních šatech a Monica v ní poznává nejlepší kamarádku z dětství a střední školy. Rachel právě utekla ze své svatby, když jí došlo, že svého snoubence Barryho nemiluje... (zdroj + moje úpravy)

(Nepřekonatelná znělka!)

Můj názor:
Už před několika lety jsem došla k názoru, že nejsem seriálový typ. Málokterý seriál mě zaujme (True Blood, Walking Dead, Simpsonovi, Glee a podobné hity mě naprosto minuly) a ještě méně jsem jich doukala do konce (GoT, 2 socky, Upíří deníky). Některé seriály mě samozřejmě baví (Jak vycvičit draky, Teorie velkého třesku, Tudorovci), ale určitě se nedá mluvit, že bych viděla všechny díly od prvního do posledního. Přátelé jsou čestnou výjimkou, tenhle seriál opravdu žeru a mohla bych ho sledovat pořád dokola!
První série bývají nejlepší a Přátelé mají skvělý rozjezd; parta lidí na (dnes) legendárním gauči v kavárně, probírající své úspěchy i neúspěchy. A ve chvíli, kdy se ve dveřích objeví postava ve svatebních šatech se roztáčí až absurdní americký kolotoč - kolik z Vás by si nastěhovalo domů osobu, co roky nevidělo? Postupně se lépe seznamujete s hrdiny, jejich silnými i slabými stránkami a to všechno je protkáno zábavnými situacemi a specifickým humorem každé z postav. Mezi moje oblíbené zápletky této série patří Rossův opičák Marcel a příprava na příchod jeho dítěte, Rachelino poznávání běžného života (které hraje prim především v prvních dílech) a Joeyiho urputné herecké snahy od prodeje parfému přes hledání vhodného hereckého pseudonymu až po reklamní plochy nabádající ke zdravotnímu vyšetření. Vždycky se musím smát Paolovi, ten je tak slizkou a zároveň zábavnou figurkou. A ach bože, samozřejmě je tu Janiss! :D
Líbí se mi, jak jsou Přátelé stále spolu a prožívají spolu tolik situací - od zábavných, přes smutné až po všední. A samozřejmě je tu napínavé ukončení série, které přímo volá po pokračování.
https://vignette.wikia.nocookie.net/friends/images/9/94/Central_Perk.jpg/revision/latest?cb=20130105161326

Arrietty

$
0
0
http://www.savethecat.com/wp-content/uploads/2012/04/the-secret-world-of-arrietty-poster.jpg
Mezi zdmi a pod podlahami našich domů se skrývá jejich svět. Japonský animovaný film volně vycházející ze známé pohádky Mary Nortonové Pidilidi. (zdroj + moje úpravy)
!Český název filmu je Arriety ze světa půjčovníčků, což mi naprosto vyrazilo dech a tolik drásalo oči, že jej uvádím ve zkrácené formě. V angličtině si jej můžete najít jakoThe Secret World of Arrietty!


http://img.ceskatelevize.cz/program/porady/10326655300/foto09/01.jpg?1458740020http://images5.fanpop.com/image/photos/25000000/Arrietty-karigurashi-no-arrietty-25051953-1600-866.jpghttp://images3.static-bluray.com/reviews/6051_5.jpg


Můj názor:
V první chvíli to byl zajímavý a takřka roztomilý pohled do světa miniaturních lidí, kteří jsou svým způsobem úplně stejní jako my - vypadají tak, chovají se tak a do jisté míry řeší úplně stejné trable - s dospívající dcerou, sháněním obživy, bydlením. Na druhou stranu mají život o tolik těžší, když otevřít dveře nebo snad skříň je herkulovský úkol, zahrada se zdá velká jako celý svět a musíte si život chránit před kočkou nebo ptákem. Zároveň to byl příběh o netoleranci, neporozumění a přirozeném strachu z neznáma - bohužel se tu jasně ukazuje lidská touha v první řadě zničit to, co je nám neznámé namísto snahy o porozumění. Závěr příběhu byl trochu hořký - nemůžu říct, že by to špatně dopadlo, ale přeci jen jsem doufala v něco trochu jiného.

Slepičí polévka pro milovníky psů

$
0
0
https://www.knihydobrovsky.cz/files/thumbs/mod_eshop/produkty/s/slepici-polevka-pro-milovniky-psu-9788072521364.280299474.1475002868.jpg
Autor: J. Canfield a kol.
Počet stránek: 352
Anotace: Přečtěte si v této knize desítky příběhů, které svědčí o odvaze, smyslu pro humor, láskyplnosti i chytrosti psů, bez kterých si nedokážeme představit jediné město, vesnici a jen málokterý byt či zahradu.



Můj názor:
Desítky příběhů, které nadchnou, pobaví i dojmou každého milovníka psů. Není kapitola, která by Vám něčím nepřipomněla právě vaší chundelatou příšerku, která vnáší do každého dne něco neuvěřitelného - něco ze své psí podstaty. Nejdete se odradit poměrně vysokým počtem stránek; kapitoly jsou až na několik výjimek poměrně krátké, obvykle dvě až tři stránky. Nenavazují na sebe, nemusíte vzpomínat, co se událo naposled. Po určité době vidíte, že mnohé příběhy jsou si celkem podobné, ale vřelý vztah k psům Vás ve čtení popožene. Naleznete tu příběhy s dobrým koncem, legrační vyprávění o psích kusech i relativně smutné řádky. Ilustrací nebylo mnoho, ale všechny mě rozesmály. Nenáročné a odpočinkové čtení.

Knižní tag od A do Z

$
0
0
Tento skvělý tag jsem našla na blogu Remily :)

https://static.tumblr.com/c95fbe975d2c7e246ce7d93f9ac3d36b/dlzhbur/CwVn27317/tumblr_static_tumblr_n21ga8zaiy1stf8rko1_500.jpg



Autor, od kterého jsem četla nejvíc knih

Vzhledem k počtu potterovských dobrodružství a souvisejících knih to bude J.K.Rowling. Loni jsem začala číst její detektivky, zatím jsem zvládla jen Volání Kukačky, ale líbilo se mi to a chci číst další díly, takže počet knih ještě poroste.
A určitě jsem četla hodně knih od Arthura Ramsona, dobrodružství dětské party Vlaštovek a Amazonek mělo dobrých deset dílů určitě.

Bookoholikovo pravidlo číslo 1



Citát z knihy, který bych si zarámovala

Napadly mě hned dva a nebudu orignální ani v jednom případě.
"Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité je očím neviditelné." (Malý princ)
"...svět se nedělí na dobré lidi a smrtijedy. Každý má v sobě světlou i temnější stránku. Záleží na tom, kterou z nich si vybereš. To rozhoduje kým jsme." (Harry Potter. Rámovala bych bez zmínky o smrtijedech, ale tady jsem to chtěla uvést v kontextu)
Mně se často v knihách něco líbí, nějaké moudro a říkám si, že by stálo za to si jej pamatovat, ale obvykle se mi z hlavy vytratí...

Důležitá kniha mého dětství

Harry Potter. Originalitu vem čert, jsem z generace dětí, která na příbězích vyrostla, stála jsem v knihkupectvích frontu na nové díly (nebo ještě lépe jsem si je chodila zamlouvat před vydáním), stejně tak jsem stála frontu v kině, abych mohla spatřit nový snímek, všechno jsem prožívala, řešila a myslela na to, kudy chodila. Harry Potter byl pro moje dětství veledůležitá kniha :)

E-kniha, audiokniha, nebo papírová kniha?

S e-knihami nemám mnoho zkušeností. Z počítače dlouho číst nevydržím, čtečku jsem si občas půjčila od kamarádky ve škole na polední pauzu a to nebylo špatné; výhodu jsem viděla hlavně v tom, že člověk nevláčí těžkou knihu a má u sebe mnoho titulů, když Vás aktuální četba nebaví, tak se prostě překliknete na jinou.
Audio knihám přicházím na chuť až v poslední době a přijde mi to jako skvělá "výplň", když třeba dlouho cestujete - buď jako řidič nebo například do zahraničí a v buse už je zhanusto a všichni spí) nebo doma při nějakém uklízení. Ale jsem děsný ras na hlas, kterým je audio kniha namluvena; jak se mi nelíbí/nesedí, tak to nemůžu poslouchat, i kdyby to byl sebelepší příběh.
Papírová kniha je prostě klasika ;) Má své nevýhody - cenu, opotřebovává se, není zrovna praktická na nošení s sebou, ale zase ta chvíle, kdy si sednete v létě venku a vytáhnete si z tašky oblíbenou knihu... Nebo když si doma sednete s hrnkem kakaa a začtete se do krásného příběhu, ten pocit, že vše držíte v ruce nic nepřekoná.

Fiktivní postava, se kterou bych pravděpodobně chodila na střední

S velkou pravděpodobností by se jednalo o Annu (Polibek pro Annu), protože to byla docela normální středoškolačka.
A pokud se bavíme o tom s kým bych chtěla chodit na střední... :D

Gejzíry emocí ve mně vyvolala kniha…

Určitě Oskar a růžová paní. Znám tu knihu zpaměti, ale při každém čtení mě dostane. A podobně můžu mluvit o Farmě Zvířat.

Hahaha, u téhle knížky jsem se smála nonstop!

Povídky Šimka a Grossmana. A samozřejmě Úžasné Zeměplochy ;)

Chci, aby vyšlo v češtině

Tuhle otázku bych si spíš upravila na "chci, aby měli v naší knihovně" :D Upřímně jsem docela pohodlný čtenář, který se drží svých oblíbených autorů (kteří již nepublikují nebo jsou populární, takže překlad není problém). Nejspíš nevím o žádné knize, kterou bych si chtěla zoufale přečíst a která zde není k mání.

I když nemám čas číst, vždycky si najdu chvilku na knihy od…

Nejsem si jistá, jak odpovídat. Když nemám čas, tak jej nemám a není o čem mluvit. Snažím se udržovat rituál čtení před spaním - třeba jen deset minut, ale na chvíli si tu knihu otevřít. Nejspíš nemám žádného autora, po kterém bych sahala, když jsem v časové tísni. Nicméně můžu říct, že když jsem v jednom kole, tak dávám přednost odpočinkovému čtení, u kterého mám čas vydechnout. Výborné jsou v tomto ohledu Slepičí polévky.

Jedna kniha, kterou bych si vzala, kdybych uvízla na Měsíci

Vůbec nevím proč mě to napadlo, jelikož jsem tu knihu nečetla, ale snad ta asociace s vesmírem - Stopařův průvodce galaxií.

Kniha, kterou asi nikdy nedočtu

Hra o trůny. Když jsem propadla seriálu, přála jsem si knížky a skutečně jsem dvě dostala. Nicméně seriál je v počátcích knižní předloze velmi věrný a mě dvakrát nebavilo číst si, co jsem před chvíli shlédla v televizi. Některé knižní pasáže byly rozpracované více než na obrazovce a tak jsem měla pocit, že mě to zdržuje od čtení a na straně druhé si někdy přilepšil a přibarvil scénárista a tak mi zase něco chybělo. Už jsem to zkoušela dočíst/rozečíst několikrát, ale nikdy jsem se nedostala za půlku.

Lituji, že jsem jako malá nečetla…

Percyho Jacksona. První díl se mi dostal do ruky v nějakých devatenácti letech kvůli táborové motivaci (a tehdy to byla celkem novinka). Líbilo se mi propojení antických bohů (staré řecké báje a pověsti jsem četla i pozpátku) a moderního světa, celý ten nápad s táborem pro polobohy a jejich rozdělení do jednotlivých domů, jejich charaktery podle toho, kdo je jejich rodičem, dobrodružství... To všechno se mi moc líbilo. Ale na druhou stranu mě ten svět nepohltil tolik, jak bych si představovala - tolik jako kdyby mi bylo nějakých jedenáct, dvanáct let. (Další díly jsem už nečetla takže úplně nechci soudit nakolik jsou vhodné pro děti, mluvím podle prvního dílu)

Moje oblíbené místo na čtení

V podstatě jakékoliv pohodlné, ale nejčastěji mě s knihou najdete na gauči nebo v posteli.

Nejlepší druhý díl v sérii?

Několikrát jsem zmiňovala, že ztrácím oblibu v knihách, které jsou na pokračování. Aktuálně mi to přijde jako trend, který tahá ze čtenářů peníze a příběhu vůbec neslouží. Mnoho dobrých knih tak ztrácí na kvalitě, jelikož je autoři uměle natahovali, aby vytřískali víc peněz.
Na druhou stranu se ráda opakovaně setkávám se známými hrdiny nebo místy. Docela dobře jsou na tom volná pokračování - mám tam svoje hrdiny a třeba místa a autorův styl, ale nejedná se o nekonečné natahování jednoho příběhu. Jako nejlepší druhý díl bych tedy vyhodnotila Šifru Mistra Leonarda od Dana Browna. Podle mě to je nejlepší kniha s geniálním profesorem Langdonem. (Nedejte se zmást, ačkoliv film vyšel na svět první, tak knižně se jedná až o druhý díl).

O kterého knižního hrdinu jsem se nejvíc bála?

Prakticky o každého, který mi přirostl k srdci.
Dobře si pamatuju, jak moc jsem se bála o Petra Pevensie, když bojoval s Mirazem.
Strachovala jsem se o osud McMurphyho a Náčelníka.
Prožívala jsem osudy prakticky všech postav z HP.

Právě čtu

Pátou Dohodu od Ruizových a Milý Gabrieli od Freinhowa.
A asi tak milion knih na bakalářku.

Q&A na tělo: Nikdy bych nikomu nepůjčila…

No... Abych byla úplně upřímná, tak knihy celkově nerada půjčuju. Všechny. Komukoliv.

Retelling, který originálně překroutil původní příběh

Přemýšlela jsem dlouho a otázku uzavírám s tím, že jsem retelling nikdy nečetla.

Spánek jde stranou, když čtu…

V podstatě cokoliv, co mě zaujme. A je úplně jedno, co je to za autora nebo žánr.

Tři nejoblíbenější knihy

Otázka, co musí lámat srdce každého knihomola. Známe přeci tolik fantastických knih a jak si můžeme vybrat jen tři?! Kromě toho se moji favorité mění podle momentálního rozpoležení.
Velký Gatsby
Farma Zvířat
Harry Potter

Ukaž knihovnu

Nechci zahlcovat článek nespočtem fotografií, neboť knihy mám roztahané doslova všude, kde je na ně alespoň trochu místa.

Vytáhni 13. knihu zleva z 1. police odspodu

Čaroprávnost od T. Pratchetta

WC knihy aneb co čtu na záchodě

Chtěla bych mít v životě tolik času, abych si mohla číst na záchodě! ;)

Xkrát jsem četla…

...překvapí někoho odpověď, že Harryho Pottera?
A taky Luisu a Lotku, Děti z Bullerbynu, Povídky Šimka a Grosmana nebo Záhadné vody.

Young adult kniha, kterou by měli číst všichni bez ohledu na věk

V první řadě uvažuji, kolik YA literatury jsem přečetla - hádám, že mnoho ne, jelikož pod tímto označením mi automaticky naskakují romány pro dívky (takové ty letní romance a příběhy od koní) a těm jsem nikdy nefandila. Navíc si neumím představit knihu, která je určena mladým a bavila by dospělé nebo dokonce seniory.
Nicméně jak jsem se v duchu probírala knihami, které jsem kdy četla, tak mi najednou naskočila Modrá jako indigo od C. Cassidy. Pravda, není to 100% Young Adult kniha, ale vzpomněla jsem si na ní proto, že jsem ji četla v nějakých devíti letech; očima dítěte prožíváte všedni starosti (trable s kamarádkou) i velmi závažné věci (domácí násilí). Už si ji přesně nepamatuji, ale o ní pořád vím. Možná by dospělákům otevřela oči, když si myslí, že děti jejich problémy nevnímají a dětství je bezezbytku šťastné období.

Ze které knihy by měli udělat film?

Když se podívám na Eragona, ve kterém se nepodařilo zachytit ani základní dějovou linku nebo Vampýrskou akademii, ze které vzešel značně nedotažený akčňák, tak mám chuť říct, že žádnou.
Ale na druhou stranu bych ráda dohlédla Narnijské filmy...

Děti úplňku

$
0
0
Probouzí se v nich síly, které neumíme ovládat. Nikdo neví, co vlastně prožívají, ani proč na ně má takový vliv Měsíc. Žijí mezi námi a prožívají každodenní peklo na Zemi - rodiny a děti s diagnózou nejtěžšího autismu. Většina filmů o autismu představuje jeho polohu, která nám připadá něčím fascinující a přitažlivá. Ukazuje lidi vybavené zvláštní vnímavostí a neobvyklými schopnosti často hraničícími s genialitou. Režisérka ve snímku ukazuje jinou - méně fotogenickou a mnohem méně známou tvář této nemoc. Této - nejtěžší - formě autismu se odborně říká "nízkofunkční". Patří k nejnáročnějším a nejhůře zvladatelným zdravotním postižením vůbec. Ti, kteří jí trpí, mají problém v naší společnosti normálně fungovat. Dokument zachycuje situaci čtyř rodin s různě starými dětmi. (csfd.cz + moje úpravy)



Můj názor:
Píše se mi poměrně těžce a už pár dní přemýšlím nad tím, co napsat. Ve světě handicapů se několik let pohybuji a tak mi nevlhnou oči, když je v televizi reportáž o dítěti na vozíku (to neberte vůbec cynicky, chci jen poukázat na to, že v jistých ohledech jsem mezi postiženými lidmi rozkoukaná a soustředím se na to, jak s nimi účinně pracovat a pomáhat než je litovat nebo se jich nějakým způsobem obávat) a ani mě moc nerozhodí, když autistický člověk propadne "záchvatu" - ať už to znamená, že několik hodin křičí nebo po vás hází věcmi. Děti úplňku byly úplně jiný level; neumím si to představit. Neumím si představit být v kůži jejich rodičů, kteří jsou bezradní na všech frontách - neumí své děti vyléčit, neumí jim ulevit, když na ně "něco" přijde, nemají nárok na odpočinek a nemají vyhlídky do budoucna; děti s nejtěžší formou autismu jsou neumístitelné, prakticky pro ně neexistuje útočiště, do kterého by je rodiče mohli umístit "až jim dojdou síly" a vědět, že je tam o ně dobře postaráno a nejsou z nich zdrogované trosky. Po celou dobu sledování jsem měla husí kůži a několikrát jsem neměla daleko k pláči - k pláči z toho, jak bezvýchodná jejich situace je. S tím, co rodiny řeší každý den jsou všechny naše problémy úplné ho*no. Věřím, že dokument může v jistých ohledech otevřít oči veřejnosti; postižení lidé totiž nejsou jen sportovci z paralympiády, Forest Gump a Rain Main; popis režisérky "méně fotogenická tvář autismu" je víc než přesný.
Není to snadná nebo snad veselá podívaná, natož odpočinková. Přesto si myslím, že lidé by se měli dívat - dívat a neodtahovat se před takovými rodinami a jedinci; jsou to také lidí a když jednou přišli na tento svět, tak bysme měli hledat adekvátní řešení a nezavírat oči s úlevným pocitem, že nás se to netýká.
*Dokument je online ke shlédnutí na stránkách České televize popřípadě na youtube.

Přátelé (2.série)

$
0
0
http://mrtns.eu/tovar/_l/98/l98361.jpg?v=1487327684
Druhá série představuje více seriálových dějových linií, ve kterých se postavy dále vyvíjejí. Začíná tím, že Rachel zjistí, že Ross začal chodit s Julie, se kterou se zná z vysoké školy. Racheliny pokusy říct Rossovi, co k němu cítí, jsou odrazem jeho pokusů v první sérii. Joey dostal roli v seriálu Dny našeho života. Poprvé se objeví doktor Richard Burke který je přítel Moničiných a Rossových rodičů, a který se nedávno rozvedl a má dvě děti. Přestože je o 21 let starší jak Monica, přeskočí mezi nimi jiskra. (zdroj + moje úpravy)




Můj názor: Přiznávám, že úvodní díly série nepatří mezi mé oblíbené proto, kolik prostoru věnují Rossovi a Rachel. Vím, že Přátelé takoví do jisté míry jsou a vždy se děj soustředí na konkrétní problém nebo postavu, ale zpravidla to není tak intenzivní, ke změně "tématu" se zpravidla dostavuje po dílech, popřípadě je mírně odsunut, aby se ke slovu dostali i ostatní.
Jinak mám druhou sérii moc ráda, možná patří mezi mé nejoblíbenější. Zbožňuju Joyeho působení v seriálu a vše s tím spojené - od toho, že se mu konečně splnil sen být slavným, přes milostná dobrodružství, až po jeho stěhování - to je sice svým způsobem smutné, ale na druhou stranu do děje vstupuje sádrový chrt, kterého se Přátelé nezbaví ještě dlouhou poté :D Moc ráda mám i Richarda, ten chlap je neuvěřitelný sympaťák a jeho působení v seriálu mě moc baví. Pobavil mě krátký návrat opičáka Marcela i Charlie Sheen, který si v seriálu střihnul epizodní roli - to je mimochodem opravdu skvělý díl. A zakončení série Chandlerovým randem na slepo opravdu nemá chybu :D

Milý Gabrieli

$
0
0
https://obalky.kosmas.cz/ArticleCovers/158/145_bg.jpg
Autor: Halfdan W. Freihow
Počet stránek: 144
Anotace: Milý Gabrieli je dopis otce svému autistickému synovi. Otec se snaží pochopit a s láskou Gabrielovi vysvětlit, proč a v čem je jiný než ostatní děti. Synův autismus jej plní nekonečným smutkem, ale i pýchou nad tím, jak jeho syn dokáže se svým handicapem zápasit. "Ty sám jsi také tak trochu paradox, složitý, nevypočitatelný a náročný, nikdy se s tebou člověk nenudí, vždycky něčím překvapíš a není ti snadné rozumět. Jsi jako sám jazyk, Gabrieli."(zdroj + moje úpravy)



Můj názor:Četlo se mi nesmírně těžce. Vzhledem k poměrně hektickému období, které právě prožívám to nebyla dobře zvolená kniha. "Milý Gabrieli" není nervy drásajícím thrillerem, ale určitě to není odpočinková literatura. Bylo to trochu jako vzít do ruky Autismus & Chardonnay, zbavit ho veškerého vtipu a nechat si jenom smutek.
Jedná se o značně otevřenou zpověď otce, jehož syn je obtěžkán autismem. Kniha je koncipována jako dopis o denních i životních strastech, nástrahách i překvapeních, které autismusm přináší. Otec podrobně vypráví, co všechno autismus přinesl, objevil i zval. Dopis adresuje právě svému synovi, který si jej ale nikdy nepřečte - anebo možná přečte, ale nepochopí, protože náš a autistický svět si jsou nesnesitelně blízko a zároveň daleko. Nebylo to lehké ani veselé čtení, ale zároveň bylo prodchnuté nekonečnou lásko.
Nechce se mi ani tolik vyzvednout příběh jako spíš jazyk, kterým je kniha napsaná. S norským autorem jsem se setkala poprvé a byla to docela jiná mentalita, docela jiný styl vyjadřování než na jaký jsem zvyklá. Slovní obraty, přirovnání, různá zamyšlení - to vše bylo fascinující a nové, zcela nepoznaná stránka krásy jazyka. V tomto ohledu pro mě byla kniha dokonalá.
Viewing all 30683 articles
Browse latest View live