Quantcast
Channel: Zpravodajství
Viewing all 30639 articles
Browse latest View live

Dítě Bridget Jonesové

$
0
0
https://teaser-trailer.com/wp-content/uploads/Bridget-Joness-Baby-new-poster.jpg
Bridget Jonesová je stále bez chlapa. Jak název třetího dílu slavné série napovídá, tím hlavním malérem bude tentokrát neplánované těhotenství. Stačí v doprovodu kolegyně navštívit odvázaný hudební festival a v jeho průběhu se vyspí s pohledným cizincem. A když se záhy na jedné společenské akci na vlastní tělo přesvědčí, že stará láska nerezaví, byť před pár lety definitivně skončila, je "štěstí" hotovo. Protože jí s rozluštěním zapeklitého rébusu nepomůže ani lehce cynická gynekoložka, ocitne se Bridget ve velmi nezáviděníhodné situaci. Jak seriózní právník Mark Darcy, tak úspěšný provozovatel internetové seznamky Jack Quant se sice k situaci postaví jako praví chlapi, odhodlaní s Bridget a jejím potomkem vytvořit spořádanou rodinu, to ovšem netuší, že jejich šance na otcovství je přesně padesátiprocentní. Jak se blíží termín porodu, Bridget cítí, že bude muset s pravdou ven a hlavně že si bude muset vybrat, komu bude její dítě říkat "tatínku". (csfd.cz + moje úpravy)

https://images.vanityfair.it/gallery/51427/Mid/fd894138-3fba-43a8-936a-15d84732fcd4.JPG
http://www.slate.com/content/dam/slate/articles/arts/movies/2016/09/160915_MOV_bridget-jones-baby.jpg.CROP.promo-xlarge2.jpg
http://smoda.elpais.com/wp-content/uploads/2016/08/batch_CC24_D024_00025_0081R_COMP_Org.jpg
Můj názor: U prvního dílu jsem se velmi pobavila, ale ten druhý se pro mě umístil hluboko pod průměrem - a tak jsem o třetí díl nejevila žádný velký zájem. A co můžu říct po shlédnutí?
Do jisté míry je to dost absurdní podívaná - věcná smolařka Bridget, která má srdce na pravé místě nicméně většina jejích dobře míněných kroků konči naprostou katastrofou nebo minimálně pekelným trapasem a do toho dva muži - stará láska Mark Darcy a naprosto nový objev Jack, který se může jevit jako pravá láska, ideální chlap. A také šlamastyka jménem neplánované těhotenství a především obrovský otazník, který se vznáší nad otcovstvím.
Určitě nemůžu říct, že by to byl nejlepší nebo snad nejvtipnější film, který jsem viděla, ale k zatracení také není. Opět mě bavili Bridgetiny přátelé a stejně tak svérázná gynekoložka a její hlášky nasycené ironií. Pochopitelně je přítomná i trochu napětí a romantiky. Pokud nechcete na nic myslet - ideální podívaná.

Sen noci svatojánské (Letní Shakespearovské slavnosti 2017)

$
0
0
Režie: SKUTR (Lukáš Trpišovský, Martin Kukačka)
Délka představení: 2 hodiny, 15 minut (+ přestávka)

Spletitý děj podobný snu, kde jednotlivé postavy podléhají kouzlu magické letní noci. Zrcadlo vývoje vztahu od první zamilovanosti až po manželskou krizi. Není lepší zemřít jako Pyramus a Thisba či Romeo a Julie dříve, než se do vztahu vkrade čas? Hra o lese, žárlivosti i vášni a hlavně o tresti květu zvaného Violka lásky, díky níž vidět neznamená vidět.

Obsazení:
Theseus/Oberon - David Prachař
Hippolyta/Titanie - Vanda hybnerová
Egeus/Puk - Csongor Kassai
Lysandr - Martin Písařík
Demetrius - Lukáš Příkazský
Hermie - Hana Vagnerová
Helena - Zuzana Stavná
Poříz - Josef Polášek
Klubko - Marek Daniel
Píšťala - Václav Kopta
Novomanželé - Marie Poulová a Pavel Neškudla
Elfové a víly
*obsazení z večera, kdy jsem představení viděla. Kompletní seznam k vidění zde*

Z loňského Romea a Julie jsem byla více nž unešená a měla jsem to štěstí usednou do hlediště i v letošním roce a vychutnat si další počin Shakespearovských slavností - opět od režisérské dvojice SKUTR.
Jejich představení se pro mě vyznačují jakousi snovostí (v tomto díle to bylo víc než příznačné), neotřelostí a romantikou, která může při pohledu na scénu bít do očí, ale nikdo jí nemůže označit za nevkusnou. Ctí předlohu a přesto dokáží do hry pronést mnoho aktuálního - ať počínáním postav nebo jejich narážkami.

Příliš jsem nevěděla, co od představení čekat - žádného z herců jsem prozatím neviděla naživo. Ač sama nevím proč, tak mi David Prachař není dvakrát sympatický, ale jeho živý herecký projev mě přesvědčil - byl opravdu skvělý. Jeho prvotní projev, ze kterého měl divák získat pocit civilnosti a nepřipravenosti byl správně zakřiknutý a rozpačitý, ale potom se rozehrál a nestačila jsem zírat. Bylo jej plné jeviště a byl stejně dobře laskavý jako bezcitný.
Vanda Hybnerová neměla roli nijak velkou a přesto složitou - kdo by na jevišti s potěšením předváděl sexuální scény? Kdo by s potěšením předváděl sexuální scény, které mají působit velmi otevřeně a zároveň nesmí být vulgární? Navíc měla ve hře poměrně málo prostoru - a přesto se dokázala zapsat do paměti.
Na Csongora Kassaie jsem byla velmi zvědavá - znám jej z lyrikálu Kudykam, kde ztvárnil titulní roli a nesmazatelně se mi tak vryl do paměti, byl výborný! Ani na Shakespearovi jsem nebyla zklamná - v roli Puka podal opravdu výborný výkon! Z počátku jsem měla trochu strach, že z této zajímavé role udělá jen podivně mumlající bytost (což bylo zpočátku vtipné, ale na celé představení by to určitě nevystačilo), ale on se nádherně rozehrál a dokázal do toho svým časováním, pohybem na scéně a vůči ostatním udělat skvělou podívanou - velmi vtipný!
Hanka Vágnerová byla skvělá - dokázala ze své postavy v jedné chvíli udělat naivní holčičku, která kolem sebe stříká voňavku a v té další velmi uvědomělou ženu, která si tvrdě půjde za tím, co chce. Martin Písařík jí velmi zdatně sekundoval a jeho neustálé snahy byly poměrně komické. Pod vlivem lektvaru byl také velmi zábavnou figurkou a jeho výpady vůči Demétriovi mě opravdu bavily.
Zuzana Stavná v roli Heleny pro mě byla naprosto neznámou herečkou. Byla výborná! Její postava byla vyhnána až k absurditě a poněkud tragické komice a ona to zvládala tak, že nebyla trapná, ale stále vtipná za což jí připisuji mnoho bodů. Lukáš Příkazský mě také velmi bavil - až v poslední chvíli, kdy byl poblázněn lektvarem mi jeho projevy připadaly poměrně přehnané a nezábavné.
Trojice herců v roli Poříze, Klubka a Píšťaly byla výborná. Už při čtení knihy i v jejich pasážích tekly slzy smíchu a pánové to dotáhli k dokonalosti - vtipní (někdy až hrubě, ale kdo by se nezasmál několika méně vytříbeným vtipům?) a pohotoví.
Novomanželé by se mohli zdát jako role naprosto nevýznamné a bezcenné, ale já je oceňuji velmi - věřte, že sedět po celou dobu představení na jevišti, kdy se na vás pozornost zdánlivě nesoustředí (a občas to není jen zdánlivé), ale přesto si pořád udržet masku a hrát není vůbec snadné.
Samozřejmě musím ocenit tanečníky v roli elfů a víl - byli skvělí, nádherní! Krásně doplňovali atmosféru a situaci a na jevišti, moc se mi líbili.
Hudba mě zaujala o trochu méně než třeba u Romea a Julie, ale nemohu říct, že by se do představení nehodila či něco podobného - to už je spíše otázka osobního vkusu, či jak to říci :)

Představení tedy vřele doporučuji a budu doufat, že uvidím další ;)

Vlčí srdce (Jelen)

$
0
0
Tahle partička si mě podmanila skrz píseň Magdaléna.
Velmi zabodovala i na Majálesu a Okoři.
Jaká píseň od kapely Jelen je vaše nejoblíbenější? :)

40 dní pěšky do Jeruzaléma

$
0
0
https://im9.cz/iR/importprodukt-orig/2f3/2f37711c8dc03689bc67f1ae6f922824.jpg
Autor: Ladislav Zibura
Počet stránek: 240
Anotace: Ladislav Zibura v létě sbalil svůj život do 12 kilogramů, hodil batoh na záda a vypravil se pěšky do Jeruzaléma. Bez mapy a orientačního smyslu se mu podařilo ujít 1400 kilometrů napříč rozpálenou krajinou Turecka a Izraele, stanout pod Zdí nářků a prožít největší dobrodružství svého života. Jeho cesta je příběhem omylů, pozoruhodných setkání, šťastných i nešťastných náhod, puchýřů a opruzenin.


Můj názor: Od knihy jsem neměla žádná velká očekávání; obvykle nejsem nadšená tím, co sklidí velký ohlas.
Do vyprávění jsem se zabrala velmi lehce (v tomto případě se mi nechce úplně mluvit o ději, neboť tady cestu napsal sám život) a mnohokrát jsem se musela smát.
Občas jsem váhala nad tím, zda je Zibura pěkně nezodpovědný floutek, který hazarduje se životem (dopředu se neseznámil s podrobnostmi o městech, která bude procházet), ale vzápětí se mi zdál jako velmi rozumný člověk, když v kostce popisoval, jak svou cestu projednával s ambasádou.

Nemůžu mluvit o tom, že bych z knihy vyčetla nějaké poselství nebo se nadchla pro pěší poutě a už si balila vlastní batoh a plánovala velkolepou cestu. Ale můžu mluvit o tom, že styl psaní byl velmi přímý a poutavý. Líbily se mi netradiční postřehy z cest - opravdu nedržíte v ruce "klasický" cestopis, který by Vám popisoval výhledy na horské masivy/rozhlehlé pláně nebo památky. Tohle je prostě popis cesty a všeho, co se na ní událo - bez příkras. S tím dobrým i zlým. Moc oceňuji autora za to, jak otevřeně přiznal, že občas cesta stála za starou bačkoru a on měl náladu pod psa - věřím, že takové chvíle má občas každý a leze mi nervy, když se někdo mermomocí snaží dokázat, že to tak není a všechno a vždycky je báječné. Samozřejmě nemůžu mluvit o tom, že by se Zibura na své cestě nějak litoval či výrazně trápil - on prostě přizná, že to občas není snadné, vysvětlí proč to tak a je zároveň vtipným způsobem poukazuje na to, jak se z takové mizérie vylízat. Často jsem se smála (a přiznám se, že někdy to bylo dost škodolibé).
Myslím, že svůj zážitek z knihy mohu shrnout do slov "odpočinkové a vtipné čtení". (Četla jsem to na dovolené a tam mi kniha atmosférou opravdu perfektně zapadla).

Dobrou chuť a šťastnou cestu

$
0
0
Léto je moje nejoblíbenější roční období a na to letošní jsem se těšila obzvlášť, protože mě čekala cesta k moři. A moře to je pro mě skoro ráj - teplo, voda a nicnedělání. Představovala jsem si sebe, jak ležím na pláži a čtu si knížku, pak si odskočím do vody, abych se podívala po krásách mořského dna, povozila se na lehátku a užila všech blahodárných účinků slané vody.
Těmto (a mnoho dalším zážitkům) předcházela neopominutelná věc; cesta. A byla to cesta autobusem. Nijak zvlášť jsem se netěšila, ale zároveň si říkala, že existují horší věci a pro tu krásnou dobu strávenou u moře se vyplatí pár hodin v autobuse vydržet.
https://st.depositphotos.com/1002720/3195/v/950/depositphotos_31956955-stock-illustration-tourist-bus-cartoon.jpg



Vyrazili jsme na cestu a všichni se těšili na dovolenou. A nebyla by to pravá česká posádka "paluby", kdyby nebyla dobře vybavena jídlem. Po prvních kilometrech dálnice všichni zašustili ve svých zavazadlech a vytáhli poctivě nasmažené řízky. Paní přes uličku měla krabici, která se jí málem nevešla na klín (v podobné skladujeme na Vánoce cukroví) a tahala jeden obalený plátek za druhým. Autobus byl brzy plný vůně oleje a připálený strouhanky. Jen jsem koukala z okna a v duchu se smála, jak na zpáteční cestě budou cestující odkázání na potraviny, které nakoupí v Chorvatsku a to bude bílé pečivo, zelenina a ovoce a bude konec mastným drobkům v uličce.

Na zpáteční cestě se ovšem ukázala, jak hluboce jsem podcenila přípravu českých žaludků. Sotva nám moře zmizelo z dohledu a lidé přestali zuřivě cvakat foťáky na mobilech (mimochodem minimálně polovina autobusu by potřebovala poučit o tom, že z fotek pořízených za jízdy stejně nevzejde žádná kvalita. A pokud by je to nepřesvědčilo a chtěli by fotit dál, tak bych jim alespoň doporučila vypnout si zvuk a nenutit tak další cestující poslouchat zběsilé "cvak, cvak, cvak"). Přišel čas na jídlo. V duchu jsem si zamlula ruce, že nebudou žádné řízky, ale pěkně vonící papriky nebo broskve.
Tůdle broskve. Z hlubin batohů vyskočila paštiky a lunchmeaty. Po týdnu u moře musely být poctivě odloželé a čekala jsem, zda si otevřou samy.
Inu... Dobrou chuť a šťastnou cestu.

Něžné vlny

$
0
0
https://www.falcon.cz/content/files/_filmy/nezne-vlny/film-plakat-orig.jpg
Sympatický Vojta je nesmělý a jeho rodina praštěná. Cholerický tatínek, který kdysi nepřeplaval kanál La Manche, z něj chce mít závodního plavce a milující maminka, bývalá hvězda dětské lední revue, vidí v synovi talentovaného pianistu. Jenže Vojta má docela jiné priority - především rusovlasou spolužačku Elu, okouzlující akvabelu, která už v listopadu odjede do vysněné Paříže. Jestli Vojta rychle nepodnikne něco opravdu zásadního, zmizí mu Ela navždy za železnou oponou. Píše se totiž rok 1989.(csfd.cz)

https://i.lagardere.cz/koule/edee/clanky/2014-01/06/39376/galerie/vlny_7.jpghttps://media.novinky.cz/878/408784-top_foto1-faocw.jpghttps://media.novinky.cz/768/407680-top_foto1-1x43k.jpg

Můj názor: Nechci přímo říct "tohle se vážně nepovedlo", ale pořád se snažím přijít na to, co přesně chtěl autor filmem sdělit a kde je pointa a co bylo vlastně ústředním příběhem. Opravdu mi to totiž unikalo.
Pár vtipných momentů by se našlo, ale film jako celek to pro mě nezachránilo.

Akusticky poprvé

$
0
0
Snad poprvé se mi děje to, že bezprostředně po koncertu usedám ke klávesnici a začínám sepisovat své dojmy.
Kapelu Imodium (a ne, nemá to nic společného s lékem proti střevním problémům) chovám ve velké oblibě už několik let. Zaujali mě na první poslech a od té doby nevynechám žádný z jejich koncertů v našem městě a stejně tak si je najdu a navštívím na festivalech, kde bohužel nejsou častými hosty. Velkou radost mi udělala zpráva o jejich akustickém vystoupení v Hradci Králové. Když zapátrám v paměti, tak nemůžu přijít na žádný čistě akustický koncert, který bych navštívila, a proto tento zážitek považuji za premiérový. A bylo to velmi kvalitní uvedení!

http://www.ireport.cz/files/66_13264_55994.png

Koncert byl zadarmo a trochu jsem si dělala starosti, zda se na místo výstupu vůbec vtěsnám. Nádvoří radnice sice není nejmenší, ale největší také není. Nakonec byly moje obavy liché a mohla jsem si užívat hudební produkci i dostatek místa. Postavili si malé podium a nejednoho diváka potěšili místem k sezení v podobě židlí se stoly. Sama jsem se vmáčkla ke zdi na jednu z kamenných lavic, a přestože několik lidí postávalo před podiem, viděla jsem dobře.


Broumovské partičce předskakovala začínající chlapecká kapela Vivien. Nedávala jsem jim příliš šancí, ale jsem mile překvapena a k jejich tvorbě se budu muset vrátit. Některé písně mě obzvlášť zaujaly. Stylově jsou podobní právě Imodiům a některé texty měly opravdu hloubku.
Vivien - Slova

Za velkého potlesku pak na scénu přišla samotná kapela Imodium. Celá atmosféra koncertu byla velmi příjemná a uvolněná - jen vzdáleně se to podobalo klubovým výstupům v rámci kapelního tour a nadupanému festivalu se to vůbec nepřiblížilo. Zpěvák vtipkoval s ostatními členy kapely i s publikem a všechno si užíval, vychutnával a nepospíchal.
Z playlistu jsem byla nadšená. Zahráli většinu mých oblíbených písní a akustická produkce jim dodala úplně jiný kabát - v některých případech bych se odvážila tvrdit, že to byl kabát slušivější než jaký nosí v originále.
Nejvíc písní pochopitelně pocházelo z jejich poslední desky Valerie; titulní song se stejným názvem, melancholický Klub 27, hravé Jsou stejný, jsou silný, hořkosladké Tajné lásky anebo Nad Berlínem. K mojí velké radosti neopomněli ani tvorbu staršího data, a tak moje srdce mohlo zajásat nad písničkami jako Ruce se sejdou, Polarity, Kluci nepláčou anebo (kdysi přídavková píseň) Břehy anebo smutná Hlavou.

Imodium - Ruce se sejdou

Přiznávám, že jsem příliš netušila, co od akustického koncertu očekávat. Myslí se mi proháněla představa komorního kroužku (přestože ona "komornost" příliš nepasuje k obavě, že přes příchozí davy ani neuslyším) kolem party kluků, co sedne s kytarami a zahraje - něco jako letní posezení party přátel kolem ohně :D Oheň nebyl, ale zážitek jsem si odnesla skvělý a jsem upřímně nadšená. Bylo to něco docela jiného a nového a velmi pozitivně mě to naladilo a navnadilo na návštěvu dalších akustických koncertů.

Zimoděj

$
0
0
https://img-cloud.megaknihy.cz/180912-large/b701c22836fe805bafb56dfade0bf9a8/zimodej.jpg
Autor: Terry Pratchett
Počet stránek: 399
Anotace: V devíti Tonička Bolavá porazila krutou Královnu víl. V jedenácti bojovala se starodávným zlem kradoucím těla. Ve třinácti Tonička musí čelit nové výzvě: chlapci. A chlapci mohou být trochu problém, když je vám třináct... Ale Zimoděj není doopravdy chlapec. Je to samotná zima - sníh, vichřice, rampouchy - to všechno dohromady. Když se zamiluje do Toničky, může jí udělat růže z ledu, ale jeho přirozeností jsou vánice a laviny. A chce, aby Tonička zůstala v jeho lesknoucím se zmrzlém světě. Navždy. Tonička bude potřebovat všechnu svou prohnanost, aby přežila do jara. Bude také potřebovat pomoc všech svých přátel, od mladých čarodějek až po legendární Bábi Zlopočasnou. A ještě - Svobodnej národ! Ty nejodvážnější, nejhouževnatější a nejsmradlavější piktmužíky, jací kdy byli vyhnáni ze Země víl - ať už se jí to líbí nebo ne. Vypadá to na velmi chladné období, protože jestli Tonička nepřežije do jara - jaro už nepřijde.


Můj názor: Oproti předchozím dílům, ve kterých vystupuje Tonička Bolavá mi tento titul přišel o něco slabší, přestože nedokážu přesně ukázat na důvod. Snad mi vadily zvláštní pasáže plné Toniččina přemýšlení, úvah, opakování a filozofování, které se mi do svižné a vtipné Zeměplochy vůbec nehodí. Ovšem to, že je kniha trochu jiná než předchozí, neznamená, že je špatná. Nakonec je to kniha plná překvapení; velkou roli zde hraje Bábi Zlopočasná a Stařenka Oggová (z toho jsem měla velkou radost, protože její humor mám moc ráda). Pochopitelně tu nemohou chybět Fíglové a ti doháněli, co jinde knize chybělo; shledávám je obzlášť vtipnými. Z Rolanda se vyklube docela zajímavý chlapík, Anagrama Vydřiduchová se také ukáže v jiném (zda lepším nechávám na vás) světla a nakonec se dozvíte i něco o Bozích.
Předchozí díly:

Pět chorvatských postřehů

$
0
0
Přijde mi zajímavé a zvláštní čeho si člověk všímá na svých cestách nebo všeobecně ve svém životě. Ze své dovolené jsem si nepřivezla jen krásné zážitky, opálení a několik suvenýrů. Přivezla jsem si i částečné poznání chorvatské nátury a ráda bych se s vámi o tyto zajímavosti podělila.
http://www.nascotours.com/articlefiles/10-things-you-must-pack-when-traveling-around-the-world.jpg



1) Pohoda, klídek
Chorvati nikam nespěchají.
Chorvatí mají všechno na salámu.
Chorvati jsou zkrátka v pohodě.
Snad k tomu přispívá tamní horké podnebí, ale Chorvati mi opravdu nepřipadali jako národ, který by měl blízko ke stresu.
Například když přijedete na dovolenou v ČR, tak první, co po vás majitel objektu požaduje je platba za pobyt. Chorvati tohle odmávnou rukou a řeknou "nemala probléma, vy odpočinula a pak přišla" a opravdu si sami počkají, až dorazíte.

2) Obchodování
V našich obchodem mám díky chování prodavaček občas opravdu špatný pocit z toho, že jsem si dovolila vstoupit a chci utratit své peníze. Tohle Vám v přímořské oblasti nehrozí - oni totiž z obchodu žijí a tak se starají. Všechno Vám ochotně najdou, pomohou, nechají vyzkoušet. Především se na Vás usmívají nebo se snaží mluvit vaším jazykem - vycházet vstříc.

3) Za volantem
Chorvaty nepovažuji zrovna za národ, který by byl za volantem opatrný. A jejich vášní je troubení - Chorvati opravdu používají klakson často a rádi.
Použijí ho, když se jim nelíbí chování automobilu před nimi - už je jedno, zda jde o rychlost, nevhodné zastavení nebo odbočení. Zatroubí.
Troubí, když na ulici spatří svého známého - pokud i on jede v autě, pak troubí nazpátek. Jestliže jde po ulici, tak ještě stočí okýnko a něco volají.
Klakson používají i k rozhánění davů, když potřebují projet zalidněnou ulicí.
A občas jsem měla pocit, že si zatroubili jen tak pro radost.

4) Voda
Chorvatsko je slunnou zemí a naše hostitelka říkala, že již cca půl roku pořádně nepršelo. Člověk by tak předpokládal, že budou úpěnlivě šetřit vodou - na mysl mi hned přišla představa naší republiky, ve které nastává krize po týdnu bez deště. Po dvou týdnech už se vyhlašuje krizový stav a veškeré zalévání zahrádek, napouštění bazénů a jiné hrátky s vodou dostávají červenou.
To ale není případ Chorvatů. Ti každý večer zalévají svoje zahrady - hojně a pečlivě. Určitě se nejedná o dešťovou vodu nachytanou do sudu (jednak pochybuji, že takové sudy mají a potom by v něm těžko měli vodu po půl roce bez deště). A nemůžeme mluvit o tom, že by si zalili jednu či dvě nejoblíbenější a nejopečovávanější květinky. Oni prolijí celou zahrad od zeleninového záhonku přes okrasné květiny na balkoně a skončí u stromů před domem.
Hodně času také věnují údržb auta - především jeho mytí. Ti méně pilní jej myjí jednou do týdne a ti pečlivější i obden. Podobně pečlivě pak udržují své dvorky a příjezdové cesty k domu. To se dělá tak, že pustí vodu z hadice a v nastalé potopě se chopí koštěte a drhnou.

5) Hlasitost
Chorvaté jsou poměrně hlasitý národ. Ale v poměrně překvapivém slova smyslu; oni nejsou uječení jako například Němci, jejichž výpravu slyšíte přes celé broumovské skály. Oni zkrátka velmi nahlas mluví - a mluví tak v pět ráno i ve dvě odpoledne. Zvlášť rádi se hlasitě zdraví cestou do práce; ruch v Chorvatsku začíná brzo obvykle po té páté.

A tak jsem ze své cesty vrátila bohatší o pár poznatků...

Andělé smrti

$
0
0
http://i1.martinus.cz/tovar/_l/25/l25179.jpg
Autor: William King
Počet stránek: 344
Anotace: Míšenec, Lasička a Barbar jsou tři vojáci z průzkumné jednotky lehké pěchoty nazývané Andělé smrti. Byli vysláni do hor, aby rozprášili povstání proti vládnoucím terrarchům a zajala jejich vůdce, militantního proroka Zarahela a temného čaroděje. Po boji s pavoučím démonem, při kterém nemají jinou možnost, než mága zabít, se zmocní jeho knih v naději, že se jim podaří je výhodně prodat. Záhy ale zjistí, že mají v patách nejenom horaly vedené Zarahelem, kteří chtějí pomstít svoje krajany, ale patrně i inkvizici a rozzuřeného boha. Nakloněn jim není ani jejich poručík Sardec, kterému zachránili život a zranili tak jeho ješitnost, a navíc je na obzoru válka se sousední Kharadreou…



Můj názor:Kniha se mi do ruky dostala na doporučení. Jejím dějem či zaměřením jsem byla zcela nepolíbená a ke čtení jsem tak usedala pouze s vědomím, že se jedná o fantasy.
První stránky mě uvrhly do hlubokého zmatku - bylo to tolik jmen a pojmů, odkazů, událostí, historie osobní i světové a netušila jsem, co si myslet a kam pojmy zařazovat. Uvažovala jsem, zda skutečně držím první díl série anebo jsem nevynechala alespoň příručku, která by mi všechno to, co bylo zmíněné vysvětlila hlouběji, ale nic takového neexistuje a musela jsem se na učit plavat v hluboké vodě. Ke konci se mi už nejedna událost zdála docela srozumitelná a u dalších si slibuji rozzuzlení či dovysvětlení v následujících dílech.
Kniha je psaná poutavě; autor zbytečně neplýtvá slovy, ale dílo rozhodně nemůžu označit za strohé. Postavy nejsou ploché, uvěříte jim. Zvlášť jsem si oblíbila Barbara - jeho prostoduchost spojená s nekonečnou odvahou (hraničící s šílenstvím) mě mnohokrát pobavila.

Kniha mě zavedla do míst, na která jsem před roky zapomněla; místa, co jsou vzezřením a svými obyvateli skoro pohádková (ale rozhodně tím nemyslím krásné zámky nebo princezny). Prožíváte příběh hrdiny a čekáte, co přinesou následující hodiny - rozhodně to bude napětí, strach a odhodlání.
Početr stránek určitě netvořil problém; četla jsem skoro jedním dechem.

Partly Cloudy

$
0
0
Vsadím se, že tohle video většina z vás viděla.
Mně připadá tak roztomilé! :)

Oněgin byl Rusák

$
0
0
https://obalky.kosmas.cz/ArticleCovers/129/352_base.jpg
Autor: Irena Dousková
Počet stránek: 260
Anotace: Helena Součková se přes kádrové překážky dostává na gymnázium. Přestože jí osud nerozdal právě příznivé karty, statečně usiluje vyznat se ve svém nitru i v pokryteckém světě kolem. Navzdory všem obtížím a zmatkům si dokáže trpělivě budovat bohatý vnitřní svět.


Můj názor: Z Hrdého Budžese jsem byla více než nadšená a s velkým očekáváním jsem sáhla po tomto volném pokračování a těšila se na další dávku humoru od malé Helenky.
Snad byla má očekávání příliš velká - to pak obvykle dochází zklamání. Oněgin byl Rusák se mi nelíbilo ani co by se za nehet vešlo. Kniha na mě působila tak depresivně, zoufale a marně, že jsem často přemýšlela, zda mi vůbec stojí za dočtení, když z ní nemám žádný požitek. Uvědomuji si, že tehdejší život nebyl peříčko a kniha odrážela reálné podmínky, ale moje nechuť nesouvisela jen s tímto. Helenčina maminka, která bývala milá, i když trochu pohrkaná se proměnila k nepoznání. Helena sama si také přidělává nemálo problémů a už to vůbec nesouvisí s dětskou naivitou.
Suma sumárum mi je docela líto, že jsem knihu přečetla a trochu si tak pokazila i Hrdého Budžese. Vždycky mi na mysl přijde i tenhle (v mých očích nepovedený) přívěšek.

Zootropolis; Město zvířat

$
0
0
https://images-na.ssl-images-amazon.com/images/I/91xqpTrCuqL._SY445_.jpg
Moderní metropole zvířat Zootropolis je město jako žádné jiné. Je to velkolepé velkoměsto, ve kterém žijí pospolu zvířata ze všech koutů světa. Je to metropole, kde můžete být kýmkoli bez ohledu na to, zda jste obří slon nebo malá myška. Když však do města dorazí optimistická strážnice Judy Hopkavá, zjistí, že být prvním králíkem v policejním sboru velkých a drsných zvířat není žádná legrace. A protože chce všem dokázat, že na to má, skočí po první příležitosti řešit náročný a záhadný případ, i když to znamená vzít do party upovídaného a všemi mastmi mazaného lišáka Nicka Wilda. (csfd.cz + moje úpravy)


https://i.ytimg.com/vi/uGrMZWSUEQ8/maxresdefault.jpg
http://trilbee.com/wp-content/uploads/2016/05/zootropolis-5.pnghttp://reallykidfriendly.com/wp-content/uploads/2016/03/Zootropolis-Judy-and-Mr-Big.jpg?x78096http://www.filmweb.no/incoming/article1263976.ece/representations/w1500/Zootropolis
Můj názor: Po dlouhé době jsem viděla dobrý animák. Zvířata v hlavních rolích se mi líbila; chovali se jako lidé a přesto byl svět lidí zcela vynechán a to se mi líbilo.
Před očima se Vám odvíjí poměrně originální příběh s neotřelou zápletkou a není nouze o vtip i napětí. Velké doporučení, pokud se chcete pobavit a odreagovat!

Hadí věž

$
0
0
http://www.fantasyshop.cz/gfx/upload/fs_ob_200632153346.jpg
Autor: William King
Počet stránek: 278
Anotace: Válka s Kharadreou už je na spadnutí a pohraniční šarvátky se neustále množí. Královnu Katheu, svrchovanou vládkyni Kharadrey, však drží v Hadí věži čaroděj Ilmarec, údajně vládnoucí strašlivou zbraní. Míšenec, který postupně začíná odkrývat tajemství svého původu, dostává od lady Asey tajný úkol. A ulicemi města se kolem Hadí věže plíží záhadné zlo...



Můj názor: Kniha mi přišla o něco méně zajímavá než li předchozí díl. Snad to bylo způsobené tím, že jsem se jakž-takž zorientovala ve spletitém světě a historii terraršského světa a nepudila mě touha na dalších stránkách pochopit a objevit to, co mi dosud uniká. Možná jsem očekávala, že stejně jako první díl bude i tento naplněný dobrodružstvím, prastarými démony a nejistotou.
Měla jsem problém pročíst se úvodem knihy, což zpětně hodnotím jako zvláštní, protože po dočtení mám pocit, že právě začátek a závěr byly nejdobrodružsnějšími částmi - meziprostor byl vyplněn Rikovými úvahami a intrikami terrarchů. Záchvěv zájmu přišel společně s odhalováním Rikovy minulosti, ale nakonec nebylo prozrazeno více než se autorovi momentálně hodilo pro nadcházející akci - samotné gró knihy, tedy hadí věž.
Za přečtení určitě stojí, ale doufám, že další díl mě osloví více.

První díl - Andělé smrti

Time to say goodbye (Sarah Brightman + Andrea Bocelli)

$
0
0
Ač se nepovažuji za příznivce klasické hudby tato písnička je moje oblíbená :)

Diskuze č. 31

$
0
0
https://foodtank.com/wp-content/uploads/2017/03/Food-Tank-Keri-Glassman-interview.jpg

Co vy a vaření? :)


Za sebe můžu říct, že mě vařit baví. Pravděpodobně bych to nenazvala svým koníčkem, ale stoupnout si k plotně mě nijak neobtěžuje.
Ráda vařím pro druhé. Tím nemyslím, že bych se nějak vyžívala v pořádání velkolepých hostin, ale více mi chutná, když mohu ke stolu usednout spolu k ostatními. Vaření pro sebe samu neodbývám, ale dělá mi větší radost vařit pro další.

Moje cesta k vaření byla poměrně trysková, naučila jsem se to tak nějak "intuitivně". Jako dítě nebo snad puberťačku mě pobyt v kuchyni nijak zvlášť neimponoval. Samozřejmě jsem pomáhala a někdy lehčí jídlo uvařila, ale nevyhledávala jsem to. Velký posun přišel s mou změnou stravování, kdy jsem začala objevovat netušené potraviny a zkoušela z nich vařit - a to jsem se naráz nějak "rozvařila" ;))) Pořád se mám, co učit a jakmile si nevím rady, tak volám kuchařskému guru (mamince) a žádám o radu.

Recepty nejčastějši čerpám z internetu. Hledání v kuchařkách mě dvakrát nebere. Už se také pokouším udělat vlastní sbírku receptů, abych měla ty osvědčené po ruce.
Ráda vařím hlavní jídla a pomazánky. S pečením je to trochu na štíru, protože šikovnost není mojí silnou stránkou a koláče, dortíky a další sladkosti rozhodně nevypadají jako na obrázku. Vůbec mě nebaví vaření omáček - s tím souvisí moje nechápavost vůči českému zvyku všechno zahušťovat moukou! Navzdory přesvědčení mnoha lidí mi nijak nevadí vařit maso - ochucuji po paměti a ochutnávají ostatní ;)

Ráda si přečtu, jak si v kuchyni vedete vy. Můžete přihodit i oblíbený recept ;)

Tančím (Pekař feat. Kuba Ryba)

$
0
0
S prvními slovy písně jsem protočila panenky a uvažovala, co to bude za duchaplnost. A najednou - tak chytlavé a svým způsobem dojemné.
Tančím, abych žil...

Namalovaná - nenamalovaná

$
0
0
Stejně jako většina populace se mohu pochlubit zrakovou vadou - není to nijak závažné, jednoduše nevidím na dálku. Nic, co by nespravily dioptrie. Před několika lety jsem zjistila, že je pro mě praktičtější (a finančně výhodnější) nosit místo brýlí kontaktní čočky.
Ano, skutečně si sáhnu do oka, jak mnoho lidí zajímá.
Čočky je radost nosit - většinu času ani nevím, že je nosím. Vím o nich ve chvíli, kdy je vyměňuji za nový pár a také když se mě rozhodnou zlobit. Občas se stane (například vlivem mnutí oka), že se čočka v oku shrne a schová se pod víčko nebo do koutky oka. To je pak docela nepříjemné, oko začne bolet a pálit, jak očekává nápravu a zároveň se snaží ten cizí předmět vypudit.

https://myliveactiondisneyproject.files.wordpress.com/2013/12/potc-dead-mans-chest-eyes.jpg


Podobná nehoda se mi stala nedávno. Seděla jsem u počítače, bezmyšlenkovitě si promnula oko a najednou cítila, že čočka je srolovaná pod víčkem. (A ne, čočky nemohou z oka doputovat do jiné části těla). S povzdechem jsem odešla do koupelny zjednat nápravu. Už jsem byla namalovaná a tak jsem sáhla po odličovači, abych si ke shrnuté čočce nehodila do podrážděného oka také trochu stínů a řasenky. Pak už jsem čočku vyndala a znovu správně nasadila. Oko jsem si hodlala namalovat za chvíli, až se trochu uklidní.

Bohužel se mi to za chvíli vypařilo z hlavy a vesela jsem odjela do města. Cestou jsem uvažovala proč na mě lidé tak koukají a pousmívají se. Mávla jsem nad tím rukou a polichoceně si pomyslela, že mi to dnes obzvlášť sluší, když dostávám tolik pozornosti.
Po odpoledni stráveném mezi lidmi jsem se vracela domů. Jaký byl můj šok před zrcadlem, když jsem se na sebe podívala a uviděla důvod těch úsměvů - měla jsem nalíčené jen jedno oko. Nemaluji se nijak výrazně, ale absence modrých stínů na jednom z víček byla nepřehlédnutelná.
Tak kdybyste slyšeli o bláznivé holce, co si podle nějaké divné módy namalovala jen zpoloviny, tak jsem to byla já. A nebylo to pod vlivem nových trendů, ale prosté zapomětlivosti.

Tajný deník Anny Boleynové

$
0
0
https://images.gr-assets.com/books/1347421147l/10764609.jpg
Autor: Robin Maxwell
Počet stránek: 364
Anotace: Alžbětě je v prvních měsících její vlády tajně doručen deník její matky Anny Boleynové. A četba tohoto deníku, který osvětluje mnohá tajemství o Alžbětině matce i otci Jindřichu VIII., je konfrontována s tím, čemu je vystavena Alžběta v počátcích své vlády - včetně milostného vztahu.


Můj názor:
Kniha je velmi čtivá a člověk se snadno ponoří do dramatického příběhu, který se odehrává na stránkách. Zdůrazňuji slovo "příběh" neboť kniha je románem a tak v ní nehledejte historická fakta a přesnost. Autorka více či méně vychází z doložených skutečností, ale pochopitelně je upravuje podle svého měřítka.
O skutečné povaze a motivech Anny Boleynové se dnes můžeme pouze dohadovat, přesto autorčinu podobu této anglické královny považuji za upravenou a a především zromantizovanou. Nicméně tato úprava knize neubírá na kvalitě - k deníkové formě se postava rozervané romantičky velmi hodí.
Líbilo se mi, jak se Annin příběh prolíná s příběhem její dcery Alžběty - především v poslední části.
Knihu jako celek považuji za povedenou a po románových dílech Alison Weir je to jedna z nejlepších "historických" věcí, co jsem četla.

For the birds

Viewing all 30639 articles
Browse latest View live