Quantcast
Channel: Zpravodajství
Viewing all 30639 articles
Browse latest View live

Kubo a kouzelný meč

$
0
0
http://www.kfilmu.net/obrazky/plakaty/kubo-and-the-two-strings-13621.jpg
Umí vyprávět příběhy tak, že to bere dech. Chlapci Kubovi tenhle talent pomáhá uživit sebe a nemocnou matku. Den co den opouští jeskyni, ve které společně přebývají, a v přilehlé vesnici ohromuje obyvatele svým vyprávěním, které končí vždy před západem slunce. Domů se musí vrátit před setměním, jinak by ho podle matky mohla stihnout strašlivá kletba. Jednoho večera se však vrátit nedokáže. A varování se promění ve skutečnost. Najednou si uvědomí, že se stal hrdinou vlastního dobrodružného příběhu. V doprovodu chytré a přímočaré Opice a trochu praštěného Brouka se vydává po stopách svého otce, legendárního samuraje. Jeho cílem je nalezení otcovy zbroje, která mu má pomoci obstát v boji se zlem, které má v úmyslu zničit vše, co mu kdy bylo drahé. Tahle výprava bude mnohem dobrodružnější, strašidelnější a zábavnější než cokoliv z toho, co dosud vyprávěl. (csfd.cz)


http://nafilmu.cz/wp-content/uploads/2016/10/160557357_2c0eef.jpg
http://www.k3bohumin.cz/images_akce/17448_4.jpg
http://www.cinemart.cz/wp-content/uploads/2016/07/3200.0250.still_.laika_.0002.jpg
Můj názor: Konečný filmový výsledek byl trochu slabší než sliboval trailer. Nicméně to je pohádka s překvapivou hloubkou - mnoho myšlenek, které jsou v ní vysloveny nejsou vůbec marné a lidé by je měli nosit na paměti. Další plus je za nejeden vtip, který padne (především od Opičky).
Na druhou stranu je tu pár podivností - navzala bych to "asijským puncem", který pohádkám dává něco, co oko evropana nechápe, přestože film měli v režii Američané.

Šest žen Jindřicha VIII.

$
0
0
http://www.bbart.cz/images/kniha/obrtisk_2197.jpg
Autor: Alison Weir
Počet stran: 643
Anotace: Osudy královských manželek jako obecnější výpověď o manželských svazcích, rodině, morálce a postavení žen v tudorovské Anglii. Pod tradičně zavedeným názvem dostává čtenář do rukou šestisetstránkovou studii, která je založena na zkoumání a výkladu - často objevném - historických dokumentů, avšak přesto je napsána elegantním a hlavně obecně srozumitelným stylem. Autorka se drží pramenů, pro větší bezprostřední účinek je v citátech nechává často promlouvat původní autentickou řečí, nepouští se však do senzacechtivých ani lechtivých spekulací.
Kostrou knihy je vývoj Jindřichovy povahy od první renesanční osobnosti na anglickém trůně až po nesnášenlivého tyrana obklopeného cynickými rádci, kteří jsou schopní, ale většinou bohužel i všeho. (zdroj + moje úpravy)



Můj názor: Poté, co mě okouzlily její historické romány (Nevinná zrádkyně a Princezna Alžběta) , sáhla jsem po skutečné historii.
Doufala jsem, že do ruky neberu zoufale nudné pojednání, které si vzalo za cíl být tak podrobným že svého čtenáře unudí detaily k smrti. Zároveň jsem prahla po historii v její ucelené formě a bez vytáček - ať se autor nestydí přiznat, že historické prameny mlčí či mlží a nedoplňuje prázdná místa svou fantazií. Kniha mě pohltila od prvních stránek a brzy jsem věděla, že desítky stránek, které ležely přede mnou a mohly se zdát nestravitelné nebudou žádný problém. Autorka knihy mi dala naprosto všechno, co jsem žádala - přesnou avšak živou historii.
Kniha jde do detailů (přiznávám, že na několika místech jsem měla pocit, že až příliš utíká od tématiky Jindřicha a jeho manželek, ale v konečném důsledku všechno souvisí se vším), ale netopila jsem se ve výčtu dat a složitých jmen a dnes neexistujících míst. Velmi mě oslovilo to, jak velkou měrou autorka použila vyjádření současníku tudorovské doby - tyto citace mi daly mnohem víc než sebevětší jazykový um historika. S obrovským povděkem kvituji i to, že se autorka nenechala strhnout zavedenými představami, které o Jindřichových manželkách panují, pečlivě prozkoumala mnoho (seriózních) pramenů a to pak doplnila střízlivým a nezaujatým pohledem - bylo úžasné číst o nich jako o normálních ženách, které měli své silné i slabé stránky, protože většina pramenů má zavedené škatulky (Kateřina Aragonská - trpělivá světice a mučednice, Anna Boleyn - největší zlo na zemi, Jana Seymour - povolná vůli příbuzných...). Ponořila jsem se naplno - chce se mi říct do příběhu, přestože to byla realita a nebyla nijak krásná. Hltala jsem každou stránku a prožívala jejich osudy.
Pokud se jen trochu zajímáte o Tudorovce a jejich éru, pak všemi deseti doporučuji!

Sen (Lucie)

$
0
0
O tom, že Lucie umí netřeba diskutovat ;)
Po dlouhé době jsem slyšela jejich Sen a vzhledem k okonlnostem, který jej doprovázely jsem se musela zamilovat ještě o mnoho více :)

Čapí dobrodružství

$
0
0
http://www.cornico.cz/uploadedimages/4964.jpg
Čápi nosí děti... nebo alespoň nosívali. Teď nosí balíčky pro celosvětového internetového giganta Cornerstore.com. Nejlepší doručovatel společnosti, čáp Junior, má být zanedlouho povýšen, když náhodně aktivuje stroj na výrobu dětí a ten bez jakékoliv autorizace vyrobí rozkošnou holčičku. Junior a jeho kamarád Tulip, jediný člověk na Čapí hoře, v zoufalé snaze doručit zásilku dřív, než se to dozví šéf, a závodí s časem, aby doručili své první dítě - na divoké a objevné cestě, která by mohla pomoci k úplnosti nejedné rodině a vrátit čápům na celém světě jejich původní poslání. (csfd.cz)


http://img.csfd.cz/files/images/film/photos/161/025/161025096_a70b62.jpg?w700
http://www.mat.cz/matclub/pict/program_movie_cz/main/capi_dobrodruzstvi_web04.jpg
http://www.moviezone.cz/images/13/1474628056.jpg

Můj názor: Film je ukázkovým (a stejně tak smutným) příkladem toho, že trailer může dalece předběhnout film samotný. Po zhlédnutí upoutávky jsem byla bez sebe nadšením a nemohla se dočkat, až film spatří světlo světa - rodil se tu ultra-vtipný příběh s neotřelou zápletkou. Tato očekávání bohužel nebyl ani zdaleka naplněna a film pro mě zapadl pod průměr.
Jako nejlepší z celého filmu vnímám vlky - ať už to jsou jejich formace nebo jiné projevy. Zbytek pokulhával - mírně až těžce.
Kvůli vlkům tak doporučuji na odreagování, ale více nečekejte.

Diskuze č.28

$
0
0
Nový měsíc přináší novou diskuzi :)
http://p7cdn4static.sharpschool.com/UserFiles/Servers/Server_6453/Image/stack%20of%20books.jpg



Tentokrát mě zajímají vaše styly učení.
Jak na předchozí řádek koukám, říkám si, že styl učení zní dost nafoukaně a tak tu bublinu rychle splasknu - ráda bych si početla o tom, jakým způsobem se učíte (jak Vám učení nejlépe leze do hlavy).

Moje učící zvyky občas budí údiv a popravdě dost dobře nerozumím důvodu - budu ráda, když v komentářích napíšete veškeré svoje názory :D Já se totiž ráda učím venku. Samozřejmě nejsem blázen a nesedím na lavičce s rampouchem u nosu v -10°C. Učení venku se tak pochopitelně vztahuje pouze na ty měsíce, kdy to je možné.
Učím se nahlas, ale v tichu (zvláštní kombinace, že?). Nepatřím mezi ty, kteří mohou mít při učení puštěnou hudbu, film nebo jiný podkres. Na druhou stranu mě neruší nějaké přirozené zvuky z okolí, špunty do uší si dávat nepotřebuji. Látku si přeříkávám nahlas.
Obvykle to vypadá tak, že si určitou část látky přečtu a snažím se jí porozumět/zapamatovat/provázat s tím, co už umím a co je logické. Pak se to pokouším zopakovat co nejpřesněji, ale vlastními slovy, abych se tak ujistila, že chápu (papouškovat totiž umí každý).
A pak věřím i v Poseidona a vydávám se vstříc zkoušce! :D

Na mysl mi přišlo i téma taháků. Co vy a tyto malé studijní pomůcky?
Můžu hrdě prohlásit, že jsem tahák nikdy nepoužila - neviděla jsem důvod. Přišlo mi zbytečně riskantní "schovávat si kus papírku" a riskovat tak mnohem větší průšvih než neúspěch v písemce. A zároveň mi to přišlo pod mou úroveň - buď jsem se naučila nebo nenaučila a mnoho mezi tím není.
Zároveň tvorbu taháků úplně neodsuzuji, protože mám za to, že při jeho tvorbě může člověku v hlavě mnoho zůstat. Jedna má kamarádka se tak učila - vyráběla taháky, které ve finále nepoužila, protože při jejich výrobě se naučila.
A mimochodem - pokud si někdo myslí, že učitel jeho super dokonale promyšleného pomocníka nevidí, tak je na omylu. Od té katedry je totiž vidět naprosto všechno. I to, co byste nechtěli.

A jaké jsou vaše fígle? ;)


X-men budoucí minulost

$
0
0
http://www.impawards.com/2014/posters/xmen_days_of_future_past_ver5.jpg
Zmutovaným hrdinům X-Men hrozí definitivní zánik. Jejich rasa byla vždy na pokraji vyhynutí, ale teď je ta hrozba ještě reálnější než kdy jindy. Jediná cesta ke spasení vede přes minulost, na samý začátek řetězce událostí, které stávající nebezpečí vyvolaly.(csfd.cz + moje úpravy)


http://cdn.collider.com/wp-content/uploads/x-men-days-of-future-past-ellen-page-shawn-ashmore-daniel-cudmore.jpg
http://www.obrazor.cz/wp-content/uploads/2014/05/hr_X-Men-_Days_of_Future_Past_112.jpg
http://cdn.collider.com/wp-content/uploads/x-men-days-of-future-past-michael-fassbender-jennifer-lawrence.jpg
Můj názor: Námět je nadmíru zajímavý a jásála jsem, že se objevily staré známé tváře jako Storm, Iceman anebo Kitty. Co se dělo dál jsem sledovala s pootevřenými ústy - cesta do minulosti, která má změnit budoucnost. Když to klapne všichni budou zachráněni a pokud dojde k selhání, vše se zhroutí a všichni zahynou.
Bavilo mě dívat se na mladší já důvěrně známých postav - profesora X a Magneta, se kterými jsem se už setkali v "první třídě", ale tady je to zase jiné kafe, především u profesora. Film mě bavil, spojení Logana s profesorem bylo trnitou nicméně vtipnou cestou a ti, kteří se přidávali byli zdatnými parťáky.
Závěr mi vyrazil dech a jsem zvědavá, zda z něj filmaři budou těžit dál.

Úžasný Mauric a jeho vzdělaní hlodavci

$
0
0
https://obalky.kosmas.cz/ArticleCovers/107/127_big.jpg
Autor: Terry Pratchett
Počet stránek: 283
Anotace: Mauric, kocour s kožichem plným lupů, který ví, kdy a jak chytit příležitost za vlasy, si zařídil skvělé živobytí. Má jednoho hloupého kluka jako pištce a vlastní krysí pohromu - krysy, které jsou podivně inteligentní. Tak vzdělané, že na ně už Mauric nedokáže myslet jako na "oběd". Každý zná příběh o krysách a krysaři - a tak jim lidé dávají spoustu peněz… Dokud se nepokusí provést svůj trik v zapadlém městečku daleko v Überwaldu, kde tahle dokonale připravená finta najednou nevyjde. Někdo tady totiž hraje na jinou notu. Ve sklepech čeká něco velmi, opravdu velmi ošklivého…
Krysy se musí naučit nové slovo.
Zlo.



Můj názor: Další dávka pratchettovského humoru, tentokrát v trochu temnějším hávu. Na světě už bylo mnoho podvodů a proč by se jeden kocour ze Zeměplochy nemohl uchýlit k malé lsti, která sype dost peněz? Celou dobu jsem kolísala mezi sympatií a odporem k Mauricovi - v jedné chvíli to je prohnaný kocour, který nezná bratra a pak se ukazuje jeho lepší, téměř šlechetná stránka (trochu jako Garfield). Rád si myslí, že má krysy dokonale pod kontrolou, ale ty si stejně tak rády myslí, že mají vlastní hlavu a nejsou na Mauricovi závislé.
A tak se rozbíhá mrazivý koloběh událostí a z dobře vypočítané hry se stane boj o přežití. Na všech stranách.
Musím přiznat, že toto byla snad první Zeměplocha, ze které mě mrazilo - až budete číst, určitě naleznete ty pasáže.

Shape Of You (Ed Sheeran)

$
0
0
Ed je jedna z mých srdcových záležitostí.


Kráska a zvíře

$
0
0
https://cdn.traileraddict.com/content/walt-disney-pictures/beauty-and-beast-2017-4.jpg
V hrané adaptaci animované klasiky Kráska a zvíře, jež je ohromující filmovou oslavou jednoho z nejpopulárnějších příběhů vůbec, velkolepým způsobem ožívají příběh a postavy, které diváci znají a zbožňují. Pozoruhodný příběh Krásky, bystré, krásné a nezávislé mladé dívky, kterou ve svém zámku uvězní děsivé zvíře. Navzdory strachu se spřátelí se zakletým zámeckým služebnictvem a uvědomí si, že se pod obludným zvířecím zevnějškem ukrývá vlídná duše skutečného prince. (csfd.cz + moje úpravy)


http://static1.gamespot.com/uploads/original/1179/11799911/3152709-mtp0200_g_p3.000000+.jpg
http://redcarpetrefs.com/wp-content/uploads/2017/02/Screen-Shot-2017-02-27-at-10.31.54-PM.pnghttps://i.ytimg.com/vi/nGwBDchDLPg/maxresdefault.jpg

Můj názor:
Kreslenou Krásku a zvíře řadím mezi své nejmilejší dysneiovky a převedení příběhu do hrané podoby jsem tak očekávala s napětím - nabízela se tu klasická hamletovská otázka - zkazí to či nezkazí?
Na klasický filmový příběh je trochu moc vyumělkovaný - skoro kýčovitý, ale protože je to pohádka jsem tu občasnou záplavu růžové a častější záplavu zlaté, zapomenout a nechat se unášet příběhem o odvaze, lásce, vytrvalosti i oddanosti. Z filmové adaptace bych ubrala pár písní, děj mi tak přišel zbytečně natahovaný. Nezlobím se za malá dějová přílepšení, která scénáristé přinesly (především mini příběh o Belliné matce) a líbilo se mi, že více prostoru dostal i Bellin otec a nevystupoval pouze jako komická lehce obtloustlá figurka.
Emma Watson je prostě úchvatná a do role Krásny mi sedla perfektně - jen v jednu chvíli, kdy vybíhala v hradu po schodech jsem se nemohla ubránit propojení s Herminou - jako kdyby zase byla v Bradavicích :D Druhým geniálním aktérem byl Luke Evans - jeho postavu musíte nenávidět, ale on jí dokázal prodchnout něčím neskutečným a pasuji ho za největší zdroj smíchu. Jeho písňové sólo v hospodě a scénka před zrcadlem byly jednoduše fenomenální. A ještě tu je "vybavení" zámku - je až s podivem, jak v počítačové animaci poznáváte projev herců.
Někdo říká, že kreslenou předlohu nepřekoná - o to přeci nejde. Jde o pohádkovou podívanou. Jsem velmi spokojena.

Prostě je stáhneme z kůže?

$
0
0
http://echo24.cz/img/58da07b0e4b03955f5cfb3da/450/300?_sig=bV3H3d7ZHXotTaz6UkWwOyggi9RMF-MSmHBh4_HG8mA
Kdo blog chvíli čte může vědět, že se v takových typech článků nevyžívám.
Nicméně toto je jiná situace a cítím potřebu se projevit.
Už jsem tu trochu psala o tom, jak těžce nesouhlasím s existencí kožešinových farem. Zároveň (o tom jsem možná úplně nepsala) se zapojuji do kampaně za jejich zákaz.
Návrh na zákaz kožešinových farem v poslanecké sněmovně prošel o pouhý fous do druhého čtení a zdá se, že právě v něm jej bude čekat nezmar - většina poslanců ANO totiž nehodlá hlasovat pro zákaz farem.
OBRAZ se rozhodl uspořád výzvu pro ministra Babiše - nebudu psát zbytečné omáčky kolem a odkážu Vás na webové stránky, kde se dozvíte všechno potřebné.
Pár minut Vašeho čau může mnoho změnit.

Jak jsem tvořila

$
0
0
Ačkoliv výtvarná výchova nepatřila mezi moje oblíbené předměty natož mezi předměty, ve kterých bych vynikala, mám ráda všemožné druhy tvoření.
V rámci blížících se Velikonoc jsem se rozhodla vyrobit koledu pro mou drahou polovičku a vyznamenat se větší kreativitou a péčí, než by obnášelo hození uvařených vajíček do barvy. Porozhlédla jsem se po internetu, kde jsou uloženy ty nejlepší nápady, našla úžasný výrobek, který podle mého uvážení nebyl nijak těžký na výrobu, a tak nehrozilo, že předám podivné a zmuchlané cosi namísto požadovaného výrobku a nepotřebovala jsem ani žádné zvláštní pomůcky, za které bych nechala v obchodě jmění.
Co to bylo za nápad? Poslouchejte, zda vám zní tak úžasně jednoduše jako mně. Do nafukovacího balonku se malinké čokoládové vajíčko (či jiná drobná pochutina) a balonek se trochu nafoukne. Nafouklý balonek se pak obaluje bavlnkami namočenými v cukrové vodě tzn. Že budou lepit a na balonek přilnou. Bavlnky neskládáte podle žádného složitého manuálu, jednoduše jimi nahodile omotáváte balonek, dokud neusoudíte že namotaná vrstva je dostatečná. Pak necháte vše zaschnout a poté balonek propíchnete, odstraníte jeho zbytky a máte nádherné bavlnkové vajíčko s pochutinou uvnitř. Kdyby někomu nestačil můj popis, může si prohlédnout přiložený obrázek (ne, to nejsou ta, která jsem vyráběla).
http://media0.mypage.cz/images/media0:4c5677f759972.jpg/vaj%C3%AD%C4%8Dka3.JPG


Byla jsem pyšná, jaký pěkný a jednoduchý nápad jsem objevila a jak pěknou koledu budu mít připravenou. V obchodě jsem si koupila maličká čokoládová vajíčka, doma vyhrabala balonky a bavlnky a slavnostně se pustila do tvoření. První problém přišel ve chvíli, kdy jsem měla dostat vajíčka do balonku, protože to ani za boha nešlo! Všimli jste si někdy, jak je nafukovací hubička balonku malá a neelastická?! Všechny síly jsem investovala do roztažení této hubičku a pak už mi nezbývaly ruce na to, abych dovnitř nacpala vajíčko. Nicméně po dlouhém přívalu sprostých slov, pocitu totálního zmaru a vyčerpání se mi nakonec podařilo vajíčka nacpat do balonku. Utěšovala jsem se, že to byla jediná komplikace a prostě jsem v obchodě sáhla po příliš velkých čokoládách a příště budu chytřejší. Začala jsem motat bavlnky.
Motání bavlnek taky nebyl žádný med. Nechtěla jsem rukama ulepenýma od cukru matlat celou špulku, ale jakmile jsem si kus bavlnky odmotala a namočila, tak se mi slepoval sám k sobě a všelijak uzloval a cuckoval. Dýchala jsem zhluboka, uklidňovala se, že to brzy domotám, pak jen prasknu a budu mít pokoj. Slavnostně jsem obmotala bavlnky a výrobek položila na talířek, aby zaschnul.
Zaschnul tak kvalitně, že se mi přilepil k talířku. To už jsem začínala vidět všechny svaté a vyhrožovala, že všechno vyhodím do koše a obarvím ta pitomá vejce. Jakmile jsem bavlnkové balonky odlepila s chutí jsem sáhla po nůžkách a praskla balonek uvnitř. K mému nevýslovnému zděšení ovšem nepraskl na několik malý částí a nedal se snadno vytáhnout jako to ukazovaly na videu, ale smrštil se kolem čokoládového vajíčka, které bylo uvnitř. Klela jsem hůř než námořník a pokoušela se vzniklou situaci napravit, a přitom neudělat do pečlivě smotaných bavlnek kráter. Popravdě nevím přesně, jak se mi podařilo balonek odstranit z vajíčka (a nestrhnout z něj přitom staniol) a následně vytáhnout miniaturními prostory.
Dlouze jsem přemýšlela, zda mám ty lehce pokroucené pestrobarevné patvary vůbec předávat příteli, až bude koledovat. Jestli nemám všechno vyhodit, předstírat, že se nikdy nic nestalo a nezajít radši pro pěkný balíček velikonočních pochutin do některého z obchodů. Nakonec jsem se hecla, že všechno bylo děláno s láskou a taky mě to stálo tolik námahy, že to přeci nevyhodím. A víte co? Nadšení bylo opravdu velké.

Za sebe můžu říct jen to, že už tolik nadšená nejsem, když se přítel usmívá a ptá se, co pěkného mu připravím letos…

Doručovací služba čarodějky Kiki

$
0
0
https://image.tmdb.org/t/p/original/auOehwejihm5F1Bxr9XiZA0VFUH.jpg
Magický příběh podnikavé třináctileté dívky Kiki, která musí splnit tradiční rituál, aby se stala plnohodnotnou čarodějnicí. V doprovodu své černé kočky Jiji se musí vydat vstříc celoživotnímu dobrodružství, aby prokázala svojI soběstačnost. Přistane v dalekém přímořském městečku a zakládá si vlastní živnost - doručovací službu. Tím započne nádherná zkušenost samostatnosti, zodpovědnosti a nalezení svého místa ve světě. (csfd.cz)


http://titulky.net/wp-content/uploads/2015/08/VVaW8V7lwNXRQQ58AOVu3xZlPj-660x371.jpg
http://img.csfd.cz/files/images/film/photos/000/158/158784_baddc4.jpg
Můj názor: Uznávám, že oficiální text distibutora zní jako nějaká propaganda :D Film samotný je podle mě skvělý - o hledání sebe sama, svého místa na slunci o všemožných přešlapech, kterých se přitom dopustíme i o opojných okamžicích plných štěstí. Odpočinková a nenároční podívaná.
Plusové body za černou kočku! :D

Listen to your heart (Roxette)

$
0
0
Před pěknou řádkou let mi ta písnička jela pořád, mám s ní spojeno mnoho a mnoho vzpomínek. Dneska už vzpomínám s úsměvem, ale tehdy to pro mě byla vrcholně srdcebolná písnička ;)
Roxette byli top.


Taky mě napadlo, zda si tu občas neopakuji s písničkami (někdy i filmy), které jsem zveřejňovali pár let nazpátek. Přeci jen blog už chvíli má a nenosím si v hlavě všechno. Nakonec jsem došla k názoru, že když si to nepamatuju já, tak si to nemůže pamatovat nikdo a opakování je matka moudrosti.
A hudby není nikdy dost ;)

Gregorian

$
0
0
Hudební uskupení (nejsem si úplně jistá, zda můžu mluvit o skupině v pravém slova smyslu) vzniklo v Německu v roce 1999. Čerpají ze středověké gotiky a moderní písně převážně rockového a popové žánru stylizují do gregoriánského chorálu.

Sound of Silence
Pro mě jedna z absolutních top. Ten dokonale čistý hlas na začátku nemá chybu!




Confest of Paradise



Nothing else matters


HP dotazník

$
0
0
U Alethei jsem našla něco, co rozechvělou mou potterovskou dušičku. :)
http://www.harrypotterandother1.estranky.cz/img/mid/32/kresleny-postavy..--d.jpg



1. Do které koleje bys patřila?
Jako malá jsem se jednoznačně řadila do Nebelvíru, ale dnes stejně otevřeně přiznávám, že to bylo především proto, že tam chodili i moji hrdinové. Dnes říkám - nevím.
Jsem si naprosto jistá, že bych nepatřila do Zmijozelu, protože jejich bezohledná cílevědomost mi je cizí naopak jsem člověk, který podává pomocnou ruku a nemá problém hledat kompromis či se podřídit - stejně tak mi nejsou blízké blyštivé podstavce slávy a úspěchů a bohatství. Stejně tak si nemyslím, že bych patřila do Mrzimoru, protože ač jsem se v předchozích větách vychválila, tak nemám za to, že bych disponovala mravní sílou, kterou vyžadoval Mrzimor - menší obcházení pravidel mi úplně cizí není, abych byla upřímná.
A tak zbývá váhání mezi Havraspárem a Nebelvírem (a dnes už to není proto, že do Nebelvíru chodili moji oblíbenci). Mám za to, že si nesu část kýžených vlastností obou kolejí, ale pořád to nestačí k tomu, abych to jedné z nich spadala. Ke vzdělání chovám obrovskou úctu, ráda se učím a svým způsobem to beru jako výzvu - i když stát před vlastní společenskou místností, protože nemůžu přijít na odpověď mě moc nemotivuje :D Co se týká Nebelvíru, pak nemám problém projevit svůj názor a stát za blízkými - mnohdy pevněji než za sebou samou.
2. 2. Kdyby ti Moudrý klobouk nabídl místo v jiné koleji, kterou jsi předtím nebrala v úvahu, řídila by ses jeho radou, nebo by sis vybrala kolej podle sebe?
Určitě bych si přála vyslechnout odůvodnění, proč by pro mě ta kolej měla být lepší než mnou vybraná a pak se dál rozmýšlela. Ale obvykle se rozhodnu podle svého uvážení, takže si nemyslím, že by to s Moudrým kloboukem bylo jinak :D
3. Jaké zvíře by sis vzala do školy?
Kočku.
4. Jaké je jádro tvé hůlky?
Vlas z víly.
5. Byla bys součástí Famfrpálového týmu?
Rozhodně ne.
6. Pojedeš během prázdnin domů?
Některé prázdniny strávím doma a jiné v Bradavicích.
7. Byla bys součástí nějaké organizace?
Ráda bych se s Hermionou zapojila do SPOŽÚS, ale nechtěla bych bezhlavě skřítkům dávat svobodu nýbrž pracovat na zlepšování jejich životních podmínek.
8. Myslíš, že bys měla kamarády i v jiných kolejích?
Ano
9. Co si zabalíš do školy?
Všechno co bude na seznamu, oblíbenou knížku, fotografie a plyšáka!

10. Zvážila bys studium na jiné kouzelnické škole?
Možná by se mi líbilo něco jako studentský výměnný pobyt kouzelníků a čarodějek, ale škola mého srdce jsou pochopitelně Bradavice ;)
11. Mohla bys být prefektem?
Kdybych udržela jazyk na uzdě, pak pravděpodobně ano. I když by mě to nejspíš moc nebavilo.
14. Podporovala bys famfrpálový tým své koleje?
Nejsem si úplně jistá, zda bych byla tak zapálený fanoušek, abych fandila ve větru, dešti a bouřkách, ale minimálně při hezkém počasí bych fandila určitě.
15. Prozkoumala bys celý hrad, i kdybys věděla, že se dostaneš do problémů?
To je otázka, jaký problém by z toho vzešel. Jeden školní trest nevidím jako konec světa, ale připravit kolej o spousty bodů nebo sebe o dobrou reputaci by mi vadilo. Ale určitě bych měla touhu objevovat.
16. Jakou podobu by na sebe vzal tvůj bubák?
Uzavřený prostor.
17. Viděla bys testrály?
Ne.
18. Zvažovala bys kariéru profesora v Bradavicích po dokončení školy?
Nejspíš ne.
19. Jak by vypadal tvůj Patronus?
Liška! :)

Pád Anne Boleynové

$
0
0
http://www.databazeknih.cz/images_books/25_/254120/big_pad-anne-boleynove-wS2-254120.jpg
Autor: Alison Weir
Počet stran: 472
Anotace: Uvěznění a poprava Anne Boleynové, druhé ženy Jindřicha VIII., v květnu roku 1536 neměly nikdy předtím v anglických dějinách obdobu. Staly se ve své době senzací a dodnes bezmezně fascinují mysl historiků, romanopisců, dramtiků, básníků, výtvarníků a filmařů... (zdroj)



Můj názor:
Po přečetení několika prvních stránek jsem byla mírně znepokojená, kam se poděl ten poutavý styl psaní, na který jsem si tak ochotně zvykla v předchozí knize (šest žen Jindřicha VIII). Po pár týdenní přestávce jsem ke čtení vrátila a bylo to správně. Překonala jsem mírně nezáživný úvod a pak jsem byla děje zabraná naplno a nemohla jsem se odtrhnout.
Přišlo mi téměř neuvěřitelné, že v rámci takto obsáhlého díla, které se zabývá několika málo dny udržela autorka náboj a zájem čtenáře. Líbilo se mi, že vědecky vyvrátila mnoho zavedených mýtů, které o Anně, jejích současnících a tehdejších událostech panují. Oceňovala jsem, že rozebrala události se všemi souvislostmi, čerpala z mnoha zdrojů a obratně potvrzovala či odmítala některé teorie, přiznávala i vlastní omyly, kterých se dopustila v rámci předchozích děl.
Kniha se nedá nazvat odpočinkovou a lehkou četbou, ale přesto mou duši milovníka historie nesmírně potěšila a byla mi zdrojem mnohého poznání a dosud netušených skutečností.

Gastrosexuál (Wohnout)

$
0
0
Pro mě silně festivalová písnička :)

Až tam nezbyl žádný/ Deset malých černoušků

$
0
0
http://1.bp.blogspot.com/-MvkTqTsVx4c/Vhu9YUTrbrI/AAAAAAAAC2E/nVAIQUtrEqY/s640/MipCom%2BWorldScreen%2BPoster%2BP.jpg
Na Černochův ostrov, odlehlou skálu u pobřeží Devon na jihu Anglie, je pozváno deset lidí s pochybnou minulostí. Navzájem se neznají a jejich tajemný hostitel chybí. Každý z návštěvníků, kteří jsou zcela odříznuti od nedaleké pevniny, je obviněn ze strašlivého zločinu. Když pak začnou jeden po druhém záhadně umírat, uvědomí si, že vrah může být mezi nimi. Komu se podaří přežít? A kdo je vrah? (csfd.cz + moje úpravy)


https://pmcvariety.files.wordpress.com/2016/03/then-none-pic.jpg?w=670&h=377&crop=1
http://www.deadgoodbooks.co.uk/wp-content/uploads/2015/12/And-Then-There-Were-None-2-1024x683.jpg
https://static.independent.co.uk/s3fs-public/thumbnails/image/2015/12/28/16/and-then-none.jpg
http://17rg073sukbm1lmjk9jrehb643.wpengine.netdna-cdn.com/wp-content/uploads/2016/01/anna-maxwell-marti_3532261b.jpg

Můj názor: Dlouho mi trvalo než jsem se dopátrala oficiálního popisu filmu a hned jsem začala řešit záhadu (naštěstí nebyla vražedná jako na plátně). Tento pořad jsem totiž zhlédla jako dvoudílný film pod názvem Deset malých černoušků, ale csfd.cz jej servíruje jako TV seriál pod názem Až tam nezbyl žádný. Toť k všelijakému pojmenování článku :)
Dlouze jsem se dívala na postavu Lombarda (už v knize to byl můj oblíbenec) a hloubala, koho mi ten herec připomíná. Strávila jsem tím celou první část až při úvodu části druhé, kde byl záběr na letmý úsměv Lombarda mi to najednou došlo - vždyť to je Aidan Turner alias Kili z Hobita!
Co mě hruboce neuspokojilo byl překlad - ač byl film uváděn pod názvem deset malých černoušků, děj se tedy prolíná (vražednou) říkankou a černoušcích a odehrává na Černochově ostrově, tak postavy mluvili o tom, že jsou na ostrově Vojákově a v básničce taktéž vystupovali vojáčci, což považuji za (minimálně pro neznalé knihy) zničenou pointu. Nechápu, co k takto nelogické změně vedlo.
A teď k samotnému snímku. Knižní předloha byla zpracována velmi věrně - snad až na samotný závěr. Pochopitelně nezměnili vraha ani nic podobně pobuřujícího, ale vrah před poslední přeživší vystoupil sám a rozpovídal se o svých motivech. Chápu, že na kameru působí takové vyjádření lépe. ale přesto bych byla šťastnější, kdyby se pokusili zachovat knížní verzi - určitě by to také mohlo pěkně vyjít, kdyby se snažili. Film má svou hrůzostrašnou atmosféru, emoce se úžasně přelévají z jedné misky vah na druhou a stín podezření se přesouvá z jedné osoby na druhou. V mezičase pochopitelně na světlo vychází jejich hříchy z minulosti - ohromně se mi líbilo to retrospektivní pojetí, že se filmaři nespokojili s prostým vyprávěním samotných postav. I to jak ona retrospektiva postupně gradovala.
Rozhodně doporučuji! :)

Kdo jsem?

$
0
0
Už dlouho se tu neobjevil žádný spisovatelský počin. Pravda je taková, že s tužkou v ruce teď příliš aktivní nejsem. Nicméně jsem procházela povídky dříve napsané a narazila jsem na tuto - naprosto pro mě upadla v zapomění a když jsem se do ní teď začetla, tak mi přišla docela dobrá a rozhodla jsem se o ní podělit.
Díky za přečtení a komentář a já se budu snažit více psát ;)



Už nejsem…

Kdo jsem?

Už nejsem…

Kdo jsem?

Už nejsem taková…
Kdo jsem?

Už nejsem taková jako…

Kdo jsem?

Už nejsem jako dřív!

Kdo jsem?

Už nejsem…

Kdo jsem?

Jaká jsem?

Proč jsem?

Už nejsem…



A jaká jsem byla? Proč se tak bráním minulosti, skutečně jsem dělala špatné věci, byla jsem zlá, byla jsem opovrženíhodná, byla jsem ubohá, byla jsem k politování?

Už nejsem…

Kdo jsem?

Utíkám a nevím před čím. Děsí mě stíny minulosti, přestože se nic vážného nestalo… Nedělala jsem nic zač bych se měla stydět. Převážně jsem to nedělala. A teď vážně, lidi, kdo z vás neudělal botu? Kdo z vás nemá ve svém rejstříku věc, za kterou by si nejradši nafackoval? Kdo se nepodívá zpátky a neřekne si "tak tohle mi za to opravdu nestálo" nebo "dneska bych to udělala úplně jinak". Jenže to přeci neznamená, že jsem zlá!

Kdo jsem?

Už nejsem…

Dívám se zpátky a ruce se mi třesou, žaludek se mi obrací. Všude vidím špínu, pouštím na sebe vařící vodu a doufám, že všechno smyje.

Už nejsem…

Věci, kterými jsem tolik pohrdala a pak je sama dělala. Věci, které jsem začala omlouvat bouřlivým smíchem, pocitem uvolnění a bohémství, řečmi o tom, že mě to neskonale baví a cítím se tak jako ryba ve vodě.

Kdo jsem?

Věci, které jsem tvrdě odsuzovala a pak se dostala na druhou stranu barikády a poznala, že Ti zdánlivě zlí jsou jen neskutečně nešťastní a právě to neštěstí je nahnalo do neskutečně absurdních situací, které vyrovnaní a především spokojení lidé nedokážou pochopit. Další omluva? Další výmluva? Kdybych byla lepší, čestná, poctivá, pevnější, pak by se nic nestalo bez ohledu na můj duševní stav. Je to tak?

Už nejsem…

Kdo jsem?!

Vidím se v mlze, bytost v potrhaných šatech, s poloprázdnou lahví v ruce. Nemám boty, klopýtám a často si utírám tváře, odhrnuji vlasy z očí. Rty mám opuchlé stejně jako víčka očí, na rukou modřiny a nohy odřené.

Kdo jsem?

Spěchám za tou zlomenou vílou a snažím se jí zastavit. Chci jí pomoct? Chci jí požádat o odpuštění? Chci se jí zeptat "proč"? Chci jí zastavit, chci jí utěšit a chci jí vymazat.

Už nejsem…?

Je to moje součást a nemůžu jí popírat a přesto se velmi ráda tvářím, že neexistuje. Pořád tam ve mně je, třese se ve tmě a hlasitě vzlyká, má neskutečný strach. Snažím se vysvětlit nám oběma, že ten strach je neopodstatněný a ona protestuje, hází kolem sebe věcmi a zatíná mi nehty do rukou.

"Prober se, prober se, všichni nám chtějí ublížit, copak to nevidíš? Musíme být silné, musíme být soběstačné, musíme se postavit na zadní! Uteč, utečeme jen my dvě spolu!"

My dvě spolu… Jako černá a bílá, jako den a noc, jako láska a nenávist. Budoucnost a minulost. Díváme se jedna na druhou a bojíme se. Nebojíme se světa, ale samy sebe.

Kdo jsme?

Už nejsme…

Držím nás pevně v rukou a chci udávat směr. Už žádné zoufalství, chmury a boje o přežití, neustále útěky. Už to není třeba…

Už nejsem….

Už nejsem.

Už nemůžu…

Už nemůžu být.

Už nechci být!



Kdo jsem?

Děti ze stanice Leningradská

$
0
0
http://iv1.lisimg.com/image/4919521/390full-the-children-of-leningradsky-photo.jpg
Shlukují se v metru a na nádražích, přespávají v kanálech a ruinách. Živí se žebrotou, krádežemi, příležitostnou prostitucí, náruživě fetují. Malé komunity jim nahrazují rodinu. Ta vlastní je buď vyštvala na ulici, anebo ji sami zavrhli. Vypěstovali si až dojemný smysl pro solidaritu. Dovedou něžně milovat, ale i zabíjet. Někdo si přesně uvědomuje svou situaci, někoho už hubí drogy a nemoci. Čelit krutému světu ulice dětem pomáhá nejen dodržování jeho drsných zákonů, ale i jeho folklorní reflexe. (csfd.cz + moje úpravy)



Můj názor: Pro mě osobně neskutečně silná záležitost. Nemá cenu mnoho říkat či jinak popisovat - jen Vám v tu chvíli jde mráz po zádech a říkáte si, co jsou proti tomu vaše "problémy". Spojení dvacátého prvního století a těchto skutečností je nemyslitelné. A vidíte? Pořád se to děje.
Viewing all 30639 articles
Browse latest View live