Fantastická zvířata a kde je najít

November 23, 2016, 12:10 pm

≫ Next: Deset malých černoušků

≪ Previous: Zakázaný tour

$

0

0

Mlok Scamander přichází do New Yorku se svým záhadným kufříkem, ve kterém se nachází obrovská sbírka vzácných magických tvorů z jeho cest kolem světa. Co se může stát, když se nadaný britský kouzelník vydá do Ameriky a jeho zvířata (některá i trochu nebezpečná) uniknou z kufříku? (csfd.cz)

---

Můj názor: Když jsem říkala, že jsem od Prokletého dítěte nic neočekávala, možná to nebyla úplně pravda. Snažila jsem se nic neočekávat. U Fantastických zvířat jsem nic nečekala doopravdy - protože jsem o tom projektu vůbec nic nevěděla snad jen to, že by měl být "o života autora jedné z bradavických učebnic".

Páni! Jsem nadšená, rozesmátá i dojatá! Nechci příliš spoilerovat.
Z mého pohledu to nebyl jen film o kouzelnickém světě, ale nastavoval nám i zrcadlo - jak se chováme k sobě, jak se chováme k věcem, které neznáme a kterých se (přirozeně) bojíme. Nebylo by lepší se nejdřív pokusit porozumět než začneme odsuzovat, ničit a zabíjet?

A kdyby někdo nevěděl, co mi dát k Vánocům, tak hrabák se mi zdá dokonale rozkošný. MIMOCHODEM.

---

Deset malých černoušků

November 28, 2016, 5:30 am

≫ Next: Válka s mloky

≪ Previous: Fantastická zvířata a kde je najít

$

0

0

Autor: Agatha Christie

Počet stran: 203

Anotace: V neúprosném rytmu známého popěvku tu černoušků ubývá stejně jako hostů v luxusním sídle na ostrově, bouří odříznutém od světa. Jakási ďábelská síla žene podle předem připraveného plánu jednoho po druhém do záhuby, až nezbude žádný. Kam však zmizel vrah? (zdroj)

---

Můj názor: Nejsem čtenář detektivních příběhů a ke knize mě přivedlo divadelní zpracování, které jsem si zamilovala po prvním shlédnutí (výraz zamilovala není nejlepší, když mluvíme o 10 vraždách, že?).

Od začátku resp. prvních úmrtí, kdy začíná být jasné, že nejde o nešťastnou shodu okolností či snad sebevraždy, ale promyšlenou likvidaci si kladete dvě otázky: kdo a proč? Podezření můžete pojmout různá a z různých důvodů, ale Vaši podezřelí se postupně sami stávají obětmi... Až nezbude žádný.

Kniha je napsána čtivě, informace odkrývá postupně a záhada kyne do obřích rozměrů...

Deset malých černoušků, hostil děda Vševěd,

jeden z nich se zakuckal, zbylo jich jen devět.

Devět malých černoušků, chtělo sypat kosům,

jeden se včas nevzbudil, zbylo jich jen osm.

Osm malých černoušků, vyšlo si hrát před dům,

jeden z nich se potloukl, zbylo jich jen sedm.

Sedm malých černoušků, šlo naštípat klest,

jeden z nich se posekal, zbylo jich jen šest.

Šest malinkých černoušků, chtělo vybrat med,

čmelák píchl jednoho, zbylo jich jen pět.

Pět malinkých černoušků, k soudu spolu míří,

jeden z nich se soudcem stal, zbyly jenom čtyři.

Čtyři malí černoušci, nechali všech pří,

jeden z nich šel pasti klást, do světa šli tři.

Tři malincí černoušci šli ulovit lva,

medvěd sežral jednoho, zbyly jenom dva.

Dva malincí černoušci, chodili dvě hodiny,

jeden klesl na skále, a tak zbyl jen jediný.

Jeden malý černoušek, vztek měl na svět zrádný,

proto se sám oběsil - a tak nezbyl žádný.

Válka s mloky

December 1, 2016, 12:45 am

≫ Next: Dotazník pro milovníka knih

≪ Previous: Deset malých černoušků

$

0

0

Autor: Karel Čapek

Počet stran: 224

Anotace: Slavná antiutopická sci-fi z roku 1936 pojednává o rase inteligentních mloků, kteří se napřed nechají využívat jako levná pracovní síla, ale po čase se jejich populace přemnoží a začne lidstvo ohrožovat. Jelikož mloci nemůžou žít na souši, postupně likvidují pevninu a rozšiřují své mořské teritorium. Lidé je přitom stále zásobí nástroji a zbraněmi, ačkoliv vědí, že je mloci plánují zničit. (zdroj + moje úpravy)

---

Můj názor:

Jsem ohromena. Delší dobu se mi nestalo, aby mě kniha takto pohltila a toužila jsem jí věnovat každou volnou chvíli.
Překvapení bylo o to větší, že nemám ráda knihy, které čtenáře uvrhnou přímo do víru děje a celistvý obrázek si musí skládat postupně.

Zpočátku mi také činilo problém střídání či lépe řečeno doplňování jazyků, ale brzy jsem si zvykla.
Nemůžu mluvit o tom, že bych si Mloky zamilovala, protože člověk je tvor povrchní a líčení vodomilného, slizkého, ještěrkovitého a celkově nevzhledného tvora bylo příliš reálné. Přesto mi jich bylo upřímně líto - to, jak je lidé bezohledně vyčlenili z jejich přirozeného prostředí, zneužívali je, týrali a začleni do svých životů jako pouhé nástroje k plnění potřeb civilizace.
Vím s jakou myšlenkou psal Karel Čapek toto dílo - náležitý pocit by tedy byl zděšení. Ale já cítím jistý pocit zadostiučinění, protože to nebyli Mloci, kdo lidstvo zničil. Lidstvo se zničilo samo - rukou Mloků.
Kéž bychom si vzali ponaučení než přijdou další "Mloci".

Dotazník pro milovníka knih

December 5, 2016, 12:55 am

≫ Next: Diskuze č. 27

≪ Previous: Válka s mloky

$

0

0

Co se dotazníků týká, musím přiznat, že Silwiniel malinko vykrádám :D

---

1. Dáváš přednost paperbackům nebo tvrdé vazbě?

Z praktických důvodů tvrdé vazbě.

2. Co piješ při čtení?
Obvykle čtu při cestování a to je pak mým obvyklým nápojem voda.

Když mám příležitost udělat si knižní chvilku je to káva nebo čaj a občas i víno.

3. Staré nebo nové knihy? Které máš raději?

Nejsem si jistá, jak je tato otázka myšlena - zda dávám přednost novým knihám z knihkupectví či kouskům, co mají své odžito a končí v antikvariátech anebo jestli se četbou zaměřuji na tvorbu minulou/současnou. Proto se rozhodnuji zodpovědět obě verze.

Obvykle knihy dostávám jako dárek a tím pádem se jedná o kousky "z tiskárny". Zároveň dodávám, že jsem se nad tím nikdy moc nezamýšlela a svým způsobem mám tato nová vydání radši, protože staré knihy mají nepopiratelné kouzlo (a vůni!), ale nesnesu, když se mi při otevření jednotlivé stránky snáší k zemi anebo jsou tak zašlé, že se hůř čte (asi mám citlivější oči, přiznávám).

Kdybych měla pomýšlet na dobu vydání pak se zaměřuji spíše na starší tvorbu než novinky.

4. Čteš raději na veřejnosti nebo o samotě?

Pokud mě kniha zaujme je mi úplně jedno, zda čtu v soukromí svého pokoje nebo přeplněném kupé vlaku.

5. Můžeš jmenovat alespoň tři klasická díla, která zbožňuješ?

Sonety od Shakespeara.

Velký Gatsby od F. S. Fitzegeralda

Farma zvířat od G. Orwella

(Nemohla bych ještě pokračovat?)

6. Jaká je tvá nejoblíbenější dětská kniha?

Krteček je nejvíc!

7. Vedeš si knižní deník?

Jsem registrovaná na GoodReads.

8. Kde hledáš inspiraci na to, co si přečíst?

Obvykle u lidí, kteří se mi osvědčili pro svůj literární vkus. Například Angie. Jako dobrá inspirace slouží i stránka Tisíc knih.

9. Máš nějaký konkrétní systém, jak organizovat svou knihovnu?

Ne. Můj prostor je velmi omezený a proto knížky skládám jak Tetris v zoufalé snaze se vejít.

10. Jaký je tvůj nejoblíbenější film natočený podle knihy?

Když ponechám stranou svou Potterovskou mánii, pak to je Šifra mistra Leonarda.

Diskuze č. 27

December 9, 2016, 10:50 pm

≫ Next: Pouto se psem je nejpevnější na celé zeměkouli

≪ Previous: Dotazník pro milovníka knih

$

0

0

Vánoce nabízí spoustu témat.

Vybrala jsem si cukroví!

Jsem zvědavá na všechno, jaké máte nejradši, jaké pečete, jestli pečete, určitě Vás napadne x věcí, o kterých můžete psát! :)

---

My jsme jednoznačně pečící rodina :) Během podzimu se bavíme, jaké cukroví nesmí chybět, jestli vyzkoušíme nějaké nové (zase to neberte jako posedlost, neřešíme to celý podzim :D) a koncem listopadu/začátkem prosince se začíná péct. Mamka obvykle peče a já zdobím.

Upřímně napečené druhy cukroví nepočítám - máme spíše více druhů v menším množství.

Ustálené druhy jsou perníčky (hádám, že ty nechybí snad nikdy), linecké a vanilkové rohlíčky. Potom pečeme tvz. išelské dortíčky (těsto s oříšky, slepené krémem, polité čokoládou a ozdobené oříškem/dortovým sypáním) a ořechy (těsto na pracičky slepené krémem) a taky košíčky s krémem. Hitem posledních let jsou vosí úly a marokánky. Taky zkoušíme nové recepty - nepečené kuličky všemožných příchutí, pusinky, kokosky a jiné.

Taky pečeme buď vánočku nebo štolu.

Moje nejoblíbenější jsou išelské dortíčky (vždy je vyjím jako první).

Naopak nemám ráda linecké - prosím, podpořte mě někdo a řekněte, že jej také nemusíte :D U většiny lidí se setkávám s nepochopením a slovy "vždyť to je nejlepší cukroví!" A následuje tvrzení, že ten jejich rodinný, tradičný recept na linecké by mě určitě okouzlil.

A co vy a cukroví? :)

Pouto se psem je nejpevnější na celé zeměkouli

December 12, 2016, 6:20 am

≫ Next: Trabantem napříč Afrikou

≪ Previous: Diskuze č. 27

$

0

0

Do této rubriky nepřispívám často a vlastně si nejsem jistá, zda do ní spadá i následující článek.

Nemůžu mlčet.

Psí útulek v našem města pravidelně pořádá den otevřených dveří, kddy mohou lidé přinést krmivo a pochoutky pro psy, deky anebo finančně přispět na provoz útulku resp. veterinární ošetření psů. V těchto dnech je také možná prohlídka útulku.

---

Šla jsem mezi jednotlivými kotci a trhalo mi to srdce. Jsou tam štěňata, která snad byla nechtěná nebo pro majitele nezvladatelná. Jsou tam staří psi, kterým majitelé zemřeli a nikdo se o ně nepostará. Jsou tam psi, kteří byli vyhozeni na ulici (v lepším případě), o které se majitelé nezvládali starat.

Psi, kteří se bázlivě krčí v rohu kotce a klepou se od čenich po špičku ocasu, jak šílený mají strach. Strach z nás, lidí.

Jsou tam psi, kteří bojácně stojí za pletivem, ocas stažený až k břichu, uši připlácnuté k hlavě, že vypadají jakoby žádné neměly a štěkají v zoufalé snaze udržet si nás od těla. Nás lidi.

Psi, kteří skáčí kdykoliv projde někdo kolem a zoufalým kňučením žadoní o pozornost, o lásku.
Nejradši bych si je odvedla všechny. Všechny do jednoho bych si vzala a otevřela jim náruč, srdce.

Nemůžu pochopit a smířit se s tím, jací lidé jsou. Proč si někdo pořizuje psa, na kterého nestačí - ať už výchovou, prostorovými nebo časovými podmínkami? Proč se lidská neschopnost zamlouvá "problematickou povahou psa"? Jak někdo může vyhodit uzlík chlupů (lhostejno jestli se vám uzlík vejde do dlaně nebo mám přátelsky položí přední packy na ramena a kouká do očí) u silnice? Psi jsou stvoření plná lásky a všechnu lásku směřují k nám. K lidem. Proč jim neumíme oplácet? Proč si jich nevážíme? Proč je odložíme jako něco použitého, co ztratilo hodnotu?

...

Rozmýšlejte než psa pořídíte.
Rozmýšlejte i to, zda si nevezmete psa z útulku. Samozřejmě, že batolící štěňátko je úplně jiná liga oproti psovi z útulku, který má něco odžito a vy přesně nevíte co. Ale myslím si, že ty oči plné lásky a obnovená víra v nás stojí za adopci útulkového psa.

Vím, že si ho jednou přivedu.

"Pes má krásu bez ješitnosti, sílu bez krutosti a lidské ctnosti bez lidských vad."

Trabantem napříč Afrikou

December 17, 2016, 1:45 pm

≫ Next: Dobré ráno (Tomáš Klus)

≪ Previous: Pouto se psem je nejpevnější na celé zeměkouli

$

0

0

Trabantem z Prahy do Kapského města. 2 válce, 2 takty, 2 trabanty, 20 000 kilometrů. Pouštěmi, horami, pískem i bahnem. Proč? Protože to prý nejde.

Trabantem napříč Afrikou je film o cestě. O cestě, kterou stojí za to podniknout, i když si na ní tolikrát opakujete, už nikdy víc, a když, tak, ne trabantem. Bez příkras, bez scénáře, bez doprovodného štábu v landroverech. Bez jistoty, že dojedeme. Jedenáct afrických států, Tunisko, Libye, Egypt, Súdán, Etiopie, Keňa, Tanzanie, Zambie, Botswana, Namibie a JAR. Afrika nás pohltila, sežvýkala a vyplivla. Ohromené, odrovnané, odhodlané se vrátit. (csfd.cz + moje úpravy)

---

Můj názor:

"Trabantem? Přes Afriku? Co to je za blbost?" tuším, že taková slova jsem vypustila z pusy, když jsem čirou náhodou zahlédla právě začínající pořad v televizi s myšlenkou, že se jedná o velmi bláznivou, svéraznou a zcestnou napodobeninu Autosalonu či jiného seriálu pro moto-příznivce.

Mýlila jsem se.

Skromná parta na mě během chvíle udělala ten nejlepší dojem a jejich záměru přejet černý kontitent jsem začala fandit celým srdcem - obdivovala jsem už jen ten nápad, který přeměnili v realitu. Co více říct? Trabanti a jejich posádka si mě získala a jejich cesta byla neuvěřitelná - jak se dokázali vypořádat se všemi byrokratickými postupy, shánět vše potřebné, donekonečně opravovat neopravitelné a dojet do cíle.

Dobré ráno (Tomáš Klus)

December 20, 2016, 9:00 pm

≫ Next: Vánoční

≪ Previous: Trabantem napříč Afrikou

$

0

0

Dobré ráno všem! :)

---

Vánoční

December 23, 2016, 6:25 am

≫ Next: Anděl Páně 2

≪ Previous: Dobré ráno (Tomáš Klus)

$

0

0

Zdravím všechny čtenáře svého blogu,

už pár dní přemýšlím nad ryze vánočním článkem, ale nemohla jsem na nic přijít. Múza si vzala dovolenou (resp. pod tlakem zásadně nepracuje a tak z toho povídka nekouká) a nic ultra vtipného, originálního ani nic jiného mě nenapadlo.

A tak tu máme, co tu máme.

Diskuzi o cukroví už jsem rozpoutala (moc jsem se toho nedozvěděla, přátelé).

---

Vánoce to je...

...dřevěné stánky postavené na našem náměstí, poprášené sněhem či jinovatkou a vůně svařáku a medoviny, která se line všemi uličkami. Hrají tu koledy, je tu plno lidí a pořád stejné věci, ale je to neodmyslitelný symbol Vánoc v našem městě.

...když mamka začne vymýšlet, které cukroví napeče a jako první se vždycky pustí do perníčků, aby změkly.

...když jsou perníčky upečené a mamka investuje spousty energie do neustálého připomínání mi, že je mám nazdobit.

...když se mě babičky každoročně ptají, jestli mi mají něco vybrat nebo budu chtít radši peníze.

...jakmile mamka začne vymýšlet vánoční výzdobu, chce moje názory a pak mi řekne, že si z ní akorát dělám legraci a ona se zařídí podle svého.

...když mě mamka nutí, abych napsala Ježíškovi jinak se na mě vykašle.

Věci ryze vánoční...

Grinch!

Pelíšky!

Punč od mamky!

Jmelí!

Marné čekaní na sníh.

Lámání si hlavy nad správným dárkem.

Moje vztekání nad balícím papírem, všudypřítomnou izolepou a výsledným balíčkem neurčitého tvaru.

Možná bych mohla o Vánocích mluvit mnohem déle, ale nic se nemá přehánět. Šťastné a veselé, Vám všem! :)

Rogue

Anděl Páně 2

December 26, 2016, 1:48 am

≫ Next: Hallelujah (Pentatonix)

≪ Previous: Vánoční

$

0

0

Anděl Petronel stále pracuje u Nebeské brány, ale je přesvědčen, že by si zasloužil lepší službu. Jeho věčný pokušitel, čert Uriáš, začne Petronela ponoukat. Stačí utrhnout jablíčko ze stromu Poznání a bude vědět to, co ví jen Bůh! V potyčce se vzácné ovoce skutálí až na Zemi. Anděl - popleta a jeho kamarád čert-pokušitel musí šupem na svět jablko Poznání najít a přinést zpátky. V předvečer svátku svatého Mikuláše se zamotají do podivuhodného reje. Než se jim podaří jablko najít a vrátit tam, kam patří, bude třeba zažít velké dobrodružství a projít několika nebezpečnými situacemi. (csfd.cz + moje úpravy)

---

Můj názor: První díl se mi líbil moc a tak jsem napjatě očekávala, zda druhý díl udrží nastavenou laťku anebo půjde dolů. Je to skvělá podívaná! Nejsem si jistá nakolik zaboduje u nejmenších diváků, protože je tu spoustu vtipů, kterým nebudou rozumět.

Za sebe říkám - báječné, uvolňující a nekonečně vtipné.

Hallelujah (Pentatonix)

December 29, 2016, 11:30 pm

≫ Next: Snow Business (Simon´s cat)

≪ Previous: Anděl Páně 2

$

0

0

O Pentatonix jsem tu psala.

Tímto se skutečně vytáhli! Počet shlédnutí je neuvěřitelný, stejně jako to provedení.

Uvidíme se v novém roce, do kterého Vám pochopitelně přeji jen to nejlepší :)

Snow Business (Simon´s cat)

January 5, 2017, 12:52 am

≫ Next: Gravitace

≪ Previous: Hallelujah (Pentatonix)

$

0

0

A protože mezi první věci, které nám rok 2017 nadělil patří sníh (hned po mlze, díky které jsem neviděla ohňostroj) přijde mi tento díl kočičího dobrodružství víc než trefný.

Nezapomeňte si pustit zvuk :)

Další díly tady.

Gravitace

January 15, 2017, 1:38 pm

≫ Next: Eichmann show

≪ Previous: Snow Business (Simon´s cat)

$

0

0

Během zdánlivě rutinní výpravy do kosmu dojde ke katastrofě. Loď je zničená a Stone a Kowalsky zůstanou ve vesmíru sami, odkázáni jeden na druhého a směřujíc dál do temného vesmíru. Hluboké ticho dává oběma jasně najevo, že ztratili jakékoli spojení se Zemí... a tím i jakoukoli šanci na záchranu. Strach se pomalu mění v paniku, zejména když si oba uvědomí, jak málo kyslíku jim zbývá. Přitom paradoxně jediný možný způsob návratu je pokračování v cestě do hlubokého vesmíru. (csfd.cz + moje úpravy)

---

Můj názor: Film mi byl představen jako velmi kvalitní ba úchvatný. Nemůžu říct, že bych v něm našla něco, co by mě nadchlo nebo zaujalo. Jediné zajímavé byly "záběry" z vesmíru na naši planetu.

Eichmann show

January 18, 2017, 4:04 am

≫ Next: Cesta do fantazie

≪ Previous: Gravitace

$

0

0

Televizní režisér Leo Hurwitz v rozpáleném studiu v Jeruzalémě ostře sleduje tikající hodiny. Do začátku živého přenosu události, kterou budou sledovat stovky miliónů lidí v 37 zemích světa, zbývají poslední vteřiny. Začíná soud s Adolfem Eichmannem, strůjcem Finálního řešení a mužem, který za druhé světové války zorganizoval hromadnou deportaci a vyhlazení šesti miliónů Židů.

---

Můj názor: Víte, nelibuji si ve filmech s válečnou tematikou. Jsem si plně vědoma hrůz, které se odehrávaly a nedělá mi dobře sledovat to.

Nebude sledovat nic nového, film nepovede k žádnému významnénu převratu, neodhalí netušené. Svým způsobem se jedná o dokument, který sleduje cestu tehdejších dokumentarisů - s jejich nelehkou prací se pojí i jejich životní osudy, zásady druhých lidí. To, jak oni - dokumentaristé, scénáristé, producenti a společně s nimi celý svět, čekali, až Adolf Eichamann uzná svou vinnu.

Cesta do fantazie

January 23, 2017, 11:14 pm

≫ Next: Já obrazem

≪ Previous: Eichmann show

$

0

0

Desetiletá Chihiro je obyčejná japonská holčička. Když se se svými rodiči vydává poprvé do nového bydliště, jejich auto zabloudí na opuštěnou lesní cestu, vedoucí k záhadnému tunelu. Chihiro i její rodiče se vydají dovnitř a objeví cosi, co považují za opuštěný lunapark. Rodiče podlehnou lákavé nabídce občerstvení v opuštěných stáncích, ale záhy se promění ve vepře. Chihiro se snaží najít pomoc a narazí na tajuplného chlapce jménem Haku. Ten ji seznámí s duchy, kteří v noci lunapark obývají a najde jí zaměstnání u Yubaby, staré čarodějnice, která provozuje obrovské lázně, kam si chodí odpočinout milióny pozemských bohů a jiných fantastických bytostí. Zde se skrývá jediná možnost, jak může Chihiro zrušit zakletí svých rodičů a vrátit se do lidského světa. (csfd.cz)

---

Můj názor: Po kdysi dávno shlédnutém Zámku v oblacích jsem se vrátila k japonské animované tvorbě. Společně s princeznou Mononoke se Cesta do Fantazie řadí k jakýmsi pilířům tvorby H. Mijazaki (opravdu netuším jak ne/skloňovat). Očima dospělého jsem se dívala na film, který je určen dětem (resp. malým dívkám) a byla jsem přinejmenším unešená. Tolik fantazie? Tolik barev? Tolik neuvěřitelných věcí? Tolik emocí? Tolik síly? Vtipu i poučení?

Najděte si čas na shlédnutí :)

---

Já obrazem

January 27, 2017, 1:37 am

≫ Next: Angels (Within Temptation)

≪ Previous: Cesta do fantazie

$

0

0

U své oblíbené Silwiniel jsem objevila nadmíru zajímavou výzvu (a velmi dlouho jsem se chystala na její realizaci).

Úkolem je vystihnout sebe sama skrz fotografii - fotografie bude zachycovat max. 8 předmětů, které Vás nejlépe vystihují.

Samozřejmě nesmí chybět chybět vysvětlení vašich voleb.

Co tedy přináším jako svou charakteristiku?

---

Kniha - symbolizuje mou lásku ke čtení. Nemohla jsem vybrat jiný titul než ze série Harryho Pottera, protože jsem na jeho příbězích vyrostla, vždycky to ve mě zůstane. Vězeň z Azkabanu zůstává mým nejoblíbenějším dílem.

Sluchátka - protože mimo domov se bez nich prakticky nepohybuji. A jsou fialová!

Přívěšek - nosím jej stále. Lidé si často myslí, že mi jej daroval někdo obzvlášť blízký, když ho prakticky nedávám z krku a já je při té představě ráda nechávám. Pravda je, že jsem si jej koupila sama, náhodou a velmi levně (o to jej mám radši). Je to můj talisman.

Korálek na dready - ozdoba mé ozdoby.

Březový lístek - o BL jsem tu již psala v rámci táborových článků. Jsou to věci, na které jsem nejen hrdá, ale které mě také vystihují - svůj čas často a ráda investuji do druhých a zlepšování všeho okolo nás. Má to smysl.

Součástí projektu je i to, že mohu nominovat další bloggery, u kterých by mě duševní zpověď zajímala. Nebudu nikoho nutit, ráda si prohlédnu obrazy všech, kteří se zapojí :)

Angels (Within Temptation)

February 1, 2017, 3:08 am

≫ Next: Hrrr na ně!

≪ Previous: Já obrazem

$

0

0

Písnička, co do mého obvyklého hudebního šálku kávy příliš nezapadá.

Objevila jsem jí před lety a překvapivě si to pamatuji velmi dobře - byla zapracovaná do videa s tématikou Pirátů z Karibiku, které jsem tehdy zbožňovala. Teď jsem ji znovu objevila.

Příjemný poslech! :)

Hrrr na ně!

February 4, 2017, 4:11 am

≫ Next: Trpaslík

≪ Previous: Angels (Within Temptation)

$

0

0

Autor: Terry Pratchett

Počet stran: 486

Anotace: Ze zeměplošského moře se zvedla větrná korouhvička a teď najednou každý ví, kam vítr vane. Vynořila se nová země a staré spory. A když se dvě armády vydají na pochod, velitel Elánius z ankh-morporské Hlídky má jen několik hodin na rozřešení zločinu tak strašného, že do konce neexistuje ani zákon, který by ho postihoval. Ten zločin se jmenuje "VÁLKA".

Zeměplocha jde do války, a to s armádami sardinek, válečníků, rybářů, mihulí a alespoň jedním oddaným průvodcem vojenského tábora.

---

Můj názor: Opět se setkáváme s Městskou hlídkou. Téma (byť svým způsobem velmi aktuální) mě přehnaně neoslovilo.

Knize nechyběly vtipné momenty a proslulé pratchettovské "hlášky" (koho by napadlo napsat o výrazu sekačky, která právě zjistila, že si tráva založila odbory?). Pokud mě paměť neklame bylo to prvně, co jsem si u série Zeměploch uvědomila to palčivé a varující propojení s realitou.
...vztyčit sochu někomu, kdo se pokusil zabránit válce, není právě... nejvděčnější. Kdybyste zmasakroval pět tisíc vlastních mužů díky své naduté bezstarostnosti, to už bychom tavili bronz...
Za dokonalou dvojici považuji seržanta Tračníka a desátníka Nóblhócha - jejich diskuze, doplňování i to, jak si lezou na nervy, ale zároveň bez sebe nedají ani ránu, to je nepřekonatelné. Navíc Noby alis krásná Běta..? V samotném závěru mi přirostl k srdci i Jedenasedmdesátihodinový Ahmed - nebo spíš jeho údiv nad Karotkou.

Trpaslík

February 8, 2017, 11:38 pm

≫ Next: Akce LOL

≪ Previous: Hrrr na ně!

$

0

0

Obyčejná rodina z Nymburka. Jarda a Katka Staňkovi spolu vedou provaznictví v uličce u náměstí. V obchodních i rodinných strategiích se ale, slušně řečeno, dost často neshodují. Jejich patnáctiletý syn Luděk chodí do kvarty místního gymnázia, chtěl by se stát hip-hoperem, ale zatím se cítí spíš nepochopen. Dcera Janička by se zase navzdory všem ráda stala právničkou, jako její strýc Vladimír Novotný, nejobávanější nymburský právník. Vladimírova krásná žena Pavlína by něco moc ráda, ale vůbec neví, co by to mělo být. To děda Václav ví moc dobře. Má nejradši kaši, ovšem ne tu, co dělají v domově důchodců. Staňkovi, jejich příbuzní, známí a sousedé, nejsou, jak už to bývá, se svými životy docela spokojeni. Že by ale nakonec mohlo být i hůř, na to v rozhodující chvíli nikdo z nich samozřejmě nemyslí. (csfd.cz)

---

Můj názor: Nemůžete čekat nic velkého - do jisté míry je to velmi smutná podívaná (snad jsem naivní snílek, ale pořád si představuji, že takto běžný rodinný život nevypadá). Tato podprůměrnost ovšem dostává zajímavý kabát - kouzelného trpaslíka, který plní přání. Opravdu víte, co si přejete? A opravdu víte, co všechno může vaše přání způsobit?

Dívala jsem se hlavně pro zábavu - a té se mi dostalo, byť byla místy velmi přízemní. Nejedna hláška mě dostala do kolen a stejně tak několik postav, které svůj charakter znázornily dokonale (především z řad učitelů).

Akce LOL

February 13, 2017, 4:53 am

≫ Next: Kubo a kouzelný meč

≪ Previous: Trpaslík

$

0

0

Znám jen velmi málo lidí, kteří vám bez větších protestů nechají k nahlédnutí své doklady. Nejde tolik o to, že by se báli o své citlivé údaje, ale o to, že se smrtelně stydí za fotografii, kterou tam mají. Nijak se nevymykám a také jsem nejradši, když se nemusím prokazovat žádným z úředních dokumentů.

---

Nicméně v posledních týdnech došlo i na mě a bylo načase nechat si vyrobit nový doklad. Do úřední kóje jsem usedla s jasným cílem - mít na dokladu hezkou fotku.

Pozvedla jsem obličej proti objektivu. Ten se na mě výsměšně šklebil. "Pěknou fotku? Lol, tak počkej." jakoby mi vzkazoval. Nenechala jsem se zastrašit a ujišťovala jsem se, že budu vypadat báječně. Úřednice mě častovala nekonečnými pokyny o natočení hlavy, pozvednutí brady, shrnutí vlasů a stěžovala si, že mě fotoaparát řádně neostří. Především mě vůbec neupozornila, že mačká spoušť, foťák jen cvakl mou tvář netušící rozhodující okamžik a v hloubi duše mě začínalo být jasné, že na nových dokladech budu vypadat všelijak, ale rozhodně ne báječně.

Úřednice mi ukázala fotku. Opotila jsem se a v duchu přemítala, koho donutím dělat mi stálý doprovod, aby prokazoval, že nejsem osoba s omezenou svéprávností, přestože na dokladech tak vypadám. Objektiv se vítězně šklebil. "Naivko." vzkázal mi tiše.

Nevzdávám se. Až si za pár let nechám udělat nové, určitě budu vypadat skvěle.