Není žádným tajemstvím, že dramata Williama Shakespeara chovám ve velké oblibě. Stejně tak chovám dlouholetý sen navštívit některé z představení letních Shakespearovských slavností pořádaných v Praze. Letos se mi toto přání splnilo a natěšenější než malé dítě na Štědrý den jsem usedala k Romeovi a Julii.
Režie: SKUTR ( Lukáš Trpišovský, Martin Kukačka)
Délka představení: 2 hodiny, 20 minut (s přestávkou)
Obsazení k nahlédnutí
ZDE.
Scéna byla zajímavě (a moderně) řešená a v průběhu představení neprochází žádnou přestavbou, což jsem oceňovala - chápu, že mnohdy je nutné "změnit lokál", ale v některých představeních se to děje příliš často a to je únavné. Také mě zaujal prvek zrnkové kávy, který doprovázel celé představení a zastupoval nejeden předmět. Hudba byla naprosto dechberoucí a nejednou mě zamáčkla do sedačky a vyhnala emoce na ještě vyšší stupeň. Dokonale doplňovala dění na jevišti - byla zábavná i nebezpečná, smutná i radostná.
Představení se odehrává v duchu Shakespearovi mluvy (celá jsem se tetelila při poslechu úžasného překladu od Martina Hilského) a žádné výrazné změny jsem v něm nezaznamenala.
Líbilo se mi zapojení tanečníku - nejenže pozvedli estetickou stránku věci, ale spatřovala jsem v jejich rolích cosi metaforického (je možné, že mám příliš bujnou fantazii). Zdálo se mi, že symbolizují nekončící kolotoč života; nejen jako zrození a smrt, jak je známe, ale také "přerody a znovuzrození", které v životě prodělá každý člověk.
![]()
Nadmíru mě potěšilo, že se v představení objevily (pro mě) známé tváře z Klicperova divadla. Titulní roli Romea neztvárnil nikdo jiný než Jan Sklenář; mohu pouze chválit. Jeho projev nebyl nijak přehnaný nebo křečovitý, stejně jako vždy jsem mu věřila a byla jsem spokojená. Byl stejně dobře sklíčený jako bláznivě zamilovaný, moudrý a na druhé straně nekonečně pošetilý. Julii hrála ten večer Hanka Vágnerová a nemohu říct špatného slova - snad jen zajímavost, byla jsem překvapená tím, že má poměrně hrubý hlas. Julii ztvárnila dobře, dodala ji energii a živost, která pro mě v mnohých interpretacích chybí.
Druhou známou tváří byl Miroslav Zavičár, který zahrál hned několik rolí; měla jsem trochu strach, protože s jeho hradeckým projevem jsem ne vždy spokojena. Tady se ale neobjevilo žádné přehrávání nebo zbytečné pitvoření a moje obavy se tak nenaplnili.
Výraznými postavami byli Benvolio a Merkucio, Romeovi nejlepší přátelé. Byli velmi vtipní o tom není pochyb, ale na druhou stranu by mi nevadilo, kdyby ve svém předvádění polevili. Snad se mě to tolik dotýkalo proto, že Benvolio byl mnohem rozjetější než Merkucio a to pro mě jako pro velkou ctitelku předlohy bylo poněkud těžce stravitelné. Do třetice všeho dobrého a musím vychválit Tybalta (a jeho představitele). Tato postava dostává ve hře minimum místa a dokázal z něj vytěžit mnoho - vyjadřoval se jasně a úsečně mnohdy za něj více mluvil výraz jeho tváře a já tím byla naprosto unešená. Společně s otcem Julie, Kapuletem, tvořili jedinečné duo.
Oproti Tybaltovi měla mnoho prostoru chůva. Naďa Konvalinková dokázala vzbudit pocit, že tato role jí byla napsaná přímo na tělo. Povídala a povídala, přeskalovala od jednoho k druhému - bavila jednu stranu a uváděla tím do rozpaků nebo k šílenství tu druhou, byl to opravdu výkon.
Postava kněze/mnicha Vavřince přichází ke slovu až v druhé části hry a bylo mi to skoro líto, protože Saša Rašilov byl opravdu fenomenální. Intonačně se mu povedlo vtěstnat vtipy do Shakespearova rukopisu a ve spojení s jeho gestikulací a projevem to bylo neskutečné.
Paris pro mě byl postavou velmi zvláštně zahranou a dosud jsem nepřišla na to, co mělo být účelem/vtipem/posláním. Kapuletová mě nenadchla/neurazila a Montekovi měli velice málo prostoru, na kterém se obtížně projevovalo.
Suma sumárum? Jsem za to splněná přání upřímně nadšená a šťasná. Byla to výtečná podívaná, kterou každému doporučuji a doufám, že se na slavnosti zase vrátím.
