Po roční pauze jsem navštívila neoficiální otevírací akci jara, tedy Majáles.
Vzhledem k tomu, že je to studentská akce považuji lístky za předražené, kupovala jsem si je hned v první vlně v lednu a přesto stály přes 300 Kč.
Kromě ceny bych vytkla způsob, jakým mezi lidi poslali plánek areálu - na svých stránkách představili výbornou aplikaci pro Android, kterou si můžete stáhnout do mobilu. To je sice moc hezké, ale co mi, kteří Android nemáme? (Nehledě na to, že mnoho lidí prskalo, že ona zázračná aplikace nefungovala. V předvečer Majálesu byla ze stránek stažena). Pořadatelé avizovali, že plánek bude ke stažení i v PDF, ale odkaz na něj se nakonec neobjevil. Pár šťastných, co se do areálu dostalo mezi prvními viditelně obdrželo plánek areálu, ale akce pochopitelně nebyla vybavena nekonečným počtem a například já jsem měla smůlu. A tak se mi stalo, že jsem jednu stage prostě nenašla - sice jsem tam chtěla jít jen na jednoho interpreta, ale i tak mě to zamrzelo.
![http://hradec.majales.cz/img/samples/pruvod.png]()
Prvním, kdo vtrhl na stage byly Rybičky 48. Na jejich samostatný koncert bych se s největší pravděpodobností nevydala, ale vídat je na festivalech je fajn. Sršela z nich energie, bylo to pro ně první venkovní hraní po podzimu a zimě, který se tráví v klubech (ostatně tak to měli snad všechny kapely a jejich vystoupení byla pořádně napumpovaná). Nejsem znalec jejich tvorby, ale zahráli hity jako Vážené dámy, Zamilovaný/Nešťastná, Léto anebo Emily.
K mému velkému překvapení se po odehrání Rybiček vyprázdnil prostor před podiem a tak jsem si mohla užít svou oblíbenou kapelu
UDG z první řady. V březnu vyšla jejich nová deska Emotikon (více v reportu z
Královédvorského koncertu) a playlist obsahoval hodně písniček právě z nového alba; pilotní singl Intergalaktická, písnička, ke které vyšel klip Atomy, Prach a Dým s mocným textem anebo Magnety. Nezapomněli ani na svou starou tvorbu a já nadšeně skákala na známou Duši slečny Mai nebo Chimér a Kiss. Klukům nechybělo nadšení, skákali, lili po publiku vodu a užívali si atmosféry. Byla jsem spokojená.
Po UDG jsem se zrychleně přesouvala na Sto Zvířat, abych si vyposlechla alespoň kousek - byl to skutečně kousek, jen pár písniček, ale dle mého názoru jedny z nejlepších; G.O.P., Nikdy nic nebylo, Dáma s čápem a na závěr Škola!
Potom se objevil Jelen, byl to pro mě premiérový live poslech - jejich tvorba se mi moc líbí, je pohodová a odpočinková a jejich projev na mě zapůsobil velmi sympaticky. A ve chvíli, kdy zahráli Magdalenu jsem mohla začít vrnět blahem.
Koncert Xindla jsem víceméně strávila ve frontě na pivo, ale rychleji mi ubíhala, když jsem se kývala do rytmu jeho písniček. Jeho výstupy se nemění, jen občas přidá novou písničku, kterou zrovna vydal. Ovšem prověřené hity jako Anděl, Dysgrafik anebo V blbým věku u mě stejně vedou.
Po dlouhé době (od
JamRocku?) jsem viděla
Wohnouty a byla jsem za to moc ráda. Je to parta sympaťáku a na jejich písničky se dobře paří. Musím říct, že na plakátech byly inzerování jako Wohnout + Eva Pilarová a netušila jsem, co si o tom myslet - zda to je hloupý žert nebo Wohnouti radikálně změnili směr své tvorby nebo oč se jedná. Fanoušky mohu uklidnit, že Honza Homola a spol. nehodlají nic měnit na svém dosavadním způsobu života a tvorby jen pár písniček. Řekněme, že svůj výstup obohatili o známou písničku Rebelů. Paní Pilarová mě opravdu překvapila a byla skvělá.
Během Wohnoutů se na park snesla tma a zima. Mandrage jsme si poslechli v klidném tempu - jejich živému výstupu nijak neholduji, ale zahráli pro mě poslouchatelné písně. Neviděla jsem absolutně nic, protože na dohled podia se nedalo dostat, ale prý měli zajímavé oblečky.
Horkýže Slíže! Tuhle slovenskou partu můžu, jejich písničky jsou sice pořádně sprosté, ale v jejich případě mi to nijak nevadí. To jsou prostě Horkýže! Dovedete si představit, jak nadšeně jsem pařila, když v závěsu za sebou zahráli písničky Mam v pici na lehatku, Silny refrén, Malá Žužu a Ukaž tu svoju ZOO?!
Tečkou večera byla kapela Kryštof. Jejich výstup bych si bezpochyby více užívala, kdyby mi nebyla absolutně nesnesitelná zima. Zuby mi doslova cvakaly. Přesto jsem vnímala, že hrají Rubikon, Cestu, Křídla z mýdla, Atentát, Zatančím, Kapky deště nebo Srdcebeat. Jejich výstup byl (ostatně jako vždy) velkolepý, doplněný poletujícími konfetami, balonky, několika malými ohňostroji, Richard se na nafukovacím člunu plavil mezi lidmi na plošinu, odkud zpíval… Opravdu show se vším všudy.
Sady se opět vyprázdnily, do druhého dne zázračně uklidily, většina stromů to přežila, pořadatelé a kapely snad také. Zda se zúčastním i za rok si nejsem jistá, začínám mít z našeho Majálesu poněkud rozporuplné pocity; snaží se být světový, ale příliš se to nedaří. Servis je čím dál tím horší a cena čím dál tím vyšší; vábí mě opravdu jen to, že mám své interprety pár metrů od bydliště.
