Jak vycvičit draka

January 23, 2016, 1:00 am

≫ Next: Hello - cover (Walk off the Earth)

≪ Previous: Diskuze č. 23

$

0

0

Dobrodružství se odehrává na drsném Severu, který obývají ještě drsnější Vikingové a spolu s nimi i draci. Ti jsou jednoznačně nejdrsnější. Jediný, kdo není drsný ani trochu, je hlavní hrdina Škyťák. Vikinský teenager nějak nemůže zapadnout mezi ostatní obyvatele rodného ostrova Blpu, protože na rozdíl od nich spíš než svaly (kterých má pomálu), používá hlavu. Asi by se to dalo přejít, kdyby Škyťák nebyl synem náčelníka vesnice, Kliďase Velikána. Navíc se blíží Škyťákovo iniciační uvedení mezi dospělé Vikingy, které lze úspěšně absolvovat jediným způsobem - zabitím draka v souboji. Škyťák je naštěstí hlava otevřená a tam, kde schází hrubá síla, pomůže hlava, díky níž zkonstruuje samostříl, kterým zaútočí na nejobávanějšího z draků, prakticky nepolapitelnou Noční děs. Jediný výstřel změní budoucnost soužití lidského a dračího plemene na ostrově Blpu... (csfd.cz + moje úpravy)

---

Můj názor: Animovaný film, který podle mého názoru vůbec není pro děti :D Jak by mohli pochopit ty fóry? To je prostě pohádka pro dospělé. A od chvíle, co jsem zahlédla Bezzubku se obávám, že můj milovaný drak Šmak má konkurenci :D

---

Hello - cover (Walk off the Earth)

January 25, 2016, 11:30 pm

≫ Next: Horší než smrt

≪ Previous: Jak vycvičit draka

$

0

0

Písnička Hello od Adele nejspíš neunikla nikomu, protože zaplavila všechny hudební kanály a vyšplhala se na vrchol popularity.

V drtivé většině případů nejsem příznivkyně coverů, ale musím uznat, že tohle je jednak velmi nápadité a potom nadmíru povedené.

Opravdu stojí za poslech :)

Horší než smrt

January 28, 2016, 3:21 pm

≫ Next: Drákula: Neznámá legenda

≪ Previous: Hello - cover (Walk off the Earth)

$

0

0

Smrt čeká na každého z nás. Má ale jednu obrovskou výhodu. Když člověk leží nastrojený v rakvi a okolo ho oplákávají pozůstalí, zapomene se na vše, v čem nebožtík za života hřešil. V rakvi je už zkrátka každý za dobráka. V jedné britské rodině právě zemřela velká hlava rodiny a jeden z příbuzných se rozhodne, že nebude za pokrytce a vyjeví všem o zesnulém pravdu. A to nepříliš hezkou. Brzy na povrch vyplouvají temná rodinná tajemství, dávné zášti a křivdy, a každému konečně dochází, že členové rodiny k sobě nemají zdaleka tak blízko, jak se snaží předstírat… (csfd. cz)

---

Můj názor: Název filmu je sám o sobě skličující. Informace o snímku odkazují spíš k temné rodinné tragédii než ke komedii, která se na plátně rozjede. Ve chvíli, kdy si říkáte, že nic absurdnějšího už se nestane a chudáka nebožtíka už vypraví na jeho poslední cestu bez jakéhokoliv dalšího faux pas stane se další (ne)uvěřitelná věc, která vás jako diváka naprosto dostane do kolen a jako případného účastníka zcela odrovná - zda hrůzou, zoufalstvím či pobavením záleží čistě na nátuře.

Drákula: Neznámá legenda

February 3, 2016, 1:56 pm

≫ Next: Let it flow - Star Wars/Frozen parody

≪ Previous: Horší než smrt

$

0

0

Než se stal Drákulou, byl Vladem III., vládcem malé zemičky jménem Transylvánie, která se krčila ve stínu mocné osmanské říše. Dobře věděl, že jakýkoli odpor proti silnému sousedovi by znamenal jeho konec. Když ho však sultán "požádá", aby mu poslal tisíc chlapců včetně jeho vlastního syna coby čerstvé rekruty do armády, rozhodne se neuposlechnout. Aby porazil zlo a odvrátil nevyhnutelné, spojí se se zlem mnohem větším. Stane se Drákulou. Nezničitelným démonem, který je schopný porážet obrovská vojska, ale který zároveň ztrácí ty, jež svým zoufalým aktem zachránil. Své nejbližší. (csfd.cz)

---

Můjnázor: Draculu už jsme viděli mnohokrát a v mnoho provedeních - pro mě v této roli kraluje Gary Oldman. Tento film přinesl další a neotřelý pohled na věc, který mě minimálně zaujal. Historické či snad vědecké fakty jsem se v tomto ohledu odnaučila řešit už dávno.

Oslovilo mě, že Dracula nebyl vylíčen jako stvůra z pekel, která vraždí pro své potěšení. Byl vykreslen jako chrabrý muž, který se snaží ochránit své nejbližší a svůj národ - byť za cenu vlastního zatracení, kterému ovšem až do poslední chvíle vzdoruje.

Novodobý konec už nebyl ničím překvapivým, ještě jsem se nerozhodla zda byl filmu k užitku nebo jen zatěžujícím klišé, ale do jisté míry to byla divácká nutnost. Hra může započít.

Let it flow - Star Wars/Frozen parody

February 5, 2016, 8:10 am

≫ Next: Upoutávky na 6. sérii GoT

≪ Previous: Drákula: Neznámá legenda

$

0

0

Nemůžu se přestat smát. Dostává mě to už několik dní.

Upoutávky na 6. sérii GoT

February 7, 2016, 10:26 am

≫ Next: Zombie (The Cranberries)

≪ Previous: Let it flow - Star Wars/Frozen parody

$

0

0

Rod Lannisterů

---

Rod Starků

Rod Targeryenů

Vaše názory?

Zombie (The Cranberries)

February 10, 2016, 10:37 pm

≫ Next: Velký Gatsby

≪ Previous: Upoutávky na 6. sérii GoT

$

0

0

Ke čtvrtečnímu ránu jednu starší písničku :)

Velký Gatsby

February 12, 2016, 9:30 am

≫ Next: Jak měl skončit Jurský svět

≪ Previous: Zombie (The Cranberries)

$

0

0

Příběh Nicka Carrawaye, který opustí středozápad a na jaře roku 1922 se vydává do New Yorku, města ztělesňujícího uvolňující se morálku a populární jazz. Carraway hledá svou vlastní verzi amerického snu a usadí se nedaleko domu záhadného a časté večírky pořádajícího Jaye Gatsbyho a také kousek od své sestřenice Daisy a jejího záletného manžela s modrou krví Toma Buchanana. Nick se postupně stane součástí světa mimořádně bohatých lidí, jejich iluzí, lásek a zklamání... (csfd.cz + moje úpravy)

---

Můj názor: O tom, jak jsem si zamilovala knihu jsem se už zmiňovala a na film jsem kladla velké požadavky (nejspíš jako každý čtenář, který prahne po precizním zpracování oblíbeného příběhu bez scénaristických výstřelků).

Filmové zpracování označuji za velmi zdařilé a také věrné knižní předloze. Co se týká obsazení nemám prakticky, co vytknout. Snad jen u Jordan si nejsem jistá, zda se mi její ztvárnění líbilo či nelíbilo. Leonardo DiCaprio jako Gatsby byl skvělá volba - nechyběla mu lhostejnost a odtažitost ani zápal a nadšení, fantazie a smysl pro hru. (Mimoděk musím dodat, že v závěru filmu, kdy Nickovi vypráví svůj skutečný životní příběh a on - Gastby/Leonardo stojí na molu, opírá se o zábradlí, ruce má v kapsách a na sobě kalhoty s kšandami a košili, okamžitě mi naskočila představa Titanicu! To byl prostě záblesk Jacka Dawsona. Netuším, zda to byl podprahový námět nebo jen náhoda/styl Dicapriova hraní, ale na několik málo vteřin jsem zapomněla, co sleduju za film).

Pokud vás nadchla kniha neměli byste být zklamáni ani filmem.

---

Jak měl skončit Jurský svět

February 18, 2016, 1:38 am

≫ Next: Svobodnej národ

≪ Previous: Velký Gatsby

$

0

0

O tom jak měl skončit Pán prstenů jsme si už kdysi popovídali.

Jurský svět mě příběhově příliš nenadchl. A tohle video velmi trefně (a vtipně) vystihuje některé z mých pocitů. Navíc ten poslední fakt/připomínka není ani zdaleka záležitostí pouze Jurského světa s takovým nelogickým počínáním se setkávám takřka u každé filmové hrdinky.

Svobodnej národ

February 19, 2016, 11:12 pm

≫ Next: Pobertové a jejich druhé já

≪ Previous: Jak měl skončit Jurský svět

$

0

0

Autor: Terry Pratchett

Počet stran: 322

Anotace: Na křídových pláních nazývaných Vysočina jsou čarodějky zakázané - ode dne, kdy v lesích zmizel baronův syn. Devítiletá Tonička Bolavá si myslí, že její babička - moudrá pastýřka - byla čarodějkou, ale babička je mrtvá a když se teď začnou dít podivné věci, musí si Tonička poradit sama. Nejdříve se v říčce objeví podivná obluda, pak na souši bezhlavý jezdec a nakonec tvorové ze všech nejpodivnější - malí modří lidičkové v kiltech, Svobodnej národ, kteří si hledají novou keldu, tedy královnu. Jsou to Nac mac Fíglové, pidimužíci, neboli jak si často sami říkají "špirkové", kteří jsou nejšťastnější, když mohou krást, pít a bojovat. Pak se ztratí Toniččin mladší bratříček Čestmír, a má-li ho Tonička zachránit před královnou víl, musí spojit své síly s Nac Mac Fígly... (zdroj)

---

"Vildo! Pamatáš, jak jsem ti prál, že ti vždycky říknu, když bude čas, abys držel tu svou velkou chlebárnu zavřenou?!"

"Ajto, Robe."

"Výborně, tak toť byl přesně takový čas."

Můj názor: Předchozí přečtená Pratchettovka pro mě byla spásná v přítomnosti Zavazadla a Mrakoplaše. Jinak by mě Erik nijak výrazně dostal. O Pohyblivých obrázcích jsem se nenamáhala psát už vůbec.

Svobodný národ mě ale pobavil na nejvyšší možnou míru - Tonička je sice oficiálně hlavní postavou, ale pro mě hráli prim roli Nac Mac Fíglové. Jakmile se objeví můžete si být jisti, že nebude nouze o vtipné situace a ještě vtipnější hlášky. Tuším, že po Mrakoplašovi to budou mé nejoblíbenější postavičky.

Pobertové a jejich druhé já

February 22, 2016, 1:55 pm

≫ Next: Klobouk s oblouhou

≪ Previous: Svobodnej národ

$

0

0

Nemám ráda, když z Bena Barnese dělají Siriuse, ale tento obrázek mi přišel tak zajímavě udělaný, že jsem to jakoby přehlédla :)

Klobouk s oblouhou

February 26, 2016, 2:10 pm

≫ Next: Ze skla

≪ Previous: Pobertové a jejich druhé já

$

0

0

Autor: Terry Pratchett

Počet stránek: 352

Anotace: Tonička Bolavá je o něco (ale ne zase o tolik) starší než v knize Svobodnej národ. Skoro se nezměnila. Pořád ještě je to dívenka, z níž jde některým (hlavně zlým) dospělým mráz po zádech. Nastupuje do učení na čarodějku, přesně jak bylo dohodnuto, ale nic není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Pictmužíci, neboli špirkové, kteří si pyšně říkají Svobodnej národ Nac Mac Fíglů, jí slíbili, že dohlédnou na farmu jejích rodičů a Tonička v doprovodu paní Klíšťové vyráží. Jenže něco neviditelného je stále za nimi a ze všeho nejvíc to potřebuje silný mozek...(zdroj)

---

"...a nebylo to jen proto, že nás vykopla z Říše víl kvůlivá tomu, že jsme byli už ve dvě vodpoledne zhulený jak čibuky.."

Můj názor:
Nutno přiznat, že si nejsem tak úplně jistá, zda mám postavu Tonička ráda či nerada. Mám k ní poměrně neutrální postoj, což je nejspíš podivné, když mluvíme o hlavní postavě. Koho budete zaručeně nesnášet je mladá Anagrama - byť má v knize prostor takřka minimálně stačí první věta, abyste měli chuť vzít ji Toniččinou pánví po hlavě.

Na druhou stranu tu jsou Nac Mac Fíglové, které je podle mě nemožné nemít rád. Jsou to tak odhodlaná stvoření, která mnohdy nadělají víc škody než užitku, ale ty jejich hlášky!

A domov slečny Rovnovodovážné mi v něčem připomínal Weasleyovské doupě. Svou strukturou, útulností, vřelostí i "duchem" Osvaldem.

"To byl zas takový čas, kdy sem měl držet chlebárnu, Robe?"

"Uhodl´s, Vilíku."

Ze skla

March 1, 2016, 10:59 am

≫ Next: Burn (Ellie Goulding)

≪ Previous: Klobouk s oblouhou

$

0

0

Po čase tu je něco z mé tvorby. Zvláštní komentář nejspíš žádný nemám a jsem zvědavá, co řeknete.

V hrudi se mi rozpíná podivný pocit prázdnoty. Plíživá a chladná mlha, která se zmocňuje celého těla a mysli. Srdce působí dojmem zpomaleného filmu, mám halucinogenní pocit, kdy slyším každý jeho úder.

Buch.

Lidé kolem mě se míhají ve zrychleném režimu, dny plynou. Slunce vychází a zapadá, měsíc svítí, roste a ubývá. Vidím rozmazaně, všechno splývá.

Buch.

---

Cítím se vyčerpaná. Cítím, že nemůžu dál a chci se zastavit, ale přes všechnu upřímnou touhu se pořád vleču dál, škobrtám a klopýtám, dezorientovaně se natahuji po opoře. Nevím proč a kam jdu. Nic si nepřeju víc než padnout a zůstat ležet. Mělce oddechovat, nechat kanout slzy a sbírat síly. Síly na opětovné povstání, na uzdravení se. Jenže regenerace se nekoná, jsem ve tmě a klesám stále níž a níž. Vždycky může být i hůř. Dno je v nedohlednu, ač se to zdá s každou událostí méně a méně uvěřitelnější. Copak se mi může stát ještě něco horšího?!

Buch.

Na desce stolu stojí sklenka. Je to docela obyčejná sklenice, kterou má doma v poličce každý z vás a nikdo si ji nikdy lépe neprohlédne, nijak se nad ní nepozastaví. Nikdo ji k životu nepotřebuje, je to jen rekvizita.

Sklenice tu stojí, opuštěná a prázdná. Kousek od ní dopadají na desku stolu poslední paprsky slunce, sklo se topí ve stínech.

Já jsem ta sklenice. Stejně obyčejná, stejně prázdná, stejně nepotřebná, stejně křehká, stejně osamělá.

Buch.

Dost možná je ta sklenice plná. Ale není to vidět, protože je naplněna průzračnou tekutinou, ještě čistší než je voda. Ta tekutina je pro mě kyselinou. Pálí a štípe, neodbytně se vpíjí do ran, mučí každou mou buňku. Jsem plná strachu, vzteku, ponížení, nenaplněnosti a lítosti. Každý nádech je pro mě boj, každý úsměv divadelní maskou, každé slovo sprostou lží.

Buch.

Buch.

Sklenice se skutálela ze stolu, rozletěla se na tisíce kousků. Zase? Nanovo? Střepy leží na podlaze, jen zachroupají, když po nich někdo přejde. Drolí se na menší a menší kousky.

Kolik toho takové střepy snesou, než se z nich stane prach a pak zmizí docela?

Buch.

Burn (Ellie Goulding)

March 6, 2016, 1:40 pm

≫ Next: Deníček moderního fotra

≪ Previous: Ze skla

$

0

0

Nějak mě chytla. Dodává mi energii.

Deníček moderního fotra

March 8, 2016, 6:20 pm

≫ Next: Kobry a užovky

≪ Previous: Burn (Ellie Goulding)

$

0

0

Autor: Dominik Landsman

Počet stran: 197

Anotace: Už od útlého věku jsem chtěl být otcem. Ve školce všichni chtěli být kosmonauty, policisty nebo princeznami (dokonce i můj kamarád Vašík chtěl být princeznou). Já však ne. Já chtěl být otec. Ptali se mě: "A opravdu nechceš být kosmonaut?" Má odpověď zněla vždy rezolutně NE a stále jsem jim opakoval, že budu otec.
Jak roky plynuly, prošel jsem klasickým vzdělávacím procesem. Základní školu jsem bral jako nutné zlo, které musím přetrpět, abych si jako otec dokázal spočítat, kolik mám dětí. Na střední jsem se trochu oťukal a začal shánět matky ke svým dětem. Kupodivu jsem ale žádnou spolužačku neukecal. Jelikož žádná vysoká škola obor "otcovství" nenabízela, musel jsem jít na jeden z tradičních oborů a doufat, že ho nikdy nepoužiju. Svého snu být otcem jsem se nehodlal vzdát. A pár let po škole to přišlo. Stal jsem se otcem. Paráda. Jsem otcem již skoro dva roky, a když se ohlédnu, raději bych byl tím kosmonautem.

---

Můj názor: Jelikož jsem byla čtenářkou autorova blogu na jehož základě vznikla bylo pro mě jaksi samozřejmé ji přečíst - protože u blogových příspěvků jsem se bavila královsky.

Kniha mi možná okrajově připomínala Deník sprosté matky - ale nejspíš jen námětem rodičovství než reálnou inspirací. Na kolik moderní fotr využívá nadsázku si nejsem jista ;)

To, že jsem se bavila (a to tak, že docela dost) je nejspíš nejvýstižnější hodnocení knihy. Oddechová a nenáročná literatura, která vás nenutí k zamýšlení nad filozoficko-etickým problémem, která je plná sarkasmu a příhod, které píše sám život. Už mám v knihovně zamluvený druhý díl.

---

Kobry a užovky

March 13, 2016, 12:13 pm

≫ Next: Diskuze č.24

≪ Previous: Deníček moderního fotra

$

0

0

Užovka je ztracen ve svém vlastním životě. Je mu už skoro čtyřicet a nemá holku ani práci, přičemž cítí, že má poslední šanci sám se sebou něco udělat. Naskytne se mu šance, kterou nehodlá promarnit. Jeho bratr Kobra je magor, nezodpověděné dítě a feťák, bydlící s věčně opilou matkou. Staví vzdušné zámky a vykrádá chatky. Ve chvíli, kdy se ukáže, že by Užovka mohl být už konečně šťastný, se objeví Kobra. Užovka se mu rozhodne dát pořádnou lekci, situace se ale vymkne kontrole. (csfd.cz)

---

Můj názor:

Film jsem chtěla shlédnout především kvůli bratrům Hádkovým, které mám v oblibě. To, že snímek posbíral České lvy už byl jen příjemný bonus. Po shléhnutí jsem trochu... Rozpačitá? Zaskočená? Nebyl to film, byla to realita - nikdo nemůže mluvit o nadsázce, tohle se děje. Rodinu si nevybíráme, situace, co měly mít pevný scénář se vymykají kontrole.

Nemůžu říct, že by se mi to líbilo - ale ani, že by se mi to nelíbilo. Jsem ráda, že jsem to viděla.

Diskuze č.24

March 15, 2016, 10:15 am

≫ Next: Jak vycvičit draky (1. série)

≪ Previous: Kobry a užovky

$

0

0

---

Kožešinové farmy.

Zvláštní téma na diskuzi? Kruté téma? Ano. Zároveň nutné téma.

Nebudu sem vkládat drastická videa/obrázky ani detailně popisovat praktiky tvz. farem. Vlastně mě překvapuje příznivsko farma - nebráním se přirovnání ke koncentračnímu táboru. Zvířata žijí v naprosto neodpovídajících podmínkách, po tisících se tísní na malých prostorech, trpí nedostatek základních věcí a jsou usmrcování v plynu - to proto, aby se nepoškodila kožešina (mimochodem podle české veterinární inspekce se jedná o humánní způsob usmrcení).

Proč tato zařízení ještě vůbec existují, proč je trpíme? Nežijeme v pravěku, kdy bylo odívání do kožešiny jedinou možností ošacení (a nezmiňuji fakt, že zvíře si předtím než posloužilo pračlověku, prožilo několik let v přirozených podmínkách a naši předkové upotřebili vše z úlovku). Pokud je pro někoho nezbytné zdobit své oblečení kožešinou nechť sáhne po kožešině umělé - technika pokročila natolik, že rozdíl laické oko nepozná.

Všechny paničky a manažery, kteří mají cokoliv v kožešině, bych nahnala na farmy, ať vidí, co se kvůli nim děje - ignorují lidé tohle utrpení záměrně nebo to skutečně nevědí? Ať si prohlédnout celý proces, který musí nebohá stvoření podstoupit jen kvůli jejich parádě. Smrt - byť jakkoliv krutá, pak už musí být vysvobozením.
Vyspělý svět, ve kterém trpí nádherná zvířata, kterým člověk násilím vzal právo na život. Jen kvůli "ozdobě".

Plynule vás odkazuji na společnost OBRAZ, která bojuje za zákaz kožešinových farem v ČR - a začíná to vypadat nadějně. Můžete podepsat petici. Můžete jejich články sdílet. Můžete se k nim přidat. Můžete o tom říct rodině, přátelům. Můžete cokoliv. Prosím.

Jak vycvičit draky (1. série)

March 18, 2016, 5:10 am

≫ Next: Voxel, UDG a Xindl X tour 2016

≪ Previous: Diskuze č.24

$

0

0

Fantasy seriál, pokračování úspěšného filmu Jak vycvičit draka. Příběh diváky zavede opět do světa draků. Vrací se některé postavy i jejich dabéři, ale objeví se i postavy nové. (Seriál je dějově zasazen mezi první film a jeho sequel).

---

Hníva: Ty bestie (draci) nemají mezi civilizovanýma lidma, co dělat!

Tlamoun: Tak jako ty, Hnívo. Proč myslíš, že jsme ti postavili barák tak stranou?

Můj názor:

Filmem jsem byla nadšená díky roztomilosti draků a jejich rozpustilostem (hlavně díky Bezzubkovi). Od seriálu jsem nečekala nic kromě toho, že se budu moc dál obdivovat drakům.

Víte co? Tohle není vůbec pro děti - to je prostě kreslený seriál pro dospělé :D Protože já u toho často slzím smíchy a nejsem si úplně jistá, zda děti mohou všechny ty hlášky pochopit. Nejde jen o hlášky, ale i o výrazy postav a to, co dělají, když zrovna nejsou v hlavním záběru. Každý díl s sebou samozřejmě nese jisté poučení, zkušenost, což by se dalo brát jako prospěšné pro děti např., že nejvíc se toho dosáhne, když táhneme za jeden provaz, někteří lidé nejsou tak špatní, jak jste si mysleli apod.

Z postav mám snad nejradši dvojčata Ťafana a Rafanu - oni jsou úplně hloupí, ale velmi vtipně hloupí. Draci jsou jedničky, jejich výrazy i jisté úskoky jezdcům (hlavně, co se týká Tesáka, který odmítá přiletět nebo se rozplápolá, když má jezdce v sedle) jsou zábavné. V posledních dílech první série mě okouzlili draci Žíravci, kteří mají zatím pouze vedlejší roli, ale doufám, že jsem je neviděla naposled - byli prostě skvělí.

Ano jsem nadšená a je mi jedno, jak moc dětinské to je. Doporučení!

Rafana: *dá Ťafanovi facku*

Ťafan: Tvrději! Řekl jsem, že chci vidět hvězdičky!

Rafana: *dá Ťafanovi pěstí*

Voxel, UDG a Xindl X tour 2016

March 20, 2016, 6:25 am

≫ Next: Garfield ve filmu

≪ Previous: Jak vycvičit draky (1. série)

$

0

0

Ačkoliv se shovívavým úsměvem říkám, že z období, kdy jsem několik hodin v mrazu čekala na první ranní vlak nebo podupávala před stage pár hodin dopředu, abych chytla dobré místo už jsem vyrostla, koncerty mám ráda pořád. Byť je nenavštěvuji s takovou frekvencí jako dříve.

Má oblíbená a čtenářům blogu dobře známá kapela UDG vydala nové CD a to byla ideální příležitost vyrazit na jejich koncert. Vyrazila jsem do Dvora Králové nad Labem a navštívila tamní Zábavní centrum - nebo snad kulturní dům (?) Zálabí. Jsou to prostory starší, ale nemůžu říct, že by se mi tam nelíbilo. Několik barů, pár míst na sezení, možnost pohybu, líbilo se mi tam.

UDG vyrazili v osvědčené sestavě, na tour přizvali Voxela a Xindla X. Se všemi interprety už jsem měla tu čest a těšila jsem se.

---

Večer zahajoval Voxel - vždy byl svým projevem a písněmi podobný Tomáši Klusovi, ale jak jsem psala v recenzi na JamRock, Klus trochu zintenzivnil své vyznání a víc povídá (a ne zcela smysluplně) než zpívá. Bohužel Voxel také trochu víc mluvil než zpíval - zatím sice smysluplně, ale nemám pro tento projev slabost. Když zpíval, byla jsem spokojená jako želva, i když mě malinko zamrzelo, že nezazněl Hitmaker. Na druhou stranu to vyvážila tklivá písnička V čase zpátky, kterou jsem slyšela jako novinku v Chrudimi a moc se mi líbila.

Středobodem večera byla parta UDG. Přijeli plni energie a odhodlání propagovat novou desku - ráda jsem si poslechla jejich tvorbu, která se vrací k jejich původní nátuře. Předchozí deska Akrobat totiž přinesla jisté inovace a pokus vydat se novým (více umělým) směrem. Nebyl to špatný pokus, tuto desku mám ráda, ale nebyla to přesně ta UDG, které jsem začala poslouchat. Emotikon (tedy nové album) je v jistém slova smyslu návrat ke kořenům. Písničky, co zařadili na koncertní set jsem si poslechla se zájmem, zařádila si na Intergalaktickou, kterou vypustili s předstihem a už jsem znala její text. Jejich CD už se hřeje u mě doma a poslechla jsem jej několikrát - velmi dobře odvedená práce!

UDG - Intergalaktická

Nechyběli samozřejmě ani staré známé písničky - jak jen umím blbnout na Chimér a Kiss nebo na Duši slečny Mai? Závěrem nebyla samozřejmě jiná písnička než Hvězdář. Tour jim začalo už koncem února, ale CD vyšlo teprve minulý týden a proto jsme si odbyli jeho křest - je to skoro dojemná chvilka. A pak schovej se kdo můžeš, protože šampaňské v dreadech opravdu nechcete.

Po UDG přišel na řadu Xindl X, jeho tvorba je pro mě velmi klidná a pohodová a taky skoro neroznatelná - nic ve zlém, ale všechny jeho písničky jsou na jedno brdo. Nicméně jsem se kývala do rytmu a užívala si pohodu koncertu.

Závěr přinesl společný set - na podium se objevil Voxel, UDG i Xindl a společně zazpívali své písničky. Od Voxela to byl samozřejmě Trip, UDG přinesli Cowboye hip hop (mohla jsem se zbláznit radostí) a Xindl zahrál Casio v jehož závěru velmi vtipně a veršovaně představil všechny ty, kteří byli na podium.

Co víc říct - povedený večer se skvělou hudební atmosférou.

Garfield ve filmu

March 24, 2016, 10:43 am

≫ Next: Kam jedeme, tati?

≪ Previous: Voxel, UDG a Xindl X tour 2016

$

0

0

Kocoura Garfielda má každý rád. Válí se v křesle, kouká na telku a pochutnává si na svých oblíbených lazaních. Sem tam se pustí do svého páníčka Jona, i tak je ale králem vlastního vesmíru. Jednoho dne vezme Jon Garfielda k překrásné veterinářce Liz Wilsonové, odkud si přinesou domů malé vrčící nic, co běhá za vlastním ocáskem a které Garfield k smrti nenávidí - pejska Odieho. Garfieldova mise je jasná - dostat čokla z domu! A tak když se Odieho zmocní zvrhlá místní celebrita Happy Chapman, jeden by si myslel, že se Garfieldovi uleví. Ten se však k překvapení všech vydává na záchranu svého štěkajícího a všekousajícího přítele. (csfd.cz + moje úpravy)

---

Můj názor: Ve své podstatě je Garfield velmi zlomyslný tvor, který přemýšlí jak obrátit situaci ve svůj prospěch. I přes tyto nepříliš transparentní vlastnosti se v něm čas od času probudí dobré srdce (i když v jeho značně ironizovaném pojetí). Bavila jsem se, co víc říct.