Malebná vesnička Výrava, snadno dostupná z Hradce Králové, Jaroměře, Třebechovic, Dvora Králové, Náchoda a pár dalších měst je proslulá svým letním parketem, kde se po celé prázdniny pořádá mnoho akcí a koncertů.
Výrava má 390 obyvatel. Ale včera v noci se nás tam sešlo 10 tisíc. ( takto přesně počty nejsou z mojí hlavy, ale od Richarda Krajča. Tak nebo tak, je to výkon, zaznamenat jsem to musela). A ten počet byl zasloužený. Na pomyslné zakončení léta se totiž sjeli nadmíru zvučná jména.
Mandrage.
Tomáš Klus a jeho Cílová skupina.
Kryštof.
Dříve než se začnu rozplývat nad koncertem musím vyzdvihnout organizaci. Z důvodu nadměrného zájmu byla celá akce přesunuta na louku za areál a i tak bylo vyprodáno. I přes masu lidí, která se sjela všechno probíhalo v klidu a poměrně organizovaně a přehledně, každý měl svůj úkol a ten plnil. Místo pro parkování, rychle ubíhající fronta u vstupu, ohrazený areál s lidovými cenami, stánkový monopol Gambrinusu a šunkových klobás a neopomenutelné záchodky - bylo jich dost :D (Pořád mě straší
Votvírák a jeho nevybavenost). Nic co bych zkritizovala.
Úvodní skupinou byla Mandrage, s názory na ně se pořád peru. Tuším, že jsem je včera viděla počtvrté (?) a asi bych to označila za ten nejlepší výkon, který jsem od nich viděla. Trochu jsem se nudila, pravda, jejich písně se nesou v podobném tempu, rytmu a ani texty nejsou vrcholem , nicméně k mému překvapení neměli ani tak nabubřelé vystupování jako obvykle.
Děsí mě kytarista Bolan, který si svou dredatou hlavu nechal zpoloviny vyholit a vypadá to opravdu děsivě. Potkat ho v noci, zakousnu se do stromu a dělám suchou větev. Ale známe to, proti gustu…
Nejsem vzorným posluchačem této kapely, proto mi u většiny unikal název písně a taky mi celkem splývaly dohromady, ale zaznamenala jsem rádiem provařené hity - Hledá se žena, Františkovi lázně, Mechanik a taky Šrouby a matice.
Zapřídavkovali, zašaškovali, sundali svoje vlajky a zmizeli.
Ve chvíli, kdy se na podium objevil Tomáš Klus jsem se musela začít culit - tak jako vždy. On s sebou nese takovou dávku optimismu a dobré nálady, že nejde se neusmívat. Připadám si jako trouba, na tváři úsměv co se blíží křeči, ale ono to nejde jinak. Kdo zažil jeho výstupy, určitě mi rozumí.
Tomáš si přivezl svou Cílovou skupiny a mimo jiné měl ten večer nadměrné štěstí ohledně svých kytar, co písnička to mu rupla struna. Blíží se konec sezony a snad ten Tomáše dohnal k tomu, aby se vrhl mezi své fanoušky - a jako na potvoru já zrovna nebyla vepředu! :D
Jeho výstupy se vezou na vlně pohody, nechyběla obvyklá improvizace, do které nás zapojil tím, že jsme zpívali refrény. Nebylo to nic těžkého, šlo o slova "Nanananaj", ale ta chvíle, kdy on vám skládá z hlavy neuvěřitelné a co víc vtipné věci a pak těch deset tisíc lidí na povel spustí "Nanananaj" to je opravdu mazec a naplňoval mě přitom nepopsatelný pocit.
Kromě improvizace, vtípků a úsměvných grimas a vyzývání nás k tomu, abychom milovali lásku nám Tomáš zahrál písničky, které jsme chtěli slyšet. Byla to zamilovaná Nina, která ho vynesla do povědomí českých posluchačů, politickou Pánu Bohu do oken (jak poznamenala kamarádka bylo by dobré se dožít dne, kdy tahle píseň nebude aktuální), cituplné vyznání Chybíš mi (to jsem dlouho neslyšela, měla jsem radost!), pomalou koncertní verzi Panenky (tahle písnička je dokonalá) a mnoho dalších, mohla tu vypsat celý set.
(Výrava z pohledu Kryštofa)
Už jsem si tak nějak zvykla, že skupina Kryštof a její vystoupení jsou precizní a perfektní. Ovšem v maličké Výravě jsem neočekávala nic extra, nemyslela jsem si, že by mě mohlo něco překvapit. Těšila jsem se na ně, ale nepomyslela jsem na show, jakou si přivezli například na
Majáles.
Spletla jsem se.
Zpočátku to bylo docela obvyklé, výběr písní zůstal od
JamRocku nezměněn, nebyla jsem tedy počínajícími tóny nijak překvapená, užívala jsem si
Rubikon a Inzerát, Cyráno… Až si Krajčo vzal slovo a začal mluvit o tom, jak poskytoval rozhovor rádiu - a že se ho moderátorka ptala, proč ještě nikdy neskočil do publika a nenechal se nést davem, tak jako to dělají mnozí jiní umělci. Richard to označil za dobrý nápad, nicméně tehdy prohlásil, že to dosud neudělal, jelikož měl pocit, že není vhodná příležitost - ale až ji jednou ucítí tak se mezi publikum vrhne. To už jsem si stoupala na špičky a pochybovala jsem se, že by se tak odvázal - vždyť už na JamRocku se zdálo, že šipku do davu skočí a nakonec odhodil jen tričko. Brada mi poklesla údivem, když Richard seskočil z podia, stoupl si na hrazení a opravdu padl do napřažených rukou svých fanoušků. Ti ho ponosili prvotřídně ani jednou s ním nezakolísali, poslali si ho do pěkného kolečka. Myslím, že nejen oni z toho mají zážitek i Richard se smál na celé kolo, označil to za bombastický zážitek, slíbil že umělý nehet, který má v pravém stehnu po koncertu vrátí, pobavil nás hláškou "A teď se přiznejte, kdo mi z kapsy ukradl trsátko!" a koncert v povznesené náladě pokračoval dál.
Vznášeli jsme se na Křídlech z mýdla a koncert tak neskutečně rychle utíkal! Přišlo mi to jako pár minut - snad deset?! A tak jsem se nestačila divit, když oznámili poslední píseň. Těch mých deset minut bylo téměř hodina.
A ovšem, že jsme si vytleskali přídavek! Ještě než spustili oznámili nám, že v říjnu dají na internetu volně ke stažení DVD, které natočili během svého turné. Ale můžeme za něj i zaplatit - částka dobrovolná. Výtěžek bude věnován dětské onkologii. A abychom byli motivovaní, kapela Kryštof učiní počáteční vklad ve výši 50 tisíc. Považuju to od nich za skvělé gesto a chystám se přispět.
Přídavkem byl Atentát, mnou oblíbený Obchodník s deštěm, kde nám dával Richard velký prostor a užíval si tu atmosféru, nikdy to na něm nebylo vidět víc. Poslední písní byla Cesta - očekávala jsem ji i ten večer a tiše doufala - doufala v to, že by se na podium mohl vrátit Tomáš Klus, který tuhle písničku nazpíval společně s Krajčem. A mohli by si ji dát spolu. Nebyla jsem jediná, kdo v to doufal, ale k nesmírné lítosti nám Richard sdělil, že k tomu nedojde, neboť Tomáš už odjel. Už dlouho si ji chtějí zazpívat společně, ale bohužel ani dneska to nevyjde. Ale že nám zazpívá písničku sám a snad nebudeme moc zklamaní. A tak začal, my jsme trochu krčily ksichty, ale co se dalo dělat?! Lepší než nic.
A že my taky všechno sežereme! Přesně na tom správném místě, vyběhl z back stage Tomáš Klus a k songu se přidal. Moje (a vlastně nejen moje) radost neznala mezí. To bylo to nejkrásnější zakončení, ta nejlepší verze jakou jsem kdy slyšela, bylo to tak úžasné, magické a posvátné a vůbec - myslete si co chcete, že tak vyvádím kvůli písničce, ale kdybyste tam byli, chápali byste mě. Naprosto, ale naprosto boží atmosféra, vychutnávala jsem si to a přála si, aby nikdy zpívat nepřestali.
Nakonec se společně poklonili (Klus a Kryštof… Mandrage buď odjeli anebo nepokládali za důležité se dostavit i když Krajčo řekl, že závěrečnou společnou děkovačku by to chtělo) a pak když už se zdálo, že to nemůže být lepší, se Richard rozběhl a vyskočil a v tu chvíli, kdy on byl ve vzduchu, vyletěla první petarda a začal excelentní ohňostroj. Byl monstrózní, opravdu mě překvapil svou velikostí, několikrát už jsme se chystali tleskat a jásat a ona ještě vyletěla petarda. Nádhera!
A tak skončil koncert ve Výravě. Už mám pár koncertů a festivalů za sebou - Výrava je možná místo, které těžko najdete na mapě, možná se tam pořádají směšné akce pro okresní kapely a kapelky, které za hranicemi Královéhradeckého kraje nikdo nezná, možná Vás neuchvátila jména tohoto letního trojkoncertu anebo nevím co, ale tohle byl jeden z nejkrásnějších koncertů, jaký jsem kdy zažila!
První týden ve škole nám uběhl jako voda. Více i méně úspěšně se snažíme sžívat se školním režimem, vstávat v časných hodinách na budík, dobíhat autobusy, přezouvat se, zdravit, uklízet po sobě třídy a dávat v hodinách pozor. Opravdu to není jednoduché.
