Neplánované akce bývají ty nejlepší. To se mi opět potvrdilo, když nečekaně zazvonil mobil a kamarádka mě vytáhla na akci.
Tylova léta, hradečákům důvěrně známý večer, kdy se v kulturním domě sjede několik ( v zásadě populárních) kapel. Večer oblíbený především u mladých lidí, kteří se baví co to jde a snaží se všemi silami připoutat k odcházející letní atmosféře.
"Nikdy jsem na takové akci nebyla, nikdy jsem nebyla koncertu, půjdeme úplně dopředu, co říkáš?" navrhovala Danča a upírala na mě svoje velké oči.
"Jo?" zeptala jsem se nejistě. "Nevím, zda bych ti neměla popsat tu hysterii až se na podium objeví Vítek."řekla jsem.
Hlavními hvězdami letošního roku byla totiž kapela Mandrage. Ani můj důkladný popis a houstnoucí dav kvílejích puberťaček Danču neodradil a tak jsem si odešla koupit vodku s džusem a statečně jsme se s ní ponořila do davu. Vlivem sil odstředivých, gravitačních i jiných jsme opravdu stály pod podiem, přesně uprostřed, měly jsme tedy výhled vskutku nepřekonatelný.
Mandrage se připravili důkladně, vylepšili podium vlajkami a pak před nás vtrhli se svými hity. Byl to příjemně ubíhající výstup, kývali jsme se do rytmu, podupávali, skákali a tančili.
Koncert končil, kluci vyběhli vpřed, poklonili se a bubeník Matyáš hodil paličky nazdařbůh do publika. Automaticky jsem před sebe natáhla ruce, spíš než ve snaze něco chytit si bránit obličej před letícím předmětem. A tak aniž bych sama věděla jak se mi najednou prsty obtočily kolem kusu dřeva - "Tys to chytla?!" zareagovala nadšeným a nevěřicným výkřikem zároveň Danča a vrhala na mě závistivý pohled. "Chci taky, nemá ještě?" zaskučela se smíchem.
"Páni." vydechla jsem. "První co kdy chytím a zrovna od Mandrage." zavrtěla jsem hlavou, ale spokojeně jsem si paličku držela. "To si dám za rámeček." ujistila jsem ji a připojily jsme se ke skandování žadonícím o přídavek.
