Píše se rok 1947 a doba přeje smyslnosti, extravaganci, humoru a nekonečnému očekávání. Ivanu Heinzovi, pohlednému dandymu a vtipnému provokatérovi je právě devatenáct. Utíká z domova, aby se vydal na nekonvenční pouť oslavující svobodu a umělecké ideály. Žije přítomným okamžikem, obdivem k surrealismu a krásným ženám. Život se zdá být báječný, pokud ho vychutnáváte v cigaretovém kouři, lehkém opojení likérem a po boku fascinující, krásné a zkušené ženy.
Ivan píše básně a vrhá se nadšeně do zničující romance s nezávislou a bisexuální Janou. Akční život plný inspirujících erotických her, hádek, výbuchů smíchu, dobové taneční hudby, ale i dramatických politických změn, prožívají čerství milenci naplno. Komunistický režim však začíná ukazovat svou represivní tvář. Ale Ivan a Jana jsou jako lehkonozí tanečníci na ostří žiletky. Není důležité, co bude zítra. Důležité je, co je teď a jak silně mne dokážeš milovat! Vyhýbají se povinnosti pracovat, spřádají fantastické plány do budoucnosti, živí se drobnými krádežemi a plánují útěk do Paříže. Střet s mocí však přichází tvrdě a nečekaně… (csfd.cz)
Můj názor: Film, ve kterém se díváme na svou nedávnou minulost. Děsivou minulost, kterou mnozí znovu přivolávají a tvrdí, jak za těch dob bylo dobře. Bylo dobře, když člověk nemohl svobodně cestovat, mluvit, nakupovat, žít?! To mě opravdu děsí.
Ale k filmu. V hlavní roli Kryštof Hádek, kterého mám ráda a tahle role se k němu hodila. Tak jako dnes mnozí mluvil k něčemu co nechápal, hlásil se k marxismu, o kterém netušil nic moc, jen mu to přišlo jako zábava. Okouzlující bohémek, který navzdory tomu, jak si koledoval dopadl relativně dobře.
"Strach? Ne, já nemám strach. Vždyť jsem přežil koncentrák." něco v přibližně takovém znění vypouští z úst postava Jana Krause. V závěru filmu zjišťujete, že byl režimem odsouzen k trestu smrti. Mrazivé.
Film určitě doporučuju.