Vysvitlo slunko, studentům se začala zapalovat lýtka, přiblížily se maturity a taky letní prázdniny, opeřenci si prozpěvují, květiny kvetou - zkrátka přišlo jaro. Vzduch krásně voní, země duní….
Přišel čas Majálesů.
Ač to delší čas vypadalo, že ten v Hradci Králové se konat nebude, neboť tradiční útočiště Majálesu je v nyní (božsky) rozkopaných Šimkových sadech nakonec se město a organizátoři domluvili, přístupná část sadů byla využita a stage expandovaly ještě na protilehlou loučku a mohlo se začít.
Byla pozvána zvučná jména, připravena všemožná lákadla tradičního i netradičního rázu, vstupenky v prodeji, v očekávaný den vysvitlo slunce a mohlo se začít slavit - jaro, studentský život a vůbec všechno co jste chtěli.
Mrzelo mě časové uspořádání výstupů - nestihla jsem kapely/ zpěváky, které jsem stihnout chtěla, nakonec jsem to brala vylučovací metodou - koho vidět musím, chci, koho ještě letos uvidím, koho oželím aj. A byl to boj. A tak jsem nakonec prakticky celý Majáles strávila před Gambrinus Excelent stage a musím říct, že nelituju. Rozparádilo se to na jedničku.
Dlouhej tah - jedna ze studentských kapel, které vyhrála internetové hlasová. Chtěla jsem někoho jiného, ale ve finále jsem se nechala ukonejšit tím, že hrají rock ´n´ roll a jejich hodinku jsem si i užila. Na jejich koncert bych zatím nevyrazila, ale věřím tomu, že mají šanci se chytit / prosadit / mít svou základnu fanoušků. Zároveň oceňuju fakt, že to nejsou žádné star a byli zahajující kapelou - a zahájit se jim povedlo (velmi) dobře.
Natřije - Druhá studentská kapela, kterou jsme měli možnost shlédnout. Hned moje úvodní konstatování mě mrzí, ale víc než zářné výkony mi v paměti utkvělo jejich nazvučení, které musím nazvat děsivým. Asi první dvě písničky jsem neslyšela ni slova a chvíli mě ohlušovala kytara, chvíli bubny. V průběhu to naštěstí dali jakžtakž do pořádku, což alespoň pro mě jejich výkon zachránilo. Už při naposlouchávání před Majálesem mě chytla písnička Středoškolský pohár a jsem ráda, že jsme se dočkali jejího přehrání.
UDG - Nebudeme zapírat, kdo můj blog nějakou chvíli navštěvuje, asi mu neunikla moje záliba v této partičce úleťáků, kteří se pro fanoušky vážně rozdávají a hned po strhujícím muzicírování v HK odjížděli na další Majáles.
Co říct - jsem rozmlsaná z jejich klubových koncertů a tak se mi zdál jejich cca 40 minutový výstup krátký - ještě jsem nebyla na umření, byla jsem schopná dál skákat a skandovat a on už byl konec. Trochu mě mrzí některé vynechané písničky, ale ač by se mi to líbilo do omezeného času nelze narvat všechno. Slunce pálilo, proto se výstup zahájil pořádným chrstnutím vody, trochu jsme potrápili kapelu Mandrage, která si už na stage nosila svou techniku, do které se za žádnou cenu nesměla dostat voda (proto proč nestát s flaškou v ruce nad drahými aparáty a ještě provokovat za stage stojící členy Mandrage a bavit fanoušky slovy; "Kluci z Mandrage říkali, že jim to můžeme klidně zničit."). Prostor dostali písničky ze staré, dobré tvorby (Cowboy Hip- hop!), ale i z nové desky Akrobat.
Pánové, nemůžu se dočkat příště, show vážně umíte…
Mandrage - Můj názor na ně se vyvíjí už od loňského JamRocku a bohužel se moc nelepší. Když pominu, to jak se chovají hvězdně (všechny kapely zvučí před fanoušky - Mandrage si musí přes stage natáhnout plachtu, aby na ně nebylo vidět, nosí si nástroje už od první kapely = Dlouhej tah) tak jejich výkony nemůžu označit za špičkové. Ten zvuk co pouštěli při písničce Disco Moskva mi rval uši - to už v životě nechci slyšet. Na druhou stranu se mi dobře pobroukávalo při jejich známých hitech Františkovi lázně a vyřádili jsme se při Mechanikovi - i když nejsem si jistá, zda za tím stojí výkon kapely nebo drobná textová úprava písně, kterou si v našem podání prošla :)
Vypsaná FiXa - stará dobrá fixa, na kterou se sešel opravdu kotel lidí, aby si užili písničky jako Antidepresivní rybička nebo Dezolát. FiXa je kapela přátelská a proto nám zapěla song I cesta může být cíl, která je od Mňágy a Žďorpa, se kterým nedávno dojeli turné a tak to na ně ještě působí.
Osobně jsem byla nesmírně potěšená písničky 1982. Trochu mi připomíná Chinasky a jejich 1970 a fakt jsem si to užila.
IneKafe - dlouho jsem rozmýšlela, zda na ně jít, křížili se mi s Tomášem Klusem, ale nakonec jsem se rozhodla, že Tomáše jsem viděla už několikrát a ještě uvidím, a proto půjdu za novinkou.
Hůř se mi trsalo, neboť jsem nebyla znalá jejich songů, ale v něčem se mi chytnou podařilo. (občas jsem trsat zapomínala, neboť týpek s bujným hárem vedle mě pařil opravdu parádně a tak jsem chvílemi zapomínala na sebe a podivovala se jeho tanečním kreacím, byl fakt dobrej :D )Asi to nebude tak zcela můj šálek kávy, za kterým bych se hnala za každých okolností, ale pokud na ně ještě někdy narazím klidně si je poslechnu.
Kryštof - Kdybych věděla, co nám Kryštof přichystal za show těšila bych se ještě mnohem víc. To bylo něco neskutečného - v měřítku toho, že se jednalo o majálesové vystoupení. Tak promakanou show jsem dlouhou dobu neviděla. Jevištní efekty typu stoupající plošina, nástroje a neustále přesouvání muzikantů a pobíhání Richarda Krajča po jeviště, projekce na obrovská plátna, takže viděli (asi) všichni diváci a jako vrchol ohňostrojové výbuchy, jak jinak než propracované, přicházely přesně do refrénů a jiných dech beroucích okamžiků. Krajčo si udělal fotku kotle fanoušků (my stály kdesi hluboko vzadu, ale nezapomněla jsem poznamenat "Usmívej se, z toho bude profilovka!" a když jsme byli pochváleni a bylo nám oznámeno, že fotka už je pořízena tak jsem dodala "Doufám, že jsem nemrkla!"….)
Nezklamali a vsadili na osvědčené (a nejen mnou očekávané) písně jako Tak nějak málo tančím, Obchodní s deštěm, Rubikon, oblíbenou novinku Inzerát, došlo i na Křídla z mýdla a taky úžasnou písničku Cesta. Tou jsem byla nadšená :)
A tak byla odpálena poslední připravená rachejtle, naposledy jsme zakřičeli nadšením a zatleskali a byl čas vydat se domů, kam nás doprovázeli Wohnouti a jejich Svaz českých bohémů. Ráno nás čekal smutný návrat do míst, kde už jen podupaná tráva dosvědčovala, že se něco dělo…
Zase za rok, Majálese!
