"Ty seš fakt necitlivá!" vyčetla mi dneska mamka, když jsem se nezačala rozplývat nad kýčovitou vánoční výzdobou v supermarketu.
Zamyslela jsem se. Jsem necitlivá? Jsem lidský Grinch? Podle některých měřítek nejspíš ano. Víte, mám ráda Vánoce. V zásadě mám ráda i sníh (ovšem akceptuju ho jen přes svátky, po třech králích už by mohl slézt a plynule nastoupit jaro), baví mě vymýšlet, čím obdaruji své blízké. Nadšeně sleduju pohádky, ty nové i ty staré. Ráda píšu vánoční přání a shledání po roce je také milá věc. To mě baví, to se mi líbí, to vnímám a přijímám.
Co mi vadí je to COSI, co se vytvořilo kolem Vánoc. Hysterie. Stres. Spěch. Neurvalost. Zadlužování se. Trumfování, kdo koho obdaruje hodnotnějším dárkem. Reklamy a výzdoba od konce září. Komerce. Vnucování toho, jak musíme být šťastní a lézt si navzájem do zadku, když jsou ty Vánoce.
NE, NE A NE!
Jednoznačně odmítám vánoční úklid - jako proč bych měla před Vánoci uklízet víc než kdy jindy? Pokud uklízíte pravidelně a poctivě nevidím důvod frenetického poletování s hadrem v ruce, protože se přiblížil advent. A nezlob se, ale mýt okna uprostřed období mrazů a plískanic (lhostejno zda dešťových, sněhových nebo smíšených) mi přijde jako kapitální hloupost.
Sladké miluju. Soutěže v napečeném množství cukroví už méně. Napečte si, co vám doma chutná a konec! Stejně to nikoho nezajímá, jestli jste měli jen vanilkové rohlíčky a linecké, které rodina zbožňuje nebo třicet druhů super skvělého cukroví, které doporučoval Láďa Hruška a které nikdo nechtěl, protože u chuťových buněk frčí ty vanilkové rohlíčky.
Mám ráda vánoční atmosféru - výzdobu, koledy, pohádky. Vůni cukroví a svíček. Ale stačí mi to od začátku prosince. Když jsem na konci září přišla do obchodu a tam byly vánoční kolekce a o pár týdnů později je následovaly dekorace, v podobě vánočních baněk, zmocnila se mě velmi silná nevolnost.
Nefandím nákupnímu šílenství - nákupy dárků už několik let odkládám na poslední chvíli a neuvěřitelně si s tím lezu na nervy, protože mě ve své podstatě baví proces výběru vhodného a vkusného dárku pro rodinu či přátelé. Ale když vidím ty davy, co si navzájem podráží nohy a lámou ruce v honbě za slevou a vhodným číslem oblečení všechna chuť někoho obdarovat se vytrácí, probouzí se pud sebezáchovy a utíkám, až se za mnou práší. Nesnáším zástupy zpocených lidí v zimních bundách, ověšených igelitkami a řvoucími dětmi, co se strkají u regálů.
Stejně tak mě dovádí k šílenství podbízivé (a bezpochyby nadmíru výhodné) nabídky na vánoční půjčky. Copak jste se zbláznili, lidi? Vánoce jsou snad od toho, abyste se zadlužili na x let dopředu?! A nemluvím o tom, že příští rok máme tyto svátky znovu, takže si znovu vezměte půjčku a… A pak můžete rodině tak maximálně poslat origami z toaletního papíru, protože k ničemu lepšímu se ve vězení nedostanete. Nezáleží přeci na tom, kolik toho dostanete, nebo jakou mají dárky hodnotu - jde o to, že jste si na dotyčného vzpomněli a chtěli udělat radost! A jestli to tak není, tak někdo z nás špatně pochopil podstatu Vánoc.
Přes výše uvedený negativní výčet mám Vánoce ráda a jsem odhodlaná je přežít. Pomůžu s úklidem, protože mamka by si Vánoce neužila bez vědomí, že jsou umytá okna, čisté záclony a prachovka nezajela do mikroskopických prostorů. Ochutnám a snad i pochválím nově zkoušené cukroví. Ponořím se do davů v obchoďácích a seženu dárky. A až je budu na Štědrý den ráno balit budu nevýslovně ráda, že to skončilo a já si můžu užívat kouzla PRAVÝCH Vánoc.
Těch Vánoc bez uječených zelených skřetů od Alzy, bez nejvýhodnějších nabídek na zabalení dárků a ještě výhodnějších půjček, za které koupíte dárky pro celou rodinku. Vánoc bez Santů Clausů nebo dědů Mrázů. Vánoc, kde nezáleží, co dostanu - hlavně jestli dárce přemýšlel nad tím, jaká jsem a jestli mě to potěší. Svátky s oblíbenými druhy cukroví, oblíbenými pohádkami a milovanými.
Vánoce, jak je mám ráda.