Už nějakou dobu přemýšlím nad rozpoutáním nové diskuze a k tématu mi nečekaně dala námět Katie. Díky ti za to (i když o tom nejspíš nevíš! :D).
Tématem diskuze jsou PSI.
Jako pokaždé chci slyšet váš názor na tato čtyřnohá stvoření - zda psa máte/chcete/pořizujete, jaké s nimi máte zážitky, prostě vše, co vás napadne, když se řekne pes.
Říká se, že lidé jsou buď psí anebo kočičí. Zcela úspěšně v tomto ohledu vybočuju z řady, protože já nejsem ani jedno. Trapte mě jak chcete, neřeknu, že mám raději psa/kočku.
Kočky jsou elegantní tajuplná stvoření s osobností.
Psi jsou neméně osobitá zvířata s duší průzračnou jako křišťál a nezlomnou vírou v nás, lidi. Jsou to doslova partneři na naší cestě životem.
Se psi jsem vyrostla - vlastnila je moje rodina, přátelé a nakonec i já. Psi hlídali můj klidný spánek, když jsem byla v kočárku, obětavě se nechali tahat za kůži, když jsem se učila chodit a hledala oporu, ochotně se proměňovali do všemožných stvoření v mém fantasy-dětském období a v podobě strašlivého draka či tyranosaura (nedej bože psa Baskervilského) mě pronásledovali po zahradě. Pes mě vítal po mém návratu ze školy a poslechl si, jaký jsem měla den.
Pes mi pomáhal v učení (ať už ťapkáním po mém sešitě nebo nasloucháním tomu, co se učím). Lehával u mě v posteli, když jsem stonala. Jeho slzy trpělivě vsakovaly mé slzy - ať byl důvod jakýkoliv. Běhal se mnou po bytě a štěkal radostí, když jsem odmaturovala.
Psi jsou nedílná součást mého života.
Momentálně naši domácnost žádný čtyřnohý přítel neobývá a mohu říct, že mi to velmi chybí. Pes je terapeut, který vám umí zvednout náladu - vždy vás vyslechne, vždy se na nás oddaně podívá, vytáhne na čerstvý vzduch.
Abych si na svou stále krvácející ránu přikládala náplast chodím venčit do místního útulku. Velmi mě to těší, ale zároveň vhání slzy do očí - nejde o to, že to je útulek o psi je tam dobře postaráno (i když bych si je nejradši všechny vzala domů). Chce se mi plakat, když vidím strach mnohých psů - jeden vedle mě běžel bokem (vypadalo to velmi legračně, ale legrační to nebylo), aby se ke mě nemusel postavit zády - tolik se bál, že mu něco udělám. Další pes, co se vystrašeně přikrčil, kdykoliv jsem sáhla do kapsy pro kapesník/mobil, jak čekal ránu. Pes, co když se postavil na zadní mi dal packy na ramena, ale třásl se jako osika, když kolem procházel někdo cizí. Nevíte čím si prošli a snad to vědět nechcete - chce se vám jen plakat, jak mohl být někdo tak krutý k němé tváři? Provedla bych takovým lidem stokrát horší věci. S tím souvisí to, že nemohu pochopit, jak někdo může psa odložit - ano, existují výjimečné a pochopitelné případy. Ale zjištění, že pes je nejen radost, ale i starost a povinnost není jeden z těch případů. Když už musíte dát psa pryč, zvolte útulek. Jak někdo může psa vyhodit u silnice, uvázat v lese?!
Neříkám, že pes je jen radost. Je to i starost a zodpovědnost na což lidé velmi často zapomínají, když si psa pořizují. Ona to totiž není jen roztomilá kulička, co aportuje a spí s vámi v posteli. Tu kuličku musíte vychovat. Musíte ho krmit a starat se o jeho zdraví - a věřte, že za život psa se může vyskytnou mnoho trablí. Psa musíte venčit bez ohledu na, zda se vám chce nebo jaké je počasí. I bez ohledu na to, jak moc spěcháte, jestli je víkend nebo všední den, jestli už tak vstáváte brzo. Budete vstávat ještě dříve. Musíte se mu věnovat.
Musíte desítky věcí.
Pochopitelně nemám s psi jen a pouze pozitivní zkušenosti. Už se mi stalo, že po mě pes vyjel (byla jsem i lehce kousnutá). Nejeden horký zážitek jsem si odnášela z venčení našeho pejska, který na jiné psi nereagoval příliš pozitivně; taková psí rvačka není nic hezkého.
Pes je pro mě přítelem - přesto nikdy neztrácím vědomí, že to je stále zvíře. Přestože jsem našemu psovi strkala prsty až do krku (doslova) nebo ho nechala odkousnout oplatku jejíž druhou půlku jsem měla v puse - pořád je to zvíře. Například bych nikdy nenechala malé dítě se psem v jedné místnosti bez dozoru. Nenechala. Pořád to je zvířátko.
Každopádně si stojím za tím, že ŽÁDNÝ pes není od přírody zlý; ty hororové reportáže o tom, jak dítě pokousal pes a vláčel jej celou ulicí jsou jen mediální kampaní, co má za úkol rozpoutat hysterii. Každé plemeno má určité předpoklady a povahové rysy a ano, některá plemena mohou mít sklon k dominanci nebo agresi; ale nikdy to není tak, že by si pes sám od sebe řekl, že někoho napadne. Napadený ho musí (byť nezáměrně!) vyprovokovat. Anebo je to pes jehož majitel jej zanedbává nebo týrá - to pak není divu, že se chová agresivně. Ale to jsme z něj udělali my, lidé. Ten pes není od přírody zlý, žádný pes nemá jako svou volnočasovou zábavu napadat lidi.
Když si lidé pořizují psa, musí u toho myslet - a nesouvisí to jen s předchozím odstavcem, kdy jsem psala o povinnostech vůči psovi. Některá plemena zkrátka nejsou vhodná pro začínající chovatele, chce to zkušenosti. Další psi mají potřebu aktivního vyžití, fyzické záteže a tak není vhodné, když si je pořídí pecivál. Jiné z plemen je "gaučové" a tak není vhodné umisťovat je do kotce. Myslete!
Na závěr volím svůj oblíbený (a všeříkající citát):
Pouto se psem je nejpevnější na celé zeměkouli.