Jak jsme vyprávěly pohádku

Andílek si usmyslela, že chce vyprávět pohádku a Suprise se ihne dala do romanticky-pohádkového veledíla. Přišla jsem zhruba v polovině příběhu a musela jsme se taky zapojit do vyprávění...
Suprise: A princ uviděl nádherná zámek v oblacích a ihned zatoužil se tam dostat. Vylezl na strom a volal: " Překrásný zámku, jak jen je možné se do tebe dostat?!"
Já: "Nijak!" zařval hajný z posedu. "A ty už to nehul!"
Suprise: Najednou se k němu vztáhly slunečné paprsky, které ho nadnesly a vtáhly do krásného mrakového království.
Já: Takže tornádo.

Surprise: Procházel zámkem, opíral se o jemné oblačné stěny, našlapoval na podlahu a hledal někoho koho by se zeptal o co tady vlastně jde. A najednou narazil na stařenku - vlasy vypadané, zubů málo-
Já: A protože měl dobré srdce tak ji dal protézu.
Suprise: A řekl "Stařenko, jsem rád, že jsem Vás potkal! Jaktože je tady tak prázdno a smutno?"
Já: "To bys chtěl, vedět, co?" řekla bába.
Suprise: A babička povídá; "Nu, jak bych Ti to hochu pověděla..."
Já: "Když mi dáš tu protézu, možná Ti něco řeknu." pravila bába, bafla protézu a pokousala ho. A jako na potvoru měla vzteklinu.
Suprise: Ne znova, zpátky! Řekla: "Inu hochu, jak bych ti to pověděla-"
Já: "Mám vzteklinu."
Suprise: "Inu hochu, víš mraky nejsou jenom naši služební a mírní poddaní. Jsou jen dobrovolně našimi zdmi, domy, chodníky... Jednou se jeden mrak naštval, že nechce dělat zeď a říkal si, že šlapání po něm - vlastně on byl zeď!
Já: Třeba chodili po zdi, že jo?
Suprise: Že už ho nebaví jak se o něj obyvatelé opírají nebo na něm visí obrazy a tak uchvátil princeznu, zabalil ji do sebe a někde tady v podlaze-
Já: Krouží.
Suprise: Někde tady v podlaze jsou oba pohřbení.
Já: Šlapete nám po princezně!
Suprise: Jen udatný mladý mládenec
Já: Kdyby ji tak osvobozoval nějakej důchodce.
Suprise: s čistým srdcem i úmyslem má tu možnosti a šanci, aby chudinku princeznu osvobodil.
Já: Takže holka zůstala zakletá navěky.
Suprise: "A babičko jaká je cesta k osvobození té princezny?" ptal se princ. A babička mu povídá "Musíš jít po hlasu srdce! Pokud je Ti souzeno, jakože je, princeznu vysvobodit tak půjdeš za svým srdcem a osvobodíš ji.
Já: Nedej bože, aby byl ten kluk hluchej! To by byl docela namydlenej.
Suprise: A ty seš sociální obor, jo? A tak princ ještě řekl "Babičko, prosím Vás-"
Já: Nemáte naslouchátko?
Suprise: "Babičko,prosím vás /Suprise má záchvat smíchu* já -já chcípnu!"
Já: To ji řekl, jo? Mm, tak to měla princezna docela smůlu. Hlavně,že babka měla tu protézu.
Suprise: " A babičko-"
Já: "Proč máte tak velké zuby?" " To je ta protéza chlapče!"
Suprise: Do prdele už s protézou.
Já: To by se Ti špatně sedělo.
Suprise: "Babičko, jak můžu s tím zlým mrakem soupeřit?
Já: Ještě že ne něco jinýho.
Suprise: " Musíš tak máchat svým mečem, udatným, tak silně a tak rychle, abys ten nepřátelský mrak rozmetal na malé mráčky-"
Já: Aby bylo těch sviní víc.
Suprise: "Které se ztratí." A tak mladík poděkoval babičce a vydal se na cestu. A aby nevyšla její rada nadarmo dal ji pár zlaťáčků, aby se měla lépe.
Já: Aby měla zlatý zuby.
Suprise: A mladík šel, všude ticho, jen se všude převalovala mlha, po mrakovým pozemku..."
Já: Tady je Krakonošovo! Krakonoš nám posílá psí počasí!
Suprise: Šel za hlasem svého srdce, docházel do čím dál tím zamračenější mrakové krajiny až před sebou spatřil úplně tmavý, černý mrak. A uslyšel jak jeho srdce bije více a více a pomyslel si: Tady je má princezna!
Já: Vytáhl svůj nástroj!
Suprise: Vytáhl svůj meč a řekl "Pojď ty černá mraková stvůro, já tě rozsekám na kusy a budeš poslána na nemilost boží!" Svým úchvatně velkým mečem metal takovou silou, kterou by v obě nenašel ani lev.
Já: A tak vznikly větrné mlýny.
Suprise: Svedl velký boj, síly byly vyrovnané, ale zvítězil a černý mrak byl rozmetán a už nikdy nebyl spatřen.
Já: A proto jsou takový sucha.
Suprise: princezna vyskočila k princi a říkala " O díky, šlechetný zachránče, mé srdce bije jako bys byl můj vyvolený!" A princ řekl " O, ano má drahá mé srdce tepe, mé srdce buší-"
Já: A kdyby jenom srdce!
Suprise: " jsi má vyvolená, miluju tě od první chvíle co jsme o tobě slyšel, musíme být svoji!" A vzal princeznu za ruku a vraceli se.
Já: Skočili bunge jumping na zem.
Suprise: Slunce je světelným zářivým kuželem vrátilo zpět na zem. Princ posadil princeznu koně, doklusali na krásném koni až do stájí, nechali koně vyhřebelcovat a šli k pantatíkovi králi. " Chceme se vzít." oznámil Princ, " Ty nám můžeš radit a vklidu-"
Já: Umřít.
Suprise: Dožít! A konala se krásná svatba...