Film Proti přírodě je cestou do drsné norské krajiny a do hlavy třicátníka Martina, mladého otce a manžela. Martin vyráží sám na víkendový výšlap do hor a my slyšíme jeho necenzurované myšlenky: nekompromisně upřímné postřehy o jeho spořádaném maloměstském životě, o něm samotném i o lidech v jeho okolí. Jeho názory a fantazie sahají od prostých dětinskostí až k hlubším dilematům lidského života. Proti přírodě je přímočarý a humorný portrét muže, který se touží vymanit ze zajetých kolejí. (csfd.cz)
Můj názor: Trailer a popis filmu mi okamžitě evokoval Útěk do divočiny; avšak tento film je jiný šálek kávy, i když se najde mnoho společných rysů. Cesta skrz Martinovy myšlenky je velmi přímočará a reálná; v mysli se za nic neskryjete, dojmy a nápady plynou, prolínají se. Chvíli možná máte pocit, že tím člověkem na plátně neskutečně pohrdáte, ale pak si uvědomíte - oč jste vy sami lepší nebo horší? Koho z nás něco takového nenapadlo, byť to není hezká myšlenka? Sáhněte si do svědomí... Má své kladné i záporné stránky, má svoje sny a svá trápení. Zoufale se touží vymanit ze stereotypu, který jej mučí a utéct od života, který vede a který ho ničí. Jenže... Fakt je takový, že myšlenky jsou jedna věc, ale převedeme je do reality?
Líbila se mi hudba, která film doplňovala a podkreslovala, několik skladeb bylo opravdu úchvatných. Taktéž jsem byla okouzlena pohledem na norskou krajinu.
Film je dobrým námětem k zamyšlení.
*Přednastaveno*