Chci vám moc poděkovat za komentáře k poslední kapitole povídky Don´t cry, baby!, udělalo mi to velkou radost ;) Zároveň se omlouvám se neaktivitu, ale mám toho v posledních dnech až nad hlavu a ještě ke všemu na mě leze nějaká nemoc. Nemusím zdůrazňovat, že se mi to vůbec nehodí, být teď nemocná.
A teď už přináším svou skromnou recenzi či spíš prožitek z předpremiéry muzikálu Dracula :)
Muzikál Dracula je bezesporu jedním z nejznámějších českých muzikálů. A také muzikálem, který se opakovaně vrací na jeviště divadel a sklízí úspěchy. Další obnovená premiéra je naplánovaná na březen tohoto roku a předcházely jí dvě velkolepé předpremiéry. A jedné z nich jsem se zúčastnila i já.
K muzikálu jsem měla velké očekávání, opakovaně jsem viděla záznam starého provedení i toho novějšího, měla jsem své herecké/pěvecké oblíbence, scény i písně a byla jsem tak plná otazníků, zda se z živého představení vrátím nadšená, nebo naopak zklamaná.
A víte co? Bylo to ještě daleko lepší, než jsem čekala. Jsem upřímně nadšená a potěšená, unešená výkony, kterým jsem svědčila a plná inspirace.
V titulní roli se nepředstavil nikdo jiný než Daniel Hůlka a jsem za to ráda, protože on je pro mě Draculou - jak po vizuální stránce (byť od prvního uvedení se viditelně změnil :D Zub času se ho na rozdíl od jeho nesmrtelné postavy dotýká), ale i po herecké a pěvecké. Dan vystudoval operní pěvectví a to se na jeho výkonu pozitivně odráží. Musím říct, že když se jeho hlas majestátně nesl celou arénou, tak jsem si připadala jako mraveneček a naskakovala mi husí kůže.
Podle mého názoru dosti náročnou trojroli Šaška/Sluhy/Profesora ztvárnil Tomáš Trapl - o jeho kvalitách jsem nikdy nepochybovala a ani naživo mě nezklamal. Musím říct, že tento člověk se za celé představení prakticky nezastaví, mění kostýmy i výrazy a role je dost náročná i po fyzické stránce, téměř u všeho je synchronizován s tanečníky.
Je zajímavé, že role Stevena mě nikdy neoslovila, dalo by se říct, že jsem k ní pociťovala antipatie. Ovšem když na scénu nakráčel Josef Vágner a začal zpívat, tak jsem jen pootevřela pusu a přeci jen jsem k této roli přilnula :) Musím říct, že můj obdiv mu patří především za to, že z této nepatrné role, které se po jevišti jen tak mihne (v porovnání s ostatními) vytěžil maximum. A to mě asi bralo nejvíc - není umění strávit na jevišti celé představení a hrát hlavní roli. Umění je "proběhnout" a zapsat se do povědomí.
Martin Pošta jakožto Nick mě nijak výrazně neoslovil, ač tu roli mám ráda. Nejsem si jistá, zda to byla chyba přenosu (mikrofonu), ale bylo mu dost špatně rozumět.
Ženské role se nijak výrazných proměn nedočkaly. Dvojroli Adriany/Sandry si zahrála Kamila Nývltová. V první půli jsem měla docela problém, snad nebyla rozezpívaná, nebo ji svazovala nervozita, ale tóny mě dost tahaly za uši. V druhé polovině muzikálu, kdy se převtělí do Sandy už byla mnohem jistější a na poslech příjemnější; netuším zda to bylo zmiňovanou nervozitou, která ji opustila, nebo ji i osobně víc sedí role Sandry.
Lorraine ztvárnila Leona Machálková, chvíli ji také trvalo než se hlas uklidnil, ale pověstná písnička "Jsi můj pán" proběhla v nejvyšší možné kvalitě. Rovněž se mi velmi líbila v zoufalé poloze v druhé polovině (píseň Lorraine v podzemí), zahrála to skvěle.
Když jsem se dívala na obsazení divadla Karlín, obsazeny jsou celkem Tři Nymfy, tak jak jsme zvyklý, ale v Pardubicích se nám představily jen dvě. Ať se jednalo o cokoliv dokázaly to zahrát velmi dobře a byla jsem jimi velmi pobavená.
Konečný obdiv patří tanečníkům, kteří se představují jako Krvinky. Opravdu si z nich sedám na zadek, svíjí se tam prakticky nonstop, choreografie je rozhodně nešetří a oni si u toho dokáží udržet výrazy. Tleskám.
Co dodat? Obnovou premiéru rozhodně doporučuji, sama přemýšlím, že si lístky budu přát k narozeninám či něčemu podobnému, protože o tuhle podívanou se nechci připravit. Jsem okouzlena všemi tóny, které mi večer naservíroval.
