15. Dávný přítel

Pokoušely se o mě mdloby. "Řekni mi, že to není pravda."Řekla jsem potichu.

Draco seděl na pohovce a ve tváři výraz kopnutého štěněte. Část jeho neštěstí pocházela z toho, co právě udělal, část určovala má reakce a zbytek byl předzvěstí toho, co má přijít. "Řekni mi, že jsi z mého syna neudělala smrtijeda. Prostě mi řekni, že to co vidím, není pravda, nebo Bellatrix, já přísahám…"

Bella se zasmála. "Přísaháš, že co? Pošleš mě za trest do mé ložnice? Budu muset strávit celý večer s Rudoplhusem? Co uděláš?" podívala se mi zpříma do očí. "Narcisso, prober se. Draco je dospělý-"

"Teď mu bylo šestnáct!" zakřičela jsem.

Bellatrix se nenechala vyvést z míry a pokračovala. "Je dospělý muž a souhlasil, že ano synovče?"šlehla po něm rychlým pohledem. "Navíc to bylo nutné. Jména našich rodin musí v mistrových myšlenkách zastávat silné a spolehlivé pozice. Poněkud jsme klesli na ceně, drahá sestro a nemusím připomínat kvůli komu." Zakončila svůj jízlivý monolog.

"O tom se nebudeme bavit, Bellatrix. Jak´s mohla?" otočila jsem se na Draca. "Necháš nás o samotě." Nežádala jsem, oznamovala jsem.

"Není to malý kluk, může to všechno slyšet." Odsekla Bellatrix vzdorovitě a překřížila paže na hrudi. Draco už ale poslušně opustil místnost. Myslím, že se mu dost ulevilo. Když ho Bellatrix před půl hodinou přivlekla, kdo ví odkud a já spatřila na jeho bledém nadloktí vypálené znamení zla, které jsem důvěrně znala z Luciusovi ruky, několik minut jsem jen neartikulovaně křičela. Sama jsem si nebyla jistá, co se tím ve mně odehrávalo - pocítila jsem především nevýslovný děs. Nedokázala jsem svého synka ochránit před nebezpečím, jak jsem slibovala.

Bellatrix ho získala na svou stranu, aniž bych si toho všimla a před mýma očima ho propašovala ven a nechala jen vstoupit do privilegovaného kruhu příznivců Pána Zla.

Otočila jsem se na ni, měla jsem pocit, že z hůlky mi začnou vyletovat celé záplavy jisker. "Jak jsi mohla?!" osopila jsem se na ni. "Je to moje dítě, můj syn, moje všechno! Jestli se měl takto rozhodnout, tak až bude plnoletý, až bude zodpovědný a schopný uvažovat svou vlastní hlavou a domýšlet se všech následků! Poznamenala jsi ho na celý život! A jak dlouhý to bude život?! Nemám pocit, že služba pro tvého velikého pána by zajišťovala dlouhý a harmonický život!"

"Narcisso, dávej si pozor na to, co říkáš!" vřískla Bellatrix a vlasy ji spadly do obličeje.

"Nezajímá mě to! Nic z toho mě nezajímá, pokud se bavíme o Dracovi!" rozkřikla jsem se jediným gestem jsem shodila věci ze stolu. "Víš to moc dobře! Všechno to víš! Udělala jsi mi to schválně, schválně, abych se ještě víc zničila! Schválně Luciusovi, který možná už hnije v zemi, ale tobě to v ničem nebrání. Jsi šílená Bella, šílená a nemocná!"

Nevzrušeně si prohlížela své dlouhé nehty. Když už jsem několik minut mlčela, namáhavě oddechovala a dívala se na ni, zvedla zrak. "Výborně." Pousmála se, když viděla, že nebudu mluvit dál. "Není to všechno, drahá sestro. Pán zla v tvého syna svěřil důvěru a pověřil ho nadmíru důležitým úkolem. Je to čest."

Zavrávorala jsem. "Prosím?" zašeptala jsem s nevírou v hlase i srdci.

"Musí zabít Albuse Brumbála." Odpověděla mi Bella šeptem. "Tahle informace se nesmí dostat dál. Je to vysoce utajované věc a-"

Už jsem ji neslyšela. Vystřelila jsem z místnosti jako kulka.

"Cisso, to nemůžeš!" Belliny prsty se mi pevně omotali kolem zápěstí. "Mistr si nepřál, aby o tom věděl kdokoliv další, jeho slovo-"

"Jeho slovo pro mě není nic v porovnání s tím, co pro mě znamená můj syn. Poroučej si mi v čem chceš Bellatrix, ale ne v tomhle! Nejsi matka! Koho jsi v životě milovala? Sebe? Svého mistra? Čistou krev? Všechno to je nic vedle toho, jak miluji Draca! Je to jediné, co mi na světě zbylo a jediné, co kdy budu milovat, co jsem vždycky milovala! Ihned mě pusť, nebo tě k tomu donutím."

Očekávala jsem, že se zeleně zableskne, jen vypustím slova pohrdání na adresu Pána Zla, ale Bella jen poulila oči. Chvíli jsme si měřily jedna druhou a pak její sevření skutečně povolilo. "Dělej, jak myslíš."Řekla tichým a neobyčejně odevzdaným hlasem, který v sobě nenesl nic z Bellatrix, jakou jsem znala. Tím jsem se ale nemínila zdržovat. Čas kvapil a můj syn byl v ohrožení.

Na světě existovala jediná osoba, která se za mě mohla postavit a mého dráčka v rámci možností ochránit. Neměl k tomu jediný důvod, ale doufala jsem, že mě přijme.

Severus Snape.

"Nic než zklamání." Utrousila Bella ledově téměř po roce.

Co se změnilo? Snad všechno. Uplynulá doba byla zlá. Den, co den jsem trnula hrůzou, že se mému chlapečkovi něco stane, přestože byl v Bradavicích chráněn před okolním světem a jeho zvěrstvy lépe než kdekoliv jinde. Nevěděla jsem, v co mám doufat - aby uspěl a Albuse Brumbála zabil? Vždyť není šance, aby se to utajilo! Kouzelnický svět by ho lynčoval.

Měla jsem se modlit za jeho neúspěch? Pak to znamenalo vydat jej napospas Voldemortovi, který chyby neodpouštěl. Zvlášť rodině Malfoyů, kterou zklamal už Lucius, jak s oblibou říkala Bella.

Jen jsem stiskla rty. "Můžeš jít pryč?" zašeptala jsem, znovu jsem namočila žínku do léčivého roztoku a přikládala ji k ránám svého synka. Ležel v posteli a skoro se v bílém povlečení ztrácel, přestože jeho tělo bylo plné krvavých šrámů. Ten pohled mi rval srdce. Byla bych radši, kdyby mi vypíchly obě oči, než abych tohle musela sledovat. Jako matka jsem žalostně selhala.

Draco neuspěl a Albusem Brumbála zabil Severus. Neměl na výběr, slíbil Draca uchránit. Povedlo se mu to jen do jisté míry. Uchránil ho před jeho úkolem a jistou smrtí, která by jej čekala v případě neúspěchu, ale přestože mistra prosil, aby Draca ušetřil, trestu se nevyhnul. Ležel mi tu v náručí zle zmučený a já mohla jen plakat a dávat mu léčivé lektvary, co tišily bolest.

Bella můj výraz napodobila. "Samozřejmě. Jen nevím, cos čekala. Snape je k ničemu. Dracovi nijak nepomohl a ještě se hřeje na výsluní slávy a výjimečnosti, že svět zbavil velkolepého Brumbála. Ne, že by nám nějak chyběl, ale…" její rozumování utichlo v chodbě.

"Matko…" Draco se na posteli zachvěl.

"Jsem u tebe, dráčku. Všechno mě to tak mrzí, chlapečku. Všechno."

Zaškubal víčky a otevřel oči. "Nemusí… Je to moje chyba. Zklamal jsem. I otec by byl zklamaný. Nesplnil jsem úkol."

Tolik mi v tomhle připomínal Luciuse. Luciuse, které jsem spatřila v Azkabanu. Byl zlomený, ale pořád mu záleželo na tom, co si o něm myslí okolí. Co v něm spatřuji já. "Tvůj otec na tebe byl hrdý za každých okolností, přestože to na sobě nedával znát." Pečlivě jsem papouškovala slova svého muže. "Nic se nestalo, Draco. Albus Brumbál, ať na něj máme názor jakýkoliv, byl jedním z největších kouzelníků této doby. Svěřit ti takový úkol bylo od pána zla bláhové."

Dracovi oči ochladly. "Myslíš tím, že bylo bláhové svěřit jej někomu jako já… Někomu, kdo není schopen splnit jednoduché úkoly…"

Pohladila jsem ho po čele. "Ani v nejmenším, dráčku. Považuji za nerozumné svěřit studentovi Bradavic úkol zabít svého ředitele. To nemá s tvými schopnostmi nic společného. Dokážeš velké věci. Jsem si tím jistá." Jen jsem si nebyla jistá, že by je měl dokazovat zrovna jako smrtijed. Nahlas jsem to ale říct nedokázala.

"Co bude dál?" zeptal se skoro neslyšně.

Pevně jsem sevřela jeho ruku. "Dál už budeš jen v bezpečí, dráčku. Už to nikdy nedovolím." Zašeptala jsem. Slyšela jsem, že znovu vešla Bellatrix. "Řekla jsem ti, abys odešla." Zavrčela jsem, aniž bych odtrhla oči od Draca, který se opět propadal do horečnatého spánku.

"Jsem si toho vědoma, sestřičko, ale někdo tě touží spatřit. Převezmu tvou starost o… Nemocného." Dodala pohrdavě. Věděla jsem, že s mým jednáním nesouhlasí a Dracova zranění považuje za přiměřený trest.

"Může přijít sem, ať je to kdokoliv. Nehnu se odsud." Zašeptala jsem tvrdohlavě. Bellatrix neřekla nic a odešla. O pár minut později se objevil Severus.

"Překvapuje mě, že tě tu vidím."Řekla jsem potichu.

"A mě překvapuje, že mě tvá sestra neuřkla ve dveřích. Jak mu je?" podíval se na Draca.

"Přežije, ale já asi ne." Vydechla jsem a podívala jsem se na Severuse. Byl stále stejný, zachmuřený a zahalený do černé barvy. Jako kdyby léta truchlil. Stejně jako já. Možná už ani jeden z nás nevíme, proč se obalujeme smutkem. Možná už je to jen zvyk.

"Myslíš si, že jsem nedodržel náš slib."Řekl mi studeným tónem.

"Kdybych si to myslela, už tu zřejmě nestojíš. Splnil jsi k čemu ses zavázal. Pomohl jsi Dracovi s jeho úkolem a ochránil jsi jej. Víceméně." Koutky úst mi škubly, když jsem pohlédla na dlouhou jizvu, co se táhla Dracovi po paži.

Snape naklonil hlavu ke straně. "A sám nechápu, proč jsem to udělal."

"Proč jsi ho zabil, nebo proč jsi mi dal neporušitelný slib?" zeptala jsem se bezvýrazně.

Zatvářil se příkře a nepřívětivě. Takový výraz jsem si u něj dovedla představit, když se studentovi nepovedl lektvar. Tedy ne, že by Snape patřil mezi ty, kteří mezi dětmi chodí a rozdávají pochvaly a body. "Uzdraví se, je silný. Když do toho lektvaru, kterým ho tak poctivě napájíš, přidáš trochu meduňky, zmírní to bolest a urychlí hojení." Podotkl nevýrazně.

"Nepřišel jsi mi vyprávět o meduňce."

"Předpokládám, že tušíš, co se bude dít v tvém vlastním sídle."Řekl potichu.

"Není to moje sídlo, ale Bellino sídlo." Odfrkla jsem si.

"Je to Malfoy Manor, stále jsi jeho paní. A víš dobře, co se chystá. Bude tu…"

"Hlavní štáb zla?" obrátila jsem se na něj. "Ano, o tom jsem slyšela a je mi to srdečně jedno. Nemám k tomu co říct a kdybych řekla, nebude mi to nic platné."

"Říkám ti to proto, že bys měla svého syna poslat pryč."

"Draco nikam nepůjde. Bude tady a bude se mnou." Usekávala jsem svá slova jako kvádry ledu. Už nikdy nedovolím, aby se mi syn vzdálil. Nikdy.

"Vystavuješ ho tím většímu nebezpečí, než si myslíš. Pán zla a někteří jeho služebníci… Tvoje sestra budiž zářivým příkladem nejsou zrovna hosty, o které bys stála a kteří by se chovali… Ukázkově. Zbloudilá kletba dokáže svoje. Pošli Draca pryč."

"Ne." Odmítla jsem. "A i kdyby moje odpověď zněla ano, pak těžko něco nadělám. Není malé dítě, neschovám ho u babičky. Neschovám ho nikdy." Vzala jsem Dracovu bezvládnou ruku a ukázala jsem Severusovi znamení zla. "Tahle roztomilá omalovánka mu zaručuje podřízenost a kontrolu až do konce. Draco bude tady a bude se mnou. Budu se o něj starat, tak jako jsem to dělala celý život. A ochráním ho. Už se mu nikdy nic nestane."

"Zavázala jsi mě neporušitelným slibem k jeho ochraně a sama ho vystavíš takovému riziku?" zeptal se.

"Nevíš o čem mluvíš. Stejně jako Bellatrix. Nevíte, co to je mateřská láska, nevíte, čím procházím, nevíte… Nevíte nic! Je to můj syn, jenom můj! Neopustím ho!" začínala jsem zvyšovat hlas, cítila jsem, jak se moje sebekontrola ztrácí. Draco byl možná dospělý, ale já měla pocit, že mi z náručí rvou nemluvně.

Severusovi se zaškubaly koutky úst, ale neřekl nic jen toporně přikývl. Pak se otočil na patě a hlasitě zabouchl dveře.

"Nikdy. Se. Mu. Nic. Nestane." Vydechovala jsem se a nadechovala, uklidňovala a ubezpečovala sama sebe. "Nedovolím to."

A to jsem ještě netušila, jak krutou lež jsem vypustila z úst.