Na mou otázku sice reagovala jako jediná Anytt, ale trochu sobecky a sebestředně spoléhám na to, že by další lidé reagovali podobně a že jste příliš zaneprázdnění vánočně-novoročními povinnostmi a radostmi :)
Sedím na svém oblíbeném místě s notebookem na klíně a uvažuji. Slíbila jsem článek v podobném duchu jako úsměvy a velmi ráda takový článek na svět přivedu, ale jak to udělat? Nechci se podobat roku předchozímu, přesto se mi ta forma velmi zamlouvá. A není to nudné, měsíc po měsíci vypisovat, co všechno se mi stalo?
Rok 2014 pro mě byl rokem velmi zvláštním. Na jednu stranu o něm mohu hovořit jako o úžasném, potkalo mě mnoho šťastlivých věcí. Ovšem všechno má svůj rub a musím přiznat, že jsem okusila řadu nepříjemností a porážek. Ale co se stalo, to se stalo a nechci tento článek pojmout jako lítostivou výpověď. Pojďte se podívat na nejvýraznější okamžiky mého roku…
Maturitní ples pro mě má zvláštní příchuť. Je to okamžik, na který se svým způsobem těší snad každý středoškolák a je to pomyslná tečka za čtyřletým studiem. Atmosféra je v závratných výšinách, ale zároveň příjemně neformální, učitelé i rodiče jsou dojatí, sejdou se přátelé. Musím říct, že můj maturitní ples a moje chvíle slávy utekla v tak překotném tempu, že ani nevím, jaké z toho mám pocity. Snad rozporuplné. Tak dlouze se těšíte a chystáte a během chvíle je to celé pryč.
Ája: "Já stejně nechápu, proč je maturák tak brzo. Ještě nevíš, zda tě k matuře pustí a už vůbec nemáš, co slavit."
Naše kongresové centrum praskalo ve švech a my byly připraveny (ano, neplísněte mě za pravopisnou chybu, naše třída se skládala výlučně z děvčat). Předtančení jsme zvládly s grácií a úsměvem a přišlo na řadu šerpování. Bylo nemyslitelné, abych si pro šerpu kráčela po boku někoho jiného, než po boku Áji. Strávily jsme spolu v lavici nezapomenutelné čtyři roky, někdy to bylo těžké, někdy vtipné, lezly jsme si na nervy a pak se zase zbožňovaly - takže koho jiného si vybrat?
Myslím, že nezapomenu na chvíli, kdy moderátor přečetl naše jména, sál zaburácel nadšením, my vyrazily vstříc třídní učitelce a do kroku nám zněla písnička.
Svatý týden měsíc
Ano, maturita se mi roztahala do celého měsíce května a proto ke svatému týdnu přistupuji s lehkým úsměvem. Svatý týden jsem totiž prospala. Nedivte se, někdy jsem ty spánkové deficity dohnat musela!
Oáza klidu na Jamrocku
Můj milovaný festival mě přivítal s otevřenou náručí. Musím říct, že za tři dny jsem se nejen hudebně obohatila, ale také bych si vysloužila hodnost plavčíka za záchranu věcí ze stanu a bleskové vylívání vody ze stanu. Škody jsem minimalizovala, vydržely jsme celé tři dny - i když jsem svým způsobem byla ráda, že mám zase střechu nad hlavou.
Oáza neklidu na táboře
Nejlepší tábor na světě s tím nejlepším parťákem, kterého jsem do poslední chvíle trápila rozhodnutím, že nepojedu. Nicméně parťák je liška mazaná, a když jsem mu poslušně hlásila, že jsem se stala úspěšnou maturantkou, využil mého euforického rozpoložení k tomu, aby mě přesvědčil k odjezdu, neboť by to beze mě nedal. A tak jsem jela a jsem moc ráda!
Vím, že tohle si parťák nikdy nepřečte (a svým způsobem to je dobře, ještě by mi zpychnul!), ale musím vám na něj prozradit, že to je úžasný člověk, který mi mnohokrát vytrhl trn z paty, nejen v rámci tábora, a na kterého se můžu spolehnout a obrátit. Nevím, komu mám děkovat za tu milost, že jsme se poznali, ale jsem moc ráda.
Tábor jsem vám popsala dosti důkladně a myslím, že uznáte, že se tam člověk ani na okamžik nenudí!
Figurantka, která byla nadšením bez sebe
Znáte Rescue campy? Neznáte? Velká chyba! Jsou to letní tábory, kde se děti velmi důkladně seznamují se zdravovědou a chováním v krizových situací. Aby se nejednalo o výklady a nevypovídající akce v táboře s vedoucími, účastníkům Rescue Campu se připravují simulované nehody, kde si mohou vyzkoušet svoje dovednosti v praxi. Vyrazila jsem k takovéto nehodě dělat figurantku.
Simulovali jsme nehodu vlaku (srážka vlaku a automobilů) a bylo to náramné. Zpočátku jsem byla trochu uražená, že nalíčená jen jako lehce zraněná (těšila jsem se, jak ze mě bude cákat krev a trčet kosti), ale nakonec se to ukázalo být výhodou. Těžce ranění totiž hráli bezvědomí a museli bez hnutí a hlesu ležet. Zato já mohla vyvádět jako pominutá.
Děti (účastníci Rescue) poslušně naklusaly do vlaku a začaly nám pomáhat. Musím říct, že za tuto odvahu a nasazení je celkem obdivuji. Já osobně jsem hystericky vřískala na zemi, "krev" jsem měla rozpatlanou po celém obličeji a celkově jsem předváděla šílený tyjátr. Jedna z dívek se mě ujala, zběžně zhodnotila moje zranění a předala mě do opatrování jednomu z hasičů, kteří s akcí pomáhali. Hasič mě vzal mezi sebe a kolegu a vynesli mě z vlaku (bylo nutné přejít po kapotě auta, ze které mě snesli) a následně mě venku uklidňovali. Musím říct, že jsem si situaci velmi užívala a bylo mi skoro líto, když mě odvedli do stanu, kde se shromažďovaly zranění. Každopádně si myslím, že příští rok jedu na Rescue znova!
Studijní plány
Jako úspěšný maturant jsem se hlásila na vysokou školu, ale s lítostí musím poznamenat, že u přijímaček už jsem tak úspěšná nebyla. Nakonec jsem nastoupila do Liberce na školu, na kterou jsem se toužila dostat nejméně. Nicméně je pro mě výhodnější disponovat statusem studenta a proto jsem si řekla, že rok vydržím a přijímačky zkusím znovu. Osud se postavil proti mému odvážnému rozhodnutí a na začátku zimy jsem konstatovala, že psychicky zdeptat se nenechám. Nešlo o učení - popravdě mě vysoká za tu dobu nepřinesla nic nového, půjdu se svým učitelům ze střední poklonit až k zemi, ale o přístup tamních přednášejících. Vím, že všude se lidově řečeno najde blbec, ale co je moc to je moc.
Ze školy jsem odešla se vztyčenou hlavou, se ztrátou studentského statusu si bude muset poradit a chystám se na nové přijímačky.
Dready, kam se podíváš
Ano, tuto svou proměnu už jsem tu probrala několikrát. Na podzim jsem si splnila dlouhodobé přání a nechala jsem si udělat dready. A víte co? Cítím se v tom výborně!
Když jsem psala poprvé, že jsem hlavička dredatá, padlo několik dotazů na zveřejnění fotku. Nebudu si hrát na tajemnou a tady jsem! :) (snad omluvíte webovou kvalitu fotografie, ale prozatím více lepších fotek nemám). Vím, že dready mám poměrně krátké, nicméně k mé obrovské radosti rostou a prospívají :)
Divadlo
I tuto událost jsem zmínila, velkolepě jsem se vrátila do divadla. A ten návrat mi nadmíru prospívá!
A to bych ve zkrátkách a bodech mohla říct o uplynulém roce. Samozřejmě, že to není všechno! Ale sama bych asi všechny události neshrnula a kdo by to četl! Nicméně není čas ulpívat v minulosti, protože přichází něco velkolepého.
Rok 2015!
Ze srdce si přeju, aby to byl rok úspěšný, šťastný a naplněný. Přeji si rozhodovat se lépe než v minulosti a mít šťastnější ruku při výběru - čehokoliv. Doufám, že mě na mojí cestě budou doprovázet přátelé, rodina a také dobrá nálada. Věřím jen v to nejlepší. Věci se musí zhoršit, aby se zase mohly zlepšit a nyní čekám na zlepšení.
Vám ostatním bych vlastně přála to samé - jen to nejlepší. Štěstí, zdraví, spokojenost a úspěchy. Úsměv na každém kroku a pohodu.
Co se týká blogu, doufám, že to tady jen tak neskončí :) Proto přeju mnoho návštěvníků, komentářů i tvůrčích nápadů :)
Pour Felicitér! :)