Samochvála sice smrdí, ale já se pochválit musím : Jsem borec! ( A mohli by jste mi to taky napsat) protože jsem bojovala o známku z chemie a musela jsem se naučit látku za celé pololetí... A dokázala jsem to :D Bude to za jedna! Jsem dobrá.
K tomu Vám přidávám zápis do hvězdného deníku. Myslím, že dneska by jste se mohli pobavit všichni i když jste u dané věci nebyli :D Tak si to vychutnejte.
Nervozita pomalu stoupala. Písemka, která by mohla nebo přímo měla změnit naši známku z hudebky se blížila. Během polední pauzy jsme posedávaly na židlích a učily se. Obvyklý smích a hluk s blížícím se začátkem hodiny pomalu utichal a každý se soustředil na svůj sešit, nebo alespoň tahák. Někteří právem panikařily neboť jsme netušily v jaké třídě nebudeme a tím pádem, ti kteří spoléhají na desku své lavice, propadaly depresi, nevěděly do jaké učebny vrazit a napsat tahák. Přeci jen desku stolu Vám učitel bere poměrně obtížně a taky tento způsobe obtížně odhaluje.
Ovšem Becher se spoléhala na svoje znalosti a požádala mě, abych ji vyzkoušela. Žádný problém! Uměla opravdu velice dobře, vysypala ze sebe informace o písni, mši i oratoriu. Výborně si vedla i u popisu muzikálu - dokud jsem se nezeptala na název některého z muzikálů, které jsme si psaly do sešitu. Becher se dlouze zamyslela. "Vím co myslíš." řekla mi. "To jsou takový ty chlapy... No, já nevim přesně ty chlapy a něco s obilím."
Dobraly jsme se toho,že Becher měla na mysli Starce na chmelu. Chvíli na to jsme se přesunuly do jedné z tříd a Suprise si stále lámala hlavu nad pojmenováním jednotlivých částí mše. Uznala, že nejlépe se to naučí, když bude poslouchat někoho dalšího jak to říká. Tak jsem začala: " Kyrie eleison - Pane smiluj se, Gloria - sláva, Credo - věřim," při mém zajímavé výkladu se Suprise kroutila jako had a zvládla se u toho praštit. "Au!" zaúpěla.
V tu chvíli jsem byla u "Benedictus - pozdrav Ježíše," a když jsem zaslechla její povzdech jen jsem odvětila "To tam není." a pokračovala k další části.
Nadešla hodina H, test ležel na stole a my psaly a přemýšlely o sto šest. Bonusem byl poslech hudební ukázky. Naším úkolem bylo napsat název díla a jeho autora. Nebylo to zas tak těžké.
"Byl to Louskáček, že?" zeptala se Andílek když jsem odevzdaly. "A napsal to Bach."
"Louskáček to byl." potvrdila jsem. "Ale řekla, bych že ho nenapsal Bach, ale Čajkovsky." vyjádřila jsem svůj názor.
Andílek argumentovala tím, že Suprise tam taky měla Bacha, ale ani dvojnásobný typ na tohoto neméně slavného skladatele nezlomil učitelovo přesvědčení, že Louskáčka napsal Petr Iljič Čajkovsky.
Protože pololetí nám buší na dveře nesmíme zahálet a proto nás neminulo zkoušení ani v pedagogice. A tak jsem se dozvěděli, že když jsou české děti adoptování do zahraničí říká se tomu cizinecká adopce. Učitelka jen protočila oči a zamumlala slůvko mezinárodní. Někdy si myslím, že ji zmáháme. Dalším náporem na její nervy byla Andílkova odpověď, že když v minulosti nebyly kojenecké ústavy a matka své dítě nechtěla, tak jej hodila před klášter. Když jsem se kvůli slovu hodila začala smát odůvodnila to tak, že chtěla mluvit odborně, ale nevěděla přesně jak. Vždyť to je nakonec jedno.
Myslím,že učitelka měla kliku, že při hodině literatury si musela odskočit do kabinetu. Stihla nám zadat práci a tak jsme ji s Andílkem pečlivě plnily. Četly jsme si úryvek z Babičky. Musím říct,že mě malinko zaskočilo, že když jsem si přečetla, že trefilo-li babičku, když šla kolem vody, začala házet chleba rybám. Pak jsem ale Babičku resiscitovala neboť jsem zjistila, že jsem se malinko překoukla.
Ovšem zpráva o trefené babičce mě tolik rozhodila, že jsem si nemohla vzpomenout na název přístrojů používaných při sterilizace nástrojů. Nakonec jsem to vymyslela šalamounsky. Nemohla jsem si vzpomenout na celý název, věděla jsem jen počáteční písmenko a tak jsem nelenila to písemky jsem ho napsala. Vyučující mi, ale oznámila že šibenici se mnou hrát nebude.
Snad jindy...
