16. Felix felicis

Ve škole mírně řečeo šílí, takže... Je to celkem těžký. Užijte si kapitolu.

" Já - to snad ne!" zachroptěl Ron a najednou pozbyl slavící nálady. Předal famfrpálový pohár rozjásanému Seamusovi a odpotácel se do křesla. "Můj nejlepší kamarád a moje sestra? Hermiono, zařiď ať to není pravda. Prosím."
"Rone," posadila se na opěrku jeho křesla, " copak sis toho nevšiml? Už v létě na ni mohl Harry oči nechat. Myslím, že se držel jenom proto, že Ginny byla zadaná a dobře si dovedl představit tvou reakci."
"Jak mou reakci?" vyletěl Ron.
"Přesně tuhle, Rone. Chováš se jak maniak."
"Je to moje sestra!"
"A Harry je tvůj kamarád."
"Právě." zahučel Ron a pak se na Hermionu podíval. "Nechci, aby měla špatnou pověst. A aby ji někdo ublížil."
Hermiona se vřele usmála. " Zkus jim věřit. Myslíš, že by ji Harry ublížil? Zbožňuje ji. A pro Ginny to bude víc než splněný sen. Chce ho už takovou dobu..." podívala se na něj. "Nech je být. Není to tvoje věc."
" Alespoň se nemuseli muckat před celou kolejí." zaprskal Ron, ale tvářil se už smířlivěji.

Hermiona jen vyprskla.
" Co?" zeptal se Ron.
"Ale jen jsem si vzpomněla na někoho kdo docela nedávno předvedl něco obdobného jenom ve vášnivějším měřítku."
Ron zrudl.

" Co to může být?" zeptala se Hermiona a bylo vidět, že má strach. " Je to tak narychlo, obvykle poslal Harrymu vzkaz den, dva předem." nervózně vydechla. "Jak já nesnáším, když nevím co se děje!" vyštěkla a začala přecházet po místnosti.
"Jen klid. Je s ním Brumbál." ujistil ji Ron. "Sedni si." dodal potichu protože pár nespavců co ještě sedělo u krbu ji začalo pozorovat. Za několik okamžiků byla Hermiona touha po informacích utišeně, ale zdaleka ne tak jak by se ji zamlouvala. Brumbál si myslel, že objevil viteál a chtěl vzít Harryho sebou.
" Hlídejte Malfoye, ať něco neprovede, buďte ve střehu. Taky dejte pozor na Snapea. A tohle si vemte. Je v nich felix felicix tak se napijte a dejte taky Ginny." uděloval pokyny.
"Harry, půjdeme taky." rozhodla Hermiona.
Zarazil ji. " Nejde to."
"Hary my jsme-" začala se hájit.
"Bude se mnou Brumbál. S kým bych byl ve větším bezpečí? Buďte klidní. Tady je plánek." strčil Hermioně do ruky kus pergamenu a vyběhl z věže.
Hermiona se podívala na Rona. " Mám tak.. Tak divný pocit." zašeptala. "Jako kdyby se něco mělo stát."
"Tak ten pocit zažeň. Budeme potřebovat pomoct, tři to nezvládneme." řekl nakonec.
" Nezvládnete co?" Neville scházel z ložnic a zaslechl Ronova poslední slova. Ron se krátce podíval na Hermionu a měli jasno. Neville byl jedním z pravých pomocníků.

" Rone, Malfoy zmizel." vyhrkla krátce před půlnocí Ginny. Pravidelně se střídali v hlídání Pobertova plánku, aby předešli otupělosti jednoho z nich a riziku, že najednou zjistí, že Malfoy zmizel před bůh ví jakou dobou.
" Dobře jdeme ke komnatě." zvedl se Ron. " Ginny, Neville, půjdete se mnou."
Hermiona se postavila. "Půjdu hlídat Snapea." oznámila pevným hlasem.
"Nemůžeš jít sama!" bránil se Ron jejímu nápadu.
" Nebude sama." Neville vytáhl z kapsy zlatou minci, ve které poznali falešný galeon, který Hermiona vyrobila v lonňském roce a jehož pomocí se svolávaly schůzky BA. " Dám vědět Lence, má ho pořád u sebe. Půjde s Tebou."
Ron nepochyboval o Lenčině oddanosti, ale o jejích kouzelnických schopnostech. Nejraději by šel s Hermionou sám, ale nepřipadalo v úvahu, aby nechal sestru a Nevilla napospas Malfoyovi. " Dobře."přikývl. " Buďte opatrné."
" Mohla bych říct to samé." řekla Hermiona a rozběhla se do sklepení.

"Miono?" ozvalo se tiše kousek od ní.
"Lenko!"
"Ano. Spěchala jsem. Nepropásla jsem něco?"
"Ne, vůbec nic. Musíme hlídat Snapea."
Tiše přikývla. "Jenom buď klidná, ano? Je kolem tebe plno strachopudů." řekla a začala mávat rukama.
"Cením si tvé snahy, ale momentálně by bylo lepší kdybys nechala strachopuda strachopudem."
Lenka ji poslechla. "Jsem ráda, že ses trochu otevřela a přiznáváš existenci těchto tvorů."
Hermiona si jen povzdechla.
" Ale věř mi, že by Ti bylo lépe kdybych tě jich zbavila. Jenom tě tíží a zatěžují tvoji mysl."
Z horních pater se ozval jakýsi rachot jako kdyby někdo běžel chodbou. Následně se ozval rozjařený smích, který byl Hermioně nepříjmeně povědomí. " Severusi, Severusi!" ozval se od schodiště křik a maličký profesor Kratinot, kterého Hermiona vždy viděla jak se kýmacivě kolébá chodbou běžel jako kdyby se mu za patami hořelo. " Severusi, musíte rychle nahoru, musíte pomoct, jsou všude, musíte-" následně se ozvala dutá rána a z kabinetu vyběhl Snape. Narozdíl od profesora Kratinota si Lenky s Hermionou všimnul. "Profesorovi se udělalo nevolno, pomozte mu!" zařval a rozběhl se nahoru.

" Tak kde je?" sykla Ginny netrpělivě.
"Kde bys řekla?" odpověděl Ron nakvašeně. " V komantě nejvyšší potřeby."
"Věř nebo ne to mě napadlo. Ale co tam tak dlouho dělá?"
"Zkus se tam dostat a zeptat se." navrhl Ron kousavě.
"Přestaňte!" zašeptal Neville. "Musíte být ve střehu."
Ron zmlknul a myšlenky se mu zatoulaly k Hermioně, která byla s největší pravděpodobností ve sklepení. Doufal, že její genialita a felix felicis ji poskytnou dostatek bezpečí.
Najednou se stěna změnila v dveře a než stačil kdokoliv z trojice reagovat vyšel bledý Malfoy a rozhodil kolem sebe tmavý prášek. Chodbu rázem pohltila tma.
"Kruci fix!" zaječela Ginny. "Lumos!"
"Incendio!" vykřil Ron a tápal rukou po stěně, rozháněl se kolem sebe ve snaze zasáhnout případného nepřítele. Na konci chodby zahlédl Malfoye, který si nesl svou ruku slávy, která prozařovala tmu, která se utápěla ve tmě. Následovalo ho několik zahalených postav.
"Musíme za ním!" křikl Neville, ale v nastalé tmě to nebylo vůbec lehké. Malfoy se ztratil z dohledu a oni naprosto ztratili orientaci, naráželi jeden do druhého, do stěn a do zábradlí. Když se ozval řinkot poraženého brnění Ron zavelel " Stát! Musíme prostě počkat až ta tma zmizí takhle si někdo srazí vaz!"
Neville ještě zkoušel všemožná zaklínadla cílena na to, aby se rozsvítilo, ale bezvýsledně.
" Kdo to byl koho přivedl?" zašeptala Ginny.
"Smrtijedy. Jedna z nich je Belatrix Lestragenová. Tu bych poznal všude." zašeptal Neville nenávistně. "Musíme je zastavit!"
"Nejdřív by to chtělo světlo!" zařval Ron. "Taková bezmoc!" vzápětí tma zmizela a oni mžourali do světla pochodní.
"Honem, pro někoho z profesorů!" zakřičela Ginny duchaplně a tryskem se rozběhla po schodech dolů.
První koho potkali byl profesor Kratinot. "Pane profesore, Draco Malfoy přivedl sem smrtijedi-"
"Viděli jsme to vyvedl je z komnaty nejvyšší potřeby-"
"Mohou být kdekoliv, musíte něco udělat-"
" A co nejrychlejí-""
"Nevíme proč je přivedl, ale-"
"Je to naléhavé, profesore!" křičeli jeden přes druhého. Kratinot na nic nečekal otočil se na podpatku a rozběhl se pryč.

"Pane profesore!" Hermiona vběhla do Snapeova neútulného kabinetu a padla na kolena k drobnému profesorovi, " pane profesore!" lehce ho popleskala po tváři. "Musíte se probrat!"
" Podívej!" vypískal Lenka.
Kratinot se sice ani nehnul, ale oči měl jasné a doširoka otevřené. "On je ochromený! Vůbec neomdlel!" vykřikla.
" Snape-" Hermiona si dala dvě a dvě dohromady. "Ježiši kriste!" zařvala nechala Kratinota Kratinotem a rozběhla se nahoru. Lenka popadla svou hůlku. "Promiňte profesore, to za chvíli přejde a můžete nám jít na pomoc." ujistila Kratinota a následovala Hermionu.

"Hermiono!" vykřil Ron nevěřícně když se mu po boku objevila jeho rozčepýřená kamarádka. "Nemáš hlídat Snapea?"
"Snape hlídat vůbec nepotřebuje!" zaječela a uhnula kouzlu, které proti ní vyslal jeden ze smrtijedů, "myslím že se tady co nevidět objeví!" zakřičela a byla nucela se sklonit k zemi, protože smrtijed s krátkými rozježenými vlasy metal kletby na všechny strany. Bylo to jako stát na střelnici. Téměř nemohla vysílat kouzla jen uhýbala. Vzdálně si uvědomovala, že v chodbně nebojuje jen profesorka McGonagallová a oni, ale i někteří členové řádu. Viděla Lupinovu uštvanou tvář a Tonksovou. Zakopla a svalila se na něčí tělo. Byl to Ronův bratr Bill. Ale byl zohavený k nepoznání. Fenrir Šedohřbet rozdrásal jeho tvář. Jeho pozornost teď byla na okamžik odvrácena protože se otáčel po jakémsi zbloudilém kouzlu, které ho jen o kousek minulo. Teď se ale zahleděl zpátky na svou kořist. Očividně jej potěšilo, když zjistil že aniž by se sám snažil k mladému muži přibyla i Hermiona a natáhl svou zakrvácenou ruku s dlouhými drápy k ráně. Hermiona pohlédla hůlku, která dopadla vlkodlakovi k nohám. Kdyby se natáhla mohla by na ni dosáhnout. Rozpřáhl se. Vykřikla a ucukla. Schoulila se nad Billovým tělem čímž ho chránila a očekávala dopad.
"NE!" zařval Lupin a zasáhl Šedohřbeta kouzlem. Ten zaryčel bolestí a vyrazil mu vstřív.
Popadla svou hůlku a vrhla se zpátky do boje. Věděla, že Billovi teď nijak nepomůže.
"Pozor!" vykřila profesorka McGonagallová. Jeden ze smrtijedů vyslal kouzlo a klenba stropu začala bortit.
"Hermiono!" skočil k ní Ron a přimáčkl ji ke zdi. Pevně se ho chytila a čekali až největší rachot ustane. Když vzhlédli byl všude prach a část stropu byla zborcená. Neville ležel jen kus od nich a byl v bezvědomí. U paty schodiště zahlédla Billovo bezvládné tělo.
"Za nimi!" poručil Lupin a rozběhl se k sutinám, které částečně kryly schodiště. Tonksová ho bez váhání následovala a Ginny jim byla v patách. Hermiona se rychle vzchopila a už už za nimi běžela taky když v tom se objevil Snape po boku s Malfoyem.
Procházeli kolem nich a nikdo neútočil. " On je s nimi!" křikla Hermiona a rozběhla se za Snapeem. Nikdo ji nestihl věnovat pozornost protože od schodiště se už valili smrtijedi, kteří tam jen pár minut před tím zaběhli a pustili se do boje. "Pouta na Tebe!" zakřičela Hermiona, ale Snape ledabylám mávnutím ruky její kouzlo odrazil. "Nesnesitelná Grangerová." povzdechl si. "Nikdy se nepoučíš. Mdloby na Tebe!"
Byla vyčerpaná a překvapená. Lektvat štěstí už možná nepůsobil. A nebo také nemohl ovlivnit všechno. Kouzlo ji zasáhlo a ona se propadla do nevědomí.

"Raněné na ošetřovnu! Honem pomozte mi - slečno Láskorádová zvládnete to?" ujistila se profesorka McGonagallová když Lenka začala řídit směr nosítek, na kterých ležel Neville.
Jenom mlčky přikývla a stiskla si lehce krvácející ránu na ruce.
"Jsem v pořádku, musíme pomoct Billovi." oklepala se Tonksová a mířila k bezvládnému zrzkovi.
"Hermiono!" křikl Ron a pomalu mu docházelo, že Hermionu od chvíle kdy se objevil Snape neviděl. Prach v chodbě se pomalu usazoval a u rozbitého okna někdo ležel. "Miono!" vykřil naprosto zděšeně a rozběhl se k ní. "Ne, ne,ne!" úpěl a už si předstatoval, že až k ní doběhne naskytne se mu stejný pohled jako při pohledu na Billa. Popadl Hermionu za ramena a pocítil nesmírnou úlevu když viděl, že není nijak znetvořená. Pokoušel se ji zvednou ze země, ale jediné čeho docílil bylo, že si ji napůl přitáhl do náruče. Byla naprosto bezvládná.
"Pane Weasley, dovolte-" profesorka McGonagallová jej došla a stejně jako on se sklonila k bezvládné dívce. "Je jenom omráčená, jen omráčená." zašeptala uklidňujícím hlasem a zamířila na její hrudník hůlkou. " Enervate!" poručila potichu.
Hermiona otevřela oči. "Rone?"zašeptala. "Profesorko?"
" To je v pořádku Grangerová. Můžete jít, nebo mám vyčarovat nosítka?"
"Zvládnu to." řekla Hermiona a s Ronovou pomocí vstávala.
"Kdo ti to udělal?" zeptal se Ron po cestě na ošetřovnu. Hermiona stále potřebovala trochu jeho opory, ale jinak vypadala nezraněná.
"Snape! Je s nimi, on je celou dobu s nimi." zašeptala. " Všechno jsem zkazila, omráčil Kratinota a já jsem na to skočila a..." zavrtěla hlavou. "Jsem tak hloupá!" zoufala si.
"Ne, nejsi." zarazil ji rozhodně Ron. " Udělala jsi to nejlepší co jsi mohla." ujistil ji.
Jen zavrtěla hlavou. "Ne. Tentokrát ne."

Hermiona stále u okna v ložnici a dívala se ven. Vycházelo slunce. Dnes ale měla pocit, že nový den sebou nenese ani špetku naděje a radosti. Byl den Brumbálova pohřbu. Všechno bylo tak nicotné a bezvýznamné. Co na tom, že dokázala odhalit kdo byl princ dvojí krve? K čemu to bylo? K ničemu. K čemu bylo, že v ročníkových zkouškách byla nejúspěšnější? K ničemu. Nic z toho jejich ředitele navrátit nemohlo. Naposledy si projela vlasy hřeben a společně s Parvati a Levandulí sešla po schodech. Dnes po ní ani jedna neházela nenávistné pohledy. Mlčky jedna s druhou spolupracovaly a minimálně pro dnešek uzavřely mír. Ve společenské místnosti už čekala Ginny s Harrym a o několik minut později dorazil i Ron. Společně se vydali k jezeru kde se měl konat obřad. Usadili se na jedné z mnoha židlí. Všechno vnímala vzdáleně a rozmazaně - nejen díky slzám, které ji stékaly po tvářích jedna za druhou. Bylo nemyslitelné, aby svět zůstal bez Albuse Brumbála. Ale teď to byla realita.

Ron se nehýbal a strnule hleděl před sebe. Pohřeb Albusem Brumbála? Kdyby mu to někdo řekl před týdnem, před několika dny, vysmál by se mu. Albus Brumbál přeci nemůže zemřít! řekl by. Ale on zemřel. A co hůř byl zavražděn a rukou někoho komu věřili, komu věřil on sám. Hermiona se vedle něj otřásala pláčem. Váhavě ji vzal za ruku. Nepodívala se na něj jenom ji vděčně stiskla. Když bylo již vše řečeno a obřad ukončen všichni se pomalu začali zvedat a opuštěli svá místa. Harry si vzal Ginny stranou. Hermiona na něj pohlédla a oči měla plné slz. " To není pravda." zašeptala. "Nevěřím tomu."
Bylo to přirozené a vlastně nad tím vůbec nepřemýšlel. Musel ji utěšit a být ji nablízku. Chtěl ji být nablízku. Objal ji a začal hladit po vlasech. Ona se k němu schoulila a dál plakala. Přestože byla stále zoufalá a zdrcená ze smrti Brumbála cítila se lépe - byla s Ronem a cítila z něj pocit bezpečí a sounáležitosti. Věřila mu, věděla, že ji ochrání. A nic víc v tu chvíli nepotřebovala.