Ve víru tance

Mám ráda intimní klubovou atmosféru. Nejlépe, když je po koncertě. Unavení lidé chodí tam a zpátky, na tváři mají úsměv po intenzivním hudebním prožitku, ve kterém viděli své oblíbence a vyslechli své oblíbené hity. V ruce drží sklenici a obvykle cigaretu, povídají si, poznávají se, nahlas se směji, dobíhají na parket, když DJ pustí známý flák.

Tenhle svět příšeří, cigaretového kouře a promísené vůně zpocených těl, parfémů, alkoholu a cigaretového kouře nám ráda.

Seděla jsem na vysoké barové stoličce. I ty mám ráda. Vždycky, když na ně usednu, si připadám jako dáma z vyšší společnosti.

Nohy ladně překřížené v kotnících, úzké kalhoty a top, který obepíná postavu. Vlasy vysoko vyčesané, aby vynikl můj profil. Byla jsem pyšná na svůj štíhlý krček a jemné rysy v obličeji.

Ráda se předvádím, ráda jsem středem pozornosti.

Seděla jsem v kroužku svých přátel a úspěšně jsem předstírala, že naslouchám slovům své kamarádky, která mi zaníceně vyprávěla nějaký příběh. Automaticky jsem přikyvovala a občas jsem se pousmála, aby měla pocit účasti.

Ne, neměla jsem ze sebe špatné svědomí.

Moje pozornost se upírala k opačné straně baru, kde stál ON. Zvláštní, jak prostý může být náš svět - ženy se točí kolem mužů a muži kolem žen a víc k životu nepotřebujeme, stále řešíme jeden druhého a dny plynou.

Stál tam sám, před sebou měl drink a v prstech svíral cigaretu. Oči upíral do neurčita a já umírala touhou, aby se podíval mým směrem a začal mi věnovat pozornost.

Znovu jsem se na kamarádku pousmála a přitakala jsem jí. Ve stejném okamžiku přede mě kdosi postavil pití - můj oblíbený džus s vodkou. Povytáhla jsem obočí a podívala jsem se a strůjce. Už nebyl na opačné straně baru, ale přímo vedle mě.

"Něco pro tebe." Pousmál se. "Měla´s přeci narozeniny. Všechno nejlepší." Aniž by čekal na mé díky, zase se otočil a odcházel.

Pevně jsem stiskla rty a přemáhala nutkání ho sklenicí trefit do hlavy. Byl to jeho jedinečný talent. Pod jedním gestem se člověk rozplýval jako tající čokoláda a za to druhé by ho holýma rukama na místě uškrtil. Zhluboka jsem se nadechla a nutkání jsem překonala. Přeci jen škoda alkoholu. A zvlášť škoda alkoholu, který jsem neplatila já. Když byl dostatečně daleko a milostivě se na mě podíval, jen jsem pozvedla sklenku a s mrknutím jsem se napila. Nějak se s tím poper, chlapče.

Hodiny plynuly, někteří se stávali společensky unavenými. I to ke klubovému životu patří a člověk si musí vypěstovat vyřídilku, se kterou odkáže přítulné opilce do patřičných mezí. Okolí se párovalo, lidé neúnavně chodili pro nové a nové drinky a smích a hovor neutichal.

Protáhla jsem se, dlouhé sezení bylo přeci jen v něčem nevýhodné. I na barové židli, na které si člověk připadá dobře. Překvapeně jsem zamrkala, když přede mnou znovu stanul a natahoval mým směrem ruku. "Zatančíme si?" zeptal se.

Z tanečního parketu, který byl od barové části oddělen tenkou zdí, doléhaly tóny písně, která mi něco říkala. Ano, byla to jeho oblíbená píseň, sláva za sociální sítě, kde můžeme své dojmy sdílet a člověk se tak může dozvědět něco užitečného.

Ostatní nás napjatě pozorovali.

Není dobré se před mužem shazovat, věděla jsem to. Zároveň jsem však neuměla mlčet. "Já a tančit?" zasmála jsem se trochu cynicky. Chtěla jsem s ním tančit, ale pravda byla taková, že jsem měla pocit, že při tanci jsem všechno možné jen ne elegantní a přitažlivá. A rozhodně jsem si zrovna s ním, o kterém jsem věděla, že je působivý tanečník, nehodlala udělat trapas typu "šlápla jsem mu na nohu".

Po tváři mu přeběhl lišácký úsměv, který jsem v jeho podání milovala, nabízená ruka se nezachvěla.

Projel mnou záchvěv odvahy a touhy po nespoutanosti. V rychlosti jsem dopila poslední doušek, který ve sklenici zbýval a vyskočila na nohy. Bez zaváhání propletl naše prsty a odváděl mě na parket.

Nemohla jsem tomu věřit. Tančila jsem a nepřipadala jsem si jako idiot nebo jako neohrabaný medvídek.

Připadala jsem si krásná a smyslná. Užívala jsem si tvůj pohled, kterým jsi mě sjížděl od hlavy až k patě, užívala jsem si, jak ses mě dotýkal konečky prstů, laskal jsi mě po odhalené kůži a čas od času jsi mi přejel prsty po tváři až ke rtům.

Přestávala jsem vnímat okolí a věci, které mě za normálních okolností rozčilovali. Třeba, jak do mě kolem tančící lidé bezohledně vráží, anebo se cigareta v jejich ruce až nebezpečně blížící se k mému oblečení.

Musela jsem se smát dívkám, které se zoufale snažily upoutat pozornost. Všechno marné, holčičky, dnes večer je jenom můj. Neměl oči pro jinou, byla jsem středem jeho světa.

Byla jsem dokonale spokojená.

Já a žádná jiná, tohle jsem si vždycky přála, podívej se na mě tak znovu, znovu mi dej svým pohledem najevo, jak jsem jedinečná a jak nemůžeš uvěřit tomu, že se mě smíš dotýkat, pozvedni koutky úst, když se i ty mé zvednou k úsměvu, vydechni, když se k tobě přitočím, projeď mi prsty vlasy a propleť naše ruce…

Možná mě ostatní začnou hledat a možná se jim pranic nelíbí, že jsem tu zrovna s tebou. Mnoho mužů tu o mě má zájem a já odejdu právě s tebou. Proč jenom?

Jsem tak hloupá, jsem tak naivní, jsem tak odhodlaná? Ne, možná je důvodem až přehnaná prozíravost. Neznám pro tebe nic extra - kromě dnešní noci. Dnes jsem ti vším. A tohle vědomí mi bohatě stačí.

Nekažte mi mou dokonalou chvíli svým sýčkováním.

Copak to nevím? Copak ho neznám dost na to, abych odhadla jeho pohnutky? Ale právě proto si jej tak velmi cením. Nikdy mi nebude slibovat lásku až za hrob, nikdy nebude říkat ta sladká slůvka, která dívkám pletou hlavy a nutí je přemýšlet o slovech, jako jsou láska, budoucnost a vztah. Neslibuješ nic a v tom tkví veškeré kouzlo. Jsem si vědoma pravidel této hry. Tahle noc a snad žádná jiná.

Ale bude to stát za to.

Dech se mi krátil a pohled z očí do očí se prohlubovaly. Vzdálenost mezi námi se zkracovala.

Prahla jsem po doteku tvých rtů.

Ale jako malé zarputilé dítě jsem odmítala být ta, která si začne. Vím, nač jsi zvyklý od ostatních, děvčátka, co tě nenechají v klidu ani na minutu, žebrají o tvou pozornost i o tvé polibky. Kdepak. Vím, že po mě také velmi toužíš a nic se ti nestane, když to budeš ty, kdo smaže onu vzdálenost mezi námi.

Přitáhl ses ještě blíž a mé srdce se splašeně rozbušilo. Upírám k tobě oči plné prosby a naděje, už, už se to stane, už se naše rty setkají?

Mhouříš oči a vidím, že se přemáháš a bojuješ sám se sebou. Chceš mě, ale tvoje hrdost je blízká té mojí. Proč by sis měl začínat, že ano?

Stojím ti za to?

Přitáhla jsem se k tobě ještě blíž a zaklonila jsem hlavu. Udělej to!

Oči jsi zavřel. Vidím, jak se pobaveně usmíváš a zároveň trpíš. Víš, že prohraješ.

Nejsi tu jediný, kdo je hráčem.

Už jsem čekala až příliš.

Dnes ochutnám tvoje rty, vím to. A víš to i ty.

Počínáš si smyslně, jako při každém svém kroku, když mi zcela vážně položíš jednu ruku na kříž a druhou mi odhrneš vlasy z tváře, aby se ti nepletly. Dlouze se na mě díváš, tóny písně doznívají. Přejedeš mi ukazovákem přes čelist a obkroužíš konturu spodního rtu.

"Nemáš to nejmenší ponětí, jak dlouho tě chci." Promluví poprvé od chvíle, kdy mě odvedl z baru.

Chci odpovědět, chci být vtipná, úsečná i svůdná, ale nezmůžu se na nic. Jen pootevřu ústa a moje oči říkají jediné "Stejně dlouho, jako já tebe."

A pak je i ta poslední vzdálenost mezi námi pryč.