Poslední dobou se cítím unavená, bez nápadů a energie, celá nesvá. Řekla jsem si, že by s tím chtělo něco udělat, přeci nemůžu být jako hromádka neštěstí!
Dlouze jsem přemýšlela čím se povzbudit, až mi na mysl přišel jeden alternativní nápad - objímání stromů. Znáte to, jdete přírodou a začnete objímat kmen stromu, relaxovat a přijímat jeho energii. Pokud tomu samozřejmě věříte, někdo se tomu vysměje. Já mám ale ráda nezvyklé postupy a nové věci, klidně tomu věřit budu a řekla jsem si, že to zkusím.
Odpoledne jsem sbalila našeho psa a vydala se do svého oblíbeného parku. Pozvolna jsem procházela parkem a začala jsem odhalovat dosti podstatnou vadu; v posledních týdnech byl park razantně vykácen, protože vzrostlé stromy už byly staré a ohrožovaly zdraví návštěvníků parku. Nahradily je mladé stromky. Ty byly jednak chráněné "ohrádkou" a potom, objímejte si něco, co je slabší než vaše paže. Pochopila jsem, že tudy cesta nepovede.
Vydala jsem se na své další oblíbené místo, podél řeky. Tam už o vzrostlé stromy není nouze. Pomalu jsem si je obcházela, až jsem si vybrala jeden hezký a rozhodla jsem se ho obejmout. Strom byl na dotek studený a trochu mokrý, ale překonala jsem to a vytrvale jsem se tiskla ke kmenu a očekávala přívaly energie.
Náš pes stál opodál a díval se na mě s výrazem, který jasně vypovídal, že si myslí, že jsem se pomátla už docela a on se mnou nechce mít nic společného. Aby učinili přítrž ostudě, kterou jsem mu dělala, rázně se na vodítku vzepjal, škubl se mnou a já málem spadla do řeky. Začala jsem mu peprně nadávat a škrábat se za ním na cestu, abych mu vyprášila kožich. Při této příležitosti jsem zjistila, že jsem si během válení se po kmeni stromu nehorázně ušpinila bundu. To vyvolalo nový příval slov, protože byla týden vypraná.
Vracela jsem se domů, pes skotačil, já trucovala nad špinavým oblečením. Ale když se nad tím zamyslím... Nebylo to tak špatné. Cítím se celkem naplněně. Jen nevím, zda to je silou stromu, anebo tím jak sem s vražednou touhou v očích vyrazila za psem...