Touha

Jen další pohled a nic víc. Musím se stále otáčet, dívat se z okna, na podlahu, na své přátelé. Nemíním si nic připustit, i když se mi velmi líbí, co vidím.

Nikdy jsi mě nepustil z hlavy. Ba naopak, touha časem sílí. Hormony jsou mrchy. A nadrženost ještě větší.

Kéž by byla místnost plná lidí, kteří si nás nevšímají, kteří jsou slepí. Pak bych mohla zvednout hlavu a podívat se ti do očí. Bylo by to krátké a všeříkající. Můj pohled by na okamžik sklouzl k tvým rtům a pak bych se odvrátila jinam, jako kdyby se nic nestalo, nechala bych tě napospas myšlenkám a úvahám.

Za pár minut, anebo snad hodin bych se zvedla ze svého místa a vyšla bych ven. Vím, že jdeš za mnou, ve tmě instinktivně cítím ruce, které se po mě lačně natahují ve snaze chytit mě za boky, slyším tvé kroky.

Nezpomalím, pokračuji dál. Teprve, když se za námi hlučně zabouchnou dveře, se otočím.

Stojíme proti sobě. Je tu ticho, je slyšet jak se nadechujeme, je slyšet jak moje bunda při každém sebenepatrnějším pohybu zašustí, je slyšet, jak nám bijí srdce.

Příští vteřina bude rozhodující. Všechno anebo nic.

Už nemůžu, nechci se dál přemáhat a něco v sobě potlačovat, nechci si hrát na slušnou a hodnou, chci být nespoutaná a chci, abys to byl TY, kdo tu bude se mnou. Tebe jsem si vybrala, tebe chci.

Hlava mi snad praskne a mám pocit, že energie ze mě vytryskne v roji barevných jisker. Už nemůžu zůstat na místě ani chvíli.

Vztáhnu k tobě ruce ve stejné chvíli, jako ty po mně. Tak dlouho odloučeni a přeci tak blízcí, ruce si automaticky najdou cestičku, obejmu tě v pase a ty si mě za ramena přitáhneš k sobě. První polibek, který je plný lapání po dechu a snahy o souhru. Jsme příliš zbrklí, příliš nedočkaví.

Stiskneš mě pevněji a s grácií tanečníka mě otočíš, jsem přitisknutá zády ke stěně. My dva a ani centimetr prostoru mezi námi. Tvé rty postupují přes tvář k uším a krku. Snažím se uhnout, ale zároveň se k tobě tisknu víc a víc. Víš, čím si mě máš získat. Cítím na svém krku zuby a neubráním se zasténání. Přitáhnu si tě ještě víc, nehty si zarývám do zad.

Jen mě nepouštěj…

Rukou mi obratně vklouzneš pod tričko a prsty hladově sevřou krajkový lem podprsenky. Pomáhám ti přetáhnout tričko přes hlavu.

Podržíš si mě na délku paží od sebe, když mi ramínka jakoby náhodou sklouznou dolů a látka se dotkne podlahy.

"Krása." Zašeptáš ochraptěle a tvůj pohled je temný.

Nehtem ti přejedu po hrudi. "A budeš se jen dívat?" zeptám se a upírám na tebe pohled skrz řasy.

Chtivě mě stáhneš zpátky k sobě. "A nejen to." Ten tón sliboval mnoho.

Protože nesmím v ničem zůstat pozadu nebo snad zahanbená rychle jsem si našla cestu k tvému pásku. Místností se ozvalo krátké kovové cvaknutí, jak jsem jej rozepnula. Přitáhl ses ke mně víc a prsty mi sevřel kořínky vlasů v očekávání dalších událostí. "Prosím." Zašeptal jsi a tvoje rty se mi horce otřely o ušní lalůček.

Tolik miluju vědomí, že je ze mě druhý celý pryč a nemůže se ovládnout…

Poklekla jsem před tebe a vzala tvé ztvrdlé přirození do úst. Blaženě jsi zasténal, když jsem začala sát a dráždit tě jazykem.

Vstala jsem.

Opíral ses zády o stěnu, pokleslý v kolenou a oči jsi měl zavřené. Pořád jsi nemohl popadnout dech. "Jsi nejlepší." Vydechl jsi vyčerpaně a natáhl jsi ke mně ruku.

Vložila jsem do tvé nastavené dlaně tvář a přilísala jsem se jako kočka. "Jen jestli to neříkáš každé." Vyčetla jsem mu laškovně.

"Nikdy." Na tváři ti pohrával úsměv.

"Teď bys řekl cokoliv, ty lháři." Obvinila jsem tě a stoupla jsem si na špičky, abych tě mohla políbit. Pevně jsi mě sevřel v náručí, tělem nám proběhla další dávka vzrušení.

"Chci tě." Vydechla jsem po několika vášnivých minutách, při kterých jsme se dopotácely k matraci, a ta se jen zhoupla pod vahou našich těl. Několik dalších kusů oblečení leželo na zemi, odhalená kůže mě pálila a volala po tvých dotecích.

"Nevěřil bych, že si o to řekneš."Škádlil mě.

Místo odpovědi jsem tě stáhla na sebe. "Tak abych si to zase nerozmyslela." Upozornila jsem tě a vyhoupla se do tvého klína.

Zpocená čela opírající se o sebe, prudké nádechy a lapání po dechu, sténání unikající skrz stisknuté zuby, ruce i nohy propletené, srdce splašeně bušící.

Prohnula jsem se v zádech a vydechla jsem se. "Bože…" slovo, které mi sklouzlo ze rtů, v sobě neslo mnoho klišé, ale bylo nejvýstižnější pro to, co se odehrávalo v mém těle. "Nepřestávej." Přikázala jsem ti.

Neřekls ani slovo, jen´s mi zaryl prsty do boků a přirazil prudčeji.

Dobojováno.

Leželi jsme vedle sebe a hlasitě jsme dýchali.

Byl jsi to ty, který se ke mně otočil a něžně jsi mi odhrnul vlasy z čela. "Překvapila jsi mě v mnohém." Zašeptal jsi a políbil jsi mě na čelo. "Nezasloužím si to, co mi dáváš."

Stulila jsem se na bok, objímal mě chlad. "Máš pravdu." Souhlasila jsem. To nedělám často, abych s někým, natož s tebou souhlasila, ale tady nešlo odporovat. "Nezasloužíš."

"Tak proč to děláš?" zeptal jsi se zvědavě, oči ti jen svítily.

Hlavou mi proběhlo mnohé, dávala jsem si dohromady všechny svoje pohnutky, pocity, nápady a myšlenky. Nakonec mi po tváři přeběhl úsměv. Zvedla jsem se na loktu a věnovala jsem ti dlouhý polibek. "Protože to, co mi děláš, děláš pekelně dobře." Vydechla jsem se rty přitisknutými k jeho krku. "Zase se uvidíme." Slíbila jsem a posbírala jsem si oblečení.

"O tom jsem nepochyboval nikdy." Odpověděl jsi mi se smíchem a zahleděl ses do stropu…