Už si v Liberci žiju skoro měsíc a za tu dobu jsem měla možnost zjistit několik zásadních věcí.
1) Cestování
To není v Liberci nic jednoduchého. Z prostředků městské hromadné dopravy jsem zvyklá, že je-li spoj přeplněný a někdo na zastávce vystupuje, tak lidé, kteří vám překáží v cestě, nicméně jedou dál než vy, si z autobusu/tramvaje/metra vystoupí, aby vám uvolnili cestu.
V Liberci si něčím takovým nepočítejte. Lidé stojí jako tvrdé Y a neuhnou ani o píď, naopak se na vás zle dívají, co si to dovolujete vystupovat. V tom lepším případě se vám alespoň maličko uhnou z cesty, ale nemusím zdůrazňovat, že když se v narvaném autobusu tři lidé uhnou o pár centimetrů se výsledek rovná nule.
Na druhou stranu jsem se cestovní tašku naučila používat jako beranidlo.
2) Multikultura soužití
Tamní univerzita je otevřená studentům z celého světa. Mám to potěšení bydlet na patře se studenty vietnamské národnosti. Nic proti nim, jsou víceméně milý a občas mi i podrží dveře, když táhnu nákup.
Horší to je s jejich stravovacími návyky. Nevím, jaký proces příprav obnáší vaření jejich jídla, ale na chodbě to opravdu, ale opravdu strašlivě páchne, člověk se ke své buňce blíží tryskem, který by zahanbil i koně na pardubické v cílové rovince a modlí se, aby ten smrad nepronikl do jeho pokoje.
Spolubydlící už znalecky usoudila, že by jim někdo měl domluvit, aby ty kočky tolik nepřipalovali, protože tohle se fakt čmuchat nedá.
Mimochodem výskyt koček v oblasti kolejí je prakticky nulový.
Proč asi?!
3) Počasí
Mohu čestně prohlásit, že tu 90% času prší, anebo sněží.
Zbytek vyplňuje mlhavo, sychravo, příprava na déšť, ocelová obloha a povětrno.
A na závěr - v Liberci je všechno buď do kopce, anebo do ještě většího kopce!