Sláva nazdar výletu, zmokli jsme a přeci jsme tu.
Vrátila jsem se z letního tábora, kam pravidelně jezdím jako oddílová vedoucí a musím říct, že to byl skvělý ročník, přestože byl v mnohém nejnáročnější a k tomu jsem si jako bonus přivezla chřipku a totální vyčerpání, nicméně jsem moc ráda, že jsem nakonec vyrazila.
Původně jsem plánovala dělat si do svého sešitku krátké poznámky, abych pak věděla, jak vám v článku průběh tábora přiblížit, ale když se dívám zpátky, tak se po cca třetím dny zápisky nesou v duchu "Chce se mi spát, co to zase chce, co to zase provedli, CHCÍPNU" a proto se pokusím ze sebe vykřesat opačnou a snad záživnější stránku našeho tažení :)
Na úvod důležité informace. Tématem tábora byl Percy Jackson; zloděj blesku, děti se tedy staly účastníky tábora polobohů, náš tábor vedla bohyně Pallas Athéna (což je podle mě velká škoda, protože když jsem si četla knihu tak jsem se hrozně bavila při pomyšlení, jak hlavní vedoucí tábora bude říkat dětem fakani apod. - kdo četl předlohu, tak jistě ví, že vedoucím tábora byl Dionýsos a byl to trest a nesl tento úděl velmi nelibě) a my vedoucí, jsme byli kentauři (ty koňský nohy by se mi na to všechno běhání hodily).
Můj oddíl byl poměrně početný a de facto ten nejstarší na táboře (nad námi už byla jen parta kluků, co tam jezdí už tolik let, že to nejsou ani schopni spočítat a někteří jsou i starší než já, přesto se stále pašují jako děti). Nicméně jsem na starost dostala nezkrotné puberťáky a mohlo se začít.
Heslo každého ročníku je v pohotovosti: Zážitky nemusí být krásné, hlavně když jsou intenzivní...
Den první
Vyrážíme v plném počtu, což je více jak sto lidí. České dráhy z nás mají radost. Valíme se směr tábor, kde jako kobylky obsazujeme stany a vybalujeme, také se seznamujeme.
Svému oddílu rychle oznamujeme, že je ten nejlepší z tábora a zda mají chuť vyhrát celotáborovou hru. Mají. Takže ji taky vyhrajeme. Proč? Protože jsme nejlepší.
A nemá cenu se šetřit a proto hned první noc připravujeme oddílu noční hru. Úplněk tomu dodává úžasnou atmosféru.
Den druhý
Aneb utahej děti, co nejvíc můžeš. Hrajeme super hru, při které dětičky neúnavně běhají z kopce a do kopce a tak pořád dokola - celé dopoledne. Moc se nám to líbí.
Děcka zakládají motivační řeč na téma Spongebobou znělkou a tak od té chvíle musíme zahajovat hru křikem "Jste připraveni?!" a dostává se nám náležité odpovědi.
Večer přebíráme službu a já se stávám vedoucím dne. Happy jako grepy, hlavně to hlášení před nastoupeným táborem si užívám. Večer je táborák, který jakožto VD řídím a organizuju. Parťák píská, já mluvím.
Den třetí
A jsme služba, tudíž se program nekoná a makáme jako šrouby. Strašně se mi to líbí hlavně okamžik, kdy dostanu na starost vylepit program - což je práce přes celou stěnu.
Po předání služby se chci nenápadně odplížit spát, ale koná se přepad tábora. Všichni vstávat a pochytat přepadníky!
Den čtvrtý
Fotíme se, takže úsměv od ucha k uchu. Společně s dýmovnicí se objeví Zeus a šíleně se rozčiluje kvůli zmizelému blesku. Byla to krádež a je to na triko našeho tábora polobohů. Ač argumentujeme, že jej nemáme, dostáváme ultimátum - vrátíme jej anebo Zeus zničí svět.
Zbytek dne bereme vážně a učíme se odborkám tedy šifrám a já dostávám do ruky vzduchovku a učím děti střílet. Terč trefím, ale nedosahuju kvalit parťáka, který trefil mouchu, která na terč usedla. Výsledný rozprsk mouchy do okolí byl k nepopsání.
Den pátý
Spojujeme síly s vedoucími dalšího oddílu a uvádíme do pohybu zajímavou hru s neméně zajímavým názvem. KAMASUTRA RACE je tady! Se Zuzkou vyhrabeme "svůdné" oblečky a dětem rozdáváme ochranu (balonky), které musí mít po dobu hry navlečené na prstě a také předcvičujeme, Kuba vede přednášku a popisuje polohy. K dovršení atmosféry pouštíme songy od Lucie…
Den šestý a sedmý
Vyjíždíme s oddílem na víkendofku. Máme těžké batohy, slunce pálí, ale máme dobrou náladu a neseme se statečně.
Lezeme na skály, jdeme do pevnosti Josefov na noční prohlídku (to moje klaustrofobie těžce nese) přespáváme a budíček nám dělá neodbytný kohout, který zní jako rozbitý páv a pak pokračujeme na interaktivní výstavu.
Jsme unaveni a plni zážitků. Hurá zpátky do tábora.
Den osmý
Je naplněn učením, jak si správně postavit přístřešek, do kterého nepoteče voda. To se bude na bojovku hodit!
Když už jsme v tom stavění, rozdáváme několik papírů, provázků a dalších nezbytností, také jedno křehké vejce, pouštíme hudbu z Armagedonu a děti dostávají za úkol pro vejce postavit nerozbitný modul. Vítěz? Vejce, které přežije pád z tří metrové výšky.
Den devátý
Je mezi vedoucími oblíbený neboť se vyhlašuje samovláda - děti si vládnou sami. Prcháme do lesů se vyspat…
Den desátý
V noci nás s parťákem budí neodbytné klepání na stan a někdo mi podává obálku.
"Ne, prosím, bojovku ne." Zasténám, když vidím nadpis ROZKAZ Č.1 a pod ním je šifra řeckými písmeny, které jsem v prvotní rozespalosti profesionálně označila za azbuku. Vypadá to bledě, šifra začíná slova "Sbalit si na 48 hodin během 20 minut" nicméně nás s parťákem osvítí duch svatý a dříve než začneme budit děti, rozšifrujeme zpráv u až do konce. Sedím na posteli, chce se mi brečet a poslouchám, jak venku lije a představuju si, jak stavím základnu v lese. Naštěstí, když došifrujeme můžeme jít spát, neboť sbalit si během 20 minut na 48 hodin je dovedností každého poloboha i kentaura a tato dovednost bude brzy prověřena - ale ne dnes v noci. Dobrou noc a s tichou škodolibostí poslouchat, jak vedoucí, které neosvítilo, přečetli jen první větu budí děti a chtějí vyrážet do akce.
Den jedenáctý a dvanáctý
Teď už to není zkouška, teď už to je myšleno vážně. Vyrážíme na bojovku. Základnu máme poměrně daleko, jakožto nejstarší oddíl a stavba přístřešku v absolutní tmě (tři hodiny ráno?) je taky poměrně záživnou záležitostí, ale vedeme si bravurně.
Bojovka má grády především díky neplánované interní hře, která se nazývá střevní chřipka. Ale vedeme si statečně, děti běhají s GPS a vysílačem, statečně vybíhají na hry do tábora i jinam, já šifruju jako divá a držím vlasy zvracejícím a u toho bojujeme s fúriemi a titány.
K ránu se vracíme totálně vyčerpaní, padáme do stanů a dochází i na vedoucí. Já chytám chřipku obyčejnou, zato velmi výživnou. Zdravotnice mě zašněruje ve stanu a nadopuje paraleny. O ničem dalším nevím.
Den třináctý
Nutno poklidit po bojovce a probrat dojmy. Ty jsou silné.
Odpoledne pořádáme tradiční pouť, disciplín je mnoho, děti vyhrávají i sází žetony a mohou nakupovat sladkosti (kdo se nepozvracel do té chvíle, přišlo to tohoto odpoledne). Atmosféra je uvolněná a dobře se bavíme, jen nám značně lezou na nervy celé odpoledne vyhrávané hity od Svěráka s Uhlířem. Nicméně to dodává správný pouťový punc.
Večer se koná piškotéka, kterou si děti náramně užívají a já jen trnu při pohledu na kluky z nejstaršího oddílu, jak se plazí po mých holčičkách.
O půlnoci se koná závěrečný, nejslavnostnější a jak napovídá čas - půlnoční nástup. Vyhlašují se nejlepší táborníci, vyhlašují se výsledky celotáborové hry a vedoucím se udělují březové lístky. Hlavní vedoucí tábora má tklivou řeč a v závěru se sundává vlajka a zpívá česká hymna. Je to opravdu krásná a dojemná chvíle.
Zcela neskromně se musím pochlubit, že slova, která jsme s parťákem pronesly první den, došla naplnění. Náš oddíl byl ten nejlepší a zcela po právu vyhrál celotáborovou hru. Radost byla nesmírná.
Následně se oceňovali vedoucí březovým lístkem. Dovolte mi vysvětlit, co to březový lístek je. Je to ocenění pro vedoucí, dobrovolníky a praktikanty, zkrátka pro ty, kteří se věnují dětem, táborům, dětským spolkům, klubům a organizacím - jednoduše řečeno těm, kteří se o něco zasazují, kteří něco dělají, kteří se snaží zlepšovat.
Březový lístek je odznáček, který si připínáme na košili, který je pro nás ocenění a čest. Stupeň březového lístku značí jeho barva. Já se toho večera dočkala druhého stupně. Dovolte mi (opět neskromně) citovat, co druhý stupeň znamená.
Světlemodrá-blankytná barva vyjadřuje pohled vzhůru k obloze. Nositel 2. stupně umí snít a své sny uskutečňovat, umí hledat vyšší hodnoty ukryté v lidech. 2. stupeň se uděluje odhodlaným a obětavým vedoucím, těm, kteří už vědí, co je smyslem Hnutí BL.
Někomu je možná malý kovový odznáček, který můžu nosit na límečku pro smích, ale pro mě to je radost a čest je to pro mě doklad toho, že moje práce se nějak vrací zpátky, že jsou tací, kteří si toho váží a kteří to oceňují. Byla jsem hrdá na sebe a vděčná těm, kteří mě nominovali a potvrdili. Byla to opravdu krásná chvíle.
Den čtrnáctý
Odjéééézd! Je to pro mě den cestovní, neboť "vítězím" ve slosování a vyrážím s dětmi do Prahy, odevzdat je do jejich domovů. Znamená to tedy celý den ve vlaku a to ve velkém horku a s přetrvávajícím střevními potížemi u některých cestovatelů. Ale my jsme vytrvalí a po cestě vytáhneme kytaru a zpíváme si na celý vagon.
Na nádraží si zazpíváme táborovou hymnu a už tradá domů.
Děti mi padají do náruče a pláčou, já nakonec taky a málem mi ujede navazující spoj.
Heslo každého tábora došlo naplnění.
Zase za rok, miláčkové.
