2. Pravá Blacková

Na nádraží na mě samozřejmě nikdo nečekal - tak jako každý rok. O kufry jsem se nestarala, ty si vyzvednou naši skřítkové. Jen jsem krátce kývla na Severuse, který se svým pohřebním výrazem plížil kolem a táhl za sebou těžký kufr. Na chvíli zaváhal a pak se zastavil. Podával mi ruku. "Sbohem Narciso. Přeju ti hodně štěstí. Nepochybně ho mít budeš, jako Blacková."Řekl kysele, pak se obrátil a vydal se pryč s davem.

Ano, to mysleli mnozí, že jako Blacková, jako členka čistokrevné kouzelnické rodiny mám svůj život zajištění a zaopatřený, všechno bude běžet jako na drátkách a já se budu mít skvěle. Budu, pokud budu hrát svou roli.

Za nic na světě jsem nechtěla podobný rozhovor slyšet, ale nebylo mi přáno, abych se tomu vyhnula. "A uvidíme se velmi brzo!" hlaholil Sirius svým nepřeslechnutelným hlasem. "Zařídím si pár drobností a jsem u tebe jako na koni, Dvanácteráku!" tituloval Jamese tou hloupou přezdívkou.

"Budeme tě čekat, brácho. A musíme všechno hodit do parády. I sebe." James se zasmál. "Na vlastní svatbu nesmím přijít ani neupravený ani přiopilý."

"Jasná věc, nejde přeci o hodinu Dějin čar a kouzel." Rozesmál se Sirius.

Zalapala jsem po dechu. Oni se budou brát? Ne, ne, to se nesmí stát, oni dva se nesmí vzít, vůbec se k sobě nehodí ani v tom nejmenším, nikdy a vůbec - ohlédla jsem se. James se na mě nedíval, viděla jsem jen jeho záda. Vykračoval si hrdě a vesele, tak jako skoro vždycky. Právě plácal po zádech Petra, který už se vrátil k normálním barvám a něco mu říkal. Neslyšela jsem, i když bych mohla. V uších mi hučelo, oči se zalévaly slzami. Zase slzy?! Nenávidím ji! Nenávidím tu šmejdku Evansovou, nenávidím ji z celého srdce, protože to ona mi ho ukradla, to ona nedala šanci jiným, protože on ji byl posedlý od první chvíle a ona mu jako milostiplná sestra nakonec dala svou pozornost, i když ho dlouhá léta odmítala a ponižovala. Copak spolu mohou být? Pro něj to je možná splněný sen, ale ten brzy zevšední a uvidí, jak je panovačná a nesnesitelná, jak je povýšená - a ona? Bere ho vůbec jako rovnocenného, miluje ho? Beztak že!

Připadala jsem si bezmocná, chtěla jsem začít křičet na celé kolo, cítila jsem se jako malé dítě, kterému sebrali jeho nejmilejší hračku, měla jsem chuť začít dupat, trhat věci na kousky a ničit -

"Cisso, doufám, že se ještě někdy uvidíme!" Charlotte mě krátce, ale vřele objala. Jak propastný rozdíl oproti tomu, co se mi dostalo od Severuse. "Snad mi rodiče dovolí, abych tě pozvala na svatbu. A snad to nakonec nebude tak zlé. Vypadá pohledně." Poklepala si na kapsu, ve které posledních pár týdnů nosila fotku svého snoubence. Dohodnutý sňatek. Výhodný obchod pro obě strany.

Donutila jsem se k úsměvu. Jestliže jsem si v posledních týdnech školy dovolovala vrtošivé chování a zašívání se před okolím, když jsem neměla náladu, teď to musí skončit. Musím být taková, jaká se očekává, že budu. "Bude mi ctí, drahá Charlotte." Pousmála jsem se na ni. "Určitě to bude v pořádku. Všechno." Stiskla jsem její ruku, na krátký okamžik mezi námi proběhlo porozumění. Normální dospívající dívky, které jsou zavřené ve zlaté kleci a spoutané okovy v podobě svého jména a rodiny. Byla to chvíle tak prchavá, že jsme si ji téměř neuvědomovaly.

"Naše Narcisa se vrátila!" rozpřáhla matka náruč, když jsem se přemístila do haly našeho velkolepého sídla.

"Matko." Pousmála jsem se a políbila ji na obě tváře. "Jsem zase ráda doma."

"I my tě tu rádi máme. Pojď do salonku, čeká tam otec, bude čaj." Vyzvala mě a já ji poslušně následovala. Otec odpočíval ve svém oblíbeném křesle. Nezměnil se, kam až moje paměť sahala. Dokonale padnoucí společenský hábit tmavých barev - ve volnějších a rodinnějších chvílích si dovoloval vlněné kalhoty a šedivý svetr, nelaskavá a podmračená tvář spolu s hustým, černým obočím. Uhlové vlasy mu spadaly do očí. "Má nejmilejší dcero!" pousmál se, když mě uviděl. Nemyslete si, že bych byla jeho nejmilejší dcera, tuto titulaci mění podle situace, podle toho, která z nás se mu zavděčí více. "Už jsem slyšel o tvém úspěchu při zkouškách OVCE. Gratuluju ti. Sedni si tu vedle mě." Ukázal na gauč.

Čaj jsme upíjeli mlčky. Když přijedou děti (byť i ty, co jsou na prahu dospělosti) domů ze škol obvykle pusu nezavřou a vypráví překotně svoje zážitky a příběhy, úspěchy i neúspěchy. To se u nás nenosilo. Seděli jsme jeden vedle druhého, s pocitem "Jsme to ale povedená rodina" a v houstnoucím tichu.

"Zítra přijede Bellatrix." Prolomila ticho matka. Podle toho jak ji zářily oči jsem poznala, že jde o něco velkolepého.

"Skutečně? To je překvapení."

"Bude se vdávat!" vydechla matka blaženě a bylo vidět, že se nemohla dočkat, až mi to sdělí.

"Ach." Vydechla jsem. "Bella se mi v žádném ze svých dopisů nezmínila." Byla jsem tím trochu dotčená, ať byla sestra jakákoliv, měla jsem za to, že si říkáme všechno - ovšem až na moje city k někomu jako je James Potter.

"Dělají se s tím velké tajnosti, ano." Pousmála se matka. "A bylo to - ne náhlé rozhodnutí, ale pečlivě zvažované."

"Kdo je vůbec ta výhodná partie?" zeptala jsem se. Bylo mi nad slunce jasné, že se nejedná o sňatek z lásky. Tak jako Charlotte. Výhodný obchod.

Otec mlaskl, aby mi dal najevo, že nesouhlasí s mým projevem. Rychle jsem sklopila hlavu a doufala, že si to vyloží jako projev pokory. "Rudoplhus Lestragene. Je to chlapec ze staré a dobré rodiny." Pochválil si. "Vlastně mě napadá, že má mladšího bratra."

"Rabastana." Doplnila ho duchaplně matka a s úsměvem se na mě podívala.

"Jako - jako…" musela jsem se uklidnit. "Rabastan a já?" nadhodila jsem svou myšlenku.

"Neříkám ano, ale za úvahu by to možná stálo. Rodinné svazky by se tím zpevnily, kdyby i Narcisa vstoupila do jejich rodiny." Uvažoval otec.

"Je to pohledný a milý chlapec. A jenom o tři roky starší než ty. To není zlé." Uvažovala matka.

Otec přikývl. "Musíme počítat s tím, Narciso, že s tvým sňatkem budou jednou možné komplikace. Bylo všeobecně známo - tedy alespoň mezi námi," tím myslel sebe a rodiče toho, za kterého mě chtěli provdat, "že by jsi mohla vstoupit do manželství s…" otec prudce natáhl vzduch. "Nemohu vyslovit to jméno, je mi odporná jen myšlenka na něj. Zhanobil celý rod!" vykřikl vášnivě.

"Myslíš Siriuse?" zeptala jsem se potichu.

"Neříkej to! Zapomeň na něj, je to skvrna na cti našeho rodu! Dobře vím, jak si počínal ve škole, jak se bratříčkuje se všemi šmejdy a…." otec se odmlčel a získal zpátky svou stabilitu. "Nepřichází v úvahu, i kdyby náhodou došel k rozumu a s prosbou o odpuštění se vrátil."

"Nebohá Walburga." Zašeptala matka. Podlé mého úsudku nebyla teta Walburga vůbec ubohá, ale pěkně uječená fůrie, ale to jsem si nechávala pro sebe.

"A jeho mladší bratr se mi nezdá vhodný. Regulus je možná milý a chytrý chlapec, ale je slabý a bez názoru, jak by se mohl postarat o tebe a potomky? Možná jednou zdědí velké jmění, ale to není všechno. Musí s ním umět zacházet a množit jej."

"Navíc je mladší než Narcisa. Školu opustí teprve za rok." Podotkla matka.

"Proto uvažuji o Rabastanovi. Neboj se, všechno se včas dozvíš." Krátce mě polaskal po ruce. "Ale dost řečí o vdavkách, s tím se zítra vtrhne Belatrix a mě půjde hlava kolem. Nevíte, kdy přestat klevetit." Vyjádřil svůj názor na ženy. Jako kdyby tu nevedl celou dobu monolog. "Určitě jsi unavená, holčičko. Jdi si odpočinout." Vybídl mě.

Jako ve snách jsem došla do své ložnice. Ten známý pokojík, psací stůl pod oknem a proti němu velká knihovna a ještě větší šatní skříň. Měla jsem tolik krásných šatů a šperků. Měla jsem vše, nač jsem si ukázala a mohla jsem si vše dopřát - pokud jsem byla hodná dcera. Věděla jsem, že jednou budu provdána a že to nebude z lásky. Ale to byl náš úděl a nikdy jsem nepočítala s city k Jamesi Potterovi, k tomu šprýmaři a hrdinovi všech famfrpálových utkání. Došla jsem se ke své posteli, která byla vzorně ustlaná a posadila jsem se. Nemůžou mě přeci provdat, když miluji jiného! To nejde! Hnusila se mi představa kohokoliv - od Rabastana po Reguluse a kohokoliv neznámého. Ach, kdyby jen Sirius nebyl tak horká hlava - tedy ne že bych si toužila vzít ani omylem! Ale v manželství s ním bych měla možnost se stýkat s Jamesem. A muži přeci mají milenky, to je běžné. Sirius by je měl také, nebránila bych mu. Otec má také milenky. Nakonec se přeci vrátí domů a to je důležité. Sirius by se vrátil ke mně a James… James, také tam kam si myslí, že patří. K ní.

Přivřela jsem oči. Připadala jsem si vyčerpaná. Připadala jsem si stará, vláčená událostmi. Nemám šanci ovlivnit výběr svého manžela. Prozatím můžu doufat, že věci nebudou mít příliš rychlý spád a mě zatím opustí to protivné mravenčení v břiše jen na Jamese pomyslím…

Druhý den, přesně jak řekla matka, dorazila Bella. S matkou jsme ji očekávaly v hale. Matku políbila a mě sestersky objala. "Gratuluji ti ke složení zkoušek, sestřičko."

"A já tobě k zásnubám, drahá sestro." Pousmála jsme se. Pak jsme se vydaly do salonku, kde čekal otec. Bylo pod jeho úroveň dorazit vítat Bellu do haly. Tituloval ji jako nejmilejší dceru a probíral její výhodné zasnoubení. Bella celou dobu seděla zpříma a upírala na něj svoje pronikavé oči. Nezřídka jsem si přála být jako ona, tělem i duší pravá Blackové. Husté černé vlasy se jí kroutily v divokých kudrlinách a spadaly až k pasu. Oči měla temné, podobné těm Siriusovým, ale nebyla v nich ani stopa po žertování anebo soucitu. Byly chladné, velké jako měsíc v úplňku a vypočítavě vyčkávavé. Pokud se na ni člověk podíval z profilu, mohl by podle ní tesat bustu ušlechtilosti. Ostře řezané rysy, dokonale rovný nos, hladké, nezaoblené tváře a vysoké čelo. Pleť měla hebkou a bledou, vysoká a ušlechtilá. Vždy věděla, co říct a co udělat. Po všech stránkách dokonalá.

Vklouzla jsem do pokoje. Švadleny právě na Belu špendlily bělostné šaty. Její svatební.

"Budete chtít závoj, slečno?" zeptala se švadlena uctivě.

"Nebude třeba." Odmítla Belatrix znuděně. Stála zpříma a nijak si nestěžovala, ale poznala jsem na ni, že ji celá situace obtěžuje. "To pro dnešek stačí, děkuji." Odmítla mávnutím ruky švadlenu, která se hnala s dalším kusem nastavované látky. "Zítra v tom budeme pokračovat a zapracujeme na detailech." Dodala, aby upokojila jejich rozladění a měla argument pro případné matčiny námitky. Švadleny si rychle sbalili svoje propriety a zmizely za dveřmi.

"Pojď sem, Narciso." Vyzvala mě nedočkavě. "Pohleď." Vyhrnula si rukáv a ukázala mi svoje předloktí. Na její bělostné kůži se skvělo temné tetování. Jak bylo ohavné!

Deformovaná lidská lebka - anebo to byla stále tvář, ale děsivě vyhublá a potažené kůží, je s prázdnými důlky namísto očí, plochý téměř neviditelný nos z jejích otevřených úst, bez rtů vylézal had. Téměř jsem ucukla odporem.

"To je jeho znamení!" Bella byla bez sebe vzrušením. "Dala jsem se do služeb Pána Zla! Ach, Cisso, bylo to tak vzrušující a taková pocta, smět se s ním setkat!"

"Viděla jsi jeho?" zeptala jsem se téměř zděšeně.

"Ano. Mluv o něm jako o mistrovi anebo o pánovi, ano? Kéž ho také brzy spatříš!" zašeptala a přejela si prsty po svém cejchu. "Jsem tak hrdá, tak hrdá, že ho smím následovat a plnit jeho vůli. Víš, tohle bude na mém manželství s Rudoplhusem to nejlepší. Není mi příliš milý a popravdě ani já jemu ne. Ale musíme zachovat čistotu kouzelnických rodů, jak by to dopadlo, kdybychom mezi sebe pouštěli tu špínu! Pán Zla byl naším zasnoubením potěšen, chápeme jeho vznešené cíle. Snad porodím dost synů." Povzdechla si Bella. "Ti pak vstoupí do jeho služeb, ne, nepošlu je do žádné školy, kde jim bude senilní stařík vštěpovat úctu-" otřásla se odporem "lásku a respekt k mudlům. Žádná obrana proti černé magii. Ryzí černá magie."

Svírala pevně moje zápěstí a skoro se nestíhala nadechovat. "Vidím to všechno v jasných barvách, podmaní si celý svět! Ovládne všechno a všechny, bude všude a pro nás to budou zlaté časy! Všichni mudlové, šmejdi a všichni, kteří s nimi soucítí, budou odstranění. Víš, jak potom bude nádherný svět? Každý si budeme žít podle svých způsobů, bez strachu a utlačování, budeme smět projevovat kouzla, kde se nám zachce. My nebudeme podrobeni mudlům, ale oni nám!" Bellatrix vždy brala vážně čistotu krve a všechny vznešené cíle a názory našich rodin. Všichni z našich kruhů sympatizovali s jeho názory a někteří jej otevřeně následovali. Ale Bella se mi nezdála oddaná ani nadšená pro nějakou myšlenku. Ona byla fanatická.

"Bello, to bolí!" zašeptala jsem vyděšeně.

Zadívala se na mě. "Dost možná bys měla také do jeho služeb vstoupit. Pro rodinu by to byla velká čest. Otec a matka to přivítali s nadšením."

"Proč se v téhle rodině dozvídám všechno poslední?" zeptala jsem se neutěšeně.

"Jsi tak mladá, Cissy. Všechno máš před sebou. Nesmíš udělat žádnou úděsnou hloupost jako třeba…" Bella se musela ovládat, aby si neodplivla. "Jako Sirius. Dávej si na sebe pozor, máš tak hezkou tvářičku." Pohladila mě po vlasech. Konečně tak pustila má zápěstí. Zůstaly na nich rudé otisky jejich prstů. "Všechno je báječné, Cisso. Bezchybné." Zašeptala a opustila místnost.

To byl den, kdy jsem se začala Bellatrix bát. Anebo snad o ní? Svému okolí byla nebezpečná už dost dlouho. Ale kam ji dovede tohle?