Počet stran: 264
(Autor: Anne Franková)
Anotace: Annelies Marie Franková v roce 1933 s rodiči uprchla z Německa do Amsterodamu, kde se rodina od roku 1942 skrývala v půdním bytě. Dospívající Anne psala od 12. června 1942 do 4. srpna 1944 deník. Po prozrazení skrýše byla rodina odvezena do koncentračních táborů v Německu, přežil jen otec.
Po válce otec deník vydal. Toto české vydání obsahuje poprvé nově nalezené a dosud nepublikované stránky.
Můj názor:
O deníku jsem mnoho slyšela a už dlouho jsem pracovala na tom, aby se mi dostal do ruky a mohla jsem si jej přečíst.
Mám trochu rozporuplné pocity.
Rozhodně to je syrové svědectví doby - o utlačování a strachu, kdy je doslova dítě zahnáno do klece, nesmí ven, nesmí otevřít okno, namačkané na malém prostoru s lidmi, které by po určité době nejradši nevidělo, bojující o svůj kousek prostoru a soukromí, jídla a i když vedle sebe má ty nejbližší (rodina) cítí se tak zoufale osamělé a opuštěné, nepochopené. Po této stránce mě deník - no tady nejde říct zaujal/bavil, to by znělo surově, ale po této stránce to bylo poučné. Sledujete vyvíjející se psychologii, narůstající ponorkovou nemoc, měnící se sympatie/antipatie, zoufale jednotvárný život, jeden den za druhým.
Byla tu věc, která mě do jisté míry zklamala. O deníku Anny se vedly spory, zda je pravý, protože vědci tvrdili, že tak vyspělé apod. myšlenky nemohlo sepsat děvče v jejím věku. Ty myšlenky, názory a úvahy se mi zdály adekvátní. Také jsem v jejím věku smýšlela, jednala, uvažovala a bádala nad podobnými věcmi - svým způsobem smrtelně důležitými, ale o ničem, úvahy o sobě a svém okolí, snaha být nějakou zatímco co jsem jinou, pocit neporozumění od ostatních anebo horečnaté se připoutání k někomu, kdo mi v danou chvíli rozumí... - to všechno se mi zdálo normální! Proto jsem byla trochu zaskočená, nezdálo se mi, že by Anne přišla s něčím převratným a byla epickou filozofkou v těle dítěte.
Přečtete si a udělejte si názor sami. Když už nic jiného je to svědectví toho, co se lidem stalo... Co ostatní dovolili.