1. Talentové zkoušky do divadla
- je zvláštní, že už si příliš jasně nepamatuju co jsme dělaly (vím, že jsem hrála scénku s plyšáky, ale nepamatuji si obsah, vím, že jsme inscenovaly hádku, ale nevím, co jsme říkaly, jen že šlo o ztracené zrcátko, vím, že jsem se pracně učila Polednici od Erbena, abych ji pak nepoužila).
- místo toho docela jasně vidím to příšeří v hledišti a prudce ozářené jeviště, jak jsem poprvé mžourala do světla a měla chuť se rozběhnout za šály do zákulisí, ne ze strachu, ale protože jsem to tam chtěla poznat, vzpomínám si na jasně červenou kudrnatou hlavu zástupkyně ředitele a zcela jasně si vybavuju jednotlivé hlasy, co mi dávaly pokyny
- nepamatuju si tvář, oblečení ani jméno děvčete, které se mnou improvizovala, ale vzpomínám si na její vlasy a účes...
- rozklepaná kolena, když jsem z jeviště scházela po odřených rozvrzaných schodech, které tam jsou dodnes
2. Přijetí na střední školu
- jak jsem se třásla jako sulc, seděla na té nepohodlné židly a čekala až učitelka vyhledá moje číslo v seznamu, aby pak zvedla hlavu, pousmála se a řekla "Jste přijata, gratuluju."
3. První festival (JamRock)
- vidím před sebou jasně a všechno, cítím ten vzduch, cítím ty vibrace co vydávají nástroje a masy skákajících lidí
- stále cítím to očekávání a napětí, které jsem pociťovala, to štěstí které mi proudilo žilami a nevíru, že svoje oblíbené interprety a lidi, co znám jen z hitparád, časopisů a žebříčků popularity najednou vidím přímo před sebou a smějeme se na sebe
- také cítím zklamání, které mi někteří přinesli neboť nebyli tak fajn, jak jsem čekala a mají nosy pěkně nahoru
- cítím ten zlom, to co se mi stalo a co mě přivedlo na novou cestu a k novým lidem, objevila jsem další kus sebe samotné
4. Punkce!
- chtěla jsem zakončit něčím příjemným, ale jak jsem si tak procházela vzpomínky, musím konstatovat, že toto nikdy nezapomenu
- po operaci kolene mi prováděli několik punkcí, bylo nutno dostat ven krev... Jehla vpíchnutá přímo do kloubu (do operovaného, bolavého kloubu). Nechci nikoho strašit a nemyslím si, že bych byla nějaká extra citlivka, ale větší bolest jsem v životě nezažila (a že to nebyl můj první nepříjemný lékařský zákrok). Už vím jaké to je omdlívat bolestí...