Letní akce skončily, zima nás žene do klubů.
Jednou z prvních byl křest nové desky broumovské kapely Imodium, kterou mám vážně ráda.
Výběr předkapel byl opravdu zajímavý - osobně jsem neznala ani jednu.
Žánr alternativního popu, daleké cesta z Prahy a skupina Lola běží. Byla jsem příjemně překvapená! Možná to není ta nejzářivější kapela, kterou jsem viděla, ale rozhodně to bylo osvěžující a pro mě po delší době něco co mě opravdu zaujalo víc než na náhodný poslech a bezcílné pohupování do rytmu. Nešlo jen o na poslech příjemnou hudbu, ale také o texty. Byly o něčem a to je pro mě velký klad.
Lola běží - Holka
Lola mě příjemně naladila nicméně The Coolers ač se stejným žánrem si mě nezískali. Jejich tvorba mi zkrátka nesedla, písně mi splývaly v jednu a to nemluvím o tom, jak bezduché a nesmyslné se mi zdály. Navíc mísí anglické a české texty a to nemám zrovna v lásce, když jsou tři písně od toho a další dvě od jiného. Měla jsem pocit, že show si postavili na předvádění a grimasách. Grimasy po pár písních omrzí a předvádění mi přišlo spíš trapné než vtipné. Snad příště…
A hvězdy večera Imodium?
Zklamaná jsem nebyla!
V první řadě šlo o křest nové desky, která nese název Valerie a její propagaci - mnoho hraných songů proto bylo z ní. Tu, žel bohu, nemám příliš naposlouchanou (změníme!), ale nebojím se říct, že i tentokrát odvedli kvalitní práci. Songy co mají smysl, songy co mají rytmus, songy, které umějí podávat, které jsou v jejich stylu. Oni se nevnucují. Oni vědí, že mají svoje publikum a pro to hrají a tvoří.
Imodium - Valerie
Titulní písnička, která nese stejný název jako celé album - Valerie, je naživo opravdu - wau! Frontman kapely Thom se toho nebojí a jde do projevu po hlavě. Ač se nám přiznal, že na něj leze angína a necítí se tak docela fit odvedl výstup, který označuju za plnohodnotný. Žádné úlevy, čišela z něj energie a řádil na maličkém pódium co mu síly stačili (a rozměry pódia dovolovaly).
Deska se tradičně pokřtila šampaňským, pomyslnými kmotry byl zpěvák kapely The Coolers, Vlasta Bůček, pomocná síla kapely Imodium a pak profláknutý číšník baru, ve kterém se křest konal. To nemělo chybu! Šampaňské dostal na rozdělání právě číšník a tak jsem pro tentokrát a zcela výjimečně neměla tu lepivou tekutinu všude po vlasech. Číšníci by měli křtít častěji.
Imodia samozřejmě zahráli i něco ze starší tvorby. Obzvlášť jsem ocenila písničku Ruce se sejdou (ta nemá chybu!) a poměrně nářezovou záležitost Kluci nepláčou.
A nemohl chybět přídavek přídavků Břehy! Úžasný závěr, který jsem si moc užila.
Co tedy říct na závěr? Koncerty Imodia jsou opravdu dech beroucí, jsem ráda, že jsem navštívila jejich osobitý projev a ne omezenou hodinku v rámci festivalu. A s čím se musím pochlubit?! Mám podpisy - no na těle je má každý (včetně mě :-D), ale nechat si podepsat berle? Proč ne? Mám takový dojem, že o něco takového byli požádání poprvé. Končím chlubící minutku a doporučuju - navštívit jejich koncert! Valerie tour není zdaleka u konce. Stojí to za to! ;)
