Z pohádky do pohádky

Jak jsem se nedávno pilně učila a byla hluboce zamyšlená nad látkou pojednávající o mladistvých delikventech přišla jsem na jeden fakt - takzvané dětské pohádky nejsou pro děti vůbec vhodné!

Jak jsem na to přišla?

Už před pár lety jsem učinila objev, že Budulínek je ve své podstatě hrozně sprostá pohádka - no uvědomili jste si někdy, co ta zvrhlá liška tomu malému klukovi nabízí? Že ho povozí na ocásku! A kdo ví, třeba se to Budulínkovi zalíbilo a nakonec z něj vyrostl zoofil. Anebo se mu to nelíbilo, ale má doživotní trauma.

Jak jsem tak duchaplně uvažovala dál, přišla jsem na to, že vlastně většinu pohádek můžu shledat velmi nevhodnými.

Co taková Sněhurka? Ta žila uprostřed lesa se sedmi trpaslíky - tedy se sedmi muži! Pletu se a nebo je mnohomužství zákázáno? A to vůbec nemluvím o tom, jak si pak trpaslíci vystavovali její mrtvolu a nekrofilní princ ji pak líbal (takže na světě máme dalšího úchyla, hned po Budulínkovi) a lze polemizovat o tom, zda Sněhurka vlastně nepovstala jako zombie.

Karkulka - tak nejenže neposlouchá maminku, ale ještě lítá po lese celá v červeném a pak nemá toho vlka provokovat. A závěr pohádky, ve kterém mu břicho naplní kameny a vlk se utopí je jasné týrání zvířat.

Je pravda, že Popelka je v porovnání s Karkulkou a Sněhurkou poměrně neškodná - odpusťme ji, že se domů vrací o půlnoci (i když pravda jen s jednou botou), zase přes den tvrdě maká.

Jeníček a Mařenka jsou zprvu k politování. Vlastní otec je na žádost macechy ponechá opuštěné uprostřed lesa a děti starejte se jak umíte. A oni? Začnou okupovat Perníkovou chaloupku (takže chudince stařence by sežrali střechu nad hlavou) a ve finále ji upečou zaživa.

Tarzan a Mauglí také nejsou nejvhodnější příklad. Pobíhají polonazí po džungli, Tarzan mylně budí dojem, že poletovat po liánách je hračka a navíc se oba přátelí se zvířaty, u kterých byste se v realitě se zlou potázali.

A Otesánek? Ten sežere celou rodinu, půl vesnice a pak mu stařenka prokopne břicho motykou. No to je taky chuťovka.

Sedmero krkavců - matka proklíná vlastní děti! Šípková Růženka neumí poslouchat a i když ví co ji hrozí, když se o něco píchne tak stejně bude šmatlat po růžích. Bajaja je zřejmě feťák s halucinacemi neboť mluví se svým koněm, sedm kůzlatek v čele s matkou kozou se k vlkovi zachová podobně laskavě jako Karkulka, Tři prasátka už vůbec nezmiňuju.

A když jsem se tak do sešitu dívala na slova jako "trestný čin mladistvých, výchovný ústav, nařízená ústavní výchova" a podobné chuťovky došla jsem k názoru, že svým dětem asi pohádky vyprávět nebudu. Co z nich má pak vyrůst, když jim odmala vyprávíte o dětech co neposlouchají rodiče a ještě to s nimi dobře dopadne, o skoro nahých týpcích žijících v lese a feministkách?

Vůbec pohádky hrozně klamou, vypráví o princích na bílém koni a potrestání zla za každých okolností.

A dětem se co?

Lhát nemá! :D