12. Varování

Lili a James se přemístili na okraj vesnice. Pomalým krokem se vydali ke svému domu, ruku v ruce přesto mlčky jak si každý urovnával myšlenky.

Před branku kdosi stál. James se zatvářil zoufale a trochu otráveně. "Ach ne, už žádné další kondolence." zasténal polohlasem.

Lili mu stiskla ruku. "To zvládneme." odhodlaně se vydala vpřed. "Dobré odpoledne!"

Drobná žena se k ní otočila - byla zřejmě velmi stará, její obličej i ruce byly zbrázděny mnoha vráskami. Oči však měla jasné a jiskrné. "Ráda vás poznávám Potterovi." usmála se vřele. Její hlas byl trochu skřípavý, ale ne nepříjemný. "Vím, že nejdu vhod." podívala se na jejich smutečný oblečení. "Je mi líto." dodala a na okamžik se odmlčela. "Přinesla jsem vám něco na zub. Berte to jako uvítání v Godrikově dole." podala jim talíř se sušenkami. "Dnes jsem je pekla. Budu vám chutnat." mrkla na ně.

Oba byli jejím vlídným a bezprostředním přístupem velmi překvapeni. "Děkujeme." zamumalal Lili překvapeně a podstrčila talíř Jamesovi.

"Á, tady moje hlava." klepla se do čela. "Jmenuji se Batylda, ale přátelé mi říkají Batty. "Předpokládám, že z nás se přátelé stanou." věnovala jim jeden ze svých úsměvů.

Lili po tváři přeběhlo vzrušení. "Promiňte mi, ale Batylda B-"

"Ano." zarazila ji. "Napsala jsem dějiny čar a kouzel. Je mi jasné, že mnoho studentů mě za to proklíná." sípavě se uchechtla.

"Mě dějiny moc bavily!" Lili na okamžik setřásla smutek a ožila.

"Tebe bavilo všechno." poznamenal James a vysloužil s tím šťulec. "Nejlepší studentka v ročníku." dodal s úsměvem a podíval se na Batyldu.

"Už vás nebudu zdržovat. Popovídáme si příště, až bude lepší příležitost." usmála se na ně a rozvážně se vydala ulicí pryč.

"Přineseme vám talíř!" zvolala Lili, ale stará dáma se na ni ani neotočila.

"Ty někam jdeš?" podivil se Sirius o několik dní pozdějí když Elizabeth vyběhla ze svého pokoje s kabelkou v ruce. Pravidla sice nenastolili nicméně si většinou sdělovali svoje plány. Navíc u Eliz nebylo obvyklé, aby někam chodila. Sirius se neptal co ji k tomu vede, ale její aktivita se omezovala na přemisťování se na štáb Fénixova řádu, návštěvy Lili a Kristin.

"Jasně, je prvního září. A já mám zpoždění." podívala se na hodinky. Ručičky se blížily k půl jedenácté dopoledne.

Sirius na ni nechápavě hleděl.

"Madelaine jede do školy. Slíbila jsem ji, že tam budu. Její prarodiče jsou mudlové a všechno to kolem školy nesou trochu hůř než my, co v tom vyrůstáme." vysvětlila a oblékla si lehký kabát.

"U Merlinova vousu!" vykřikl Sirius a vyskočil na nohy. "Bude tam Caroline!"

"Ty jsi génius." pochválila ho Liz zatímco si zavazovala boty. "Jdeš taky?" zeptala se když viděla jak nerozhodně otálí uprostřed pokoje.

"Dej mi minutku!" vyzval ji a zmizel ve svém pokoji.

"Pověz mi, ty se bojíš napsat ji dopis, aby jsi ji neohrozil, ale jdeš se s ní rozloučit na nádraží plné lidí?" zeptala se když vybíhali schody vedoucí do hlavní haly nádraží Kings Cross.

"To nepochopíš." zamumlal Sirius. "Ehm, tak tady se asi rozloučíme." nadhodil když viděl davy lidí, mezi kterými poznával tváře některých studentů.

"Dobře. Uvidíme se doma." zamávala na něj a rozběhla se k Madeleine, která už ji zuřivě mávala.

"Ahoj Maddie!" sevřela dívku v náručí. Kudrny ji spadaly až po pás a byla zase o něco vyšší. "Dobrý den." pozdravila její prarodiče. Ti se a ni jen usmáli.

"Ahoj Liz, ráda tě vidím!" zařila Madeleine jako sluníčko. "Už jsem se bála, že nepřijdeš."

"To bych si nedovolila." zamrkala na ni. "Tak půjdeme? Je nejvyšší čas."

Přikývla a pak se otočila na babičku s dědečkem. "Napíšu vám až dojedu do školy. Nezapomeňte mi poslat tu učebnici přeměňování. A uvidíme se na podzim." vypočítala na dosud poněkud baculatých dětských prstech.

"Opatruj se." políbila ji babička na čelo.

"Nejdete s námi?" zeptala se Liz udiveně.

"Ne, kdepak. Pokud by vám nevadilo vnučku doprovodit." usmála se žena. "To probíhání zdí mě poněkud děsi." dodala na vysvětlenou.

"Dobrá, Maddie ty ale času nazbyt nemáš. Poběž." popadla její vozík a tlačila ho před sebou. Jak ráda by si s holčičkou vyměnila místo. Čekalo by ji ještě mnoho bezstarostných let v Bradavicích.

"A co vůbec děláš?" zeptala se Madelaine zvědavě.

Liz natlačila vozík k přepážce. Ani v nejmenším se nechystala malé kamarádce říct o řádu. "Na ministerstvu. Papírování a tak."

"Studovala jsi kouzla proto, aby jsi vyplňovala jen papíry?" zatvářila se nevěřícně. "To jsem mohla zůstat na měšťance."

Liz se zasmála. "Není to jen o papírech. Buď ráda, že studuješ. Můžeš se pak sama rozhodnout co dál. A třeba učit ve škole." zamrkala na ni.

"A pán zla?" zeptala se Madeleine bez obalu.

"Co je s ním?"

"Pronásleduje tě?"

"Pán zla se za nikým nehoní, Maddie." poučila ji Elizabeth. "Na to má svoje lidi. A nemluv o něm."

"Chtěla bych jednout chytat smrtijedy." pochlubila se.

Liz pocítila knedlík v krku. "Doufej, že až si budeš vybírat zaměstnání tak žádní smrtijedi nebudou." pomohla ji naložit kufr.

"Pak nevím co budu jednou dělat."

Pohladila ji po hlavě. "Na to přijdeš. Jsi chytrá holka. Je čas nastoupit. Honem."

Sirius si připadal jako ve snu když prošel přepážkou a ohlušil ho obvyklý ruch - křik studentů a rodičů, pláč mladších sourozenců, drncání kufrů a vozíků po dlažbě, rozhořčené houkání sov a prskání koček, které se zoufale snažily osvobodit ze svých košíků. Pomalu se proplétal mezi lidmi a opřel se o jeden ze sloupů.

Pak se začal rozhlížet. Někde tady musí být. I kdyby ji měl jen zahlédnout, stojí mu to za to.

"Kam ten spěch, slečno? Musíme se ještě rozloučit." Sirius bleskově vystřelil paži a popadl kolem spěchající dívku za ruku.

Ve tváři měla šok. "Co tu děláš? Co když tě někdo uvidí? Není to nebezpečné?"

"Ne víc než obvykle." usmál se a pohladil ji po tváři. "Chtěl jsem ti popřát krásný školní rok. Pořád si ho užij."

Objala ho. "Bez tebe to nebude ono." ostražitě se ohlédla za sebe. "Možná jsou tu ještě rodiče." zamumlala ustaraně.

"To zvládneme." ujistil ji. "Teď mysli na zkoušky. To je tvoje letošní priorita."

Pootevřela pusu údivem. "Od kdy se staráš o takové věci?"

Přitáhl ji k sobě a políbil ji. "Budeš mi chybět."

"I ty mě." zašeptala. "Můžu ti psát?" zeptala se.

Chvíli přemýšlel. "Ano. Ale ne příliš často. Pro jistotu."

"Jak nejméně to půjde." zasmála se.

Vzduch prořízlo rázné hvízdnutí píšťalky.

"Musím jít. Kdy se zase uvidíme?" naléhala.

Vtiskl ji vášnivý polibek. "Vidíme se teď." pak ji postrčil k vlaku. "Ujede ti to!" dodal se smíchem.

Trochu omámeně se na něj podívala. "Kvůli tobě!" obvinila ho a ještě se natáhla pro jeden rychlý polibek. Pak se rychle rozběhla a naskočila do otevřených dveří.

Čekal až se objeví v některém z okýnek a ještě mu zamává. Pohledem bloumal po nástupišti. Upoutaly ho známé postavy - Elizabeth s Madeleine.

"Můžu ti napsat dopis?" zeptala se Maddie s nejistotou v očích.

"Ehm... Ve vší opatrnosti Maddie. Té není nikdy dost."

"Uvidíme se o Vánocích?"

"Doufám." usmála se a popadla ji za ruku jak stoupala po schůdcích do vlaku. "Dobře se uč."

Zakřenila se. "Jistě." dveře se zabouchly. Madeleine pospíchala k okýnku. "Budu se mi stýskat!" zakřičela.

"I mě!" Liz ji poslala vzdušný polibek. Měla pocit jako kdyby odjíždělo její dítě. Pousmála se nad svými mateřskými city.

Z jednoho kupé opatrně vykoukla Caroline a spiklenecky na Siriuse zamrkala. Ten ji to oplatil a nespustil z její tváře oči dokud vlak nezmizel v zatáčce. Povzdechl si. Tohle bude velká zkouška jejich vztahu.

"Pan Black jaké překvapení." na jeho rameno dopadla těžká ruka. Otočil se a hleděl do tváře staršího tmavovlasého muže.

"Promiňte?" dotázal a usilovně si snažil vzpomenout kde se setkali.

"Možná to slovo neznáte. Ale jsem otec. Milující otec dívky, kterou jste ještě před chvíli.... Objímal." pronesl s nelibostí.

"Vy budete Carolinin otec." svitlo Siriusovi.

"Správně." v očích se mu zablesklo. "Jak asi dobře víte ten vztah, nebo jak tomu říkáte neschvalujeme."

"Pokud je to jen proto, že se mě obáváte jako budoucího nebo už stávajícího smrtijeda pak je to - omlouvám se, ale nesmírně hloupé." vyjádřil se Sirius otevřeně.

Muž nevypadal, že by ho Siriusova upřímnost urazila nebo zaskočila. "Nejde jen o vaši rodinu."

"Blackovi nejsou moje rodina." o pravil ho Sirius.

"Jde i to kdo jste. To mou dceru ohrožuje mnohem víc než vaše jméno a úmysly."

"A tím naznačujete co?" opáčil se.

"Tím říkám, že jste členem Fénixova řádu. Pronásledujete smrtijedy. A oni vás."

"A vy snad nejste člen řádu?" usmál se Sirius vítězně. "Vaše slova jsou dost pokrytecká, nemyslíte?"

"Nezáleží na tom kdo jsem já! Já svou rodinu chráním a má se o ni kdo postarat až tu nebudu. A až tu nebudete vy? Kdo se o mou holčičku postará?"

Sirius si povzdechl.

"A především nevíte zda to s ní myslíte tak vážně, že ano?" zavrčel muž nepřátelsky.

"Nevíte nic o tom, co k ní cítím." odsekl Sirius a otočil se k odchodu. "Nemá cenu mluvit s někým kdo už mě vidí jako vinného."

"Varuju vás!" zavolal za ním Carolinin otec. "Držte se od ní dál!