Večer se tu takchystám s touhle povídkou a najednou lup, připojení k internetu mi začalo stávkovat a následně si vzalo na zbytek večera volno. Díky, díky.
Proto až dnes, jedna malá povídky z mé tvorby - není úplně nejveselejší, ale což... Na druhou stranu můžu říct, že se celkem povedla. Račte si ji přečíst, utvořit si vlastní názor a ten vyjádřit v komentářích :)
Jako kdybych byla sevřena mezi dvěma pomyslnými světy. Nemohla jsem se plně ponořit ani do jednoho z nich a zároveň jsem se neuměla anebo snad nechtěla od některého oprostit.
Byla jsem jako můra, která zaslepeně naráží do svítilny, jejíž světlo ji mámí. Hnala jsem se za něčím, co mi ubližovalo stejně jako ten noční motýl. A tak jako jeho nešlo mě odehnat. Hloupě jsem se vracela jako bumerang a ještě cítila údiv, když mi ty návraty na náladě nepřidávaly.
Byla jsem lapená ve dvou realitách - a jen svou vlastní vinou.
Těšily mě obě. A obě mi ubližovaly. V mnohém se lišily jako den a noc a v mnohém byly identické. A já, hloupoučká, neváhala jsem do nich vstupovat, opouštět je a znovu se vracet.
Babo raď! Která z mých realit je ta pravá, která je ta lepší?
Nebo snad - která z nich je tím menším zlem? Kde je mi špatně a kde dobře, která moje realita je tou temnější a utrápenější?
Střídaly se, potvory. V jednu chvíli se mi zdála vhodnější ta první, ale záhy to bylo naopak. A pak si vyberte, kde zůstanete! Vždyť máte rádi oba světy. V každém jste něco prožili, někoho potkali, pohádali se a zase usmířili, doufali i zoufali.
Jste tam doma…?
Snad se rozhodnete pro tuto - ta se po celou dobu jeví jako stabilnější a klidnější. Přesto přijde cosi, co stabilitu zcela zničí a taky otřese vaší vírou v hodnoty, kterými ona realita disponovala. Pak by bylo lépe opustit ji a vyvolit si tu druhou - ale co když se tam stane totéž?! Je to k vzteku, že? Bolí to.
Samozřejmě nesmíme opomíjet cenné rady přátel a jejich názory. Zatímco jeden horlivě doporučuje realitu číslo jedna, ten další vás od ní stejně neúnavně zrazuje. Nakonec vaše rozhodnutí je nejdůležitější, okolí je až na druhém místě.
A co mi, mi samotní? Jak se vyrovnáme se svými vlastními kroky? Jak se sebou máme žít?
Ještě si musím přihřát polívčičku a připomenout starší kusy z mé tvorby a to povídky (Ne)tvorové a Lapená ve vnitřní prázdnotě, u kterých se příliš komentářů neobjevilo, ale mě váš názor zajímá, tak zanechte pár řádků ;)
A abyste si neřekli, že se vás zkouším uvrhnout do deprese, tak si rozklikněte Hvězdný deník, snad vás to rozveselí! ;)