Multižánrový festival Votvírák, který již tradičně otvírá festivalovou sezonu, se koná jen kousek od Prahy (Milovice) v obrovském areálu bývalého letiště. Nutno dodat, že i tento obrovský prostor praskal ve všech a masy lidí expandovaly všude, kam se dalo.
A mezi ty masy jsem se vypravila i já. A jaké to bylo?
Značení k areálům se už ani příliš nenamáhám komentovat, pořadatelé naslibují hory, doly a pak kde nic tu nic, poraď si sám. Naštěstí na Votvírák se vypravilo takové množství lidí, že se stačilo držet davu a řevu a bezpečně jsme došly do cíle. V areálu se našlo kde co - kromě pouťových atrakcí, kterým jsem se vyhýbala obloukem to byly desítky stánků, kde se prodávalo nejen oblečení, upomínkové předměty a různé kravinky typu paruky, svítící rohy a čelenky a samozřejmě jídlo a pití. Jako veliké mínus označuju prodej nealka, které bylo dosti předražené (to si opravdu někdo káknul, když dával ty ceny) a taky najít ta prodejní místa bylo umění.
Dál v areálu nechyběly relaxační zóny, párty stany, bazén, lezecká stěna a dost možná další vychytávky, které mi unikly, neboť jsem valnou většinu času strávila u stage a radovala se z té hudby. Byly rozděleny žánrově: Óčko stage, kde se seskupovaly hopeři ( o této stagi nemohu podat report ani jsem k ní nepáchla) a poté Kofola a Staropramen stage, kde se mísily žánry mému uchu libé a to rock, pop a jim podobné alternativní styly.
Věc, kterou musím obrovsky zkritizovat bylo hygienické zázemí. Samozřejmě nikdo od festivalu nečekáme, kdo ví jaký luxus a čistotu a vůbec - ale ten počet toi-toi ten byl alarmující - statistika mluví o rekordní návštěvnosti (nad 60 tisíc lidí) a nebojím se tipovat, že v celém areálu se nacházelo cca 50 záchodů. Dovede si představit ty fronty, dovede si představit, jak to tam vypadalo a vůbec všechno? To bylo podceněné neskutečným způsobem, stejně jako minicisterna, která už ráno, kdy by jeden řekl, že bude doplněná, mlela z posledního a ještě si k ní chodili pro vodu brigádníci ze stánků, aby mohli narazit novou pípu. Tak to byl mazec, přátelé.
Stejně tak byl podceněn úklid. Chápu, že lidé jsou čuňátka a moc tuto stránku neulehčují, a co kde upadne to tam taky zůstane, ale tomuto faktu přispívala i věc, že v celém areálu byly asi dvě popelnice. To se pak nedivím, že ten kelímek hodí na zem než by pelášili přes půl letiště k přecpané popelnici, která už ani nebyla vidět. Stejně tak stanové městečko - na jeho okrajích bývají kontejnery a teď kde nic tu nic. Jsem bordelář, ale tohle nedělalo dobře ani mně.
A teď už pojďme ke kapelám a interpetům, které jsem za ty dva naplněné dny měla možnost vidět a slyšet.
Totální nasazení - první kapela byla opravdu zajímavá - jelikož jsem nestíhala a to brutálně neměla jsme naposloucháno, přesto jsem se celkem chytala, texty mají jednoduché, hudba to je poněkud drsnějšího rázu až jsem se chvílemi nad texty podivovala a punkeři za mými zády šíleli a rozjížděli prvotřídní pogo. Hurá do světa, kde musíte být stále ve střehu.
UDG - znáte mě a dobře víte, že tahle banda je pro mě srdcovou záležitostí, byla jsem šťastná jak blecha, že je vidím a slyším a mám skvělé místo hned pod stage (díky čemuž jsem se nevyhnula šplouchanci vody, UDG zbožňují, když mohou fanoušky zlít vodou). Byli nadšení z publika, které se sešlo a dávali nám svůj vděk patřičně najevo, už při úvodní písni V atmosférách jsem se v nich opravdu vznášela. Show to oni umí. Nechyběli Piloti, Cowboy hip hop, skvělý oční kontakt a vtípky, přídavek Hvězdář - byl to jeden velký sen!
Následoval menší oddech na trávě a čekání na kapelníky, abychom mohly vyjádřit obdiv a těšit se na příště, k tomu všemu hrál Jaroslav Uhlíř vlezlé hity typu Statistika nuda je…. :D Největší demence, když sedíte s pivem a u toho zpíváte, jak draka bolí zub, dupy, dupy, dup…
Katapult - jsem spíše viděla, než slyšela a to díky nevybavenosti areálu, stála jsem frontu na toalety (přiškrtit pořadatele!). Nicméně Katapulti opravdu zaváleli, zazpívali staré dobré hity, zažertovali si, ač už nepatří mezi ty nejmladší, ukázali, že pařit stále umí a to na výbornou.
Wohnout - a jejich sprostonárodní písně. No, kdo by je neznal? Tihle týpci mě jednoduše baví i když slovník nemají zrovna vytříbený a jedou si svoje. A tak ač jsem zaujímala řadu 1000+ jsem si to velmi užívala. Není lepšího přídavku než Svaz českých bohémů - a v tu chvíli jsme si tam všichni připadali jako bohémové!
Ač jsem o to v úvodu příliš nestála, nebylo jiné (lepší volby) než Iné Kafe. Téhle partě ze Slovenska jsem stále pořádně nepřišla na chuť. Jejich hudbu nemůžu označit za neposlouchatelnou nicméně mě stále ještě tak docela nechytla za srdce. Ale jak se zdá uvidím je ještě do třetice, tak třeba…
Večer nám pokročil, zamířily jsme na No Name. Ufff. Pomalinku mě začínají unavovat, jejich výstupy jsou tak neměnné - ať už mluvíme o playlistu nebo frázích a vtipech, které používají. Ano, svým způsobem se opakují všechny kapely, dávají publiku písně, které slyšet chtějí stejně tak jako fráze, které slyšet chtějí, ale inovace čas od času přijít musí a toho jsem se u No Name zatím nedočkala, jeden koncert jako druhý. A tak jsme nebyli ochuzeni o pomyslnou soutěž mezi muži a ženami, tedy kdo si více užívá festival a pak mnoho řečí o lásce; štěstí že s tím bojujeme prohlášením, že existuje láska přátelská neboť je lehce na bednu, když se všichni kolem vás objímají a líbají. Čím to je, čím to je?
Prvně jsem měla tu čest s Tata Bojs. A byla jsem velmi mile překvapená. Kromě dobré hudby měli i skvělou show - znáte to, na festech jde především o to odzpívat na nějako vizuální stránku se příliš nehledí, ale oni měli připravenou grafickou projekci a to ve velmi zajímavém provedení. Do příště si kladu úkol je naposlouchat a užívat si ještě více.
I přesto, že únava stoupala a stan se mi vytratil do dáli, vydala jsem se na Vypsanou fiXu, jejíž pohodové songy chovám ve velké oblibě. Neměla jsem to úplně nejskvělejší místo proto nemohu popsat co se dělo na stage, ale hudební projev bodoval. Nejlepší sestava písni; Dezolát, Antidepresivní rybička a 1982.
Původní plán byl jít po Vypsané pomalu, ale jistě do stanu, ale došlo ke změnu v programu a místo Walda Gangu byli narychlo povolání Airfare. Upřímná nadšenost, dokázali mě na tu poslední hodinku nabudit a byla to krásná tečka za posledním dnem!
Těch pár hodin co nám bylo poskytnuto na spánek uteklo velmi rychle. Sára mi tvrdí, že celou noc (tedy tu prospanou část) řvaly písničky z pouťových atrakcí a opilci, ale já upadlo do typu spánku koma a nevím o ničem. Vstávat se mi nechtělo.
Zahajující kapelou byl O5 a Radeček, měla jsem radost, že je vidím, první setkání s nimi bylo milé a vidět je znovu byla nadmíru příjemné a zvlášť po ránu. Při jejich písničkách jsem se pomalu probouzela, rozcvičovala hlasivky a užívala si tu pohodovou půlhodinku. Hurá za písničku Zůstaň:)
The Snuff pro mě byli novinkou - kromě toho, že pohlednou novinkou to není vůbec špatná muzika. Zpěvák nevypadá jako nijak zvlášť výrazný element a přesto si dovedl s hlasem dobře pohrávat, během chvíle ho změnil v drsný chraplák, a co velmi oceňuju, dovedl udržet jakousi míru, takové to (pardon pokud někoho urazím) ale takové to metalistické sípění, kterému říkám blití do mikrofonu mě neskonale rozčiluje, ale on tu mez nepřekročil a byl to parádní nářez. Ospalost definitivně setřesena.
Bára Zemanová a Band - musím přiznat, že k Báře jsem měla jisté předsudky a považovala jsem ji za jednu z mnoha rychlokvašek, které vzešly z x-té řady Superstar a dožívají na tom, že jim pobláznění puberťáci házeli plyšáky. A byl to omyl. Bára sice vzešla z talentové soutěže, ale ona ten talent opravdu má, není z těch, které tam držely hlasy od přátel a má velmi dobře našlápnuto. Její písničky byly plné energie, stejně jako ona sama!
Z dálky k nám doléhal Ivan Mládek, který byl velmi chválen - já osobně mám radši Ilegal Band, ale na to kolik mu je let a dorazil to už je výkon sám o sobě. S úsměvem na tváři z jejich fórů jsme se vypravili za dredatou partičkou Five o´clock tea. Hrají alternativní rock, který mám hodně ráda a drobnou zvláštností - nebo ne zvláštností, ale mě to přišlo úsměvné je fakt, že mají i členku, tedy ženu, zpěvačku. Když se nad tím zamyslíte mnoho kapel je výlučně mužských. I přes svůj anglický název zpívají česky a ty texty nemají chybu - dvojsmysly a lehké sprosťárny, česká lidová tvořivost. Opravdu doufám, že je znovu uvidím, to se musí zažít!
Vedro dosahovalo neúnosnosti a šly jsme se přiškvařit na Xindla X, který nezklamal. A když zvládla zpívat Lounová, pak to zvládneme i my a mohli jsme si v klidu zapět jejich duety jako třeba Láska v Housce. Bylo fajn ho zase vidět a vytvářet debilně kolektivní zážitky ;)
Na Kryštofa jsem se těšila velmi, ale nakonec jsem si ho moc neužila. Zčásti to bylo proto, že horko bylo opravdu šílené a Kryštofové hráli na stage, která byla na jedné z runwayi, tedy do vás pražilo slunce seshora a pod nohami vám sálal beton. Taky jsem po Majálese nastavila laťku hodně vysoko a když to nebylo v noci, kdy se konala velkolepá světelná show a ohňostroj jako v HK, přišlo mi to všechno takové obyčejné. I přesto jak je Krajčo energický člověk, oči mu jen září, skáče po pódium, jako kdyby byl na pérka, víc než na muziku jsem musela myslet na to jaký mi je hic. Promiň, Kryštofe, uvidíme se na JamRocku a tam hraješ večer, tak si to vynahradím.
S nápoji v ruce a ve stínu jsme rozdýchávaly hic z Kryštofa a k vzpamatování nám hrálo Sto Zvířat. Tahle kapela působí trochu ospale, když je vidíte přijíždět a snad nemotorně, ale na stage se mění v sebejisté hudebníky, kteří podávají skvělé výkony.
Stejně tak jsem proflákala Sunshine, kteří se mi při domácím naposlouchávání moc nelíbili a tak jsem dala přednost regeneraci v chládku. A tak si říkám, že až je někde potkám, asi na ně zajdu kouknout, vsedě se mi to poslouchalo dobře proč se příště nerozhýbat?
Enter, konečně někdo koho už znám a to z podzimní Litomyšle. A musím říct, že jejich Votvírákový výstup se mi líbil mnohem více, bavil mě mnohem více a mnohem lépe se mi poslouchal. Neexistuje větší ptákovina než Český Batman :D
Víte co se nepovede každý den? Být na Tomáše Kluse v první řadě, pod stage! Vždycky jsem měla řadu, která už nejde ani vyjádřit číslem a byla jsem ráda, že vůbec slyším. Jenže na Entery se lidem moc nechtělo a hodinu čekat než Klus nazvučí taky ne - no a když už jsme na ty Entery přišly, proč tam nezůstat to bychom byly samy proti sobě! Pokud jsem Krajča nazvala tím nejenergičtějším, pak budu muset Tomáše nazvat tím nejoptimističtějším - ano, lidé, kteří prožili špatné věci bývají takovými optimisty, podivuhodné. Tomáš nás bavil už během zvučení a co teprve při koncertu! Ty jeho tanečky a rýmování z hlavy, které mě nepřestává bavit a nechápu, jak to může tak z fleku vymyslet! Trochu mě zamrzela absence písně Chybíš mi, ale člověk nemůže mít všechno, kromě ní zahrál všechno co jsem si přála - úžasné zahájení v podobě písně Nebudu Vám lhát a Malčik na závěr. Jeho výstup hrozně utekl a když jsem odcházela culila jsem se jak idiot, on tu náladu umí dávat.
Následující události se vznáší v oparu nepravděpodobnosti, cíl byl jít se do stanu najíst a obléknout, ale došlo k zásadní chybě a to "ulehnutí na pět minut" a tak jsme prospaly VisacíZámek a stěží jsme se (nebo tedy hlavně já a moje přehřáté tělo) kopaly na poslední kapely. Ten pocit, když tolik něco chcete, ale tělo se brání!
Broumovská parta Imodium byla tou předposlední, která nás za fest čekala. Těšila jsem na ně a moc, okouzlili mě loni v létě a pak jsem je viděla naživo. Nečekala jsem místo hned pod stage, o to jsem byla spokojenější. Byl to jeden velký mazec, jejich muzika je poněkud tvrdší, ale tak jsem si to užívala, hráli tolik songů co mám ráda! Kluci nepláčou a Ruce se sejdou (z té jsem vážně šílela!), Polarity a naprosto geniální přídavek Břehy. Hrozná škoda, že hráli jen půl hodinku! :(
Čas kvapil a kvůli Kofe-in jsem si i popoběhla. Lidí už málo a tak mě místo pod stage už nepřekvapilo. Dohrávali píseň a hned na to hodili jednu z mých nejoblíbenějších Harpyje :) Dravé tempo pokračovalo, únava zmizela a pařily jsme ze všech sil a ač si přejete, aby koncert nekončil, už jsme se podvědomě těšili na tradiční přídavek, píseň Jediná. Myslela jsem, že puknu vzteky, když je přídavek nenechali zahrát! Kde to jsme?! Lidé křičeli a tleskali, skandovali jsme, že chceme ještě jednu, dožadovali jsme se přídavku a místo toho? Nastoupil moderátor, vypustil ze sebe nějaké ty ukončovací kecy, vypnuly mikrofon, aby Kofe-in už nemohli dát přídavek čau. A oni tak chtěli ten přídavek zahrát, dokonce se vrátili na tu polozhasnutou stage, aby se nám ještě jednou alespoň poklonili. Jednání pořadatelů jsem opravdu nepochopila, jednalo se o poslední kapelu na té stage tudíž nikoho nezdržovali a tři minuty by už nikoho nevyškubly. Pěnila jsem ještě víc, než když mi zmizel stan.
A tak nám skončil festiválek. Co bych řekla na závěr?
Votvírák pro mě byl velké sousto, je to velkolepý festival a teď s odstupem pár dní můžu spíše říct, že mě zklamal. Zásadní a zcela základní nedostatky jako tragický nedostatek toalet a vody v cisternách, ten opravdu neskutečný, ale neskutečný bordel (chroupat po kotníky v odpadcích není nic moc). Hlavně, že byl v areálu stánek s KFC a bazén. Vyměnila bych to za pár toi-toiek navíc. Stejně tak mě nenadchly pouťové atrakce řvoucí a svítící do noci to mi na fest prostě nepatří, jedeme tam za hudbou a ne na centrifugu.
Podivné chování lidí, kteří byli opilí už po cestě na fesťák a téměř nulová otevřenost a navazování nových přátelství (s tak málo lidmi jako na Votvíráku jsem se nepobavila ještě nikde jinde), každý jel hrozně za sebe… Co je to, vždycky z festu odjíždím tak obohacená! (většinou teda nevím, jak se vůbec jmenují, ale pokec a pařba dobrá).
Nechci vám Votvírák malovat v černých barvách, mnoho lidí tam jezdí roky a vychvaluju tento festu kudy chodí. Jsem ráda, že jsem tam byla a zkusila si to, ale myslím, že mohu říct, že na příštích ročnících mě neuvidíte.
