9. Když se nereálné stává pravdou

Sirius se díval na zoufalou Liz. Spatřoval v ní stíny dívky, kterou tak bláznivě a horkokrevně miloval.

"Jsem v kleci, Siriusi." zašeptala. "Všechno ztrácí smysl, víš?" zabořila hlavu do dlaní.

Nestačil divit jakou měrou mu otevřela své nitro. Byli přeci lidé, ke kterým měla mnohem blíž. Lili, její nejlepší kamarádka. Kristin, která byla součástí rodiny a věděla toho o ni tolik. Neskutečně silná osoba, která by se o ni postarala. Matka s otcem.

Ale ze všech lidí a přátel co kolem sebe měla si vybrala právě jeho. Věděl, že v něj tak vložila nesmírnou důvěru a také očekávala pomoc. Nesmí ji zklamat. Už jednou to udělal - když ji nechal několik let, aby čekala na jeho lásku. To se nesmí opakovat. Teď ji musí pomoct hned.

"Nastěhuj se ke mě." vyzval ji.

Nevěřícně se na něj podívala. "Prosím?" zeptala se.

"Nastěhuj se ke mně. Mám byt."řekl znovu.

"Vím, že máš byt."řekla pomalu a dívala se na něj jako kdyby pochybovala o jeho zdraví. "Ale já se ti tady právě zpovídám a ty mi na to řekneš, ať se k tobě nastěhuju?"

"Ne, počkej!" zadržel ji. "Ty mě nechápeš. Nehledej v tom podtext, ano? Říkáš, že jsi doma jako v kleci! U mě nic takového nebude. Litovat tě nebudu a jestli se budeš litovat sama tak tě pořádně seřvu, platí?" mrkl na ni. "Můžeš si chodit kam chceš a kdy chceš. Žádná pravidla. Ten byt je můj takže platit nic nemusíš, lednici si dáme napolovic. S úklidem se budeme střídat - no, ale v mých dnech to bude slabší." mrkl na ni. "Nějak to tam uspořádáme, ať se vejdeme oba dva. Co ty na to?" zeptal se s dychtivým očekáváním.

"Šílenství, Siriusi." zavrtěla hlavou. "To nejde."

"Řekni mi jeden důvod proč by to nešlo." byl neústupný. "Prohlásilas svou situaci za zoufalou. Nezmění se sama od sebe, Liz. Musíší s tím něco dělat, víš?" drcl do ní. "Když ti to nebude vyhovovat tak se vrátíš domů. A nebo ti pomůžu sehnat jen tvůj byt. Tak už se se mnou nehádej." vyzval ji s úsměvem.

Liz uvažovala. "A co Caroline?" nadhodila ožehavé téma.

"Co s ní?"

Odkašlala si. "Z pozice něčí přítelkyně nevím jak bych se tvářila na fakt, že můj drahý bude bydlet s nějakou holkou."

Sirius zaváhal. "Nemusí to vědět. Ještě rok bude ve škole."

"Co oči nevidí, to srdce nebolí?" Elizabeth si vzdychla. "Nemůžeme ji lhát."

"S Caroline si nedělej starosti. To je moje věc." oznámil rezolutně. "Takže jak ses rozhodla?"

"To nejde tak najednou-"

"Eliz!"řekl varovně. "Nehledej výmluvy."

James pevně držel Lili a vedl ji prosluněnou ulicí pryč. V zádech stále cítil pohled Petunie. Lili klopýtala a hlasitě vzlykala. Za rohem se zastavili a James ji objal. "Už neplač, Lili." zašeptal vyčerpaně.

"Jak?" zasténala. "Táta je po smrti, Petunie mě nenávidí a tak to zůstane až na věky věků a-"

"To nikdy nevíš, Lili." utěšoval ji.

"Měla pravdu." zoufala si. "Je to moje vina."

"Lili!" James s ní rázně zatřásl. "Není. Neobviňuj se, ano?!"

Zavrtěla hlavou.

"Myslím to vážně!" nedal se odbýt.

"Jamie..." pozvedla k němu uslzenou tvář. "Miluju tě."

Elizabeth ležela ve své posteli a dívala se do stropu. Poslední noc v rodném domě. Zítra večer už bude uléhat do postele v Siriusově bytě.

Rodiče příliš nadšeně nevypadali, ale defacto nemohli namítat nic. Byla dospělá a i kdyby ji to zakázali nemusela poslechnout. Musela matce nastokrát slíbit, že bude opatrná a nebude dělat nic neuváženého a pak ji bylo uděleno svolení. Když se bude co nejčastěji hlásit, že je živa a zdráva. Převalila se na bok. Zítra začne nová éra jejího života. A snad se všechno zlepší. Přestože upadala do blažené nevědomosti nemohla se zbavit pocitu, že zrazují Caroline...

Elizabeth na sobě měla pohodlné montérky a na hlavě papírou čepici. Od rána si připadala jako v jiném světě. Ráno do domu vtrhl Sirius a bez dlouhého otálení ji začal pomáhat - házet oblečení do jedné krabice, knihy do druhé, do třetí různé hlouposti a věci k nimž měla sentimentální vztah, do další věci na vyhození.

"Skříně tady necháme, já jich mám dost." usuzoval když si prohlížel její pokoj. "Tu knihovničku si vezmi, nejsem zrovna vášnivý čtenář." požádal ji. "A postel budeš mít taky svoji." zasmál se.

Jen se na něj zašklebila a pomohla mu ji vynést do volného prostranství.

V jeho bytě to také vypadalo jako po výbuchu. "Celou noc jsem nespal." pochlubil se. "Všude jsem tu vymaloval. Zatím jen na bílo, nevím jaké barvy se ti líbi." dodal trochu omluvně. "Kdyby něco můžeme to předělat. Tohle bude tvůj pokoj." uvedl ji z obývacího pokoje do nevelkého pokojíku s jediným oknem. Výhled z něj nebyl tak velkolepý jako doma - zírala na šedivou londýnskou ulici.

Přikývla. "Fajn. Můžu si začít organizovat nábytek?" zeptala se.

"Jistě, pomůžu ti." Přikývl. Postel přirazili vedle dveří, pod okno psací stůl a ke zbylé stěně knihovnu. "Ještě sem dopravím skříň na oblečení."řekl s úsměvem a odkvačil do vedlejšího pokoje, který byl jeho královstvím. Eliz zvědavě nakoukla dovnitř. "Páni, tady to žije." ohodnotila nepořádek.

"Hele, někam jsem to musel naházet." bránil svoje pomačkané oblečení, pergameny, zlámané brky, zohýbané školní učebnice. Už před ním levitovala velká šatní skříň. "Pojď si říct kam ji chceš."

"Tvůj pokoj je menší než můj." upozornila ho když umístili skříň tam kam patřila.

Pokrčil rameny. "Byl můj i předtím." zalhal. Pravda byla taková, že jeho stávající ložnice byla ještě před několika hodinami jakýmsi úložištěm věci, u kterých si nebyl jistý co s nimi. "Netrávím tu moc času. Jen jsem tu přespával. Proto je to tady tak neútulné." snažil se odůvodnit proč byt více nezabydlel.

Jen přikývla a stáhla po jedné z krabic. "Mockrát ti děkuju." usmála se přátelsky a začala rovnat knihy do jedné z poliček v knihovně. "Když nebudeš mít nic proti trochu uklidím kuchyň."

Byl tam pěkný svinčík - neumyté nádobí, neuklizené umyté nádobí, obaly od instatních jídel. "Taky jsem koukala, že tady nemáš žádné květiny." dodala když se Sirius neměl k odchodu z pokoje.

"Ehm, nejsem zrovna zahradník." odkašlal si.

"Nějaké přinesu když ti to nebude vadit."

Zavrtěl hlavou. "Ne. Třeba to začně vypadat jako byt a ne jako brloh divé zvěře."

Zasmála se. "Nejsem si vůbec jistá jak to tady bude vypadat, když tu máme bydlet my dva." Ani ve snu by ji nenapadlo, že bude kdy bydlet v jednom bytě se Siriusem Blackem." Přiznala se.

Kdyby ji to někdo řekl jen před několika týdny vysmála by se mu a doporučila ho k Mungovi. Teď se nereálné stalo pravdou.