7. Manželé Potterovi 1/2

James něžně zavadil rty o Liliono čelo. "Vstáváme, princezno." vybídl ji s úsměvem a lehce ji pohladil po tváři. "Dneska máme velký den."

Lili trochu zmateně zamžourala a pak se rychle posadila. "Ale ty tady nemáš být!" vyhrkla. "Jamie, nemáš mě vidět před obřadem to nosí smůlu!" zahořekovala a vypadalo, že se schová pod peřinu ve snaze zabránit neštěstí.

James se jen usmál a položil Lili na klín tác se snídaní, kterou ji připravil. "Ne. Nemám tě vidět v šatech." opravil ji. "A ty šaty nemáš. Jen tuhle... Noční košilku. A víš co?" pohrával si s jejím ramínkem. "Lepší by to bylo bez ní, co říkáš?"

Rusovláska se na něj nerozhodně dívala a pak se usmála na pečlivě připravené jídlo, které ji James naservíroval. "Ty jsi jedinečný. Na všechno máš odpověď." vzala si do ruky šálek čaje. "A co se týká toho druhého nápadu..." odmlčela se a škádlivě se na Jamese dívala. "Ráda bych řekla ano..."

"A neřekneš?" zeptal se a přisedl si blíž k ní.

Políbila ho. "Ne, protože mě čeká fůra práce, aby ze mě byla dokonalá nevěsta." pohladila Jamese po tváři.

"Dokonalá jsi už teď." zašeptal a potichu vyšel z pokoje.

"Tohle nikdy nepochopím. Je to zbytečné šílenství." poznamenoval Sirius a utahoval si kravatu, kterou mu přinesl James s tím, že si ji musí vzít. "Jamesi ty to snad chápeš?" zeptal se a pozoroval kamaráda, který si snažil alespoň ve svůj svatební den uhladit vlasy.

"Ne. Ale ženským na tom ohromně záleží."

Do pokoje vešel Jamesův otec. "To je marný, Jamesi. S tím nic nenaděláš." oznámil mu ohledně jeho souboje s vlasy. "Musím ti ale říct, že Lili vypadá fantasticky."

"A to já se půjdu podívat!" zvolal Sirius a kvapně vyběhl ven.

James si povzdechl. "To je nefér. Proč ji viděli už všichni kromě mě?" zeptal se dotčeně a hřeben zahodil. "Kašlu na to."

"Je to tradice."řekl jeho otec mírně a s úsměvem se na svého syna usmál. "Odpusť mi tu nostalgii, ale teď všechno vidím před sebou - jak jsem tě poprvé dostal pochovat, jak ses postavil na nohy, když jsi mi řekl táto... Jak sis prvně sedl na koště a jak přišel tvůj dopis z Bradavic... Ten tvůj pohled když jsi odjížděl poprvé do školy a dopis, ve kterém jsi psal, že jsi v Nebelvíru - což ostatně vůbec nebylo překvapení..." povzdechl si. "Uteklo to příliš rychle. Ale chci, aby jsi věděl Jamie, že jsem na tebe - a nejen já, ale i máma, moc hrdí. Dokázal jsi toho tolik! A ještě dokážeš!" hruď pana Pottera se dmula pýchou. "Jsi ten nejlepší syn jakého jsme si ani nemohli přát." mrkl na něj.

"To už přeháníš, tati!" zasmál se James a otce objal.

Ten ho popleskal po zádech. "Už bych měl přestat nebo se ještě rozbrečím." připustil. "Za chvíli sem vletí máma. Má na krajíčku, tak ji nějak podpoř." zasmál se. "Tohle je velký den i pro ni."

"Myslím, že pro nás všechny." připustil James a ze zvyku si prohrábl vlasy. Jestli se mu předtím podařilo si je alespoň malinko uhladit teď vzala veškerá snaha za své a na jeho hlavě se skvělo číro jako vždy.

"Jsi nádherná, Lili." zopakovala paní Potterová už po sté a pohladila svou nastávající snachu po ruce. "Už vás nebudu zdržovat. Ještě musím jít za Jamesem..."

Lili se posadila na stoličku, protože cítila jak se ji třesou nohy. Její skvostné svatební šaty jen tiše zašustily a rozprostřely se kolem ní jako vodní hladina. Nebyly nijak okázelé nebo snad luxusní přesto vyzdvihovali její půvab a dodávala ji pocit jedinečnosti. Samozřejmě byly bíle, tak jak svatební šaty mají být, sahaly až na zem. Měly špagetová ramínka - v korzetu se Lili cítila nejistě. Živůtek byl zdobený nevtíraným vyšívaním, které lehce vystupovalo z jemné látky a vytvářelo tak drobný plastický dojem. Sukně se vrstvila a působila dojmem, že je majitelka stále v pohybu - nebylo to však nepříjemné, naopak to vypadalo velmi elegatně.Na boku byla přišitá drobná květina. K šatům patřili také rukavice z jemné, průhledné látky, které sahaly až k loktům.

"Jsi krásná, Lilinko." usmál se její otec, který se dosud zdržoval v obývacím pokoji, aby nerušil kadeřnici a Jamesovu matku, která ji pomáhala do šatů. "Škoda, že tady není máma. Byla by nadšením bez sebe."

"Jsem si jistá, že to sleduje." pousmála se Lili a podívala se směrem k nebi. Krátce po Vánocích její maminku zradilo srdce, se kterým měla dlouhodobě problémy. "Petty nepřijede?" vyslovila po krátkém váhání palčivou otázku.

Otec si jen povzdechl. "Víš sama jak je to tvrdohlavá." posteskl si. "Dělala jako kdyby tvou pozvánku vůbec nedostala. Řekla jen, že ji není příjemné být na místě plném zvráceností a nemíní na takové šílené místo přivést Vernona."

Lili se podívala jinam a snažila se nedat najevo jak ji tato sestřina slova mrzí. Vždyť nemohla za to, že byla kouzelnickým uměním nadání narozdíl od Petunie! A kdyby to jen trochu šlo jak ráda ji dostala do Bradavic, kde by mohly studovat spolu! Snažila se na ni být hodná a laskavá, moc si přála, aby spolu vycházely... Jenže tato přání nikdy nebyla vyslyšena. Nebo snad budou? Dokáží si k sobě najít cestu? "Co se dá dělat." usmála se statečně a podívala se na otce. "Alespoň jsem ji pozvala."

Ozvalo se zaklepání a dovnitř strčila hlavu Elizabeth. "Prý jsem očekávána. Dobrý den pane Evansi." vešla a pečlivě za sebou zavřela. "Ukaž se mi!" vzala Lili za ruku a postavila ji nohy. "Tobě to sluší!"

"I tobě. A ten účes!" vykřika obdivně.

"To víš, Kristin se vyřádila. A děkuju za ty šaty. Připadám si úplně královsky." usmála se Liz a pak začala vypočítávat na prstech. " Dole už to je v nejlepším pořádku - hosté jsou usazeni, James nachystaný ke startu a jen co se Siriusovi podaří zavádat motýlka kolem Petrova ladného a štíhlé krčku tak můžeme začít. Jsi připravená?" zeptala se.

Lili rozechvěle přikývla. "To jsem."

Svatba se konala v domě Jamesových rodičů. Představy nastávajících manželů byly původně trochu odlišné jenže díky vládě temného pána nebylo radno se někde ukazovat. Hala byla skvostně nazdobená - paní Potterá trvala na tom, že se vymaluje a stěny zářily jemně broskvovou barvou, která byla na pohled velmi příjemá. Strop byl začarován stejně jako ten ve škole a tak na hosty, usazené v pohodlných proutěných křesílcích dopadaly přívětivé sluneční paprsky.

Na schodišti se objevila Elizabeth a svižně seběhla schody. Rychle prošla uličkou a postavila se na své místo, naproti Siriusovi. Byl to jasný signál - Lili je připravena a obřad může začít. James se usmál na svou matku. "Jdeme na to." mrkl na ni a nabídl ji rámě.

"Neříkej to jako kdyby jsi měl před zápasem ve famfrpále!" napomenula ho matka naoko pobouřeně a pohladila ho po tváři. Pak hrdě vykročila vpřed a provedla syna až ke květinovému baldachýnu v čele místnosti kde s krátkým zašeptáním "Přeju ti jen to nejlepší, Jamie." pustila jeho paži a usadila se na svoje místo. Jamese se začala zmocňovat nervozita a netrpělivě vyhlížel Lili. "Jen klid, Dvanácteráku."šťouchl do něj zezadu Sirius a Liz na ně zamrkala. Tichošlápek její mrknutí oplatil a musel se obdivovat její krásu. Hnědé vlasy měla vyčesané do drdolu a tak vynikal její jemný profil, elegantní dlouhý krk ozdobený náhrdelníkem, který ladil k náušnicím, které se pohybovaly v rytmu s jejím tělem. Šaty ji perfektně obepínaly postavu a tvář zdobil úsměv. Jako za starých časů. Tohle by ta krásná Liz, plná života.

Ta, kterou miloval. Pousmál se a když se na něj Liz znovu podívala význameně zatahal za svou kravatu a pohlédl na její šaty. Ladily ke kravatě. Ona se jen ušklíbla na znamení toho, že je s tím obeznámena a trochu pokrčila rameny.

To už se v hale objevila překrásná nevěsta zavěšená do svého otce, který se dmul pýchou a radostí.

Jak kráčela uličkou ke svému nastávajícímu a usmívala se na hosty, rodinné příslušníky, členy řádu, přátelé, nemohla potlačit drobné bodnutí smutku.

Někdo z přátel tu chyběl - Severus Snape.

Lili si nechala z levé ruky stáhnout rukavici a okouzleně sledovala jak ji James navléká prsten. I ona si vzala ze stříbrného tácku prstýnek, o dost větší než byl ten její a navlékla ho na Jamesův prst. Jamesova matka měla oči plné slz a i jejich tatínkové byli okamžikem silně pohnuti. Kristin usilovně mrkala ve snaze nezničit si líčení, Ralph se usmíval od ucha k uchu. Profesor Brumbál nevypadl vůbec překvapeně nebo snad dojatě - tvářil se jako kdyby už od prvního ročníku věděl, že to skončí právě takhle. Zato jejich někdější kolejní profesorka Minerva McGonagallová měla ve tváři nežný výraz. Petr seděl poněkud netečně a díval se přímo před sebe, na Remusově tváři pohrával potutelný výraz. Sirius neztrácel nic ze svého obvyklého trochu arogantního výrazu přesto bylo vidět, že se raduje z kamarádova štěstí. Liz už ukáplo několik slz a ve chvíli kdy se James a Lili políbila se dala do nadšeného tleskání.

"Paní Potterová, mohl bych vás požádat o tanec?" usmál se James a nabídl Lili svoje rámě. Ta se smíchem přikývla a jemně jeho paži sevřela. "Ty můžeš všechno." ubezpečila ho když se začali pohybovat v rytmu hudby.

Židle zmizely, ve středu místnosti se objevila dobře ohraničená plocha určená pro tanec a vzduchem se nesly libé tóny. U stěn stály stolky s občerstvením a nápoji a v rozích bylo umístěno několik židlí pro případ, že by se někdo cítil natolik unaven, že si musí sednout. Všichni se zalíbením pozorovali novomanželský pár, který se vznášel středem tanečního parketu a kdokoliv se obával tuto zónu narušit. Byl to jen jejich okamžik. James se trochu sklonil, aby se opíral o Liliono čelo a aniž by uhnuly pohledem od očí toho druhého tančili bez nejmenšího škobrtnutí.

"Není to nádhera?" rozplývala se Kristin. "Moc jim to sluší! A jsou tak šťastní!"

Ralph ji vzal za ruku. "Je na ně pěkný pohled." odsouhlasil její názor, ale mnohem víc než Jamesovi s Lili se věnoval pohledu na vlastní ženu - Kristin zvolila nevtíranou světle zelenou barvu, která příjemně ladila s jejím světle hnědým odstínem vlasů. Lem šatů ji sahal asi do půly kolen, sukně byla jednoduchá a vzdušná. Nikdo by neřekl, že nějak zastiňuje nevěstu přesto pro Ralpha byla tou nejzářivější ženou v místnosti. "Myslím, že se nic nestane když si také zatančíme, co říkáš?" usmál se a aniž by čekal na odpověď, zatahal Kristin za ruku a už ji vedl na parket. Tím dodal odvahu i ostatním a rázem se začalo tančit - všichni samozřejmě měli zájem provést nevěstu, ale najednou to opravdu nešlo. Prozatím si ji uzmul Jamesův otec a ženich sám šel statečně vyzvat k tanci profesorku McGongallovou, které tím vehnal růž do tváří.

Elizabeth stála na kraji parketu a sledovala to hemžení s úsměvem na rtech. Zezadu k ní přistoupil Sirius. "Netančíš?" zeptal se.

"Ne. Vlastně ano." vysypala ze sebe rychle a zčervenala.

Pousmál se. "A nedáš mi košem když tě vyzvu k tanci?" zeptal se potichu. Energickou, svižnou písničku právě nahradila pomalá, rozněžnělá píseň.

Elizabeth se neurčitě zhoupla na špičkách a zvažovala své rozhodnutí. Když přijme - mohli by si lidé začít myslet něco co není pravda. Když odmítne bude to hloupé. Na parketu se zatím opět prostřídali tančící páry a většina se vracela do náruče svého partnetra, aby si užili trochu té romantiky. Lili už se tiskla k Jamesově hrudi, manžele Potterovi starší si zasněně hleděli do tváře a z jejich výrazu bylo patrné jak jsou dnešním dnem pohnuti, Ralph tančíčí s Kristin jednou rukou opatrně hladil její bříško.

Povzdechla si. "Když jinak nedáš..." a nechala se od něj odvést na parket.

Sirius se vítězně ušklíbl. " Věděl jsem, že moje pozvání bude neodolatelné."

"Ještě si to můžu rozmyslet." vyplázla Liz rozpustile jazyk a jemně položila ruce na Siriusova ramena. On byl o něco odvážnější, pevně a jistě ji popadl v pase a přitáhl blíž k sobě. "Dnes ti to velmi sluší." pochválil ji.

"Děkuji." usmála se a zahleděla se přes jeho hlavu na ostatní.

On ji jemně pohladil po tváři. "Dívej se na toho s kým tančíš." napomenul ji.

Nadechla se jako kdyby chtěla něco říct, ale pak semkla rty a jen se usmála. "Jak si přeješ." a zahleděla se do jeho očí, které nejvíc ze všeho připomínali oblohu před bouřkou. Šeď, která dokázala laskat i ubližovat. Jak se asi na jeho očí dívá Caroline? Utápí se v nich a těší se tím, že ten pohled patří jenom jí? Měla by. Má velké štěstí, že jejím přítelem je Sirius...