Májová

"Evansová," přitočil se zrána James k rusovlásce a jen tak pro formu si prohrábl své číro. "Co takhle jedna malá pusinka? Je prvního května." zazubil se.

Zato Lily se na něj podívala jako kdyby ji právě navrhl dostaveníčko s horským trollem. "Ty ses asi zbláznil, ne?"

"Ale do tebe." odvětil James a přisedl si k Lili blíž. "Tak co bude s tím polibkem."

Lili jen zavrtzěla hlavou a vrátila se ke čtení.

"Ale Evansová!" zvolal James. "Vždyť já to nedělám pro sebe, ale pro tebe! Pro tvoje zdraví! Když tě nepolíbím tak uschneš. Tak to přeci říká ta mudlovská tradice!" řekl vítězně a doufal, že ji svými znalostmi mudlovských zvyků okouzlí.

Lili se usmála a podívala se na něj. "Ano, Pottere. Ale ta tradice taky říká, že ten polibek se musí odehrávat pod nějakým rozkvetlým stromem nejlépe třešní."

James se rozhlížel po společence a hledal záchranu. Tu objevil v drobné, dosti seschlé jabloˇbnové větvičce, kterou nějaký nadšeněc přišpendlil na nástěnku. "No?" poukázal na ni a byl si jist, že na tohle Lili mít argument nebude.

Ta jen povytáhla obočí a pak jej znova odmítla. "Mluvila jsem o stromu, Pottere. Ne o koštěti které pamatuje ještě Merlina."

"Tak pojď ven Evansová a já ti předvedu co to je strom a prvomájové líbání." vyzval ji James.

"Jenže mě se zrovna dneska ven nechce." Lili si dala nohy na taburetku a labužnicky up ila dýňové šťávy. "Promiň, zrovna mám siestu a ta mi skončí přesně o půlnoci a to už bude bohužel po prvním květnu." a otočila stránku knihy.

James přimhouřil oči. "A co kdyby se objevil strom tady, ve spolce?" navrhl.

Lili vypadala, že se dotkne jeho čela a zkontroluje tak jestli nemá horečku. Nakonec se jenom rozesmála. " Jasný. Až tady." ukázala doprostřed společenky "Bude růst nějaký ovocný kvetoucí strom tak se s tebou budu líbat, Pottere."

James se usmál. "Přesně to jsem chtěl slyšet." vyskočil na nohy a vyběhl skrz portrét ven.

Lili se za ním jenom udiveně podívala.

"My jsme opravdu volové." odfrkl si Sirius a setřel si pot z čela. "A největší jsi ty Dvanácteráku. Kdyby ses na Lili konečně vykašlal tak by se nám všem moc ulevilo."

"Omyl." nesouhlasil Remus. "Větší volové jsme my, protože mu pomáháme a tím ho podporujeme." zahodil lopatu. "Dvanácteráku, jestli si Evansová najde nějakou kličku, aby k tomu nedošlo tak ti říkám, že tě vlastnoručně nakopu do zadku a pak se tam budeš líbat s Petrem." pohrozil temně.

"No, to chci vidět jak Jamese vlastníma rukama kopeš do zadku." ušklíbl se Sirius. "S tím na mě počkej, to stojí za pohled."

James se zdál klidný. "Tohle vyjde. Sama to řekla." usmál se a přiložil ruku k dílu. Společně se svými přáteli se vydal na toulku kolem hradu, aby po několika hodinách objevili v odlehlém koutu jezera planě rostoucí a především kvetoucí jabloň. Teď ji páčili ze země - raději ručně neboť James se obával, že kouzla by ji mohla ublížit.

"Chtělo by to květináč takhle budeme všude trousit hlínu." usoudil Rem a pohotovně proměnil jeden z kamenů na břehu.

"Skvěle." James se Siriusem drželi hlinitý bal a strkali jej do květináče. "Jen se bojím, aby si ji Tichošlápek nenatáhl do ložnice a nedělal si tam první květen celoročně."

Sirius se pousmál. "V naší ložnici se toho děje mnohem víc než prvomájové líbání."

"Podrobnosti si nech." zarazil ho James a udusával hlínu. "Teď vzhůru do hradu!" vybídl přátelé a společnými silami stromek zvedli a vraceli se do spolky.

"Já jsem jenom zvědavej jak to osvětlíme McGongallový jestli ji někde potkáme." zachechtal se ještě Sirius.

"Uvoněte dráhu, přistáváme!" valil se Sirius portrétem jako velká voda.

Lili seděla stále na stejném místě, téměř ve stejné pozici jen už držela jinou knihu. Blackův hlas ji ani v nejmenším nevytrhl ze soustředění. Bylo obvyklé, že ho je všude plno a beztak dělal něco co by mi musela zakázat a dnes se nehodlala nějak rozrušovat.

Teprve pobavený smích, který sílil a výkřiku typu "Merline, podívejte na to!"

"Tak tohle jsem ještě neviděla-"

"Proč to přinesli?"

"To je ale krásný!"

"Na to přišli sami?"

Ji přinutily zvednout hlavu. Ve stejnou chvíli položil James s vítězným výrazem do prostřed společenské místnosti drobnou jabloňku. "Tak Evansová, já si svoje splnil. Tak poklusem vpřed a chci hudlana!" nastavil tvář a smál se na celé kolo.

Lili vykulila oči. Tohle od něj nečekala. Věděla, že on a jeho parta jsou schopni mnoha věcí, ale tohle? "Ale Pottere-" začala.

"Ne." odmítl James. "Splň cos slíbila."

Už měla na jazyku, že nic neslíbila, ale přeci... Musí udělat Potterovi radost i jindy než na Vánoce, kdy na něj vůbec neřvala. Vstala a přešla k němu. Znovu ji nastavil tvář. "Tak čekám." vyzval ji.

"Pche." zasmála se, vzala jeho tvář do dlaní a políbila ho na rty.

Nutno dodat, že kvetoucí strom v Nebelvírské společenské místosti slavil úspěch nejen u Jamese Pottera a Lili Evansové. Pak však záhadně zmizel - vrátil se snad k jezeru? Či zamířil do skleníků? Jedno ale bylo jisté....

Z pokoje Pobertů se k podzimu nesla vůně pocitvé jablkovice....