Autor: Jon Krakauer
Počet stránek: 263
Anotace: Přátelé a příbuzní o něm hovořili jako o bystrém, příjemném, inteligentním a citlivém mladém muži, který nezkazil žádnou legraci. Proč se však Chris McCandless krátce po promoci rozhodl dát sbohem civilizaci a vydal se na nebezpečnou cestu napříč divočinou, se dnes už můžeme jen dohadovat. A neprozradí nám to už ani sám mladý dobrodruh.
DvaadvacetiletýChristopher se ze svých cest už nikdy nevrátil. Jeho stopy se v devadesátém druhém roce ztratily na Aljašce, kde bylo o čtyři měsíce později, v rozbitém odstaveném autobuse, nalezeno jeho vychrtlé mrtvé tělo. Ležel tam opuštěný, bez dokladů, jen s poničeným deníkem z posledních dnů... Byl Alexander Supertramp, jak si Chris McCandless na svých cestách říkal, naivní snílek, který přečetl příliš mnoho Londonových románů, nebo jej hnala touha po něčem větším, silnějším, neuchopitelnějším?
DvaadvacetiletýChristopher se ze svých cest už nikdy nevrátil. Jeho stopy se v devadesátém druhém roce ztratily na Aljašce, kde bylo o čtyři měsíce později, v rozbitém odstaveném autobuse, nalezeno jeho vychrtlé mrtvé tělo. Ležel tam opuštěný, bez dokladů, jen s poničeným deníkem z posledních dnů... Byl Alexander Supertramp, jak si Chris McCandless na svých cestách říkal, naivní snílek, který přečetl příliš mnoho Londonových románů, nebo jej hnala touha po něčem větším, silnějším, neuchopitelnějším?
Můj názor:
Příběh znám z filmového zpracování a o přečtení knihy jsem přemýšlela už dlouho. Ale trvalo to několik let než jsem ji opravdu vzala do ruky a ponořila do spletitého a dechberoucího příběhu mladého muže, který se rozhodl jít proti všemu a proti všem.
Ačkoliv sama zastávám názor, že filmy a knihy jsou nesrovnatelné tentokrát se jistému poměřování neubráním. Na film se lze dívat dost romantickýma očima; nespoutaný Christopher se rozhodne obrátit zády ke konzumní společnosti, která je skrz naskrz prolezlá falší a nízkými touhami, odpoutat se od rodičů, kteří mu způsobili mnoho bolesti a vyprostit se z pout očekávání, které vůči němu všichni mají (studium, kariéra, budoucí život) a vzít si to po čem tolik prahne; neomezenou volnost naplněnou úchvatností přírody a krásou spontaneity. Nikdy nevíte co vám den přinese a soustředíte se na to, co je skutečně důležité. Při svém putování se obratně propléta osudy mnohých lidí z nichž některým zasáhne opravdu hluboko do srdce. A potom přichází tragické finále, kdy váháte zda hlavní postavu hluboce litovat nebo rozvážně pokyvovat hlavou a říkat si, že takový osud perfektně doplňuje způsob života jaký vedl a svým způsobem odcházel naplněný a šťastný.
Tolik k filmu, na který jsem se dívala zasněně, zamyšleně a s převážnou sympatií k hlavnímu hrdinovi.
Kniha se od filmu v podstatě nijak výrazně neliší. Autor má ale pochopitelně možnost jít do větší hloubky, rozebírat Chrisovi pohnutky a kroky z více hledisek. Osobně mluví s lidmi, kteří skřížili jeho cestu, setkává se s rodinou a přináší svědectví o podobných osudech mladíků jako byl Chris (to je opravdu zajímavá pasáž knihy!) a přináší i své vlastní zkušenosti (to byla naopak dost zdlouhá část knihy). Nicméně najednou přede mnou nebyla obrazovka a na ní majestátní příroda, hleděla jsem na stránky knihy a bedlivě vnímala příběh jako takový a ona zasněná, romantická a svobodomyslná optika, kterou jsem měla při filmu sjela dolů. Víte, nechci postavu hlavního hrdiny jakýmkoliv způsobem odsuzovat. Z pohodlí gauče se vždy moralizuje a radí velmi dobře. Navíc dobře víme jak příběh skončí a proto je snadné vnímat Chrisovy chyby velmi kriticky. Chci říct to, že nemám žádný zvláštní problém se způsobem života, který se rozhodl vést (odstřihnout se od společnosti, toulat se na vlastní pěst, žít z mála...). S některými jeho postoji mohu souhlasit. Další jeho názory jsem schopna akceptovat. Ale opravdu nejsem schopna přijmout s jakou bezhlavostí, zaslepeností až hloupostí se do své cesty na Aljašku pustil. Samozřejmě lze namítnout, že nikdy není možné připravit se na všechny varianty, které mohou nastat. Z knihy pochopíme, že Chris byl poměrně impulzivní člověk a po cestě do divočiny přímo zoufale prahnul, nemohl se jí dočkat. A pochopitelně je tu argument o jeho mládí a nezkušenosti. Ale přes to všechno - vydat se na Aljašku v "teniskách" ze supermarketu není dle mého znak mládí, nerozvážnosti nebo nedočkavosti ale strašidelné hlouposti. Myslím, že stačilo málo a mohl se zachránit. Kdyby se vybavil mapou mohl nahlédnout, že od autobusu do civilizace vedou i jiné cesty než před nebezpečně rozvodněnou řeku. Chápu jeho snahu odpoutat se od takových věcí, ale kdyby měl mapu složenou na dně batohu nic by za to nedal. Nemusel ji používat! Mohl ji vytáhnout ve chvíli, kdy bylo zle... Například mě zcela udivuje (a ne v dobrém slova smyslu), že si nesl pušku, ale zmiňovanou mapu odmítal. Nevadí mi, že lovil zvířata a chápu, že bez zbraně by bylo shánění obživy víc než náročné (ono to žádná legrace nebyla ani tak), ale při zmínce o tom, že chce žít v divočině z toho, co mu dá příroda si opravdu nepředstavuju, že pobíhá s bambitkou po lese. Bez jakékoliv diskuze Chrisův konec je tragický. Ale stejně si nemohu pomoct a považuji jeho skon za zbytečný...
Ačkoliv sama zastávám názor, že filmy a knihy jsou nesrovnatelné tentokrát se jistému poměřování neubráním. Na film se lze dívat dost romantickýma očima; nespoutaný Christopher se rozhodne obrátit zády ke konzumní společnosti, která je skrz naskrz prolezlá falší a nízkými touhami, odpoutat se od rodičů, kteří mu způsobili mnoho bolesti a vyprostit se z pout očekávání, které vůči němu všichni mají (studium, kariéra, budoucí život) a vzít si to po čem tolik prahne; neomezenou volnost naplněnou úchvatností přírody a krásou spontaneity. Nikdy nevíte co vám den přinese a soustředíte se na to, co je skutečně důležité. Při svém putování se obratně propléta osudy mnohých lidí z nichž některým zasáhne opravdu hluboko do srdce. A potom přichází tragické finále, kdy váháte zda hlavní postavu hluboce litovat nebo rozvážně pokyvovat hlavou a říkat si, že takový osud perfektně doplňuje způsob života jaký vedl a svým způsobem odcházel naplněný a šťastný.
Tolik k filmu, na který jsem se dívala zasněně, zamyšleně a s převážnou sympatií k hlavnímu hrdinovi.
Kniha se od filmu v podstatě nijak výrazně neliší. Autor má ale pochopitelně možnost jít do větší hloubky, rozebírat Chrisovi pohnutky a kroky z více hledisek. Osobně mluví s lidmi, kteří skřížili jeho cestu, setkává se s rodinou a přináší svědectví o podobných osudech mladíků jako byl Chris (to je opravdu zajímavá pasáž knihy!) a přináší i své vlastní zkušenosti (to byla naopak dost zdlouhá část knihy). Nicméně najednou přede mnou nebyla obrazovka a na ní majestátní příroda, hleděla jsem na stránky knihy a bedlivě vnímala příběh jako takový a ona zasněná, romantická a svobodomyslná optika, kterou jsem měla při filmu sjela dolů. Víte, nechci postavu hlavního hrdiny jakýmkoliv způsobem odsuzovat. Z pohodlí gauče se vždy moralizuje a radí velmi dobře. Navíc dobře víme jak příběh skončí a proto je snadné vnímat Chrisovy chyby velmi kriticky. Chci říct to, že nemám žádný zvláštní problém se způsobem života, který se rozhodl vést (odstřihnout se od společnosti, toulat se na vlastní pěst, žít z mála...). S některými jeho postoji mohu souhlasit. Další jeho názory jsem schopna akceptovat. Ale opravdu nejsem schopna přijmout s jakou bezhlavostí, zaslepeností až hloupostí se do své cesty na Aljašku pustil. Samozřejmě lze namítnout, že nikdy není možné připravit se na všechny varianty, které mohou nastat. Z knihy pochopíme, že Chris byl poměrně impulzivní člověk a po cestě do divočiny přímo zoufale prahnul, nemohl se jí dočkat. A pochopitelně je tu argument o jeho mládí a nezkušenosti. Ale přes to všechno - vydat se na Aljašku v "teniskách" ze supermarketu není dle mého znak mládí, nerozvážnosti nebo nedočkavosti ale strašidelné hlouposti. Myslím, že stačilo málo a mohl se zachránit. Kdyby se vybavil mapou mohl nahlédnout, že od autobusu do civilizace vedou i jiné cesty než před nebezpečně rozvodněnou řeku. Chápu jeho snahu odpoutat se od takových věcí, ale kdyby měl mapu složenou na dně batohu nic by za to nedal. Nemusel ji používat! Mohl ji vytáhnout ve chvíli, kdy bylo zle... Například mě zcela udivuje (a ne v dobrém slova smyslu), že si nesl pušku, ale zmiňovanou mapu odmítal. Nevadí mi, že lovil zvířata a chápu, že bez zbraně by bylo shánění obživy víc než náročné (ono to žádná legrace nebyla ani tak), ale při zmínce o tom, že chce žít v divočině z toho, co mu dá příroda si opravdu nepředstavuju, že pobíhá s bambitkou po lese. Bez jakékoliv diskuze Chrisův konec je tragický. Ale stejně si nemohu pomoct a považuji jeho skon za zbytečný...