Ed Sheeran, Divide tour - Praha

Upřímně? Dlouho jsem tento článek odkládala, čekala až ve mně dozrají veškeré zážitky z koncertu a budu o tom moct napsat něco víc než "Pane bože, bylo to úplně úžasný, největší hudební zážitek mého života a já jsem z toho úplně na větvi." Buď jsem nečekala dost dlouho anebo toho ze sebe vážně víc nevymáčknu.

Ale zkusme to vzít popořadě. Ed měl dva předskokany - švédskou popovou zpěvačku Zaru Larson a britského písničkáře Jamese Baye.

Když se na obrovské stage objevila Zara musela jsem se smát, protože ona byla tak maličká a mladinká! (Nevyhledala jsem si kolik je jí ve skutečnosti let, ale působila opravdu velmi mladě). Nicméně nenechala se zahanbit a jejích svižných pohybů bylo rázem plné podium. Její vystoupení bylo fajn, velmi energické a dokázalo mě rozproudit, ale k atmosféře, která vyzařuje z písniček Baye a Sheerana bylo tohle jako z jiné galaxie. Nicméně si myslím, že je dobře a správně, že sebou bere interprety, kteří nemají identický styl. Vystoupení Zary bylo tak akorát, velice jsem ocenila, že neposkakovala po scéně 40 minut a více, jak bývá u předkapel zvykem.

James Bay velmi dobře naladil publikum na styl hudby, který hraje i Ed. Jeho písně se nesly v pomalejším a procítěném duchu. Během svého působení na stage vystřídal asi jedenáct kytar, což považuji za úctyhodný výkon.

A potom přišla dlouho očekávaná chvíle. Ed Sheeran! Sama moc dobře nevím, jestli se mi v tu chvíli srdce zastavila nebo se rozbušilo jako o závod, připadala jsem si jako ve snu, kde je všechno zrychlené a zpomalé najednou. Stage se rozsvítila, začal přímý přenos zobrazujícího Eda jak si bere kytaru a přichází na podim. A na nic nečekal a rovnou zpustil Castle on the hill. Emoce by se v tu chvíli dali krájet, slunce pomalu zapadalo a před námi stál skutečný Ed Sheeran, hrál a zpíval a nic jiného v tu chvíli neexistovalo.

Bylo ohromující sledovat, jak jeden člověk dokáže zaplnit stage a podmanit si publikum čítající tisíce a tisíce hlav. Ed odehrál téměř dvouhodinový koncert bez jakékoliv pomoci jen za použití kytary a looperu (zařízení, na které se nahrávají zvuky a následně mohou být znovu reprodukovány a mixovány), neměl chvíli oddechu, vyzařovalo z něj nadšení a zápal pro hudbu jako takovou. Užívala jsem si každou chvíli… Zahrál osvědčené pecky i nové hity. Před uvedením jednoho ze svých největší hitů Thhinking out loud mě pobavila jeho hláška "Zahraju vám teď jednu písničku… Jestli ji neznáte, jste zřejmě na špatném koncertě." Animace k této písni byla naprosto dokonalá, zobrazující pár, který spolu kráčí životem a prožívá všechny důležité milníky. Chválil českou republiku a naše pivo, byl nadšený z počtu fanoušků, kteří se sešli. Podívat se kolem sebe, když se setmělo a lidé vytáhli telefony se svítilnami, aby doplnili atmosféru písně bylo naprosto magické. Nazvučení bylo perfektní, grafická stránka (promítání na panelech stage) bylo velice vkusné, k písničkám se nádherně hodilo. Mrzely mě jenom dvě věci - že nezazněla moje oblíbená píseň Lego house a jakým šmahem byl koncert ukončen. Vlastně jsem si dobře neuvědomovala, že už se jedná o přídavek, Ed dohrál píseň, poděkoval a odešel. A rázem naběhli na stage technici a začali s úklidem. To jsem byla trochu v šoku, že nic víc nebude ;D Ale co se dá dělat, přidávat písně by mohl donekonečna. Ještě se dovolím vrátit cca do poloviny koncertu, kdy hrál titulní píseň z druhého dílu Hobita - I see fire. I při běžném poslechu je tato písnička dost silná, ale být tam naživo, slyšet ten procítěný hlas, který do songu vkládat, vidět útržky z filmu běžící na plátně… To mělo neskutečný náboj.

Co víc říct? Když na všechno vzpomínám skrz toto psaní pořád se culím. A myslím, že se budu culit ještě jako stará babička, až si na to vzpomenu. Nakoupila jsem si nádherné vzpomínkové předměty, moc jsem si celý den užila, stále jsem nemohla věřit tomu, že už je to opravdu tady a uvidím ho! A najednou tam opravdu byl a emoce jely na maximum. Moc děkuji, že mi bylo umožněno to zažít ♥ Byla to nádhera.