Quantcast
Channel: Zpravodajství
Viewing all 30589 articles
Browse latest View live

Abeceda 2 (E-H)

$
0
0
Další příspěvek do Challange :) Kdo by měl zájem první část najdete zde.
A rozhodně budu ráda, když se přidáte se svými názory, co byste k danému písmenu doplnili vy! :)http://likeawhisper.files.wordpress.com/2010/03/tim-burton-alice-in-wonderland-chatty-flowers.jpg
E - Extrém. Nedá se říct, že bych extrémy měla vyloženě v oblibě a nějak nadšeně je vyhledávala, ale když se podívám na stanoviska ostatních (a to jak mě často hodnotí) asi z některých úhlů pohledu extremistka jsem. Za všechno bych snad mohla jmenovat ty dny, kdy jedu bez spánku (či s minimem spánku); chvíle kdy se z minuty na minuty rozhodnete jet na návštěvu třeba na druhou stranu republiky; důkladné přípravy na cokoliv anebo naprostá laxnost k něčemu velmi důležitému. Extrémní bylo i moje rozhodnutí nechat si ostříhat supr-dlouhé vlasy na extra krátké vlasy. Zvládám se na mačkat na extrémních prostorech v extrémních teplotních podmínkách, dokážu čekat na neznámém místě do rána na vlak. Extrém? Mě to nepřijde. Něco za něco.
Možná se mi nepodařilo vystihnout podstatu věci, ale slovo extrém slýchávám často a tak jsem ho vzala za své.



F - Fialová.Mám dvě nejoblíbenější barvy a toto je jedna z nich. Neumím vysvětlit proč mě tak upoutala, ale zkrátka a dobře ji mám ráda. Přijde mi taková… Rozmanitá. Má mnoho odstínů a dokáže stejně dobře vyjádřit radost jako i smutek. V barevné typologie je fialová barvou králů, vítězství a také tajemna. Pro mě je navíc i barvou bezpečí.

G - Gymnastický balon. Ne, nejsem sportovní nadšenec (ani moc sportovat nemůžu), ale gymnastický balon mám ráda. Hrozně dobře se mi na něm totiž sedí, přestávají mě na něm bolet záda (jak vzácný to jev!) a taky jsem tak trochu jak malá a baví mě na tom blbnout, různě se převalovat po zádech a břiše, ručkovat - no, kdo z vás to nedělá? :D

H - Hippies! Ne, (zatím :D) nekouřím trávu ani neberu LSD ani jsem si nenechala narůst vlasy po pás (po pravdě už jsem si je ostříhala) a nenosím za uchem kytku (tedy alespoň běžně nenosím) a nestojím na ulici s transparentem, že jsem proti válce tam a tam (nikdo do toho nechce jít se mnou :D), ale toto hnutí je mi blízko.
Nelze mě spatřit bez mého talismanu-přívěsku s peace znakem, ráda oblékám pestrobarevné oblečení charakteristické pro tento styl a kochám se udivenými pohledy ostatních. Ne, nehraju si na přeživší zbytky tohoto hnutí, ale prostě se mi to líbí.
Víte, nechci hájit třeba to, že brali drogy a jistou sexuální promiskuitu (jak mi každý laskavě připomíná), ale každé hnutí má své pro a proti a nic se nemá přehánět. Na jednu stranu to mysleli vážně dobře - žádná válka, mír, svoboda a láska. Ta spontánnost a uvolněnost, ta radost z prostého "Hele, vychází slunce!" a volnost. Zkuste si někdy tančit v dešti J
P.S. A ještě lepší je, když jediný styl slunečních brýlí, který vám sluší jsou "lennonky!"
http://fc08.deviantart.net/fs71/i/2010/208/b/4/Peace___Love___Happiness_by_mcbadshoes.png

Napojen (Tomáš Klus)

$
0
0
Další písnička z nového alba Proměnamě. Musím říct, že tyhle songy (společně s Žabím králem) mě v poslední době osluvují velmi. Opakuju si ta slova a nacházím v nich velkou pravdu...
Díky Tomáši.
"Ničeho nelituj,
Život, co máš, je Tvůj,
žij a měj rád, co je.

Nechť Srdce se rozbijí
Láskou, tak přijmi ji.
Cítíš, jak jsi napojen,
jak jsi napojen.
Přes všechny pochyby Život je krásný.
Jsi napojen
a Svět je Tvá továrna na sny."

"A člověka Bůh ví proč znejistil
v otázce, kdo vlastně jsem.

Poznej, že být je jednoduché,
ucítíš klid, že vše jedno je Duchem."

Dvě přání, která si chci splnit

$
0
0
Hm, tady jsem přemýšlela snad nejdelší dobu a nakonec jsem se rozhodla vynechat "přízemní", ale momentálně jedny z nejpalčivějších a nejvroucnějších přání, která si chci splnit (maturita, VŠ a prázdninové plány).
Každopádně pojďme se věnovat velkolepějším snům, která si chci splnit :)
http://www.slantour.cz/foto/full/4049-eiffelova-vez.jpg
Přání již několikrát na blogu zmiňované, podívat se do Francie.

Je to klišé, ale Francie mě prostě bere. Chci vidět Eiffelovku, Louvre a taky Versailles - dokážu si x krát prohlížet fotky, která máme doma (mamka tam přibližně v mém věku byla) a taky dlouhodobě obdivuju francouzský jazyk, takže slyšet to kolem sebe... No a přiznám se i, že mě svým způsobem fascinuje francouzská móda - oni to až přehání a vidět tak někoho u nás, řekli byste, že jde jako kašpar, ale.... Líbí se mi to :)


A pak - jak pro koho- překvapivé přání, skočit s padákem :)
A tak jsem se na začátku školního roku rozhodla, že když úspěšně složím maturitu a budu přijatá na kýženou vysokou školu, tak si toto přání splním ;) (Když se mi to nepovede, nepůjdu skákat s padákem, ale z mostu :D)
Tak mi držte palce!

Hradecký Majáles 2014

$
0
0
Jaro je tady v plné síle a neodmyslitelně jsou s ním spjaty Majálesy. Ty se letos dočkaly mnoha změn, ale k tomu se vyjádřím až později, začnu hudebním obsazením. Letos to byla skutečně zvučná jména nicméně se tak Majáles stal trochu přehlceným a bylo "vážně fajn", že počet stage vzrostl, ale dobří interpreti se potom křížily a čekalo vás nesnadné rozhodování - to se mi stalo téměř u všech kapel, na které jsem se těšila, že jsem si musela vybírat a z toho jsem nadšená nebyla.
http://www.tomasklus.cz/runtime/cache/images/full/majales-hradec-2014.jpg


Zahájením pro mě byla kapela UDG, pro kterou chovám velkou slabost. Hradecký Majáles je pro ně už téměř tradičním prvním open airem a ven se doopravdy těšili. A taky to byl doopravdy jediný výstup, který se obešel bez deště (díky bohu). Nechyběl klasický skok bubeníka Jugiho mezi diváky, zpěvák si neodpustil lití vody mezi své fanoušky, zkrátka a dobře se řádilo tak jak jsem zvyklá a jak to všichni máme rádi. Oproti klubovým večírkům byl samozřejmě výstup zkrácen na necelou hodinu a proto jsem musela oželet některé oblíbené písničky. UDG sáhli po spíše starší tvorbě a tak jsme řádili na pecky jako je Zvědavá, Cowboy hip hop, Buď a nebe… poslední desku Akrobat zastupovala písnička Sám spát. A samozřejmě nemohl chybět přídavek -Hvězdář. Výborné zahájení.
A to, že UDG dohráli přišlo zřejmě líto i počasí, protože se začaly snášet husté provazce deště. Ale to dopravdy fest. Doufám, že tím jsem si na letošní rok vybrala nepřízeň počasí a podobná průtrž mě nepotká na vícedenním festivalu, tady mě utěšovalo, že se v noci vrátím domů a ne do stanu.
UDG - Sám spát

I přes tu spoušť jsme vyrazily podpořit hradeckého rodáka Johnnyho Machetta. Jeho styl není mým typickým šálkem kávy, ale on se umí rozdat a udělat show, strhnout lidi a získat je na svou stranu. Popravdě toho od něj moc neznám, ale ke spokojenosti mi stačilo v tom šíleném dešti skákat na hity Se zbláznim anebo Vyprošťovák.
Počasí zůstalo neměnné i na skupinu Skyline, u které se mi líbí spíše starší tvorba. Neztratili nic ze své energičnosti, zpěvačka stále skáče jako jojo, zpěvák se mi líbí čím dál tím méně, ale rozjet to umí, to se musí nechat.
Déšť povolil při Mig21. Popravdě mě tahle kapela moc nebaví, kromě několika notoricky známých hitů, ale Macháček je showman.
Nářez přišel s kapelou Horkýže slíže. Neberou si servítky ani v nejmenším, všechno řeknou pěkně od plic a také tak zpívají. Dav se dostával do extáze, lidé pogovali (na tuto kapelu bych si opravdu nepřála být v kotli) a oni dávali jeden hit za druhým. Myslím, že nemusím dlouze představovat písničky jako Silný refrén anebo Malá Žužu.
Horkýže Slíže - Bernardín

Zachytila jsem něco mezi středem a koncem vystoupení kapely Monkey Business. Jejich tvorbě jsem ještě stále nepřišla na 100% na chuť, ale líbí se mi více, než když jsem je viděla před dvěma roky na Hradech. Celkem mě pobavila jejich image, hráli v bílých kimonech a v nastalé tmě a pošmournu to vypadalo dosti pyžamově.
Zakončení se neslo s kapelou Chinaski. Víceméně jsem na jejich písních vyrostla a tak jsou pro mě srdeční záležitostí. Jejich výstup byl hojně prokládán ohňostroji (ty vybuchovaly už od Tomáše Kluse - ohňostroje mám ráda, ale jsem radši, když to je nějak organizované a má to svůj smysl, jako třeba loni kdy to Kryštofovi naprosto sedělo to výstupu… Tady to bylo poněkud bezhlavé, kdy jsem měla pocit, že si to tam odpalují jak se jim zrovna chce). Zazněly písně nejnovější Stížnost a Hlavolam, ale neopomněly ani starší - 1970 (moje mamka se mohla zbláznit radostí), Punčocháče (to jsme zase málem z kůže vyletěly my), moji milovanou Drobnou Paralelu, u které skoro pláču (a které Malátný říká kundibál) a třeba Vrchlabí.
Chinaski - Vrchlabí

To je vše, co bych k obsahu hudebnímu mohla říct. Teď trochu k organizaci a celkovému pojetí.
1) Areál. Areál se změnil, byl větší než v předchozích letech a přidali stage. Udělali to proto, aby mohli přidat interprety a Majáles byl tak bohatší a lepší. Já jsem toto gesto neocenila. Nové místo na areál, OK to bych zvládla. Ale přidané stage ubraly na kvalitě. Spousta skvělých jmen se potom křížilo a těžce se vybíralo (jasně, vždy se stane, že se vám ve stejný čas sejdou dvě kapely, co jste chtěly, ale to se dá pochopit, tady to bylo u všech a nejsem jediná, která tak lamentovala). Ve stejný čas Vypsaná FiXa a Chinaski…? Tomáš Klus a horkým Slíže - tam se do toho ještě pletli Mandrage…? Wohnouti ve dvě odpoledne? Kde to jsme? Byla bych radši, kdyby bylo o pár jmen méně, ale člověk si to mohl pořádně vychutnat.
2) Náramkový/čipový systém. Ulehčíme si práci, všechno půjde přes čipové náramky, které si lidé koupí místo vstupenek, do těchto čipů si nabijí peníze a bude se před přiložení čipu platit, zkrátí se fronty u vstupů a stánků. U vstupu to šlo rychleji, to nepopírám, ale jinak byli čipy na naprosté houby, protože to pořád nefungovalo, kupování se tím snad ještě protáhlo, když jste se u stánku pět minut mordovali s přikládáním čipu k přístroji, který to nechtěl vzít. Pak nastávali další zmatky, kdo si co objednal a jestli to tedy má/nemá zaplacené, takže prodávající žádali, ať si čip přiloží znovu, aby platbu ověřili, takže další čekání… Ne, příště se obejdu bez čipu.
3) Cena. Rozumím tomu, že se sešla velká jména, ale myslím, že cenu trochu přestřelili. Zaplatit 400 Kč (v případě, že jste vstupenku kupovali hned jak to bylo možné, pak cena jen rostla) za jedno odpoledne/večer, když si pak uvědomíte, že jsou jiné a vícedenní akce, kde za lístek dáte už jen o 100 korun více…?
4) V areálu si vzpomněli na první poslední, ale co bolestně chybělo, byla umyvadla… A to je vážně dost citelná ztráta (takto vám to možná nepřijde, ale když máte ulepené ruce anebo zkrátka jdete z těch né moc nóbl toalet určitě trochu vody oceníte). Jooo, hlavně, že nezapomněli na foto koutek.

Do příštího Majálesu budu vstupovat s poněkud rozházenými pocity. Uvidíme, jak to dopadne.
https://scontent-a-fra.xx.fbcdn.net/hphotos-prn1/t1.0-9/10177888_696305340433603_9206907368656203411_n.jpg

Hlavně v květnu!

$
0
0
Hvězdný deník, zápis ze střední školy (v případě úspěchu) poslední.
Poslední. Zvláštní slovo. Vyrazili jsme do ulic v kostýmech, za které by nás normálně odporoučeli na psychiatrii nicméně dnes bylo dovoleno téměř vše.
Poslední zvonění.

V našem případě dosti imaginární, neboť naše maličká škola nevlastní rozhlas a proto pro mě zvonění školního zvonku utichlo už s odchodem ze základní školy. Všem to přijde podivné a nemožné, ale já si vlastně zvykla a když jsem byla na návštěvě na škole, kde zvonky fungují tak jsem byla z toho nenadálého rachotu, který všichni očekávají, vyděšená k smrti.


Nicméně jsme se sešly v téměř plném počtu, smály jsme se jedna druhé jak vypadáme a vyrazily jsme do ulic. Škarohlídské spolužačky mi říkaly, že se nepočítám, protože to co jsem nahodila na sebe není v mém případě převlek, ale nenechala jsem si kazit náladu. Pobíhaly jsme především po nádraží a obíraly žáky mladších ročníků (to chudáci ještě nevěděli, že je skásneme podruhé až přijedeme do školy) a lidi, co nestihli utéct na druhý chodník.
Řidič autobusu na nás koukal poněkud vyděšeně, ale nakonec nás nastoupit nechal. Ve škole už probíhal neskutečný bengál, protože druhá maturitní třída spáchala své, všude bylo pokresleno rtěnkami, kliky a zábradlí schodišt byly pomatlané čímsi - radši nevědět... Žáci se schovávali v učebnách a třásli se před námi strachy, někteří už nám běželi naproti a křičeli, že nám peníze dají jen ať pro boha nestříkáme ten smrad a nekreslíme po nich.
Přišla velká přestávka a s ní naše představení. Nová várka řevu a běhání po škole. "Všichni ven, všichni ven!" hulákala jsme na schodišti a ignoranti z druhého oboru šli na místo toho do patra. Nicméně dobře mířená dávka octu je zastavila a donutila změnit směr.
"Pane učiteli, pojďte hned dolů!" křičely jsme do patra, kde z okna koukal náš mladý učitel (již zdárně pokreslený od hlavy k patě). On se jen smál od ucha k uchu a královsky nám kynul.

Sešli jsme se na školním dvoře, kde jsme přezpívaly připravená pásma pro učitele - sklidilo to úspěch, celkem se nám ulevilo, protože jsme se bály, že složené písničky by se mohly některých dotknout a mohli nám dělat zle za pár týdnů, ale všichni se smáli. Nemohli jsme opomenout předání klíče od čtvrťáku. Naši nástupci se k nim museli projíst skrz želatinu, ovoce a piškoty, aby si na samém dně mísy vyzvedly vzkaz, že klíče má jejich třídní učitelka (pokud máte pocit, že jsme byly příliš kruté, musím vám sdělit, že loňské maturantky nás nechali hrabat se v červech...).


Když proběhlo skupinové foto, vyrazily jsme do tříd vzít si své poslední (a zase to slovo!) ročníkové vysvědčení. Třídní měla připravený jímavý proslov (aby taky nebyla dojatá po těch letech s námi!) a pak už přišlo na řadu jedno z prvních velkých loučení... Uteklo to ani nevíme jak.
Snad tedy bude platit to, co jsme zazpívaly naší třídní učitelce. "Maturu zvládneme, hlavně v květnu!"

Tak tedy můj převlek/nepřevlek za hippies :)

Gejša

$
0
0
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/en/0/09/Memoirs_of_a_Geisha_Poster.jpg
Příběh filmu, který je zasazen do tajemného a exotického světa, jenž si dodnes uchovává své kouzlo, se odehrává v letech před druhou světovou válkou, kdy je malá japonská holčička odtržena od svých chudých rodičů, aby pracovala jako gejša.

Přestože má v domě nebezpečnou rivalku, které se téměř podaří zlomit její vůli, vyroste z malé dívky legendární gejša Sayuri. Krásné a zkušené Sayuri se daří okouzlit nejmocnější muže své doby, avšak sužuje ji tajná láska k muži, který je mimo její dosah. (csfd.cz)
http://www.postavy.cz/obrazky/chiyo-sakamoto-sayuri-nitta-55969.jpghttp://i481.photobucket.com/albums/rr173/esclaflowne/sayuri.jpg
http://www.studentpoint.cz/files/literatura/sladka/konecnyyy.jpg
https://www.falcon.cz/content/files/_filmy/gejsa/pic/1.jpg
Můj názor: Svým způsobem nemám filmy takového typu ráda (tolik naschválů, rivalů, nebezpečí, pokoření), která ale přes všechno divákovo úpění a nervy vyvrcholí v relativní happy-end.
Na film Gejša mám zvláštní názor. Nemůžu ho jednoznačně označit za dobrý; na to je... Moc nudný. Je moc dlouhý, už čekáte konec a najednou je tu další zvrat, který se možná dal čekat, ale už vám připadal, že by děj jen zbytečně prodloužil a tak ho scénáristi nezařadili. Zařadili.
Ale na druhou stranu jsem fascinována světem Gejš a proto jej neodsuzuju ani jako špatný. Většina lidí vnímá Gejši jako nóbl prostitutky, ale já s takovým tvrzením nesouhlasím. Vidím v nich kultivované, mnohostraně nadané osobnosti, které toho zvládají opravdu dost, ten dril je vážně tvrdý.
Takže... Podívejte se utvořte si vlastní názor, sama jsem zvědavá, co o filmu řeknete!

Jeden člověk, kterému můžu důvěřovat

$
0
0
http://happyfriendshipdayquotes.com/wp-content/uploads/2013/07/Happy-Friendship-day-2013.jpg
Hm....
Hm....
Od přírody jsem spíše člověk nedůvěřivý, který si k sobě jen tak někoho nepustí a po několika životních lekcích se tato vlastnost ještě znásobila.

Po přemýšlení říkám; moje mamka a Sáruš, moje kamarádka.

Vím, že zadání zní jeden člověk, ale nemůžu si mezi nimi volit.

"Don´t mess with Daenerys!" (3x04)

$
0
0
Osobně jedna z mých neoblíbenějších scén :)

Ale mám trochu pocit, že to s mou oblíbenou Daenerys půjde z kopce :( (Ale zároveň naléhavě žádám všechny, aby mi v komentářích nespoilerovali! Já se k tomu pročtu anebo dokoukám, nechci si to přečíst v komentáři :D Děkuju.)


Song Challange

$
0
0
Momentálně si hraju na maturující studentku a tak jsem se rozhodla připravit song challange, aby blog tak docela nechátral. Oficiální projekt je 30-denní, ale upravila jsem si ho, protože otázky se opakovaly a u některých mě opravdu nenapadla odpověď ;)
Co vás čeká a můžete se dozvědět o mém playlistu?
http://scienceillustrated.com.au/blog/wp-content/uploads/2012/06/music.jpg


1. Oblíbená písnička
2. Písnička, která mě rozesměje/zvedne náladu
3. Písnička, která mě rozpláče
4. Písnička, která mi připomíná osobu
5. Písnička, která mi připomíná událost
6. Písnička jejíž text mě ohromuje
7. Písnička, na kterou tančím
8. Písnička od mé oblíbené kapely
9. Písnička, o které nikdo nečekal, že ji budu mít ráda
10. Písnička z mého oblíbeného alba
11. Písnička mého dětství
12. Písnička, kterou jsem poslouchala minulý rok touto dobou
13. Oblíbená píseň v jiném než českém/anglickém jazyce

Takže během května čekejte nepatrně sníženou aktivitu (i když je fakt, že mi volno začlo v podstatě dnešním jdem a další část zkoušky dospělosti mě čeká až ke konci měsíce) nicméně challange bude :) Snad vás zaujme a třeba rozšíří hudební obzor ;) A určitě se k jednotlivým dnům nebojte sdílet svoje oblíbené/neoblíbené songy.
A mimochodem - nevím, zda můžu zaručit, že se tu objeví jen jedna písnička, je možné, že si nebudu umět vybrat :D Ale budu se snažit ;)

Oblíbená písnička

$
0
0
Díky bohu, že zadání neznělo nejoblíbenější písnička! (To bych asi vyletěla z kůže :D).
A jistě, že nemám pouze jednu oblíbenou písničku, ale na druhou stranu sem nebudu dávat všechny své oblíbené písničky (to snad ani nejde).
Po dlouhém rozhodování a přemýšlení jsem vybrala čtyři songy - a aby to bylo o něco zajímavější, vzala jsem dva české a dva zahraniční :)



Moje nejoblíbenější skupina a jejich písnička z nejnovějšího alba. Přijde mi trochu zvláštní, že tolik tíhnu k tomuto songu, který nikdy nehráli na koncertech ani festivalech, na songu, který nebyl nijak zvlášť propagovaný (co si budeme povídat, vždy se vám víc zaryje písnička, která proběhne rádii či která má klip), ale tahle mě prostě dostala.
Ten zvláštní a nepopsatelný smutek a zároveň štěstí, které se v ní hromadí, zpověď, svoboda a zároveň neskutečně těžké okovy... Líbí se mi.

Tahle parta mě zkrátka bere, na první pohled (i na ten druhý) vypadají tak nesourodě a frontman Mardi se pořád vznáší na jakémsi éterickém obláčků a tomu odpovídá i jejich tvorba. Tahle písnička mě zkrátka baví!
"Čau lidi, tak jsem tady zas,
jsem agent Cooper a jdu po vás!"

Možná je staršího data, ale pro mě pořád dobrá :) Mám ji spojenou s jedním ze svých nejoblíbenějších filmů - Forestem Gumpem a v neposlední řadě patří k hnutí hippies :) A to je mi blízké.

Adele je pro mě zpěvačka s velkým hlasem a v refrénu mám až husí kůži!

Achmed

$
0
0
A naráz jsem se stala nadšenou fanynkou Achmeda... :D
Kdo by se nesmál?

"Location, location, location!" :D

A ty oči?
Obdivuju toho chlapa :D Ne, nepobavilo mě úplně všechno v tomto videu, ale převážnou část jsem protlemila :D Zkuste to taky, mě to teď v tom předmaturitním stresu a šrumci docela pomáhá :D

Pardubický Majáles 2014

$
0
0
Vzhůru za neplánovanými akcemi, prý bývají nejlepší. I přes svou hradeckou hrdost jsem se rozjela do Pardubic na Majáles, abych se potěšila hudbou a open-airovou atmosférou a trochu si tak odpočinula od učení na zkoušku dospělosti (i když ne že bych to zatím nějak přeháněla).
http://www.poslouchej.net/images/parties/2014-05-10-MAJALES-PARDUBICE-MAJALES_2014_2.jpg
Areál byl maličkatý, z jednoho konce jsem dohlédla na druhý, stage byly cca deset metrů od sebe, takže kapely se v hrají střídali, buď se hrálo na Excellentu anebo na Nicolausovi. Musím říct, že jsem to ocenila, protože hradecký Majáles se sice vytáhl asi se čtyřmi podii, ale k čemu to člověku bylo, když se interpreti křížili a museli jste si vybírat a volit, koho chcete vidět, to bylo trochu smutné, že jsem vlastně neviděla polovinu kapel, na které bych měla chuť. Cenu vstupenky na tento Majáles tedy zpětně uznávám za přiměřenou, neboť jsem opravdu měla možnost vidět VŠECHNO co nabízeli, ne jako v HK (Hradecký Majáles), kde sice přijelo x zvučných jmen, ale neviděla jsem pomalu nic. V tomhle ohledu je Pardubický Majáles předběhl, stejně jako s hygienickým zázemím, zajistili umyvadla s vodou. Možná vám přijdu rozmazlená, ale zkuste si jet na akci a po odchodu z těsné toi-toi kabinky si nemoct umýt ruce. Nic moc pocit, ne?
A co jsem ocenila nadmíru, pardubický Majáles se řadí mezi ty neoficiální, takže se nezařadil mezi to náramkové-čipové šílenství, které vyhlásili majálesy oficiální a to jsem nadmíru ocenila. Ty slavné čipy ničemu nepomohli, možná tak několika nervům přetéct přes únosnou mez. Tady se platilo naprosto klasicky a nikde jsem nijak nečekala. Velký plus!
Posledním světlým bodem sobotního dne, bylo počasí, které vyšlo na jedničku. Příjemně svítilo slunko, občas zafoukal vítr jako vítané osvěžení. K večeru spadlo pár kapek vody, ale nic hrozného.



Co se týká samotné hudby, nemůžu si stěžovat.
První řada na kapelu Sto Zvířat. Neřekla bych do nich, že s takovou tvorbou a v takové sestavě to budou táhnout tak dlouho. Ale asi je to tak nejlepší - možná o nich svět pořádně neví a nikdy nevyhráli žádnou "prestižní" cenu, ale je to zkrátka baví a objíždí snad každý festival a baví své diváky, kterých mají všude dost. Jejich tvorba se veze na vlně pohody a odpočinku, ale zároveň z toho jde spousta energie. Neznám úplně všechny písničky, co hráli, ale dalo se snadno chytit a zapojit do rytmu. Samozřejmě tu byly hity jako Nikdy nic nebylo, Alice se dala na pití anebo Škola, které známe opravdu všichni (nebo mám ten pocit, že je musíme znát všichni). Nadchla mě písnička Batůžek a k ní průpovídka zpěváka.
"Potkala mě tu slečna a říká mi; pane Buřte, zahrajete batůžek? - A já jsem řekl, no samozřejmě, že zahrajeme! Bez batůžku totiž nikdy nikam nejezdím!" :) A zahráli!

Pak už jsem se ze zabraného místa nehnula, neboť začala zvučit kapela UDG. Z vedlejší stage ke mně doléhali Wohnouti (já tu kapelu snad v životě neuslyším v klidu, vždycky jsem někde v letu!), ale co se dá dělat. Nepochybuju, že provařili víc hitovek, ale nejjasněji jsem slyšela Pepíčky.
UDG, co říct. Moje oblíbená kapela a jejich show plná energie a vtípků. Přijeli plní energie a radostného opojení, neboť jeden z jejich kytaristů předchozí den slavil narozeniny a oslava byla, jak se patří. Zpěvák Petr na nás vylil plnou lahev vody, abychom se trochu probrali a začali hrát jeden song za druhým. Playlist si prošel obměnou a máte opravdu šanci si poslechnout průřez celou jejich tvorbou. Jsou to nejstarší songy jako Zvědavá nebo Zpěvy deště, takové meziobdobí jako je Duše slečny Mai anebo Cowboy hip hop, pro všechny známá písnička Kurtizána a taky tvorba z nejnovějšího alba - třeba písnička Sám spát. Samozřejmě jsme nebyli ochuzeni o skok Jugiho do publika, po kterém následuje jedna z nejrozjetějších a nejnadupanějších písniček, Piloti. Přídavek Hvězdář uzavírá vyčerpávající set a je načase se rozloučit.
Po UDG přišli na scénu Mandrage. Stále jsem se s touto kapelou nedokázala sžít a přijít jim na chuť. Jejich písničky nejsou to nejhorší, poslouchat se to dá - i když z nich slyšíte tu prvoplánovost, cíl uchytit se v rádiu. Další věcí je, že se mi hluboce nelíbí chování členů této kapely, ale co se dá dělat. Lidé je chtějí a mají rádi a každý máme jiný vkus. Odešla jsem si radši koupit nějaké ty tekutiny (lihoviny, hahaha) a zdály se nechat unášet jejich proslavenými písničkami jako Hledá se žena, Mechanik, Šrouby a matice anebo nejnovější tvorbu Siluety (té jsem ještě vůbec nepřišla na chuť.)

Mandrage sbalili aparát a přišla chvíle velkého očekávání. Poprvé jsem měla možnost vidět naživo kapelu Divokej Bill, čímž se asi momentálně uzavřel můj snový list, co se týkalo setkání live s některým z českých interpretů. Byla jsem na ně hodně zvědavá a v napětí, neboť už mě několik kapel při živém vstupu velmi zklamalo. DB se mezi tyto kapely rozhodně neřadí. Byla jsem opravdu nadšená, jejich písně jsou stejně živelné jako na deskách, oni se do toho opírají a jsou nadšené z celkové atmosféry a vůbec… Byla to paráda. Tančila jsem na louce jako divá a užívala si všechnu tu parádu, dělali jsme mexickou vlnu a vůbec :) Spokojenost nade vše. Lásko, Plakala, Vstávej, Pocit, Do roka a do dne…:)
Tečkou večera pro mě byla Vypsaná FiXa. Trvalo mi dlouho než jsem této kapele přišla na chuť, ale teď jsem si jejich excentrický zjev a výstupy zamilovala a užívala jsem si každou písničku. Velkou radost jsem měla ze zahrání svých nejoblíbenějších kousků z nové desky - Krásný smutný den a Zapadá Hippie. Ale mohla jsem jásat i nad Antidepresivní rybičkou, Dezolátem, Kostel - Biohazard - McDonalld a podobnými :) Co mě zaskočilo byl přístup fanoušků. FiXa je v PCE doma a na domácí půdě mívají kapelu tu největší fanouškovskou základnu a tu největší podporu. To se o tamějším shromáždění říct nedalo. Na DB byl dvakrát takový šrumec, tady se ti lidé zrovna nepřetrhli. Zvláštní.

A tak se pro mě uzavřel Majáles v PCE, asi opravdu poslední akce před maturitou. A teď nezbývá nic jiného než se jít učit ;)
Vám připomínám Song Challange, na kterou mi tu moc lidí nezareagovalo a to mě malinko děsí, protože už je předpřipravená celá a jestli se budu muset obejít bez komentářů, to bude celkem smutné.
Dál tu padl dotaz na rozepsanou povídku, konkrétně na Life is just a cruel game... or no?! nicméně tazatelku Lizzie budu muset asi zklamat, v nejbližší době se pokračovat nechystám. Uvažuju i o celkovém přepracování této kapitolovky, ale konkrétní obrysy to získá až po maturitě ;)
A kdyby měl přeci jen někdo chuť číst, pak vás odkážu na následující:
Prozatím poslední zápis do Hvězdného deníku - Hlavně v květnu!
HP jednorázovka na téma Sirius - Uvězněni
A můj poslední songfic Hraví lháři.
Děkuji ;)

Písnička, která mě rozesměje

$
0
0
Tady jsem měla jasno ihned :)
Mám na ni nádherné vzpomínky a vždycky když ji slyším se přenesu zpátky a všechno vidím tak živě, jako kdyby to bylo včera! :) A musím se začít usmívat a nálada se mi hned zvedne!

Mimochodem dnes mi začal Svatý týden... Jsem na sebe zvědavá, jak budu makat... :D Vidím to na dlouhou noc před praktickou...

Písnička, co mě rozpláče

$
0
0
Málokdy při písničkách pláču.
Pokud si dobře vzpomínám píseň sama o sobě mě nikdy k slzám nepohnula - mívám při poslechu posvátný pocit z práce, kterou odvádí nástroje či hlas zpěváka (jako třeba u Adele), ale že by mě smutek, co v sobě nese písnička rozplakal? Nevzpomínám si.
Chvíle, kdy mě song dožene k slzám je spíš o celkové situaci - a věřte mi, že to ne vždy musí být slzy smutku a zoufalství.Vybrala jsem dvě písničky.


Piano a její hlas. Smrtelná kombinace. Depkózní.

Překvapivá volba? Je to nádherná písnička a já ji mám moc ráda. Při poslechu z rádia/CD se vám to možná nezná, ale naživo má ta píseň obrovskou sílu. Když jsem ji slyšela naposled, stála jsem v mase těch lidí, zpívala společně s Michalem Malátným, pevně jsem se držela kamarádky a koulely se mi slzy jak hrachy.
Zasáhne vás, zasáhne vás síla a pravda těch slov. Nejsou to ani tak slzy smutku jako spíš jisté úlevy a poznání, uvolnění a souznění...

"Ačkoliv nic není jako dřív...
Nic není jak bejvávalo, nic není jako dřív... To se nám to mívávalo
nic není jako dřív...
Ačkoliv máš všechno, co jsi vždycky chtěla...
Nic není jako dřív...!
Ačkoliv drobná paralela by to byla..."
"Promlouvám Vám k ústy múzy,
vzývám tón...
Vzývám zítřek nenadálý, odplouvám a mizím..."


Písnička, co mi připomíná osobu

$
0
0
Písnička, co mi připomíná osobu?
A koho konkrétně? S trochou nadsázky by se dalo říct, že každá písnička pro mě ukrývá něco anebo někoho... :)



S další dávkou nadsázky mohu říct, že mi tato píseň byla věnována a bylo to velmi trefné :)
A asi by bylo fér se tu trochu rozepsat a snad vám příblížit osobu, kterou mi má song připomínat, ale jsem v tomto ohledu bezradná a netuším, co chci a mám prozradit ;) Snad se nebudete příliš zlobit, když si některá tajemství ponechám pro sebe a nebudu to tady dále rozebírat...
A jemu za tuto písničku děkuju :) ;)

" Don't call it a fight when you know it's a war.
With nothing but your t-shirt on.
And go sit on the bed 'cause I know that you want to.
You´ve got pretty eyes, but i know you're wrong.
...
Are you feeling alright?
...
You said that you felt snide."

Písnička, co mi připomíná událost

Povídka...?

$
0
0
Zdravím všechny ;)
Momentálně potím (i) krev na potítku, mám praktickou část maturity. Buďte v duchu se mnou, vytáhla-li jsem si masáž dolní končetiny, tak nic nepotím, ale probírají mě z mdlob a já záhy oznamuji, že se stavím až v září :D Ne, budu optimistka, určitě jsem si to nevytáhla.

Každopádně. O víkendu jsem prováděla maturitní norování (tedy akce "najdi zápisy z předchozího ročníku") a místo sešitů z psychologie jsem našla sešity se starými povídkami. Jsem teď schopná a ochotná dělat cokoliv, než abych se učila a tak jsem se začetla. Bylo to legrační, jaké "úžasné" zápletky dávám dohromady můj cca 13-letý mozek. Nicméně jsem tam nenarazila jen na slátaniny, ale na něco s čím by se dalo pracovat. Byla tam totiž jedna povídka s Potterovskou tematikou, kterou pamětníci možná budou pamatovat z mého předchozího blogu a mě ten námět zase chytil!
A tak jsem si říkala, kdybych se k ní vrátila a moje úžasné, již nějakou dobu plnoleté já, by ji přepracovala do nové podoby - co na to říkáte? Až jsem byla sama překapená, co jsem tehdy dala dohromady! Na druhou stranu jsem si chvílemi rvala vlasy nad tím, jak jsou skvělou zápletku zazdila a vyřešila v jednom odstavci :D
Otázka je - bude to někdo číst? Ještě stále jsou v blogovém světě lidé ze zlaté éry HP generace, kteří by se do čtení pustili a zavzpomínali? Víte, vážím si každého komentáře a čtenáře, ale nebudu povídku psát pro jednoho člověka.
Do čeho se vás vůbec snažím nalákat?

Jednalo by se defacto o dobu Pobertů a následně i po, ale v hlavních rolích nebudou naši milovaní záškodníci nýbrž dokonalá a především ledová královna Narcissa Blacková. Ale opravdu je taková? Jak to s ní vůbec bylo?
Máte chuť to zjistit - pak Vám to mohu přiblížit v povídce ;)
http://th02.deviantart.net/fs71/PRE/i/2012/121/5/5/narcissa_black___malfoy_by_a_lise-d4y5zul.jpg

Přikládám malou anketu a dávám Vám možnost - budete raději, když začnu psát povídku na HP téma anebo se plně budu věnovat svému osobní tvorbě? (Neříkám, že když začnu psát HP povídku, tak se po mých výtvorech slehne zem, ale nejspíš to nebude v takové frekvenci jako kdyby se HP povídka nepsala). Je to na vás ;)
Do komentářů mi klidně připojte i názor, jak to chcete a třeba i - je vůbec ještě "v kurzu" psát HP fanfiction? Anebo je to dávno vyhaslé téma?

Písnička s ohromujícím textem

$
0
0
U písniček hodně řeším text.
Uvažuju, co chtěl autor říct, hledám skryté významy a snažím se naslouchat - možná proto poslouchám pro mnoho vrstevníků nepochopitelné songy, ale opravdu mě neuspokojuje "tututucuc, jsem strašně drsnej týpek, tutucucuc"...

Voxel je úžasně zajímavá osobnost a zasloužil by si mnohem víc pozornosti. Už jsem tu mnohokrát zmiňovala, že mi trochu připomíná Tomáše Kluse - oni jsou na podobné vlně.
Pojďme měnit svět... :)



Před pár řádky o vlku a vlk tady :) Co víc říct, tahle písnička se Tomášovi opravdu povedla a já ji poprvé naslouchala úplně bez dechu :)

Ničeho nelituj, život co má je tvůj..."
...
"přes všechny pochyby život je krásný,
jsi napojen
a svět je tvá továrna na sny!"

OK, tahle písnička v sobě nenese tak převratné poselství jako dvě předchozí, ale nesmírně mě tu bere jedna věc.
"Somebody that I used to know..." protože ten pocit vrátit se pro člověka, který už neexistuje jsem také zažila... A je to nesmírně zvláštní :( Proto moje poslední volba padla na Gotyeho.
Mimochodem, kdo z vás od něj zná i jinou písničku? :-p

Písnička, na kterou tančím

$
0
0



Kromě toho, že na tuto písničku tančím jsem na ni napsala i songfic, Bez světel je to méně nebezpečné.
Račte si přečíst ;)
A také mi račte zítra držet palce, protože jdu k ústní maturitě...
Mimochodem, jak jsem psala do komentářů k Povídce a jak asi někteří nezaregistrovali, praktickou maturitu jsem zvládla ;)
Teď ještě ústní a ufff.... ;)

Víte, co nám můžete....? Zamávat!

$
0
0
Tak a je to.
Zdraví Vás Rogue a už jako úspěšná maturantka!
Mám z toho (ze sebe :D) opravdu velkou radost, velmi se mi ulevilo, ráno mě nečeká nová várka učení, stažený žaludek a ten nepříjemný vtíravý pocit "co bude" a "co kdyby". Je to za mnou a je to za mnou úspěšně!
Koho zajímá, jak přibližně to probíhalo, může rozkliknout článek :)
http://files.borovcova.webnode.cz/200000252-8fd2890cd3/sova%20bez%20ram%205_2.jpg



Státní maturity asi nebudu přehnaně rozvádět, každý už si mohl najít na internetu jejich podobu a musím říct, že jsem byla překvapena jejich podobou. Čekala jsem to daleko horší. Nechci se nějak vytahovat či něco podobného, ale didaktický test z čj mi přišel jako žert. To by snad zvládlo i dítě na základní škole. Na druhou stranu tím lépe, proč se zbytečně nervovat. Když to podle CERMATu stačí k maturitě, tak prosím (na jednu stranu v jednoduchosti je krása, že ano…). Angličtina mě trochu překvapila v tom, kolik tam bylo porozumění textu. Čekala jsem více gramatiky - jako jsem ráda, že tam nebyla, ale myslela jsem, že bude :D

V minulém týdnů jsme skládala praktickou maturitu z předmětu základy rehabilitace a ošetřovatelství.
Jednak jsme psali test a potom tu byla praktika. Test obsahoval vlastně vše, co jsme se za ty 4 roky naučily. Odborné názvosloví, vypsat postupy toho a toho, jak probíhá tohle a tohle, jak se postarám o klienta takového a makového, nechybělo pár definic… (Pod tím si představte popisy kostry a svalů, proleženiny, mobilizace a polohování klienta, odběr biologických materiálů, fyziatrie, zdravotní tělesná výchova, fyziologické funkce a jejich měření…) Asi nic překvapujícího.
Druhý den jsem naklusala na praktickou maturitu, kde jsem si vytáhla posilování horních končetin a správné držení těla. Z posilování jsem zrovna nadšená nebyla, mnohem více bych uvítala cvičení s gymballem anebo overballem či cvičení u těhotných, ale zase to bylo mnohem lepší než zádové a prsní svaly :D
U správného držení těla jsem se ve finále zahřála mnohem víc než u posilování, protože přísedící byla velmi důležitá učitelka a asi aby ostatním členům komise dokázala, jak to umí a jak tomu sama rozumí, tak mě pořád tázala. Rozumějte, já pochopím doplňující otázky, ale já předstoupila před komisi, řekla, co jsem si vytáhla a ještě než jsem stihla nádech a pokračovat ve větě, ona na mě už chrlila desítky otázek. Odešla jsem od praktické vyklepaná jak ratlík a s myšlenkou, že bych se mohla začít učit na ústní.

Na ústní jsem se začala učit ve čtvrtek. Za den a půl jsem zvládla 50 otázek z jednoho předmětu. Z toho druhého jsem otázky radši nepočítala. Na angličtinu a literaturu jsem se připravila jen tak, že jsem si pročetla svoje poznámky a při té příležitosti jsem zjistila, že mi word v celém čtenářském deníku opravoval výraz Kapulet na Kapusta….

Přišel den D, ústní maturita. Byl to zároveň den zahájení maturit na naší škole (neptejte se proč takhle na konci všeho, já to taky nepochopila). Obě maturitní třídy nahnali do prázdné učebny, postavili nás ke zdi jako na odstřel a postupně představovali předsedům komise jako maturanty. Jaksi jsem zapomněla, že mám za třídu skládat maturitní slib a tak jsme si ho honem vymýšlela po cestě autem do školy. Pak mi ještě zástupkyně nacpala kytku, kterou jsem musela předávat jak ten největší šprt ředitelce školy.
Pak se všichni rozprchly a my, čtyři chudinky, jsme tam zůstali na ústní maturitu.

Začínala jsem angličtinou. Modlila jsem se ať si nevytáhnu CommonWealth, ke kterému nemám co říct ani v češtině. Díky bohu, byl to Londýn.
Trochu jsem se zapotila při part one, kde jsem měla services a učitel se mi pokládal otázky typu, co bych zlepšila na českém pohostinství a jestli si myslím, že internetové bankovnictví jednou nahradí to na pobočkách. Povedlo se mi rozesmát celou komisi při popisu obrázků, na kterých jsem měla interiér nějakých vlaků a prohlásila jsem, že na obrázku B je určitě český vlak, protože je starý, špinavý a hnusný. Propuštěna dál.

Následovala zkouška ze speciální pedagogiky a humanitární výchovy. Měla jsem šťastnou ruku a za těch 15 minut jsem učitelku nepustila ke slovu. Přísedící tam seděla značně znuděně a konstatovala, že to snad není ani možné, že to odněkud čtu, protože mluvím přímo ukázkově.

Český jazyk. Když si mě zavolali na potítko a Becher mi pošeptala hodně štěstí s klidem jsem odvětila, že si jdu vytáhnou Čapka anebo Shakespeara, že mě tam nic jiného nečeká. Lidi, bylo to tam!
Vytáhla jsem si Williama Shakespeara - Romeo a Julie. Byla jsem šťastná jak blecha, třídní jen konstatovala, že to ještě budeme mít s hereckým výkonem. Shakespeara jsem si dala s chutí, přímo gurmánsky jsem rozebírala text, jeho tvorbu, období, ve kterém tvořil a další autory.
Jako neumělecký text jsem měla plnou moc, to jsem se trochu zapotila, když se učitelky začaly pídit po uměleckých stylech a funkčních stylech, ale zvládla jsem to :D

A pak už tu byla poslední zkouška, pedagogika a psychologie. I tentokrát jsem měla šťastnou ruku a třídní se mi hrozně smála, protože na pedagogiku jsem si vytáhla téma (měli jsme jednu otázku z pedagogiky a druhou z psychologie), které bylo na jedné z posledních písemek a kterou jsem jako jediná ze třídy pochopila a dokázala správné formulovat a vysvětlit. Takže ji to přišlo nesmírně vtipné a řekla, že to téma na mě čekalo. Na psychologii jsme si nemohla snad přát lepší téma, byla to jedna velká okecávačka :)

A pak už přišlo pár minut čekání, po kterém si nás zavolali zpátky do třídy, aby nám oznámili že jsme úspěšně složili maturitní zkoušku!
Měla jsem vážně ohromnou radost. Jsem maturantka, jsem maturantka veleúspěšná! :) A happy jak grepy!

Co bych řekla na závěr - teď z pohledu někoho, kdo to má za sebou mi přijde maturita jako celkem přeceňovaná záležitost. Jistě, že se musíte připravit. Je jasné, že budete ve stresu a budete se bát, že vás potkají ty fáze jako "Já to neudělám, já na to nemám, já se na to vykašlu", ale to je normální.
Budoucím maturantům radím - nenechte se nikým vyděsit a vystresovat. Nebylo to ani z půlky, tak hrozné a těžké, jak jsem čekala. Ale to se mi to mluví, když to mám za sebou ;)

A také děkuji všem, kteří mi drželi palce a mysleli na mě :)
P.S. na požádání napíšu otázky ze specky a pedky… ;) Nepsala jsem je, protože si myslím, že by vám stejně mnoho neřekly pokud se v těchto oborech nepohybujete :)

Viewing all 30589 articles
Browse latest View live