Ani přes svátky klidu a míru by člověk neměl hudebně lenivět a proto jsem se (opět) rozjela do Opavy, která je domovským městem pro kapelu Kofe-in, která pořádala již tradiční vánoční koncerto/večírek, který nejenže oslavuje samotné Vánoce, ale završuje i celý jejích kapelní rok a troufám si říct, že je jakýmsi poděkováním pro ty nejvěrnější fanoušky, kteří se nachází právě v rodné Opavě.
Předkapelou byla (nejen pro mě) neznámá kapela No distance to Paradle z Olomouce, která se hlásí k zajímavém žánru: rock-indie.
Jejich texty jsou v angličtině (čímž mi dělají radost, když i název je cizojazyčný) a nebylo to vůbec špatné! Kluci byli trochu nejistí, protože ani publikum se jim zrovna nerozdávalo, ale velmi se snažili, snažili se rozjet show a myslím, že se dočkali zaslouženého potlesku a užili si svou chvíli slávy. Osobně bych neměla nic proti tomu se s nimi setkat znovu a lépe se s jejich tvorbou seznámit.
Kofe-in mi už jsou důvěrně známou kapelou. Koncert byl prokládán monology frontmana Jana Kunzeho - týkaly se mnohého; mnohokrát zmíněné Vánoce, ale i shrnutí celého roku, náznaky úspěchů i neúspěchů, to co se stalo a stát se mát, mnoho přání do nového, nadcházející roku - pro kapelu i pro její příznivce a všechny, kteří se dostavili.
Koncert hodně čerpal z na podzim křtěné desky Moje dobré nebe, což se dalo očekávat. Myslím, že byla odvedena velmi kvalitní práce v jistém směru ji považuju za to nejlepší, co Kofe-in zatím vydali. Hodně se mi zamlouvá písnička Čtenářský deník, těším se až se objeví na youtube a budu si ji moct v klidu a kvalitně poslechnout a najít v ní všechny knižní hity, které do ni dokázali napráskat. A duet s Katarinou Landovou - I kdyby se taky velmi povedl! Poslouchám ho víc než často. A Volnomyšlenkáře jsem zmiňovala už po kamarádském turné, které odjeli s UDG. Výborná písnička, která vystihuje nejednoho člověka.
Samozřejmě neopomněli starší tvorbu. Po dlouhé době zahráli Harpyji, tak jsem se konečně dočkala, neslyšela jsem ji od Votvíráku a tím jsem trochu trpěla! Zazněla i prvotina Osobní vesmír a přídavek byl tradiční (ale stále žádaný) Jediná, při které bylo několik dívek vzato na podium, aby výstup doplnily tanečními kreacemi.
A nemohu opomenout a vyzdvihnout místo konání - klub Art. Mám ho opravdu v oblibě. Útulný a skoro rodinný a obrovské plus - nekouří se v něm. Z alespoň jedné akce v roce se tedy vracím a nejsem cítit na sto honů.
Čtyři dny před koncem roku jsme vyrazili do útulného Kofola Music Clubu, kde se konal trojkoncert zajímavých jmen: Voxel, Adam Mišík a Johny Machette.
První vystupující Voxel mi asi sedl nejvíc. Možná to je překvapující konstatování, ale v něčem mi připomínal Tomáše Kluse. Ať tak anebo tak, závidím mu ten jeho klobouk, ten bych brala beze všeho (muzikanti mají styl, říkejte se co chcete). Voxel dává naplno najevo svůj vděk, myslím, že byl až sám překvapen vřelým přijetím, kterého se mu dostalo. Zazpívali jsme nelichotivý song jeho bývalé přítelkyni s ještě nelichotivějším názvem a samozřejmě nejznámější Trip, na který vydal i klip.
Adam Mišík pro mě byl obrovský propadák. Už když se potloukal po tom jevišti, je to takové dítě! Ale při zahájení koncertu jsem se snažila být neskeptická; přesto nemůžu jinak než kritizovat. Nezahrál mnoho písní - tuším, že dvě své vlastní? A zbytek coverů, které vlastně ani covery nebyly, pouze nepovedeně přezpíval originál (cover je přeci o tom, že do originálu písně dosadíte něco svého, nějak ji přetvoříte! Na to Adam asi nějak zapomněl). A jeho zpěv rozhodně nelze označit za kvalitní. Přestože se ze zvukaře jen kouřilo jak se snažil maskovat jeho nedostatky a vokalistka zpívala o sto šest, to že zpívá falešně a ujíždí mu to víc než často nešlo přehlédnout… Adama bych znovu potkat nemusela.
Johny Machette a jeho styl hudby, který rozhodně není mým šálkem kávy, ale oslovil mě! On umí zaujmout publikum, umí své diváky vyhecovat a dostat do varu, bylo dílem okamžiku, kdy celý sál křičel jeho jméno a povzbuzoval ho.
Jak už jsem řekla, tento styl mi není blízký a není tím, co poslouchám, ale přesto jsem v jeho textech (některých) našla hloubku - nebo ne tak docela hloubku, ale smysl, nebylo to prázdné skládání rýmů. Dobré zakončení - dvakrát přidával píseň Se zblázním, a pomáhal mu přitom Mišík (který by lépe udělal, kdyby mlčel) a Voxel.
Tak tedy, to je koncertní zakončení uplynulého roku 2013 :)
A nemůžu se dočkat toho všeho, co mě čeká letos! Ať žije hudba, koncerty a festivaly - všechny příznivce tímto zdravím, a kdo ještě nikam nejel, zkuste to letos napravit ;) Uvidíte, že to bude minimálně zážitek i pokud se rozhodnete, že davy a velké akce nejsou pro vás - stojí za to, vidět svého oblíbeného interpreta naživo, brát si tu energii a dávat svoji, těšit se prostě z té hudby a atmosféry, potkávat nové lidi a získávat tak přátelé, těšit se na někoho, koho sice znáte jen povrchně, ale víte, že na té a té akci to s ním perfektně roztočíte.
Hudbě zdar a třeba se někde uvidíme i my! :)
