Rozhovor s Katie

Bylo to 5. listopadu 2006, pár měsíců po mém nástupu na gympl. Několik holek totiž svůj blog už mělo, jiné si ho zakládaly. Domlouvala jsem se na tom s taťkou, protože mě lákalo aspoň trochu rozumět internetu. Oba jsme blog považovali za dobrý začátek. Ačkoliv jsme očekávali, že se po pár měsících přesunu třeba na web zdarma, aby ty moje znalosti nějak pokročily, chytilo mě to víc, než jsem čekala. Taťka neměl moc radost, ale nemohl s tím nic dělat :D.

Tak právě holky ze třídy, které blog měly. Ze začátku jsem totiž vůbec nechodila na blogy cizích lidí. Jenže holky se často stěhovaly, většinou vystřídaly třeba pět adres, než blogování úplně vzdaly - jen mně to vydrželo. Později jsem nacházela inspiraci i v blogách cizích lidí, kam jsem postupem času taky začala chodit.

Rozhodně nějaké téma, které mě zaujme - takže třeba mé oblíbené herce, zpěváky, filmy, potom povídkářské blogy (záleží ale na stylu, žánru a tématu daných povídek) a taky tzv. deníčkové blogy mě docela baví ;).

Tak upřímně… Koho z nás by neštvala taková ta období, kdy jim nefunguje vůbec nic? A nejvíc ty chvíle, kdy člověk psal něco dlouhého a důležitého a najednou šup… Napsat nový článek - grrr! Proto jsem si je začala v průběhu ukládat :D. Ale na druhou stranu, poskytují nám zdarma možnost tvorby vlastních "internetových stránek", tak si nemůžeme moc stěžovat :D. A pak asi takoví ti admini,… No, myslím, že všichni víme, o jaký typ lidí jde :).

Přemýšlela, ale nikdy ne vážně. Myslím, že i kdybych se rozhodla s psaním blogu přestat, nezrušila bych ho, protože by mi bylo líto zahodit moji několikaletou snahu, aby to nějak vypadalo :). Ale důvodů, proč činnost blogu třeba pozastavit by mohlo být dost - hlavně třeba to, že by mě to přestalo bavit nebo bych na to neměla čas (což doufám, ještě pár let nehrozí ;)).

Snad jo. V současné době obdivuju lidi, kteří pokračují s blogem i na vysoké, případně i po. Chtěla bych, aby moje blogařem bylo taky takhle úspěšné, ale to ukáže až čas.

Hm, řekla bych, že to bylo čtení povídek :D. Chtěla jsem si zkusit vytvořit něco podobného, co jsem četla :).

Když se nepočítají slohy do školy a zoufalý pokus o pohádku v páté třídě, byla to kapitolovka o Jamesovi a Lily :). Až po nějaké době jsem se rozhodla, že zkusím i nějakou jednorázovku, do té doby se mi zdálo, že se do jednorázovky nemůže vejít všechen děj (kterého ovšem moje povídky nikdy moc neměly :D). První byly asi holky ze školy, které mě ze začátku dost podporovaly. Později jsem začala povídky přidávat i na blog a k holkám se přidali další čtenáři (za celou mou povídkářskou kariéru dokonce dva kluci!! :)). Takže moc děkuju těm, co se mnou celou dobu vydrželi ;).

To doufám :D. Nevím, jak nápady, ty mi vždycky dělaly problém, ale přece jen jsem o pár let starší tak snad i ty nápady. Gramatika určitě, i když ani teď to není bez chybičky :D. A styl… Nevím, jestli zlepšil, ale určitě změnil. Zjistila jsem, že teď kladu větší důraz na pocity postav, dřív jsem chtěla, aby tam bylo spousta omáčky okolo, popis, děj, ale pocity jsem se snažila nerozebírat.

Bez ohledu na věk mě zatím asi nejvíc bavily fanfiction povídky :). Ale ráda píšu všechno, co mě zrovna napadne… :) Myslím, že každý, kdo si někdy zkusil psát, mi rozumí. Člověka může bavit psát i něco, co je úplně mimo jeho styl :).

Nevím, jestli je vyloženě nějaký "druh" povídek, kterým neodolám. Když se nudím a hledám si něco, co bych si přečetla, skoro pokaždé si přečtu jednorázovky o Remusovi ;). U kapitolovek je to rozhodování složitější - koukám na to, jestli je dokončená, pokud ano, jak je dlouhá, pokud ne, jestli se vůbec autor chystá ji dokončit… A taky koukám na varování od autorů - když někdo varuje, že je v každé kapitole ostrý twincest, tak věřte, že to číst nebudu :D. Oblíbení povídkáři? Tak určitě ty.(pozn. Alice Cullen-Hale) Jinak většina mých dřív oblíbených povídkářů už většinou nepíše a já nemám tolik času, abych si našla spoustu nových oblíbených. Takže poslední dobou spíš brouzdám po ověřených stránkách, kam píšou dobrý lidi a vybírám podle povídek, ne podle autorů.

Většinou mi vadí slash, ale pouze v ostřejší míře. A taky záleží na postavách. Pokud je to jednorázovka a omezení není nějaké šílené, tak si to přečtu, i když se mi to nakonec nelíbí. A ve slashi mi pak nejvíc vadí incest případně twincest. Taky mi vadí, když se nějaká postava chová úplně jinak, než by měla. Drobné změny mi nevadí, ale četla jsem povídku, kde Remus znásilnil Snapea, no, řekněte sami, není to nechutný :P:D. Pak nemusím postavy Mary Sue, ale kdo tvrdí, že ve svých začátcích tak nepsal, tak kecá :D.

No, teď mě nic moc nenapadá :). Slash už jsem si napsala, ačkoliv jsem nečekala, že to někdy udělám :D. Byla to zajímavá zkušenost, ale prozatím mi to jednou stačilo :D. Nepsala jsem zatím femslash a do toho se nehrnu. Taky nepíšu básničky, ale jelikož jsem básnické střevo ani ode mě žádnou nečekejte. A horory, ale ty psát prostě neumím :D.

Jak kdy. Někdy mám prostě nápad :). Někdy za mnou někdo přijde a přesně mi řekne, co mám napsat :). A někdy je to náhoda - písnička, film, knížka, něco, co jsem viděla se odehrát na vlastní oči (ať už ve škole nebo na ulici), sen… A když dlouho nemám inspiraci, většinou vezmu papír a tužku a začnu prostě něco psát. Začínám nějakou neurčitou větou a ono se to nějak už vyvine ;).

Řekla bych, že vzorů mám víc. Na různé věci různé vzory. Sportovní vzor je taťka, mamka je pro mě taky dost vzor, ale těžko se popisuje v čem :). A pak kamarádi jsou pro mě vzory, každý třeba v něčem jiném :).

Zase ti kamarádi :). A z písniček, knížek, filmů… To je rozdílný. Někdy mám náladu, že je mi špatně a potřebuju to ze sebe dostat, tak si vyberu něco smutného a vybrečím se u toho. Jindy mi není dobře a potřebuju se z toho vyblbnout, tak si vyberu nějakou šílenost :). Sport taky pomáhá. A psaní :). Ale z knížek je tutovka Harry Potter. Je jedno který díl, vždycky se tam najde nějaká část, která zrovna pomůže :).

Jak jsem řekla v minulé otázce, určitě to byl Harry ;). Ale je toho víc. Snad každá knížka, kterou jsem kdy četla, mě nakopla :).

Jsem ráda středem pozornosti, takže málokdy utíkám ;). Dobře je mi mezi lidmi, ať jsem, kde jsem :). Ale když fakt chci být chvilku sama (zřídkakdy :D), zalezu do pokojíku. A párkrát jsem se prostě sbalila a šla si ven zaběhat :).

Záleží na tom, pro co :). Těch je milion :D. Ale co třeba: "Nonstop, já chci žít nonstop!" :D

Jéé :D. Vsadím se, že chlapů bude víc :). Johnny Depp, Ondra Sokol, Rupert Grint, Justin Timberlake (nelíbí se mi jako zpěvák, ale jako herec je k sežrání :D), Darren Criss, Ryan Gosling, Matt Lanter, Hugh Grant, Chad Michael Murray, Channing Tatum, Liam Hemsworth, Josh Hartnett, Jesse Metcalfe, Gary Oldman, Tom Cruise, Jackson Rathbone, Luke Wilson, Jim Parsons :). A i víc by se jich našlo :).

A z hereček… Bonnie Wright, Helena Bonham Carter, Jennifer Aniston, Ashley Greene, Megan Fox, Kaley Cuoco, Hayden Panettiere, Drew Barrymore, Reese Witherspoon… Občas i Olsenky ;).

Určitě jsem na někoho zapomněla :).

Byl by hřích nezmínit Harryho, že jo? :D Pak Hostitel, Foglarovky (hlavně Hoši od Bobří řeky, Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří, Tajemství Velkého Vonta), knížky od Nicholase Sparkse (hlavně Milý Johne, Poslední píseň, Talisman, Zápisník jedné lásky), pak od Ericha Segala (hlavně Doktoři, Love Story, Oliverův příběh)… Je toho hodně :).

Snad se všema, co jsem je uvedla v oblíbených :D. A ve většině případů bych se na moc věcí nezeptala, protože bych koukala, klepala se a nemohla uvěřit vlastnímu štěstí :D. Asi bych je poprosila o autogram :D. Nebo jestli se se mnou vyfotí ;).

Hostitele bych brala ;). A Doktoři od Ericha Segala - tu knížku miluju :). Nejsem si jistá s tím, kdo by tam mohl hrát, ale teoreticky bych v Doktorech viděla Kaley Cuoco jako Lauru :). Ale fakt nevím :).

Hm, tak toho bude taky dost :). Snad na nikoho nezapomenu :).

Enrique Iglesias, Kabáti, Sunrise Avenue, Simple Plan, Nickelback, Shayne Ward, Avril Lavigne, Jesse McCartney, Hilary Duff, Miro Šmajda (totiž pardon, on má teď ten nový pseudonym, co :)? - takže Max Jason Mai), Taylor Swift, Elán, Beatles, Aleš Brichta, Divokej Bill, UDG, Mandrage, Jean-Baptiste Maunier, Abba :)…

Většinou nepřekládám na férovku. Čím jsem starší, tím víc textům sama od sebe rozumím (když jsou anglicky samozřejmě a sem tam něčemu francouzsky :D). A když třeba něco nechytím, snažím se pečlivě poslouchat, dokud tomu nerozumím. Málokdy si najdu text písničky, to až když už vážně nerozumím. Ale nikdy si u anglický písničky nehledám překlad :).

Pro melodii písničky třeba španělský nebo severský (zvlášť některý rock a metal) :). Pro text anglický, český a občas francouzský ;).

Rowlingovou snad ani nemusím uvádět :D. Taky Meyerovou bych asi neměla zapomenout, ačkoliv Twilight ságu už rozhodně tolik nežeru :). Erich Segal, sestry Bronteovy, Nicholas Sparks, P.C. a Kristin Castovy,… Je jich taky víc :).

Doufám, že budu mít rodinu a nějakou slušnou práci :). A doufám, že budu psát a sportovat a pracovat s dětmi :).

Tak o tom jsem snad nikdy ani nepochybovala. Je to můj sen už od dob, co si pamatuju, že jsem vůbec měla nějaký sen ;). Problém je vybrat obor :).

Chtěla bych psát nebo dělat s dětmi :). Ale ať už budu dělat cokoliv, věřím, že psát budu aspoň pro radost dál :).

Anička :). (mladší sestra) Byla jsem tehdy ve třetí třídě. Na basket se každý rok dělaly nábory a prvňáci dostali lístečky s pozvánkou na trénink. Anička se tam chtěla jít podívat s rodiči a já je tam po škole vyzvedla. Aničce se trénink moc líbil a chtěla si zkusit i trénovat. A tak jsem prostě na příští trénink vyrazila s ní :).

Ačkoliv je to hra, která bude vždycky mojí součástí a ačkoliv mi děsně chybí, nechtěla bych se vracet. Teď už ne. Baví mě fandit, baví mě si jen tak nezávazně zaházet na koš nebo si zahrát streetbal s kamarády, ale hrát samotnej basket na nějaké úrovni… To už bych nedávala :D. Ale to neznamená, že bych ho přestala mít tak moc ráda. Jak říkáme my basketbalisti: I love THE GAME. :)

Bez kamarádů, bez ségry, bez mého dvojčátka, bez rodiny, bez sportu, bez kempování, bez cizích jazyků, bez šíleností, bez dětí, bez psaní a čtení… Je toho hodně ;).

Ne. Na to snad musí odpovědět stejně, kdo má sourozence :). To by přece nikdo nemohl udělat - dobrovolně se vzdát nejlepšího kamaráda. Ať už chcete nebo ne, sourozenec toho o vás hodně ví :). A myslím, že ani jedna z nás si nedokáže představit život bez druhé :). (A ona spíš, ona život beze mě ani nezná :D. Chudinka :D.)

Asi lidi, co si hrají na kamarády, ale nic o mně nevědí. A taky, když mi někdo lže a já to vím.

Ta otázka by správně zněla asi 'kdo tě rozesměje' spíš než 'co' :D.

Tak kdo by nechtěl dům se zahradou, co? Ale vidím to spíš na nějaký větší luxusnější byt :). Jen nevím, kdo tam bude uklízet, když bude větší :).

Chtěla bych dva syny :). Ale tři děti bych taky skousla :).

Troufám si říct, že jsem cestovala už dost. A že jsem byla většinou tam, kde mě to láká. Ale nebránila bych se znova Holandsku ani Anglii, dala bych si Irsko a Skotsko, zajímala by mě Austrálie a Nový Zéland, tropické deštné lesy, severské země - nejvíc asi Dánsko :). Je toho spousta, co bych chtěla vidět :).

Tak o záleží na konkrétní situaci a hlavně osobě :). Řekla bych to lidem, o kterých vím, že to nebudou nějak dál šířit a vyřeší si to s tím druhým. Ale většině lidí bych to spíš neřekla. Možná bych zkusila nějak nenápadně naznačit, ale nechci z toho vyjít jako ta největší svině sama ;).

Kdo ne? :D Ale lžu nerada ;).

Hm, řekla bych, že jsem schopná odpustit téměř okamžitě po tom, co se stane nějaká křivda nebo něco. Asi si na toho člověka potom dávám větší pozor, ale teď mě zrovna nenapadá nic, co bych neodpustila. Pokud se ovšem nepočítá, kdyby se mě třeba pokoušel zabít :D. To se pak těžko tomu člověku věří :D.

Řekla bych, že ano :). Nevyzradila bych to ani v případě, že bychom se spolu přestali kamarádit (s tím, kdo mi to tajemství svěřil) ;). Jediný důvod pro vyzrazení (ale v tomhle případě bych to nebrala jako vyzrazení) - kdyby to bylo, že ten člověk bere drogy, plánuje sebevraždu nebo něco na ten způsob. Ale to bych řekla jen člověku, o kterém bych věděla, že mi bude chtít pomoct a nebude to roznášet dál. A párkrát jsem "vyzradila" tajemství, když se mi dva lidi svěřili, že se mají rádi vzájemně a oba nevěděli, co s tím ;). Zkusila jsem jednu stranu nakopnout, že si myslím, že by to mohlo vyjít :). A vyšlo ;).

Že by svým sestřičkám? :)

Myslím, že zase sestřičky ;). A většinou kamarádi, ale ti ne úplně vždycky :).

Věřím v jednostrannou lásku na jeden pohled :). Ale myslím, že když se do sebe dva zakoukají na první pohled a nic o sobě nevědí, že to nemůže dopadnout dobře :). Málokdy se stane, že by se nespletli dva lidé :). Ale pokud je to u jednoho na první pohled a u druhého po nějaké době, už to má lepší vyhlídky :).

NE! Jasně, když si někde přečtu horoskop, říkám si, že je dobře, že se stane tohle a tamto, ale nevěřím tomu. A kartářkám už vůbec ne :D. Nejlepší jsou ty věštci v televizi - to je sranda dívat se, jak odpovídají to, co se od nich prostě čeká :D.

Částečně :). Věřím tomu, že každý může být šťastný, když chce. A že na každé věci se dá najít něco dobrého ;). Takže to není přesně výklad toho tvrzení, ale myslím, že je to v tom částečně taky obsaženo :).

Harry Potter - Twilight sága → Harry Potter, rozhodně ;)

Film - divadlo → jak kdy :). Záleží na situaci, na daném filmu/hře… Miluju oboje :).

Kniha - film → Většinou kniha ;)

Příroda - město → příroda :). Ale taky jsou města, která miluju. A situace, kdy jdu ráda do města - i když uznávám, nemám ráda města, kde není příroda (aspoň krásné čisté parky, zeleň, les nebo louka někde v okolí ;)…

Prázdniny u moře - Prázdniny na horách → hory :). To je překvápko, co? :)

Lenošení - sport → sport, i u toho se dá lenošit :)… Třeba u takové jógy si vždycky skvěle odpočinu ;)

Blog - Facebook → blog :)

Facebook - twitter → twitter. I když většina známých má spíš facebook, takže tam jsem častěji :)

Sourozenec - jedináček → na to už jsem asi odpověděla :). Miluju svoje sourozence, ať už tu moji jedinou vlastní ségrušku, nebo to moje jediné nevlastní dvojčátko ;).

Fotbal - hokej → záleží na tom: Když hraju taky, pak fotbal. Když fandím, tak hokej ;).

čaj - káva → nesnáším kávu, nesnáším, jak chutná, jak smrdí :D… Miluju čaj :).

rodinný oběd - posezení s přáteli → záleží na situaci :). Ale většinou se dá s klidem stihnout oboje :)