Nedávno jsem si musela pořídit úředně ověřenou kopii. Žádný problém, poštu mám nedaleko, a tak jsem sbalila maturitní vysvědčení do eurofólie a chystala se na cestu. Jelikož jsem multifunkční žena, tak jsem se rozhodla při té velkolepé výpravě vynést odpadky. A protože jsem kromě jiného i ekologická žena, tak jsem u dveří měla připravený pytel se směsným odpadem, několik skleněných nádob a taky štos papírů. A do třetice jsem taky hrozně chytrá, takže jsem si ty sklenice a papíry hodila do batohu, pytel vzala do ruky a šla jsem.
První letěl do kontejneru pytel, pak jsem odnesla sklo, a nakonec mě čekala nádoba na papíry. Sáhla jsem do batohu, papíry vyhodila, víko zabouchla a šla jsem. Dorazila jsem na poštu, kde jsem si vzala číslo a pohodlně se usadila. Pro jistotu jsem si sundala batoh ze zad, že si vezmu to vysvědčení do ruky, kdybych náhodou přišla na řadu rychle, tak ať nezdržuji. Asi vám nemusím říkat, že mi srdce poskočilo, když jsem sáhla do batohu a ty eurofólie s mou maturitou nikde. A to už mi srdce přestalo bít a měla jsem co dělat, abych nezařvala na celou poštu. Že jsem to já, multifunkční, ekologická a strašně chytrá žena vyhodila do kontejneru společně s papíry? Ruce se mi třásly víc než osika, jak jsem se v řádu milisekund připravovala na to, že vyrazím sprintem z pošty k popelnicím, do kterých skočím šipku, protože takhle můj doklad o vzdělávání nemůže skončit?!
Naštěstí mě osvítilo a dřív, než jsem se jala dělat celo-městskou ostudu u odpadků, jsem se ještě podívala do druhé kapsy batohu. Nikdy jsem ty eurofolie neviděla radši! Málem jsem je popadla do náruče, políbila a zatančila s nimi oslavný tanec. Když jsem šla k přepážce, tak jsem si v duchu plácala po rameni. Přeci jen jsem chytrá! Přeci bych si nedala svoje maturitní vysvědčení do stejné kapsy jako papíry na vyhození! To dá rozum…