Listopad se velmi nečekaně stal měsícem bohatým na kulturní prožitky. Inu, světla ubývá a teploty klesají a pro věcné zmrzlíky jako jsem já, tak není radno se zdržovat v nevytápěných prostorách (jako jsou například všechny venkovní).
Na přednášku mladého cestovale mě zlákala kamáradka už před několika měsíci - lístky mizely rychlostí blesku a tak jsem se na sklonku léta stala majitelkou papíru opravňujícího ke vstupu na akci. Za tu dobu jsem skoro zapomněla, že mám na nějakou přednášku jít a v den D se mi nikam nechtělo a nejradši bych zůstala jako buchta sedět doma. Teď můžu říct - jaké štěstí, že jsem lístky měla a nemohla se na to vykašlat! Ochudila bych se o několik desítek minut, které byly plné smíchu, historek, zajímavostí a vskutku originálních postřehů z cest.
Anotace: 25letý excentrický poutník Ladislav Zibura se tentokrát vydává probádat Arménii, Gruzii a Náhorní Karabach. Očekává nenáročný výlet, situace se mu však brzy vymkne z nohou. Ať už se princ Ládík zrovna otráví alkoholem, zabloudí na minové pole nebo zachraňuje život štěňátek, vším ale proplouvá s neobyčejnou lehkostí. Příběh jeho pěší, cyklistické a stopařské výpravy je svědectvím o jednoduchosti života a půvabu svobody, u kterého se budete smát od začátku až do konce. Nečekejte popisy historie nebo památek. Cestovatelská projekce Ladislava Zibury je plná humoru, lidských příběhů a lidové moudrosti. (sebráno z události na FB)
V létě jsem přečetla Ziburovu knížku 40 dní pěšky do Jeruzaléma a udělala jsem si tak hrubou představu, jaký by mohl být obsah přednášky. Především jsem doufala, že z ní bude sršet stejný vtip a sarkasmus jako ze stránek knihy. A zklamaná jsem vůbec nebyla, ba naopak to bylo o mnoho lepší! Vystoupení bylo velmi živé, částečně spontánní, doprovázené fotografiemi a krátkými videi z cest. Nenudila jsem se ani na minutu.
Ziburova přednáška pro mě nemá s přednáškou mnoho společného - anebo je to naopak přednáška ve své ryzí podobě. Abych vyjasnila tuto zamotanou větu, tak musím říct, že moje představa přednáška se týká školy, toho jak sedím na zoufale nepohodlné židli a poslouchám ještě zoufalejší výklad a monotónní mumlání vyučujícího. Tato akce byla naopak velmi živá - smích prakticky neutichal, takřka jsem se dokázala přenést do deštivé Gruzie a cítila kolem sebe vůni květin z Arménie. Vyprávění je založeno především na vtipu - někdy inscenovaném a jindy je napsal sám život - například ve chvíli, kdy slovutný cestoval zjištuje, že se předem neinformoval o počasí v Gruzii, jak si myslel, ale v jednom ze státu v USA neboť se anglicky píše navlas stejně jako Gruzie. Na druhou stranu jsem toho názoru, že projekce není výhradně o házení jednoho vtípku za druhým. Osobně jsem se poprvé dozvěděla o existenci Náhorního Karabachu (i když samotná existence tohoto "státu" je lehce sporná) a krása Arménie pro mě taky byla novinkou. Ziburovo cestování je jiné a zajímavé v tom, že se tolik nezajímá a nenechává strhnout tím, co je v zemi top, co musíte za každou cenu vidět - on cestuje od zapomenutého místa k ještě zapomenutějšímu, setkává se s místními lidmi a jejich osudy - a to dost možná dává více než vidět nablýskanou parádu velkoměst a velkolepost památek.
Pokud chcete skutečně originální cestovatelskou přednášku naplněnou vtipem, pak je Ladislav Zibura a jeho cesty ta nejlepší volba.