Po skutečně dlouhé době jsem si vyrazila na nefalšovaný klubový koncert. A koho jsem si jela vyslechnout? Samozřejmě to byla moje oblíbená sestava UDG, která vyrazila na podzimní šňůru a přibrala sebou folkového hudebníka Pokáče a šumperskou kapelu O5 a Radeček. Radost se na tuto sestavu podívat a ještě větší je poslouchat.
Na úvod zmíním (z mého pohledu důležitou) informaci, že návštěvou koncertu můžete pomoc lidem, kteří trpí ichtyózou (onemocnění kůže). Kapely mezi sebou soutěží v množství prodaného propagačního materiálů a právě část výtěžku z jejich merche poputuje k lidem, které trápí neléčitelná ichtyóza. Odtud se také vzal název RivaLove tour. Této hozené rukavice si od kapel velmi cením - ichtyóza je závažné a málo známé onemocnění. Pro ty, kteří ji trpí je velmi složité se zapojit do běžného života - nejen proto, jaké bolesti a komplikace jim jejich nemoc způsobuje, ale i proto, že většina (zdravých) lidí je málo či mylně informovaná a ichtyózu pokládá za nakažlivou. Proto jsem ráda, že RivaLove se rozhodli finančně přispět a také zvýšit povědomí lidí.
Koncert se konal v pardubickém klubu Žlutý pes, který jsem už před lety navštívila. Klub prošel výraznou proměnou a prostory se dočkaly modernizace (škoda, že dvacáté první století nedorazilo i na toalety). Musím zkritizovat organizaci klubu - za dveřmi do šatny (a tím pádem ve vchodu do klubu) seděli dva mladíčci, kteří měli vytištěné papíry a na nich čísla e-vstupenek. Jelikož většina lidí přišla právě s e-vstupenkou a tištěných bylo minimum, brzy se vytvořila velká fronta, která dosahovala až na parkoviště. Čekat v zimě a dešti nebylo nijak komfortní. Stejně tak nezvládali v šatně, kde svému osudu ponechaly pouze jednu slečnu, která pochopitelně nestíhala a tak se fronta nekonečně vlekla - když vám konečně odsouhlasili vstupenky, ještě jste čekali na pověšení kabátů.
Do klubu jsme tak vešli ve chvíli, kdy zahajující Pokáč už pár songů odehrál (což mě docela naštvalo). Nicméně jsme stihli alespoň polovinu mé oblíbené písně "mám doma kočku" a to mi náladu trochu spravilo. I když za celý song bych byla šťastnější. Pokáč pokračoval na své pohodové a především vtipné vlně a zaslouženě sklízel velké ohlasy. Nechyběla snad žádná z mých oblíbených - Zejtra je taky den, Stereotypy anebo Vymlácený Entry. Píseň a pravděpodobně nejhorší poště v ČR (i když se zdá, že to lze aplikovat na všechny pobočky) mě vždy rozesměje. Trochu mě mrzelo, že chyběl EkoSong, i když nevím, zda jsem jej pouze nepropásla při čekání ve frontě.
Na scénu pak vkročil O5 a Radeček. Již dříve jsem tuto sestavu potkala na festivalech a několika komornějších akcích a neočekávala jsem nic jiného než jejich poklidný, harmonický a lehce ukolébávající styl, který sliboval odpočinek a čas na nabrání sil před UDG. Hned při první písni jsem zůstala zírat s otevřenou pusou! Z klidné kapely O5 a Radeček se vyloupli pařmeni! Valili do publika jeden hit za druhým, sytili diváky houslovými, bubenickými i kytarovými sóly a nedali možnost si vydechnout. Za mě velká jednička!
Večer pak nemohl uzavřít nikdo jiný než UDG. Již dlouho jsem je neviděla a moc se těšila na festivalem neoškubaný výstup se všemi divadélky, vtípky a písničkami, které mám ráda. UDG (pro mě) překvapivě sáhli především po tvorbě z poslední desky - Emotikonu. Tento krok je samozřejmě logický, ale vnitřně jsem byla lehce zklamaná, jelikož jsem doufala, že tour vystoupení mi přinese více "vzpomínkových" písní z jejich starší tvorby, že trochu opráší něco, co dlouho nehráli. Jejich aktuální set je vystaven především na písních z Emotikonu, jak jsem zmínila a potom zahrnuje osvědčené klasiky jako Kurtizánu či Buď a Nebe. Potěšilo mě, že jsem po delší době slyšela Duši slečny Mai a Smutné a Lehké. Jako přídavek zahráli velmi netradičně Jen tak jít, Motýla a pak samozřejmě Hvězdáře.
Z koncertu jsem odjížděla příjemně unavená, vykřičená a taky s plackou od Pokáče!