Stejně jako většina populace se mohu pochlubit zrakovou vadou - není to nijak závažné, jednoduše nevidím na dálku. Nic, co by nespravily dioptrie. Před několika lety jsem zjistila, že je pro mě praktičtější (a finančně výhodnější) nosit místo brýlí kontaktní čočky.
Ano, skutečně si sáhnu do oka, jak mnoho lidí zajímá.
Čočky je radost nosit - většinu času ani nevím, že je nosím. Vím o nich ve chvíli, kdy je vyměňuji za nový pár a také když se mě rozhodnou zlobit. Občas se stane (například vlivem mnutí oka), že se čočka v oku shrne a schová se pod víčko nebo do koutky oka. To je pak docela nepříjemné, oko začne bolet a pálit, jak očekává nápravu a zároveň se snaží ten cizí předmět vypudit.
Podobná nehoda se mi stala nedávno. Seděla jsem u počítače, bezmyšlenkovitě si promnula oko a najednou cítila, že čočka je srolovaná pod víčkem. (A ne, čočky nemohou z oka doputovat do jiné části těla). S povzdechem jsem odešla do koupelny zjednat nápravu. Už jsem byla namalovaná a tak jsem sáhla po odličovači, abych si ke shrnuté čočce nehodila do podrážděného oka také trochu stínů a řasenky. Pak už jsem čočku vyndala a znovu správně nasadila. Oko jsem si hodlala namalovat za chvíli, až se trochu uklidní.
Bohužel se mi to za chvíli vypařilo z hlavy a vesela jsem odjela do města. Cestou jsem uvažovala proč na mě lidé tak koukají a pousmívají se. Mávla jsem nad tím rukou a polichoceně si pomyslela, že mi to dnes obzvlášť sluší, když dostávám tolik pozornosti.
Po odpoledni stráveném mezi lidmi jsem se vracela domů. Jaký byl můj šok před zrcadlem, když jsem se na sebe podívala a uviděla důvod těch úsměvů - měla jsem nalíčené jen jedno oko. Nemaluji se nijak výrazně, ale absence modrých stínů na jednom z víček byla nepřehlédnutelná.
Tak kdybyste slyšeli o bláznivé holce, co si podle nějaké divné módy namalovala jen zpoloviny, tak jsem to byla já. A nebylo to pod vlivem nových trendů, ale prosté zapomětlivosti.