Přijde mi zajímavé a zvláštní čeho si člověk všímá na svých cestách nebo všeobecně ve svém životě. Ze své dovolené jsem si nepřivezla jen krásné zážitky, opálení a několik suvenýrů. Přivezla jsem si i částečné poznání chorvatské nátury a ráda bych se s vámi o tyto zajímavosti podělila.
1) Pohoda, klídek
Chorvati nikam nespěchají.
Chorvatí mají všechno na salámu.
Chorvati jsou zkrátka v pohodě.
Snad k tomu přispívá tamní horké podnebí, ale Chorvati mi opravdu nepřipadali jako národ, který by měl blízko ke stresu.
Například když přijedete na dovolenou v ČR, tak první, co po vás majitel objektu požaduje je platba za pobyt. Chorvati tohle odmávnou rukou a řeknou "nemala probléma, vy odpočinula a pak přišla" a opravdu si sami počkají, až dorazíte.
2) Obchodování
V našich obchodem mám díky chování prodavaček občas opravdu špatný pocit z toho, že jsem si dovolila vstoupit a chci utratit své peníze. Tohle Vám v přímořské oblasti nehrozí - oni totiž z obchodu žijí a tak se starají. Všechno Vám ochotně najdou, pomohou, nechají vyzkoušet. Především se na Vás usmívají nebo se snaží mluvit vaším jazykem - vycházet vstříc.
3) Za volantem
Chorvaty nepovažuji zrovna za národ, který by byl za volantem opatrný. A jejich vášní je troubení - Chorvati opravdu používají klakson často a rádi.
Použijí ho, když se jim nelíbí chování automobilu před nimi - už je jedno, zda jde o rychlost, nevhodné zastavení nebo odbočení. Zatroubí.
Troubí, když na ulici spatří svého známého - pokud i on jede v autě, pak troubí nazpátek. Jestliže jde po ulici, tak ještě stočí okýnko a něco volají.
Klakson používají i k rozhánění davů, když potřebují projet zalidněnou ulicí.
A občas jsem měla pocit, že si zatroubili jen tak pro radost.
4) Voda
Chorvatsko je slunnou zemí a naše hostitelka říkala, že již cca půl roku pořádně nepršelo. Člověk by tak předpokládal, že budou úpěnlivě šetřit vodou - na mysl mi hned přišla představa naší republiky, ve které nastává krize po týdnu bez deště. Po dvou týdnech už se vyhlašuje krizový stav a veškeré zalévání zahrádek, napouštění bazénů a jiné hrátky s vodou dostávají červenou.
To ale není případ Chorvatů. Ti každý večer zalévají svoje zahrady - hojně a pečlivě. Určitě se nejedná o dešťovou vodu nachytanou do sudu (jednak pochybuji, že takové sudy mají a potom by v něm těžko měli vodu po půl roce bez deště). A nemůžeme mluvit o tom, že by si zalili jednu či dvě nejoblíbenější a nejopečovávanější květinky. Oni prolijí celou zahrad od zeleninového záhonku přes okrasné květiny na balkoně a skončí u stromů před domem.
Hodně času také věnují údržb auta - především jeho mytí. Ti méně pilní jej myjí jednou do týdne a ti pečlivější i obden. Podobně pečlivě pak udržují své dvorky a příjezdové cesty k domu. To se dělá tak, že pustí vodu z hadice a v nastalé potopě se chopí koštěte a drhnou.
5) Hlasitost
Chorvaté jsou poměrně hlasitý národ. Ale v poměrně překvapivém slova smyslu; oni nejsou uječení jako například Němci, jejichž výpravu slyšíte přes celé broumovské skály. Oni zkrátka velmi nahlas mluví - a mluví tak v pět ráno i ve dvě odpoledne. Zvlášť rádi se hlasitě zdraví cestou do práce; ruch v Chorvatsku začíná brzo obvykle po té páté.
A tak jsem ze své cesty vrátila bohatší o pár poznatků...